Odvrácená tvář války

1 | Cibule s chlebem

 Blížil se konec dne. Poslední hřejivé paprsky slunce ozařovaly domy v ulici. Tedy aspoň to, co z nich zbylo. Chodníky byly zasypané sutinami budov, dalo se mezi nimi kličkovat, ale lepší bylo jít po silnici. Po ní stejně žádné bedýnky už dlouhou dobu nejezdí. V téhle ulici už se nikdo nezdržoval. Pokud se z dálky neozval hluk, bylo tu poměrně ticho. Svět se změnil. A změnil se téměř ze dne na den. Ve světě zuřila válka a bylo těžké přežít na ulici. A už vůbec to bylo těžké pro psa.

 Mezi sutinami se mihla černá srst. V dálce se ozval výbuch a černý psík sebou trhl. Přeskočil několik popadaných cihel a oklepal se. Jemné sluneční paprsky mu vytvářely v srsti mnoho odlesků. Psík vzhlédl k domu před ním. Tenhle dům vypadal ještě relativně v pořádku. Možná bych tam mohl najít nějaké jídlo. Pomyslel si a vydal se dovnitř. Bylo jednoduché se vně dostat, tenhle dům měl velká skleněná okna a ta se už dávno rozbila. Uvnitř to nebylo tak velké, jak se na pohled zdálo. Bylo to vlastně docela maličké. Jen co tam psík skočil, polekal se.

 ,,Našel jsi něco?" Štěkl na něj v nevhodném okamžiku známý hlas a on leknutím poskočil. Když se na dotyčného otočil, mohl si být už pevně jistý, že od tohohle psa mu žádné nebezpečí nehrozí.

,,Same! Vyděsil jsi mě!" Zavrčel černý psík na svého flekatého přítele. Ten proskočil rozbitým oknem za ním a zavrtěl ocasem.

 ,,Promiň Orione, to jsem nechtěl." Omluvil se Sam a stáhl uši. Orion se nezlobil, na Sama se téměř ani nešlo zlobit. ,,Tak co? Podařilo se ti něco najít?" Zopakoval Sam a zakroutil hlavou k Orionovi. Ten směřoval svůj pohled k nějaké dřevěné věci v rohu místnosti. Ještě chvíli mlčel, ale nakonec se obrátil na Sama.

 ,,Dneska mám super úlovek. Podařilo se mi najít několik kousků chleba a .." dramaticky se odmlčel ,,..a cibuli! Vážně celou cibuli!" O nález celé cibule se snaží Orion snad už věky, pokaždé najde cibuli na kusy, ale celou ještě nikdy. Sam začal vrtět ocasem.

 ,,To je super! Mě se dnes taky docela poštěstilo. U jednoho domu jsem našel hrnec a v něm zbytek nějakého jídla! Voní to vážně úžasně!" Pochlubil se flekatý psík, který byl o něco větší než Orion. Tomu se rozzářili oči.

 ,,To vypadá, že dnes se aspoň trochu najíme! Uvidíme, jestli ještě něco sežene Tara s Molotovem." Dodal a vyskočil zase zpátky na ulici. V té malé místnosti nic nebylo, to by poznal. Jakmile byl na ulici, pocítil skvělou vůni. Určitě to byl Samův úlovek, o kterém mu povídal.

 ,,Voní to, co?" Uchechtl se Sam při pohledu na větřícího Oriona. ,,Mám to hnedle tady.." dodal a vytáhl zpoza cihel velký hrnec. Orion nechtěl dráždit svůj žaludek ještě víc a tak se podívat blíže nepřišel.

 ,,Já jsem si své nechal u roury, tak se pro to musíme vrátit." Štěkl Orion a pobídl Sama, aby ho následoval.

 Psi se vydali napříč ulicí, přes sutiny domů, až pomalu přecházeli do rušnější části města. Roura je místo u řeky, dá se do ní vlézt a prozkoumat svět pod zemí. Na to ale nikdo neměl čas. Orion si zde většinou schovával jídlo, které se mu podařilo najít ve městě. Ještě se mu nestalo, že by mu ho odtamtud někdo sebral.

 Kolem roury nikdo nebyl, ale i přesto byli psi ostražití, v případě, že by se tu někdo objevil. Několikrát je již překvapili krysy, které okolo řeky občas pobíhaly. Dnes tu ale žádní hlodavci nebyli. Orion si rychle sebral kousky chleba s cibulí a vrátil se zpátky k Samovi, který na něj čekal opodál. Cibuli s chlebem si hodil k Samovi do hrnce, nikomu stejně nebude vadit, že se může chléb s cibulí smíchat se Samovým jídlem.

 ,,Nejrychlejší to bude přes náměstí. Zvládneš to?" Zeptal se Orion Sama. Bylo více než pravděpodobné, že na náměstí budou dvoutlapky a tak měl Orion trochu starost. Sam přikývl, nebude to pro něj problém, a tak se psi vydali dál od řeky, více do středu města. Jak se přibližovali právě k náměstí, byl ruch čím dál tím víc hlasitější. Když prošli posledním blokem, slyšeli od náměstí křik. Zastavili se a podívali se na sebe. Orion přemýšlel. Nevěděl, co je za rohem čeká a už vůbec, se mu do toho nechtělo tahat Sama. Ten to ale rozhodl za něj, když ho předběhl a zmizel za domem. Teď už musel být na náměstí.