Odvrácená tvář války

2 | Ráno moudřejší večera

Psi se zuřivě rozštěkali. Orion ani nerozumněl, co někteří štěkali. Ale bylo mu jasné, co říct chtěli.

,,Jak jsi sem mohl přivést nepřátelského psa? Ještě k tomu nějakýho krypla?!" Ozval se Chip. Orion se na psy podíval. Byly tu dvě malé fenky fenky, černobílá Bree, která byla značně nejhlučnější a střapatá bílá Ruffle, která naopak kňučela, žádnou hlásku nevydala. Pak tu byla kolie Saren, která si něco mrmlala pod vouskama a vrčela. Chip byl bílý pes střední velikosti s dlouhou srstí a několika fleky po těle. Štěkal ze všech nejvíc. Nikdy se nebál říct svůj názor a Orionovi byl trochu proti srsti. Proto také zavrčel.

,,Buď sakra ticho! Ty vůbec nerozhoduješ o tom, koho já sem přivedu!" Ohradil se Orion, což vedlo k tomu, že se Chip naježil a začal vrčet na něj, namísto polomrtvého psa.

,,Neříkej mi, co mám dělat!" Zavrčel Chip a vycenil zuby. Z celé situace se začal stávat osobní spor. Bree konečně přestala štěkat a společně s malou Ruffle se psům odklidila z cesty. Do nějaké rvačky se ani jedna z nich zaplést nechtěla.

,,Přestaňte! Nechovejte se jako dvoutlapky!" Štěkl hnědobílý pes s dlouhým čumákem, co právě vyšel spoza vzdálených krabic. Klidný hlas kupodivu psy uklidnil. Aspoň tedy Oriona, který si uvědomil, že reagoval trochu nepřiměřeně a že by se jako vedoucí téhle skupiny měl chovat trochu rozvážněji. Chip ještě chvíli vrčel, ale nakonec se nechal hnědobílým psem přemluvit. ,,Chipe, .. tahle situace se dá vyřešit i bez zbytečného obviňování. Jestli nesouhlasíš s rozhodnutím, které Orion udělal, nechápu, proč jsi pro něj hlasoval jako pro vedoucího skupiny." Na to se Chip utišil, avšak neodpustil si hodit nenávistným pohledem po Orionovi.

 Orion byl sice rád, že to hnědobílý pes jménem Ginger vyřešil za něj, ale zároveň se cítil trapně. Neměl se do toho sporu vůbec pouštět. Oklepal se, aby ze sebe aspoň trochu setřásl pocit své vlastní neschopnosti.

,,Tak co se děje?" Zeptal se docela malý psík. Byl možná malý, ale měl dlouhé nohy a byl tak o dost vyšší než Ruffle a Bree. Byl z celé smečky nejstarší, nejrozumnější a měl dobré nápady. Orion kdysi chtěl, aby jejich smečku vedl on. Ginger však odmítl a raději vložil své naděje do Oriona.

,,Se Samem jsme našli zraněného psa. Sam si myslel, že bychom mu měli pomoct a tak jsem ho přitáhl sem." Ginger si vyslechl jeho příběh a pak kolem něj prošel, aby si mohl zraněného psa prohlédnout. Chvíli si ho prohlížel a pak se otočil zpět k Orionovi.

,,Udělal jsi dobře. Osud cizích psů by nám neměl být lhostejný a to i přesto, že je to pes od zlých dvoutlapek,..." Řekl a zamířil do zadní části místnosti, kde byla spousta krabic. ,,Orione, můžeš ho přitáhnout dozadu?" Štěkl na černého psa. Ten přikývl. Ostatní psi už mezi sebou nepromluvili a vrátili se do svých koutů.

,,Kde je vlastně Evžen?" Stihl se zeptat Orion a už tahal zraněného psa za popruhy směrem za Gingerem.

,,Mám ho tady, odpočívá. Měl zase nějaký ten svůj záchvat." Odvětil mu Ginger. A opravdu, za krabicema ležel velký černošedý pes. Na pohled to byl silný pes, připomínající divokého vlka. Mnoho psů by se ho jistě zaleklo a drželo si odstup. Evžen je však úplný opak. Je to věčný vtipálek a srandista. Ginger uměl pomoci zraněným psům, byl opravdu chytrý, avšak Evženovi s jeho záchvaty pomoci neuměl.

,,Už zase?" Šeptl Orion, když položil zraněného psa na jednu látku, kterou tu měl Ginger rozprostřenou. Orion Evžena trochu litoval, ale nedával to najevo. Evžen neměl rád, když ho někdo lituje.