Moje láska Justin Bieber!

Část 3 - Pro Justina cokoliv!

Další ráno šlo všechno automaticky, bez nějakýho většího myšlení. Vstát, osprchovat se, nasnídat se, jít pryč. Všechno šlo tak lehce, když jsem nevnímala okolí. Máma se mnou zkoušela mluvit a já jen mechanicky odpovídala. „Jasně mami, nic se nestalo, chápu to..." CHÁPU TO! To vyšlo z mý pusy, když jsem myšlenkama plánovala útěk z tohohle domu hrůzy. Tím, že jsem se nezastavovala, tak šlo všechno rychle a já opouštěla můj domov ve čtvrt na osm. Nevnímala jsem nic kolem sebe, jen jsem šla. Šla a nezastavovala se. Byla jsem naštvaná a smutná. Cítila jsem neviditelný slzy, jako kdybych brečela. Jenže já nebrečela, já šla. Šla jsem urputně, jenom aby tenhle den skončil.

Přišla jsem do školy, byla jsem tam první. Sedla jsem si do lavice, mlčela a koukala na tabuli. Bylo mi jedno, že u toho asi vypadám hloupě. Hlavou se mi honily myšlenky a nápady, co dělat. Samozřejmě mě napadl táta, který ale teď nebyl v Česku, protože odjel někam do Peru zkoumat brouky. Dementní zvířata, kdyby místo toho byl v Praze a pomohl mi. Po půl hodině, v 7:45 přišla Anet a divně se na mě podívala. „Děje se něco?" Podívala se na mě, se zájmem a pokorou v jejich očích. „Ne." Odpověděla jsem hrubě. Od té chvíle mlčela, nedokázala mi pomoct. Nikdo to nedokázal. Po asi třetí hodině jsem se někomu musela přiznat. Ta bolest mě tížila, jako by to byla obří cihla na mých zádech. Jen tak jsem šeptla Adéle: „Hele, stalo se něco strašnýho..." V tom se na mě otočila a polohlasem se zeptala „Co se stalo? Je všechno v pohodě?" „Ne, není," odpověděla jsem. „Rodiče mi nekoupí lístky na koncert Justina!" Anet se lehce zasmála, nevěděla jsem, co to má znamenat. S klidem odpověděla: „Tím se netrap, slyšela jsem, že oficiální facebooková stránka JBho dělá soutěž o lístky i s potkáním se na konci!" To mě úplně vykolejilo. Najednou jsem ucítila neskutečnou vlnu radosti, netuším, kde se ve mně vzala!

Po škole jsem spěchala domů, kam jsem doběhla (i s krátkou zastávkou pro polední svačinku hamburgeru z McDonaldu a velké Coca-Coly) ve 14:10. Okamžitě jsem se vrhla k počítači a hledala stránky Justínka. Za 5 minut jsem status našla. Četla jsem ho nahlas a v duchu si na něj odpovídala. CHCETE VYHRÁT LÍSTKY NA KONCERT JUSTINA BIEBERA? Ano! CHCETE SE PAK S JUSTINEM POTKAT A POPOVÍDAT SI S NÍM? Ano! TAK PAK PRO VÁS MÁME JEDINEČNOU SOUTĚŽ! POKUD BUDETE SDÍLET TENTO PŘÍSPĚVEK A NAPÍŠETE NÁM DO KOMENTÁŘŮ PROČ BYCHOM MĚLI DÁT LÍSTKY ZROVNA VÁM, TAK SE BUDETE ÚČASTNIT LOSOVÁNÍ. JEDNOHO Z VÁS VYBEREME A ZAŘÍDÍME MU ZÁŽITEK NA CELÝ ŽIVOT!

Nemohla jsem tomu uvěřit, je tady velká šance, že vyberou zrovna mě! Okamžitě jsem status sdílela a chvilku přemejšlela, co napíšu do komentářů. Má to bejt něco vtipnýho? Ne, to by nikdo nepochopil a ještě by to vyznělo trapně... Měla bych psát o nějaký příhodě a o tom, co si udělám, když ten lístek nevyhraju? Taky ne, ještě bych vypadala jako emo. Tak co teda napíšu? Napíšu, jak Justina hrozně miluju a jak bych to měla vyhrát já!