Přežít

Prolog

Píše se rok 2089, Země prošla během několika let mnoha změnami. Moderní technologie ovládly svět, ale nikdo nepomyslel na jednu zásadní věc. Kdy to lidem všechno přeroste přes hlavu a vymkne se nám to z rukou. 

Počítače nemohou řídit všechno. Mnoho lidí přišlo o práci, ve fabrikách, v kancelářích, všude byli nahrazeni roboty a počítači. Práci měli jen studovaní inženýři, kteří však také neměli do čeho píchnout. Bylo je potřeba jen při údržbě, opravě nebo nastavení nových dat. Ostatní lidé, kteří vlastnili nějakou velkou společnost řídící stroje, či společnost, která stroje vyráběla, si žili v přepychu. Avšak druhá část, která přišla o práci a nebylo jich zapotřebí bydlela v tmavých uličkách spolu s krysami. Lidé bojovali o pouhý krajíček chleba s ostatními pro sebe a své děti.

Zlaté časy kdy byli všichni spokojení a nikdo neměl starosti, zmizely. Svět ovládla chudoba, hlad, nedostatek jídla, dostávalo se pouze bohatým, kteří si ho na rozdíl od ostatních mohli dovolit. Ovoce přestalo být běžně na trhu, stalo se vzácností. Náhražky vyráběly stroje, které si však mohli dovolit opět jen bohatí.

Tohle mnoho lidí nenechalo v klidu a začali se bouřit. Ne jen v jedné části světa ale po celém světě. Společnost se pomalu a jistě hroutila, všechno se hrnulo do další války.
Města byla špinavá, žilo se v centrech popřípadě na okraji, kde ale nebylo bezpečně. Obyvatelé trpěli nemocemi a strachem z dalších dní a nocí.

Vláda měla samozřejmě dost peněz, aby je vrazila do stavby nového raketoplánu s jaderným pohonem a výzkumu, při kterém nalezli obyvatelnou planetu. Po pár týdnech, co byly tyto informace zveřejněny, vyšlo najevo, že o planetě se ví delší dobu a již se na ni vypravila první kolonie s úkolem vybudovat tábor. V ulicích nebylo bezpečno, lidé byli zmatení, jedni chtěli za každou cenu překonat ostrahu a letět také a druzí byli stále rozzuření chováním bohatých k chudším.

Život na Zemi byl už v tomhle roce dost zkažený. Lidé se nechtěli poučit ze svých chyb, zničili lesy, znečistili vodu v oceánech i vzduch, který ničil jak zbylé rostliny tak lidské zdraví.
Vše se završilo vyhrožováním, pokud se vzbouřenci nerozejdou, budou nuceni použít zbraně a násilí. Nikdo nereagoval, protože už tak s nimi vojáci hrubě zacházeli. Dokonce padla zmínka o jaderných zbraních ale ani tomu nikdo nevěnoval pozornost nebo spíš nechtěl věřit. Již léta trval zákon, který je zakazoval, povolení měly pouze jaderné elektrárny a vědci, jež tuto sílu stále zkoumali a vyvíjeli nové dopravní prostředky vhodné pro cestu vesmírem.

To všechno šlo nečekaně stranou, vypukla nukleární válka. Jak rychle to začalo bez oznámení, ze dne na den, tak to také rychle skončilo. Země byla zamořena, nebyl čas se někde ukrýt, poslední lidé odletěli před válkou, zbytek nechali na pospas osudu, který měli teď všichni stejný.

Nikdo však nečekal, že hrstka lidí, která zůstala na světě, dokázala přežít. Včas se ukryli v podzemních úkrytech se zásobami a přečkali tyto zlé časy.  Po letech se začali vracet do zničeného světa a pokoušeli se vrátit k normálnímu životu.