Odvrácená tvář války

6 | Čistka

 Jakmile na les dopadaly poslední paprsky unaveného slunce, bylo načase se poohlédnout po bezpečném místě na spánek. Od přestávky na jídlo už jistě ušli mnoho kilometrů. Prostředí se dokonce i měnilo, už nešli jen lesem, ale objevili se i na paloučku, poté dokonce i na poli, kde viděli v dálce i několik dvounožčích obydlí. Teď byla zase zpátky v lese. Pro psy byla cesta lesem nejpříjemnější, necítili se tak nechránění. Cesta se několikrát i dokonce rozdělovala, ale psi šli pořád rovně, za nosem. Orionovi se zdála cesta nekonečná. Psi už byli utahaní a znavení, jen Say měl kupodivu energie stále dost na rozdávání. Kde se to v něm jen bere?

,,Sayi, už se stmívá, je čas se prospat. Psi už jsou unavení." Zastavil se Orion a s ním i zbytek smečky. Měl pravdu, psi byli rádi, že jdou a na nějaké hrátky v lese, jako ráno, neměli ani pomyšlení.

,,Ale už tam skoro jsme! Zbývá jen kousek!" Opáčil Say.

,,To jsi říkal i před hodinou. Zítra je taky den, myslím, že ti nic neuteče." Orionovi pomalu s tím psem docházela trpělivost. Už aby se ho zbavil. I když se na jeho slova netvářil Say zrovna nadšeně, Orion na něj nebral ohledy. Vedl smečku z cesty do lesa, ale né tak daleko, aby na cestu nebylo vidět. Bylo tam hezké místo mezi borůvčím a několika menšími kameny. Když se psi uloží ke spánku nějak šikovně, nikdo je od cesty neuvidí.

,,Brzy ráno zase vyrazíme a po cestě se nějak najíme." Řekl Orion, když si psi na mýtince hledali své místo pro odpočinek. Nikdo neodmlouval, všichni byli za přestávku rádi. Někteří psi usnuli téměř okamžitě, jiní se ještě nějakou chvíli na svém místě vrtěli, včetně Oriona. Nějakou dobu ještě seděl a hlídal své svěřence, ale po chvíli to i on zalomil a usnul na příjemném, čerstvém lesním vzduchu.

 Následující ráno bylo chladné, ve vzduchu byl cítit déšť. Chystala se bouřka, nebo při nejmenším aspoň pořádná sprška. Nejvyšší čas vyrazit dál a rozhýbat se. Jeden z prvních byl vzhůru Ginger, který si už od rána čistil svůj hladký kožíšek. Say byl vzhůru snad možná jako první, pokud tedy vůbec spal. Když se probudil Orion, tak někteří, jako třeba Tara, Bree či Chip, ještě spali. Nechtěl je budit a tak se protáhl a taky si začal čistit kožich. Přišel k němu Ginger.

,,Bude slušně pršet, měli bychom jít." Řekl tiše a Orion přikývl. Měl pravdu, i když pod stromy byli psi vcelku chráněni. Sotva to Ginger dořekl, zaslechli psi na cestě za nimi vrčení bedýnek. Psi zalehli, aby byli méně vidět a stříhali ušima. Byly od cesty dostatečně daleko, aby na ně nebylo vidět, ale psi na cestu viděli. Za sebou tam projeli tři velké bedýnky, stejné, jako u nich na náměstí. Ani nezastavily a byly tatam. Orion se zvedl hned, jak si myslel, že je to bezpečné a ohlédl se na Saye.

,,To byly ty vaše bedýnky?" Zeptal se ho vyčítavě, aby se ujistil, že se nemýlí. Psi si začali mezi sebou něco šuškat.

,,Asi ano, moje dvoutlapky jsou všude." Odvětil. V tomhle měl vyjímečně pravdu, jeho dvoutlapky byli všude.

,,A není pro nás pokračování po cestě nebezpečné?" Vložil se do toho Sam. Měl na sobě stále ten postroj, ale už mu nevadil, zvykl si na něj.

,,Ne, po téhle cestě jezdí auta opravdu jen vzácně a když se budeme držet u kraje, tak se nám nic stát nemůže. Moje dvoutlapky psy milují." Ujistil psy, přičemž použil to záludné slovo auto, a zbavil je tak mnohých obav. Ti co spali už byli díky vrčení bedýnek vzhůru. Orion tedy mohl dát zase povel k pochodu.

,,Není se čeho bát, budeme se držet u kraje a když náhodou uvidíme bedýnku, utečeme do lesa. Bedýnky se do lesa chodit bojí a drží se jen cest." Snažil se psy ještě sklidnit Ginger. ,,To by ses divil,.." špitl Say s úšklebkem. Orionna něj zavrčel. Opět ho to přivedlo na otázku, co si ten pes asi prožil? Asi neměl nejmenší představu, co se svým páníčkem prováděl. Na jednu stranu ho bylo Orionovi líto, jeho život musel být prázdný. Ten pes nebyl pravděpodobně zvyklý přemýšlet sám za sebe a spoléhal se na své dvoutlapky. To je opravdu tak moc přesvědčený, že ho ty dvoutlapky vezmou zpátky domů? Orion ani nevěděl, jak to jeho doma vypadá. A vědět to ani nechtěl.