Odvrácená tvář války

9 / Na svobodě

Oriona probudilo až několik ranních paprsků slunce, které na jeho srst pronikaly zpoza protějších kotců. Byl docela mile překvapený, že spal tak dlouho. To třeba Chip a Bree už byli vzhůru a civěli na něj. Oriona to docela obtěžovalo, ale nedal to najevo. Nesnášel, když se na něj někdo dívá, jak spí. Vzpomněl si, jak to občas dělal Sam, ještě v obchodním domě. Jakmile ho napomenul, přestal, ale stejně to jeho spaní moc nepomohlo.

Say spal (nebo to aspoň předstíral) ve svém kotci, otočený zády od Oriona, takže mu nebylo vidět do tváře. Ještě že tak. Ostatní psi také pravděpodobně spali, jen jeden vlkošedý pes stál ve své ubikaci a civěl ven do uličky. Oriona nezajímal.

,,Nemůžu uvěřit, že tu musíme trčet další den!" Štěkl Chip a přešel z jedné strany kotce na druhou.

,,Já nemůžu uvěřit tolika věcem." Odvětil Orion a podíval se na Saye. Stále nemohl uvěřit, že se z něj vyklubal takový zrádce. Při vzpomínce na Sayovu přetvářku tiše zavrčel.

Čas ubíhal velmi pomalu. V kotcích byla nuda, nedalo se tam nic dělat, jen civět na ostatní. Orion měl žízeň, ale voda v jeho misce už byla stará a tak ani neměl chuť. Od doby co se probudil už nějaká doba uběhla, ale nezměnilo se takřka nic. Ani žádná dvoutlapka se tu neobjevila.

,,Kdy dostaneme jídlo?" Ozvala se Bree, ale Orion na tohle neznal odpověď. Místo něj se ozval Say, který se mezitím stihl probudit. Orion si toho ani nevšiml.

,,Ty bys neměla dostat žádný jídlo hodně dlouho!" Štěkl jízlivě a Orion zavrčel.

,,Proč seš najednou tak hnusnej, hm? Ve městě jsi dělal chudáka a teď?" Ptal se Chip. Sice už podobné otázky padly už předchozího dne, ale ani on tomu nemohl uvěřit.

,,Kdybych chtěl, byl bych takovej i ve městě, ale potřeboval jsem se sem prostě co nejrychleji dostat. Přiznávám, že s tou zemí bez války jsem trošišku lhal, minimálně jsem to přibarvil, ale jen pro své vlastní obohacení." Odvětil Say a napil se z misky. Chip se naježil.

,,Ty zmetku! Až se odtud dnes večer dostanu, tak ti ukážu!" Zopakoval svá včerejší slova. Say si olízl tlamu a podíval se na tečkovaného psa.

,,Nechtěj mě rozesmát! Dvoutlapka by tě zvládla zpacifikovat jednou rukou!" Odvětil Say. Na to byl Chip už zase nepříčetný.

,,To se ještě uvidí! Jen počkej až nás přijde zase nakrmit, já tě milerád přesvědčím o opaku!" Křikl a pak ještě několikrát zaštěkal, aby tím dal svým slovům ten pravý význam. Say se začal smát.

,,Dost! Chipe, tenhle pes ti za to nestojí!" Vložil se do toho Orion, ale Chip se od psů odvrátil zády. Orion se začal bát, že to s tou svojí výhružkou myslel vážně. Doufal, že si to Chip do té doby rozmyslí, ale jak ho tak znal, věděl, že s ním zrovna teď nic neudělá. Měl teď aspoň radost, že Evžen už se nesnaží dostat ven z kotce. Sice ležel od psů úplně otočený zády a byl na pohled zlomený, ale neubližoval si.

Za malou chvíli, téměř jako na zavolanou, byly slyšet v uličce mezi kotci kroky. Několik psů začalo radostně štěkat, když se tam objevila dvoutlapka s kbelíkem. Orion si nebyl jist, ale pravděpodobně to byla ta samá dvoutlapka, jako včera. Nejdřív nakrmila dva psy na začátku, které Orion neznal. Dvoutlapka něco povídala, ale Orion jí nerozuměl. Následně přešla k Sayovi, dala mu jídlo do misky a přesunula se k Orionovi. Ten couvl od misky a díval se při tom na dvoutlapku. Když mu kotec zase zavřela, přešel k misce s jídlem a pustil se do krmení. Pak přešla k Evženovi, ale ani ten se dnes nesnažil z kotce utéct. Orion si všiml, že Chip už není otočený zády, ale stál u dveří kotce a vrtěl ocasem. Díval se směrem k Sayovi.