Moje láska Justin Bieber!

Část 5 - Udělám cokoliv!

..., chce vidět tvou fotku, nejlépe nějakou, která se mu bude dostatečně líbit, aby ti svolil se s ním vidět. Takhle to funguje na každém jeho koncertě, protože by těch fanynek bylo moc a Justin by to nezvládl. Proto tě prosíme, aby jsi nám poslala nějakou svou fotografii, která by se Justinovi líbila. Děkujeme za pochopení a krásný den." Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet. Justina jsem chápala, je asi těžký se sejít se všema fanynkama a fanouškama, tak tímhle může vybrat jen pár vyvolenejch. Už bylo pozdě, čas na telefonu ukazoval 7:00, tak jsem se šla nasnídat a pak do školy.

Když jsem tam došla, bylo okolo sedmi třiceti. Anetka tu nebyla, byla nemocná. Takže jsem to nemohla nikomu říct. Začala jsem přemejšlet, co mám dělat. Tak snad jedna fotka nikoho nezabije, ne? Pomyslela jsem si v duchu. A navíc jí uvidí Justin a co já vim, možná se do mě zamiluje! Tímhle pocitem jsem se uchlácholila a nedávala pozor na žádný hodině. Říkala jsem si, že jsem blízko. Test z matiky jsem vůbec nedala. Polospala jsem nad bílým papírem plným příkladů, přemýšlela jsem nad Justínkem a celym tom koncertě. Co si vezmu na sebe? Můžu se tam s ním vyfotit? Tolik otázek mi prošlo hlavou, jen žádná nebyla o matice.

Poté jsem spěchala domů a cestou přemejšlela, jak mám vypadat. Jsem ráda, že máma ještě nebyla doma, protože moje nápady na takovouhle fotku byly něco, co bych nechtěla, aby viděla. Šla jsem do koupelny a znova si dala sprchu, umyla si vlasy a pak se pečlivě utřela. Stoupla jsem si k zrcadlu a podívala jsem se na sebe. Fuj. Musí to být lepší! Vyndala jsem si všechen make-up, co doma mám. Stíny, řasenky, pudry a krémy. Všechno jsem si na sebe pečlivě dala, nebyl čas spěchat. Mám dvě hodiny, než se máma vrátí domů. A navíc, dělám to pro Justina a pro svůj lístek!

Po hodině jsem šla do mého pokoje a vyndala si telefon. Mám štěstí, že mám doma velké zrcadlo, u kterýho se můžu fotit. Přemejšlela jsem a došlo mi, že s normální fotkou to nezvládnu. Musí to být zajímavý, musí to být něco, co by nikdo jinej neudělal, musí to bejt divoký! Sundala jsem si tričko. Na sobě jsem měla jenom modré kraťásky s černou podprsenkou. Snažila jsem se vyfotit, ale červenala jsem se u toho. Bylo mi trapně, cítila jsem se nesvá. Řekla jsem si, že to nechci dělat. Je mi teprve 15, ale pak jsem nad tím začla přemýšlet. „Chceš aby tě vybral, ne?" Ptal se mě skrytý hlas ve mně. Ano, chci! Chci, aby mě vybrali, tak to musím udělat. Zatnula jsem zuby. Šup, podprsenka dole. Rychle jsem se nastavila před zrcadlo, s rukou na mých prsou, a vyfotila se. Otázka chvilky. Podívala jsem se na to a bylo to divné. Nic takového jsem nikdy nedělala. Nemůže se mi to vymstít? Ptala jsem se sama sebe. Ne, Aničko, ne. Děláš to pro Justina a tak to musí být. S touhle větou v hlavě jsem snímek poslala. Zobrazeno.