Odvrácená tvář války

4 | Čokoláda

,,Zem bez války? To je nějaká pohádka?" Štěkl Orion. Nevěděl, co si o tom má myslet, ale samozřejmě nevěřil, že by něco takového mohlo existovat.

,,Vy jste to vážně neslyšeli? Povídá se, že za hranicí na sever od tohoto města je místo, kde žádná válka není. Já to vím, byl jsem tam se svým páníčkem!" Básnil ovčák Say.

,A to ti jako máme věřit?" Ozval se Chip, který právě scházel ze schodů a pravděpodobně zaslechl Sayovu báchorku. Ovčák na něj chvíli zíral, ale pak se ohradil.

,,Já jsem vám jen chtěl pomoct! Nabídnout něco na oplátku, za to, že jste mi pomohli a že mě pak necháte odejít zpět domů."

,,Jak můžeme vědět, že nás nevodíš za nos? My tě vůbec neznáme, jsi od nepřátelských dvoutlapek a ještě k tomu jsi se zranil do hlavy. To co říkáš je těžko uvěřitelné." Pravila Tara. Orion měl radost, když vyšlo najevo, že mu mnoho psů také nevěří. Na její slova přikývlo několik dalších psů, včetně Evžena a Sama.

,,A jak dlouho si myslíte, že přežijete tady? Jak dlouho už tu jste? To je tu stále dostatek jídla pro vás pro všechny? Zanedlouho jistě tenhle barák padne k zemi a vy tady umřete. Tam v zemi bez války je dobře, rozhodně líp než tady." Orion při těchto Sayových slovech zavrčel. Dovolí tomuhle mláděti, aby jedním štěknutím rozvrátil život smečky? Ano, měl pravdu, tenhle barák jistě padne k zemi, jako spousta ostatních. A taky tu možná umřou. Ale opravdu to tak všichni chtějí?

,,My jsme už o stěhovní přemýšleli, viď že jo, Orione?" Ozve se Ruffle. Orion jí věnoval přátelský pohled. Nevěděl, co na to říct. Opravdu nedávno přemýšleli o stěhování, také proto, že jim prostory začínaly být malé. Ale vložit důvěru v nepřátelského psa bylo dost riskantní.

,,Jak je to daleko?" Zeptal se ovčáka Ginger. Pravděpodobně zvažoval možnosti.

,,Je to trochu dál, ale né moc, přísahám." Po téhle větě si Ginger s Orionem vyměnili vzájemně pohledy.

,,Poradíme se." Rozhodl Orion nakonec a vyskočil vysoko na schody. Všichni psi předešlou konverzaci poslouchali a tam už měli nastražené uši pro Orionův proslov. Ten dvakrát zaštěkal, kdyby náhodou někdo nevěděl, že se chystá mluvit a spustil; ,,Jak jste asi slyšeli, máme tu menší problém. A tim je ten zraněný pes, Say." začal. ,, Say tvrdí, že zná místo bez války. Místo, kde se můžeme mít lépe. Nabízím nám to jako odplatu za naší pomoc. Je ochoten nás tam dovést." Orion se trochu bál, že když bude psa jmenovat, tak to bude vypadat, že mu důvěřuje. Ale tak to nebylo.

,,Je to pravda? Opravdu zná cestu?" Štěkla Bree a podívala se na ovčáka.,,Ano, je to pravda. Můj domov je nedaleko té země. Dovedu vás tam a pak se vrátím domů." Bree si vyslechla jeho odpověď a něco pošeptala Ruffle. Nikdo chvíli nic neřekl.

,,Mám strach. Mám strach, že lže a že za pár dní někde umřem. A já ještě nechci umřít." Vložil se do toho Evžen. Stál odpodál, vedle Sama a měl sklopené uši. Orion nevěděl, co na to říct.

,,Tady šanci na dlouhý a šťastný život taky nemáme." Řekl nakonec. ,,Kdo je pro to, abychom se vydali najít nový domov? Pamatujte, je to buď umřít tady nebo venku." Zeptal se ještě Orion. Né že by psy nějak přemlouval, aby šli, jen jim předhodil fakta tak, jak to je.

,,Já jsem pro. S Molotovem už pomalu nemáme kde lovit, z krys už se mi zvedá žaludek. Není tu žádná zdravá kořist." První se ozvala Tara. Máchala při tom ocasem ze strany na stranu.

,,Já a Ruffle chceme jít taky!" Řekla Bree a rozštěkala se. Pravděpodobně napětím. Několik dalších psů se na souhlas taky rozštěkalo. Orion viděl i několik nesouhlasných tváří, Evžena, Sama, Chipa. Jediný Chip to řekl nahlas.