Odvrácená tvář války

3 | To už je minulost

 Orion už byl Samovi na dosah. Překročil práh jednoho bytu - odtamtud šel Samův pach nejvíc - a tiše našlapoval k místnosti, kde se domníval, že se jeho flekatý přítel nachází. A opravdu. V místnosti bylo několik kusů poházeného nábytku a dvoutlapčí pelech, kde leželo spoustu neidentifikovatelných věcí. A u velkého rozbitého okna tam seděl Sam. Seděl tam bez jediného hnutí a zíral na městskou scenérie - né že by něco bylo pořádně vidět -.

,,Same?" Oslovil Sama ještě před tím, než za ním přijde. Kdyby na sebe neupozornil, mohl by se leknout a nemuselo by to dopadnout dobře. Sam však na oslovení nereagoval, a tak se Orion rozhodl přijít až k němu.

,,Same .. co tady děláš?" Najednou jako by s ním Orion soucítil. Věděl, že Sam občas smutní ohledně svých majitelů a jistě se mu po nich stýská. Nehledě na to, že ho musí jejich situace nesmírně vyčerpávat. Ostatně jako všechny ostatní.

,,Já jsem jen potřeboval na chvíli vypustit páru." Řekl tiše Sam s pohledem upřeným na náměstí.

,,Měl jsem o tebe starost." Přiznal Orion a podíval se na Sama vážněji. Nehledě na to, měl ve smečce nějaké povinnosti. City občas musely jít stranou. Sam mu konečně věnoval klidný pohled.

,,Moji páníčci taky bydleli v podobném domě. Rád na ně vzpomínám, měli mě moc rádi. Stýská se mi,.." Posmutněl Sam a vstal od rozbitého okna. Zamířil mezi futra, kde se zastavil a podíval se zpět na Oriona. Ten k němu poskočil.

,,Ale to už je minulost, Same. Pokud vím, tvoji páníčci už dávno zemřeli. Jak tvoje tak i moje realita je teď tam dole, a to i když je někdy těžký se s tím smířit." Štěkl Orion. Věděl, že to jsou trochu hrubší slova a tak je nezapomněl říct konejšivým a chápavým hlasem. Sam se podíval na svoje tlapky a pak zpět na Oriona.

,,Máš pravdu. Bylo to ode mne nezodpovědné. Promiň." Uznal Sam. Orion mu věnoval chápavý pohled a předběhl ho.

,,Tak pojď, jinak tě psi roznesou na kopytech. Dneska se Molotovovi a Taře moc dobré jídlo chytit nepodařilo, takže mají hlad. Chip by možná snědl i toho zraněnýho ovčáka." Zavtipkoval Orion, i když si byl tak na padesát procent jist, že by toho Chip schopen byl. Pak už poklusem mířil dolů ze schodů pryč z domu. Sam ho následoval.

 Při cestě po schodech si Orion letmo představil, že by Samův hrnec z jeho skrýše zmizel. Přeci jen to nebyl nějaký promyšlený úkryt, jen místo pro odložení. Byla to pro Oriona docela děsivá představa a tak, když se dostavil na náměstí se Samem v patách, spadl mu kámen ze srdce. Hrnec byl stále odložen za hromadou sutin jako předtím. Nechal Sama, aby pro něj došel on a společně pak zamířili zpátky do obchodního domu.

,,Tak co, jseš připravenej na vysvětlování?" Uchechtl se Orion ještě před domem. Samovi to bylo jedno a podle toho taky reagoval. ,,Hmm.." zamručel a dál to neřešil.

 Z dolního podlaží domu se ozývalo jen přehlušující ticho. Orion dvakrát štěknul, aby se psi nebáli, že jde za nimi někdo cizí. A po schodech dolů už Orion slyšel klapání drápků o podlahu. Psi se jistě těšili na zbytek jejich večeře. Jako první ho přivítala Bree, po dalším soustu pravděpodobně toužila nejvíc. A vypadala ze všech psů spolu se Saren v nejlepší kondici. A to všichni jedli stejně. Jako další přišel Chip, avšak narozdíl od Bree měl spíše vyčítavý pohled, než plný očekávání. Po něm už přišli i ostatní psi, dokonce i Ginger.

,,Tak jsme tu. Sam se jen někde zapomněl." Oznámil a podíval se na dalmatina stojícího vedle něj na schodech. Netušil, jestli bude psům tohle doůvodnění stačit, ale víc to rozebírat nehodlal. Sam nakonec jídlo přinesl, takže jim žádné vysvětlení nedlužil. A Orion chtěl, aby to tak zůstalo.