Mafiánská Růže 2

14. část- Mafiánské umění

Plavala jsem, opalovala se, přejedla se zmrzlinou a znova plavala.
Pak přišel Jakub. Byl jenom v trenýrkách. Promnul si oči a protáhl se.

"Dobré ráno, Karin."
"Ráno?! Už je poledne, zlato."
"Aha a neříkala jsi něco o stříle...?"
"Jo! Slíbil jsi mi, že mě naučíš střílet!"

Vylezla jsem z bazénu a vzala si na sebe tílko s Deadpoolem a žabky.

Šli jsme do vily, chytil mě okolo pasu a přitáhnul k sobě.
Přišli jsme kuchyní, chodbou, mini zahrádku a další chodbou.

"Tak jo zlato. Tady máš sluchátka a brýle."
"Na co?"
"Budou to rány taky aby jsi mi neohluchla. A brýle proto aby se ti do očí nedostala žádná částečka."

Šla jsem si vybrat zbraň. Vzala jsem si obyčejnou poloautomatickou.

"Tak jo, pistoli mám. Co dál?"
"Nabij ji. Tady je zásobník."

Podal mi takovou krabičku, bylo to pro mě neznámé.

"Ok, mám nabito. Co teď."
"Pomalu, nespěchej. A tu zbraň dej dolu, k zemi jako by ji táhl magnet. Nemiř s ní na člověka pokud na něj nechceš střílet."
"Dobrý."
"Zatáhni za posuvník."
Tohle mě hodně začínalo bavit. Sice jsem nastřílela ale je to i tak zábava.

"Jelikož ještě nejsi nejschopnější tak ji chyť obouma rukama. Hlavně drž pevně rukojeť ať ti nevypadne z rukou.
Ruce se ti nesmí třást."

"Ruce držím pevně, kam mám dát prsty? Můžu na posuvník?"
"Ne! Hlavně tam ne. Pokud by jsi si přiskřípla kužičku, hodně by tě to bolelo."

"Fajn, jeden prst na kohoutku a druhý mimo posuvník."
"Rychle se učíš. Teď správný postoj. Nohy dej do roviny s rameny."

"To je boží. Už můžu střílet?"
"Ne, ne. Teď si zkontroluj, že vidíš cíl přes mušku."
"Vidím!"
"Hlavně dýchej, pokud zadržíš dech, budeš se klepat. Jen dýchej."
"Fajn, můžu."
"VYSTŘEL!"
Pal-moje první střelba. Nejlepší moment. Tak Karin, dýchej a stiskni spoušť. Dýchej, dívej se do mušky. To dáš!

Povzbuzovala jsem se v hlavě.
Znova jsem vystřelila a trefila se, teď už mě nikdo nezastaví.

Jakubovi myšlenky:
Je dobrá.
Rychle se učí.
Moje princezna.
Teď jen ať si neublíží.
Kur*a, ta je dobrá...