1 Zpoèátku jsem si neuvìdomila, že je vlkodlak. Kolomaz a spálený olej èichu zrovna neprospívají – a okolo zase nepobíhá tolik zbloudilých vlkodlakù. A tak když se nìkdo v blízkosti mých nohou zdvoøilým odkašláním pokusil upoutat pozornost, myslela jsem si, že je to zákazník. Já v tu chvíli ležela pod motorem Volkswagenu Jetty a montovala do nìj pøestavìnou pøevodovku. Být jedinou zamìstnankyní vlastní garáže má i nevýhody, znamená to totiž nechat práce pokaždé, když zazvoní telefon nebo se objeví zákazník. Dráždí mì to a nevrlá nálada není pøi jednání se zákazníky zrovna nejlepší. Mùj vìrný poskok, který se mi obvykle staral o kanceláø i náøadí, odešel na vysokou a já za nìj ještì nenašla náhradu – je tìžké najít nìkoho, kdo by za mì dìlal veškerou práci, do které se mi nechce. „Za vteøinku jsem u vás,“ øekla jsem a snažila se potlaèit nedùtklivost. Pokud je to jen trochu možné, dìlám, co mùžu, abych zákazníky nezahnala na útìk. Zvedák mi byl naprosto k nièemu, protože pøevodovka se dá do staré jetty dostat jen hrubou silou. V mém oboru je nìkdy užiteèné být žena, mám totiž menší ruce a dostanu se na místa, kam muži nedosáhnou. Na druhou stranu ani posilováním a karate nezískám sílu muže. Páky a kladky mi ji obyèejnì vynahradí, nìkdy je ale prostì potøeba mít svaly a já mìla jen taktak sílu na to, abych tenhle úkol zvládla. Zamruèela jsem námahou a podržela pøevodovku na místì koleny a jednou rukou. Druhou jsem zasadila na místo první šroub a utáhla ho. Nebyla jsem sice ještì hotová, ale pøevodovka zùstane, kde je, dokud se nevypoøádám se zákazníkem. Zhluboka jsem se nadechla, na zkoušku se záøivì usmála a vyjela zpod auta. Sebrala jsem hadr, abych si utøela olej z rukou, a øekla jsem: „Jak vám mùžu pomoct?“ Teprve pak jsem si chlapce dobøe prohlédla a poznala, že není zákazník – i když vypadal jako nìkdo, kdo pomoc potøebuje. Kolena džínù mìl roztrhaná a ušpinìná od zaschlé krve a hlíny a pøes špinavé trièko si oblékl pøíliš tìsnou flanelovou košili, což nebylo zrovna vhodné obleèení na listopad ve východním Washingtonu. Vypadal vyzáble, jako by už nìjaký èas hladovìl. Mùj nos mi i navzdory zápachu benzínu a nemrznoucí smìsi prozradil, že stejnì dlouho už se nesprchoval. A pøes odér špíny, potu a starého strachu jsem cítila zøetelný pach vlkodlaka. „Chtìl jsem se zeptat, jestli byste pro mì nemìla nìjakou práci,“ øekl váhavì. „Nemyslím zamìstnání, paní. Jen práci na pár hodin.“ Cítila jsem jeho úzkost, kterou vzápìtí smyl pøíval adrenalinu, protože jsem ihned neodmítla. Zaèal ze sebe chrlit slova tak rychle, až splývala. „Bral bych i zamìstnání, ale nemám kartu sociálního pojištìní, takže byste mì musela platit naèerno.“ Práci za hotovost obyèejnì hledají ilegální imigranti, kteøí se snaží pøežít od podzimní skliznì do jarní výsadby. Ale tenhle kluk byl normální bílý Amerièan – tedy, normální až na to, že byl vlkodlak – s kaštanovými vlasy a hnìdýma oèima. Byl dost vysoký na to, aby mu bylo osmnáct, ale moje instinkty se zøídkakdy mýlí a teï mi napovídaly, že mu bude spíše okolo patnácti. Mìl široká, ale kostnatá ramena a neobvykle velké ruce, jako by mìl ještì vyrùst, než se z nìj stane skuteèný muž. „Jsem silný,“ øekl. „O autech toho moc nevím, ale pomáhal jsem strýèkovi udržovat v chodu jeho brouka.“ Vìøila jsem, že je silný, to všichni vlkodlaci. Sotva jsem ucítila výrazný pach pižma a máty, ovládlo mì nervózní nutkání vyhnat ho ze svého teritoria. Ale protože nejsem vlkodlak, dokážu instinkty mít pod kontrolou, nenechávám se jimi ovládnout. A pohled na chlapce tøesoucího se ve vlhkém listopadovém poèasí ve mnì probudil i jiné, silnìjší instinkty. Jednou z mých soukromých zásad je neporušovat zákon. Dodržuji rychlostní limity, auta mám pojištìná a finanèáku platím na daních víc, než musím. V minulosti jsem dala dvacku nebo i dvì lidem, kteøí o to požádali, ale nikdy jsem nenajala nikoho, koho bych nemohla uvést na výplatní listinì. A taky tu byl drobný problém s tím, že byl vlkodlak, a øekla bych, že ne dlouho. Mladí ovládají svého vlka hùø než ostatní. Nezmínil se o tom, jak divné je narazit na automechanièku. Samozøejmì mì už asi nìjakou dobu sledoval a mohl si tedy na tu pøedstavu zvyknout, ale pøesto nic neøekl, a to mluvilo v jeho prospìch. Ale pøesto to neospravedlòovalo, co jsem se chystala udìlat. Promnul si ruce a dýchl na nì, aby si zahøál prsty zrudlé zimou. „Dobrá,“ øekla jsem pomalu. Nebyla to nejmoudøejší odpovìï, ale pøi pohledu na to, jak se chvìje, jsem jinou dát nemohla. „Uvidíme, jak to pùjde. Támhle za tìmi dveømi je koupelna.“ Ukázala jsem na dveøe vzadu v dílnì. „Mùj poslední pomocník tu po sobì nechal nìjaké staré pracovní overaly. Najdeš je na vìšácích. Pokud se chceš osprchovat, mùžeš si je obléct a strèit zatím svoje obleèení do praèky. Najdeš tam i lednièku a v ní hovìzí sendviè a nìjakou limonádu. Najez se, a až budeš hotový, vra� se sem.“ Zdùraznila jsem slovo „najez“. S hladovým vlkodlakem se nedá pracovat, a to ani dva týdny pøed úplòkem. Nìkteøí lidi tvrdí, že se vlkodlaci dokáží promìnit jen za úplòku, taky ale øíkají, že duchové neexistují. Když uslyšel mùj rozkaz, ztuhl a zadíval se mi do oèí. Po chvíli zamumlal dík, prošel dveømi a tiše je za sebou zavøel. Vydechla jsem. Moc dobøe vím, že vlkodlakùm není radno porouèet – je to otázka dominance. Vlkodlaèí instinkty jsou jenom na obtíž, proto vlkodlaci obvykle dlouho nepøežijí. Ze stejného dùvodu prohráli jejich divocí bratøi boj s civilizací, zatímco kojoti vesele prospívají i v obydlených oblastech, jako je Los Angeles. Kojoti jsou moji bratøi. Ne, nejsem kojotodlak – pokud taková vìc vùbec existuje. Jsem kožomìnec. Tímto pojmem se oznaèovali kouzelníci jihozápadních indiánských kmenù, kteøí s pomocí kùže kojota nebo jiného zvíøete mìnili podobu a rozsévali nemoci a smrt. Bílí osadníci zaèali název nesprávnì používat pro všechny mìòavce mezi pùvodními obyvateli a prostì se uchytil. Jsme sotva v postavení, abychom nìco namítali. I kdybychom vystoupili na veøejnost, jako to udìlali nižší fae, není nás tolik, aby to stálo za námahu. Byla jsem pøesvìdèená, že chlapec neví, co jsem, jinak by se ke mnì, k jinému dravci, nikdy neotoèil zády, když se šel osprchovat a pøevléct. Vlci mají velice dobrý èich, ale garáž byla plná divných pachù a já pochybovala, že nìkdy cítil nìkoho, jako jsem já. „Najala sis zástup za Tada?“ Otoèila jsem se a uvidìla, jak otevøenými garážovými vraty vchází dovnitø Tony. Bezpochyby se schovával venku a sledoval mùj rozhovor s tím klukem. V takových vìcech je Tony dobrý – koneckoncù je to jeho práce. Èerné vlasy mìl ulízané dozadu a svázané do krátkého culíku a byl hladce oholený. Všimla jsem si, že v pravém uchu má tøi malé kroužky a diamantový cvoèek. Od našeho posledního setkání dvì náušnice pøidal. Mikinu s kapucou mìl rozepnutou, takže odhalovala tenké trièko propocené po hodinách strávených v tìlocviènì, takže vypadal, jako by vystoupil z náborového plakátu jednoho z místních hispánských gangù. „Ještì o tom jednáme,“ øekla jsem. „Zatím jde o doèasnou vìc. Pracuješ?“ „Ne. Dostal jsem den volna za dobré chování.“ Poøád ale myslel na mého nového zamìstnance, protože vzápìtí øekl: „Toulá se kolem už pár dní. Zdá se oukej, asi utekl z domova.“ Oukej znamenalo žádné drogy ani násilí, to druhé mì uklidnilo. Když jsem asi pøed devíti lety v garáži nastoupila, mìl Tony malou zastavárnu za rohem. A protože v ní stál nejbližší automat na nealko v okolí, vídala jsem ho docela èasto. Za nìjaký èas zmìnila zastavárna majitele. Moc jsem o tom nepøemýšlela, dokud jsem ho neucítila, jak stojí na rohu ulice s cedulí PRACUJI ZA JÍDLO. Øíkám neucítila, protože kluk s prázdným pohledem a s cedulí v ruce se v nièem nepodobal tichému, ale veselému muži støedního vìku, který vedl zastavárnu. Pøekvapil mì a já ho pozdravila jménem, pod nímž jsem ho znala. Podíval se tehdy na mì, jako bych se pomátla, ale následující ráno na mì èekal v dílnì. Tehdy mi øekl, èím se živí – netušila jsem, že místo o velikosti Tri-Cities má tajné poldy. Od té chvíle se èas od èasu v dílnì zastaví. Napøed se pokaždé objevil v novém pøevleku. Tri-Cities není zas tak velké a moje garáž leží na okraji ètvrti, která se dá v Kennewicku považovat za „pochybnou“. Je tedy možné, že se u mì zastavil, kdykoli byl pracovnì poblíž, brzy jsem ale odhalila skuteèný dùvod. Vadilo mu, že ho vždycky poznám. No, sotva jsem mu mohla øíct, že jsem ho vyèenichala, že ano? Jeho matka je pùvodem Italka a otec Venezuelan a tato genetická smìska mu propùjèila rysy a barvu kùže, které mu dovolily vydávat se za kohokoli od Mexièana po Afroamerièana. Když potøeboval, poøád vypadal na osmnáct, pøestože musel být o nìkolik let starší než já, mohlo mu být tøicet tøi nebo tak nìjak. Mluvil plynule španìlsky a dokázal své angliètinì propùjèit pùltucet rùzných pøízvukù. Tyto schopnosti ho pøivedly k práci v utajení, skuteènì dobrým ho však dìlala øeè tìla. Umìl se kolébat v bocích jako pohledný mladý hispánec, nebo se nervóznì šourat jako fe�ák. Po èase pøijal, že prohlédnu pøevleky, které oklamaly jeho šéfa i matku, jak tvrdil, to už z nás ale byli pøátelé. Nadále se proto zastavoval na hrnek kafe nebo horké èokolády a na kus øeèi, kdykoli byl poblíž. „Vypadáš velice mladì a mužnì,“ øekla jsem. „Náušnice jsou nový pøevlek? Policie v Pascu nosí dvì, takže kennewická musí mít ètyøi?“ Zakøenil se a najednou vypadal starší i nevinnìjší. „Posledních pár mìsícù jsem pracoval v Seattlu,“ øekl. „Mám taky nové tetování. Naštìstí na místì, kde ho máma nikdy neuvidí.“ Tony tvrdil, že má hrùzu ze své matky. Nikdy jsem se s ní nesetkala, kdykoli o ní ale mluvil, vonìl štìstím, a ne strachem, takže nemohla být taková semetrika, jak tvrdil. „Co tì sem pøivádí?“ zeptala jsem se. „Pøišel jsem se zeptat, jestli by ses podívala nìkomu na auto,“ øekl. „Volkswagen?“ „Buick.“ Pøekvapenì jsem zvedla oboèí. „Mùžu to zkusit, ale nejsem vybavená na americká auta, nemám na to poèítaèe. Mìl by ho vzít nìkam, kde se v buicích vyznají.“ „Ona už byla u tøí mechanikù – vymìnili jí regulátor emisí, svíèky a kdovíco ještì. A poøád to zlobí. Poslední chlápek jí øekl, že potøebuje nový motor a že jí ho udìlá za dvojnásobek ceny, kterou auto má. Nemá moc penìz, ale potøebuje auto.“ „Za prohlídku nebudu nic chtít, a pokud nedokážu nic opravit, øeknu jí to na rovinu.“ Uvìdomila jsem si, jak rozzlobenì zní jeho hlas, když mluví o potížích té ženy, a nìco mì napadlo. „Je to tvoje sleèna?“ „Není to moje sleèna,“ protestoval nepøesvìdèivì. Poslední tøi roky se zajímal o jistou policejní dispeèerku, vdovu s kupou dìtí, nic s tím ale nedìlal. Miluje svoji práci a ta se nedá snoubit s randìním, manželstvím a dìtmi, jak si èasto posteskl. „Povìz jí, a� vùz pøiveze. Pokud ho tady bude moct tak den dva nechat, pokusím se pøesvìdèit Zeeho, aby se na nìj pøišel podívat.“ Zee býval mùj šéf. Poté co mi garáž prodal, odešel na odpoèinek, èas od èasu se ale ukázal, aby „nevyšel ze cviku“. O autech a o tom, jak šlapou, toho vìdìl víc než tým detroitských inženýrù. „Díky, Mercy. Jsi jednièka.“ Podíval se na hodinky. „Musím jít.“ Mávla jsem na nìj a vrátila se k pøevodovce. Auto spolupracovalo, což se nestává èasto, takže mi to netrvalo dlouho. Ve chvíli, kdy se mùj nový pomocník objevil vymydlený a obleèený do Tadova starého overalu, jsem už dávala dohromady zbytek vozu. Ani overal by chlapce venku nezahøál, v dílnì ale bìžel naplno velký radiátor, takže by mìl být v poøádku. Ukázalo se, že je rychlý a výkonný a že oèividnì strávil nìkolik hodin pod kapotou auta. Nepostával jen a nezíral, ale podával mi díly, ještì než jsem si o nì mohla øíct, jako by to dìlal vìky. Buï byl od pøírody málomluvný, nebo se nauèil držet jazyk za zuby, protože jsme nìkolik hodin pracovali skoro v tichosti. Dokonèili jsme první auto a zaèali pracovat na dalším, než jsem se koneènì odhodlala pøimìt ho k øeèi. „Jsem Mercedes,“ øekla jsem a uvolnila šroub na alternátoru. „Jak mám øíkat tobì?“ Na okamžik se mu rozzáøily oèi. „Mercedes, a opravujete volkswageny?“ Oblièej se mu ale rychle zachmuøil. „Promiòte,“ zamumlal. „Asi to slýcháte èasto.“ Zazubila jsem se, podala mu šroub a pustila se do dalšího. „Jo. Ale pracuji i na mercedesech, na èemkoli nìmeckém. Porsche, audi, BMW, a dokonce obèas i na opelech. Vìtšinou jde o staré vozy s prošlou zárukou, ale mám poèítaèe i na ty novìjší.“ Odvrátila jsem se od nìj, abych si mohla lépe prohlédnout palièatý šroub. „Mùžeš mi øíkat Mercedes nebo Mercy, co se ti líbí víc. Jak mám øíkat tobì?“ Nerada tlaèím lidi do kouta a nutím je lhát. Pokud utekl z domova, asi mi nepoví skuteèné jméno, ale pokud jsme spolu mìli pracovat, nemohla jsem mu øíkat „kluku“ nebo „hej, ty“. „Øíkejte mi Mac,“ odpovìdìl po chvíli. Odmlka jasnì prozradila, že se tak ve skuteènosti nejmenuje. Ale prozatím to bude staèit. „Dobrá, Macu,“ øekla jsem. „Mohl bys zavolat majiteli jetty a øíct mu, že auto je pøipravené?“ Kývla jsem na první vùz, který jsme dokonèili. „Na tiskárnì najdeš fakturu s jeho èíslem a koneènou cenou za výmìnu pøevodovky. Až vymìním øemen, vezmu tì na obìd – souèást platu.“ „Dobøe,“ øekl, jeho hlas znìl ale trochu ztracenì. Zamíøil ke dveøím do sprch, ale já ho zastavila. Koupelna se nacházela vzadu v dílnì, kanceláø po stranì garáže hned vedle parkovištì pro zákazníky. „Kanceláø je za šedými dveømi,“ øekla jsem mu. „Vedle telefonu najdeš hadr. Chy� do nìj sluchátko, abys ho celé neupatlal od kolomazi.“ * Ten veèer jsem cestou domù nedokázala pøestat myslet na Maca. Zaplatila jsem mu za práci hotovì a øekla, že se mùže kdykoli vrátit. Usmál se, schoval peníze do zadní kapsy a odešel. Nechala jsem ho jít, i když jsem vìdìla, že nemá pøes noc kde zùstat, protože jsem nemìla jinou možnost. Nabídla bych mu, že ho vezmu k sobì, ale to by nebylo bezpeèné ani pro jednoho z nás. I když svùj nos používal málo, nakonec by pøišel na to, co jsem – a vlkodlaci opravdu mají i v lidské podobì takovou sílu jako ve starých filmech. Jsem v dobré kondici a v doju pøes koleje naproti garáže jsem získala fialový pásek, ale s vlkodlakem se nemùžu mìøit. Chlapec byl pøíliš mladý a nemìl sebekontrolu potøebnou k tomu, aby nezabil nìkoho, koho by považoval za soka ve svém teritoriu. A pak tady byl mùj soused. Bydlím na pøedmìstí ve Finley, které patøí ke starší prùmyslové oblasti Kennewicku a leží asi deset minut cesty od garáže. Mùj dùm tvoøí prostý karavan. Je skoro stejnì starý jako já a stojí uprostøed nìkolika akrù oplocené pùdy. Ve Finley se dá najít mnoho menších pozemkù s karavany nebo s domy tovární výroby, ale podél øeky stojí také mnoho rozlehlých sídel a jedno z nich patøí mému sousedovi. Zaboèila jsem na štìrkovou pøíjezdovou cestu a zaparkovala starého dieselového rabbita pøed domem. Jakmile jsem vysedla z auta, všimla jsem si schrány pro koèky na verandì. Médea žalostnì kòourala, ale než jsem ji vypustila, pøeèetla jsem si vzkaz nahoøe na schránì. SLEÈNO THOMPSONOVÁ, stálo v nìm tuènými velkými písmeny, NEPOUŠTÌJTE, PROSÍM, SVOJI KOÈKU NA MÙJ POZEMEK. POKUD JI TU JEŠTÌ JEDNOU OBJEVÍM, SEŽERU JI. Vzkaz nebyl podepsán. Zvedla jsem klièku, vytáhla koèku ven a zaboøila tváø do její hebounké srsti. „Strèil ošklivý starý vlkodlak ubohou koèièku do krabice a nechal ji tu?“ zeptala jsem se. Vonìla po mém sousedovi, což mi napovìdìlo, že ji Adam nìjakou dobu držel na klínì, než ji sem odnesl. Vìtšina koèek nemá vlkodlaky ráda – a vlastnì ani kožomìnce. Médea má ráda každého, chudák stará, dokonce i mého protivného souseda. Proto èasto konèí v koèièí schránì na mé verandì. Adam Hauptman, s nímž sdílím zadní plot, je alfou místní vlkodlaèí smeèky. Je zvláštní, že se smeèka usadila zrovna v Tri-Cities, protože vlkodlaci upøednostòují buïto velká mìsta, kde lépe splývají s davem, nebo naopak menší mìsteèka, kde pøevezmou kontrolu. Ale vlkodlakùm se obyèejnì dobøe vede v armádì nebo v tajných vládních agenturách, jejichž názvy tvoøí z velké èásti akronymy, a do èinnosti jaderné elektrárny u Hanfordu se a� tak èi onak zapojilo mnoho abecedních agentur. A proè vlastnì místní alfa koupil zrovna pozemek vedle mého? Øekla bych, že pøíèinou nebyl jen bájeèný výhled na øeku, nýbrž i potøeba vlkodlakù ovládnout každého, koho považují za nižšího tvora. Nelíbilo se mu, že mùj starý karavan snižuje hodnotu jeho sídla z nepálených cihel, pøestože jsem mu znovu a znovu pøipomínala, že tu stál už v dobì, kdy pozemek koupil a zaèal na nìm stavìt. A on zase využíval každé pøíležitosti k tomu, aby mi nedal zapomenout, že mì tady jen trpí – kožomìnec se koneckoncù nemohl vyrovnat vlkodlakovi. Na jeho stížnosti jsem obvykle reagovala uctivì a se sklopenou hlavou – a pak jsem odtáhla zrezivìlého starého rabbita, kterého mám na náhradní díly, na trávník dozadu za karavan, kde ho Adam nemohl ze své ložnice pøehlédnout. Byla jsem si témìø jistá, že moji koèku nesežere, pøesto jsem se rozhodla zavírat ji pøíští týden doma, abych vzbudila dojem, že mì zastrašil. Vlkodlakùm totiž není radno stavìt se otevøenì. Postavila jsem Médeu na zem, abych jí naplnila misku žrádlem, a ona zatím kòourala, pøedla a vrtìla pahýlem ocasu. Našla jsem ji na ulici a nìjaký èas jsem si myslela, že jí nìjaký krutý èlovìk ocas usekl, veterináø mi ale øekl, že je to manská koèka a už se tak narodila. Naposledy jsem ji pohladila a vydala se k lednièce, abych si našla nìco k veèeøi. „Vzala bych Maca domù, kdybych si byla jistá, že ho Adam nechá být,“ øekla jsem jí, „ale vlkodlaci nemají cizince v lásce. Kdykoli se v teritoriu objeví nový vlk, musí postupovat podle protokolu a nìco mi øíká, že Mac o pøijetí do smeèky nepožádal. Vlkodlak venku v noci nezmrzne, a� už je jakkoli špatné poèasí. Ještì chvíli bude v poøádku. Pøesto,“ dodala jsem, když jsem vytáhla zbytky špaget a dala je ohøívat, „pokud má Mac potíže, Adam mu mùže pomoct.“ Bude lepší, když mu celou vìc pøednesu, až budu znát chlapcùv pøíbìh. Pojedla jsem vestoje, opláchla nádobí, schoulila se na gauèi a zapnula televizi. Médea mòoukla a skoèila mi do klína ještì pøed první reklamou. * Dalšího dne se Mac neukázal. Byla sobota a možná nevìdìl, že jsem v dílnì skoro každou sobotu, když mám práci. Anebo šel dál. Doufala jsem, že ho nenašel Adam nebo nìkterý z jeho vlkù, než jsem mu mohla opatrnì oznámit, že je tady. Existovala pravidla, která vlkodlakùm umožòovala pøežívat nepozorovanì celá staletí, a ten, kdo je porušil, za to obvykle zaplatil životem. Pracovala jsem až do poledne, potom jsem zavolala milému mladému páru, že jejich auto je ztracený pøípad. Výmìna motoru by stála víc, než jakou hodnotu mìlo celé auto. Špatné zprávy byly nejnepøíjemnìjší èástí mé práce. Dokud u mì ještì pracoval Tad, mùj starý pomocník, nechávala jsem je na nìm. Když jsem zavìsila, byla jsem skoro stejnì deprimovaná jako bezmocní majitelé naleštìného, vyšperkovaného a milovaného vozu, který už se hodil akorát na šrotovištì. Vydrhla jsem se, dostala jsem zpod nehtù co nejvíce špíny a pustila se do nekoneèného papírování, které míval taky na starosti Tad. Byla jsem ráda, že získal stipendium, díky nìmuž se dostal na vysokou podle vlastního výbìru, ale opravdu mi chybìl. Po deseti minutách jsem se rozhodla, že nic z toho nespìchá tolik, aby to nepoèkalo do pondìlka. A v pondìlí mì snad bude èekat nìjaká naléhavá oprava a papírování budu moct odložit na úterý. Pøevlékla jsem se do èistých džínù a trièka, sebrala bundu a zamíøila k O’Learymu na obìd. Po obìdì jsem vyrazila na nezbytnì nutné nákupy a koupila jsem malého krocana, abych se mohla podìlit s Médeou. Když jsem vystupovala z auta, zavolala mi na mobil máma a snažila se ve mnì vzbudit dostateènì silný pocit viny na to, abych se sebrala a na Den díkùvzdání nebo na Vánoce zajela do Portlandu. Z obou pozvání jsem se vyvlékla – bydlela jsem s ní dva roky a rodinných oslav jsem si užila na zbytek života. Ne že by byli špatní, právì naopak. Mùj nevlastní otec Kurt je tichý, rozumný èlovìk a dokonale vyvažuje moji matku. Pozdìji jsem se dozvìdìla, že o mnì nemìl ani tušení, dokud jsem se mu v šestnácti neobjevila na prahu. Pøesto mi bez otázek otevøel dùm a jednal se mnou jako s vlastní. Moje matka Margi je èiperný, veselý cvok. Pøedstava, že se zapletla s rodeovým jezdcem (jako byl mùj otec), byla stejnì reálná jako pomyšlení, že by utekla a dala se k cirkusu. Mnohem víc mì pøekvapilo, že je pøedsedkyní místního rodièovského sdružení. Mám matku a nevlastního otce ráda. Dokonce mám ráda i všechny nevlastní sourozence, kteøí mì pøijali mezi sebe s nadšením. Všichni žijí pospolu v semknuté rodinì, kterou televize vydává za normální. Jsem moc ráda, že takoví lidé existují – ale já mezi nì prostì nepatøím. Navštìvuji je dvakrát do roka, aby nevtrhli ke mnì domù, ale dávám si pozor, aby to nebylo o svátcích. Vìtšina mých návštìv je velmi krátká. Mám je ráda, ale z dálky je mám ještì radši. Když jsem koneènì zavìsila, cítila jsem se provinile a rozmrzele. Vrátila jsem se domù, dala rozmrazovat krocana a nakrmila koèku. Úklid lednièky mi nijak nezlepšil náladu, i když netuším, proè jsem to èekala, a tak jsem nasedla zpátky do auta a vydala se k Hanford Reach. Nezajíždím tam èasto. Jsou i bližší místa, kde se mùžu probìhnout, nebo pokud se mi chce øídit, národní park Blue Mountains není daleko. Moje duše ale nìkdy touží po vyprahlé pustinì rezervace – obzvláštì po rozhovoru s matkou. Zaparkovala jsem a chvíli jsem šla pìšky, dokud jsem si nebyla víceménì jistá, že poblíž nikdo není. Potom jsem si svlékla šaty, schovala je do batùžku a promìnila se. Vlkodlakùm mùže trvat i patnáct minut, než zmìní podobu, a promìna je pro nì bolestivá, na což není radno zapomínat. Vlkodlaci nejsou zrovna pøítulní, ale krátce po promìnì je lepší nechat je chvíli úplnì na pokoji. Pro kožomìnce – nebo alespoò pro mì, protože žádné jiné kožomìnce neznám – je promìna rychlá a bezbolestná. V jednu chvíli jsem èlovìk, vzápìtí kojot, èistá magie. Prostì vklouznu z jedné podoby do druhé. Otøela jsem si èenich o pøední packu, protože mì po promìnì lechtal. Vždycky chvíli trvá, než si zvyknete mít ètyøi nohy namísto dvou. Vím to, protože jsem si vyhledala, že kojoti vidí jinak než lidé, já ale vidím v každé podobì skoro stejnì. Zostøí se mi sluch a taky èich, i když i jako èlovìk mám lepší smysly než vìtšina lidí. Zvedla jsem batùžek s obleèením a schovala ho do køoví. Pak jsem ze sebe setøásla zbytky lidské existence a rozbìhla se do pouštì. Prohnala jsem tøi králíky a vylekala dvojici v loïce, když jsem se jí ve své krásné, chlupaté podobì zjevila na bøehu, a hned mi bylo líp. Nemusím sice mìnit podobu za úplòku, když se ale dlouho nepromìním, jsem neklidná a náladová. Š�astnì unavená, v lidské podobì a obleèená, jsem nasedla do auta, rychle se pomodlila a otoèila klíèkem. Tentokrát dieselový motor naskoèil a zaèal pøíst. Nikdy nevím, jestli rabbit nastartuje, nebo ne. Používám ho, protože je levný, ne protože je to dobré auto. Na tvrzení, že všechna auta pojmenovaná podle zvíøat jsou k nièemu, je hodnì pravdy. * V nedìli jsem šla do kostela. Je tak malý, že se musí dìlit o pastora se tøemi jinými kostely. Patøí k nedominanèním kostelùm, které se tolik snaží nezatratit vùbec nikoho, že nedokáží pøitáhnout stálou kongregaci. Stálých vìøících je tu relativnì málo a povìtšinou necháváme jeden druhého na pokoji. Jsem v jedineèné pozici, kdy chápu, jak by svìt vypadal bez boha a jeho chrámù, kteøí bojují proti nejhoršímu zlu, proto jsem vìrnou návštìvnicí. Není to kvùli vlkodlakùm. Ti dokáží být nebezpeèní, když se jim pøipletete do cesty, ale když jste opatrní, nechají vás být. Nejsou o nic nebezpeènìjší než medvìd grizzly nebo velký bílý žralok. Ale jsou tu i jiné vìci, ukrývají se ve tmì a jsou mnohem, mnohem horší – a upíøi jsou jen vrcholek ledovce. Umí velmi dobøe skrýt svoji podstatu pøed lidskou populací, ale já nejsem èlovìk. Když na nì narazím, poznám je, a oni mì taky. Proto chodím každý týden do kostela. Tu nedìli byl náš pastor nemocný a muž, který ho nahradil, se rozhodl vést kázání založené na Exodu 22: „Èarodìjnici nedáš živu býti.“ Vztáhl mínìní i na fae a vyzaøovaly z nìj takový strach a vztek, že jsem je cítila až z lavice. Právì kvùli lidem, jako je on, tajil zbytek nadpøirozené komunity svoji existenci i dvacet let poté, co byli nižší fae pøinuceni vystoupit na veøejnost. Asi pøed tøiceti lety si Šedí páni, mocní mágové, kteøí vládnou fae, zaèali dìlat starosti s rychlým pokrokem vìdy, a obzvláštì pak té forenzní. Pøedpovìdìli, že se Èas skrývání chýlí ke konci. Rozhodli se proto zakroèit a postarat se o to, aby se lidé sblížili se svìtem magie co nejjemnìji. Èekali jen na správnou pøíležitost. Když pak byl Harlan Kincaid, postarší miliardáø a realitní magnát, nalezen mrtvý u keøe rùží se zahradnickými nùžkami zabodnutými v krku, podezøení padlo na zahradníka Kierana McBrida, tichého muže s pøíjemnou tváøí, který pro Kincaida, také proslulého zahradníka, po mnoho let pracoval. Vidìla jsem èásti soudního procesu jako vìtšina Amerièanù. Senzaèní vražda jednoho z nejbohatších mužù v zemi, který mìl za manželku milovanou mladou hereèku, zajistila televizním stanicím rekordní sledovanost. Vražda se omílala na zpravodajských kanálech dlouhé týdny. Svìt sledoval, jak Carin Kincaidová s uplakanými tváøemi zhnìdlými kalifornským sluncem vypráví o tom, jak našla manžela mrtvého vedle jeho oblíbeného keøíku rùží, který byl rozsekán na kousky. Její svìdectví si zasloužilo Oscara, následné události ji však vystrnadily ze svìtla reflektorù. Kierana McBrida obhajoval tým drahých právníkù, kteøí se kvùli publicitì rozhodli pracovat zdarma. Povolali Kierana McBrida na lavici svìdkù a mistrnou lstí pøimìli státního návladního k tomu, aby McBrida požádal vzít zahradnické nùžky do rukou. Zkusil to. Po krátké chvíli se mu však zaèalo kouøit z rukou a musel je pustit. Obhájce ho v tu chvíli požádal, aby ukázal dlanì plné puchýøù porotì. Nemùže být vrah, øekl právník soudci, porotì i zbytku svìta, protože Kiernan McBride je fae, zahradní skøítek, který se nemùže dotknout chladného železa ani v silných kožených rukavicích. Pak nadešel dramatický okamžik a McBride zrušil maskovací kouzlo, díky nìmuž vypadal jako èlovìk. Nebyl krásný, právì naopak, ale každý, kdo kdy vidìl štìnì šarpeje, ví, že ošklivost mùže mít i své charisma. Jedním z dùvodù, proè Šedí páni vybrali zrovna McBrida, byl, že zahradní skøítci jsou nìžná stvoøení a snadno se na nì dívá. Jeho obrovské, hnìdé, truchlivé oèi se celé týdny objevovaly na obálkách èasopisù hned vedle málo lichotivých obrázkù Kincaidovy manželky, jež byla pozdìji usvìdèena z vraždy. A tak se nižší fae, slabí a atraktivní tvorové, odhalili na rozkaz Šedých pánù svìtu. Velcí a strašliví, mocní a odporní zùstávali i nadále v úkrytu a èekali, jak svìt zareaguje na snesitelnìjší stvoøení. Tady, øekli šarlatáni Šedých pánù, kteøí byli McBridovými právníky, tady je skrytý lid: nìžná domácí víla, která uèila ve školce, protože milovala dìti, nebo mladý muž, selkie, který riskoval život, aby zachránil obìti z potopené lodi. Zpoèátku to vypadalo, že se taktika Šedých pánù vyplatí všem nadpøirozeným stvoøením, a� už byla fae, nebo ne. V New Yorku nebo v Los Angeles vznikly restaurace, kde se bohatí a slavní mohli nechat obsluhovat lesními skøítky nebo muryany. Hollywoodští producenti natoèili Petra Pana s chlapcem, který umìl doopravdy létat, a Zvonìnku hrála skuteèná víla – výsledný film pøinesl rekordy v návštìvnosti kin. Ale už na poèátku se objevily problémy. Známý televizní kazatel využil strachu lidí z fae a posílil svoji kontrolu nad vìøícími a jejich bankovními úèty. Konzervativní zákonodárci pøišli s návrhem povinné registrace. Vládní agentury zaèaly potají dìlat seznamy fae, které by mohly využít nebo zneužít proti nim, protože i v Evropì a v èástech Asie pøinutili Šedí páni vystoupit nižší fae z úkrytu. Když Šedí páni øekli Zeemu, mému bývalému šéfovi, že se musí odhalit, prodal Zee garáž a napøed se na nìkolik mìsícù stáhl do ústraní. Vidìl, co se stalo fae, kteøí se snažili pokraèovat ve svých životech, jako by se nich nestalo. Fae mohli být bavièi nebo turistickou atrakcí, ale domácí víla, která pracovala ve školce, byla potichu poslána do dùchodu. Nikdo nechtìl mít fae za uèitele, mechanika nebo za souseda. Tìm fae, kteøí žili v lepších ètvrtích, rozbili okna a pomalovali jim domy sprostými graffiti. V ménì bezpeèných ètvrtích byli fae pøepadáváni a biti. Nemohli se bránit, protože se báli Šedých pánù. A� už jim lidé provedli cokoli, trest Šedých pánù by byl mnohem horší. Vlna násilí vedla k založení ètyø velkých rezervací pro fae. Zee øíkal, že fae ve vládì vidìli v rezervacích nápravu škod a využili jakýchkoli prostøedkù k tomu, aby pøesvìdèili i zbytek kongresu. Každý fae, který souhlasil se životem v rezervaci, dostal domek a mìsíèní apanáž. Jejich dìti (jako Zeeho syn Tad) získaly stipendium na dobré univerzity, aby se mohly stát užiteènými èleny spoleènosti… pokud najdou práci. Rezervace vyvolaly mnoho polemik na obou stranách. Já osobnì si myslím, že se Šedí páni a vláda mìli pouèit z nespoèetných problémù rezervací pùvodních obyvatel Ameriky, ale Zee byl pøesvìdèen, že rezervace jsou jen prvním krokem v plánech Šedých pánù. Vìdìla jsem o nich dost na to, abych pøipustila, že mùže mít pravdu. Ale stejnì jsem si dìlala starosti. A� už pøinesly rezervace jakékoli zlo, zmenšily narùstající problémy mezi lidmi a fae, alespoò v Americe. Avšak lidé jako zastupující pastor byli dùkazem, že pøedsudky a nenávist pøežívají a bují. Nìkdo za mnou zabruèel, že doufá, že se pastor Julio do pøíštího týdne uzdraví, a tichý souhlas lidí okolo mì trochu povzbudil. Slyšela jsem o lidech, kteøí vidìli andìly nebo cítili jejich pøítomnost. Nevím, jestli cítím boha nebo jednoho z jeho andìlù, ale vìtšina kostelù je prodchnuta pøívìtivým duchem. Jak pastor pokraèoval v proslovu štvaném strachem, cítila jsem, jak duch smutní. Když jsem odcházela, potøásl mi pastor rukou. Nejsem fae, i když je to velmi široký pojem. Moje magie pochází ze Severní Ameriky, ne z Evropy, a nepotøebuji maskovací kouzlo, abych splynula s lidskou populací. A pøesto by mì ten muž nenávidìl, kdyby zjistil, co jsem. Usmála jsem se na nìj, podìkovala mu za mši a popøála mu vše nejlepší. Písmo øíká „miluj svého nepøítele“. A moje nevlastní matka vždy dodávala: „Anebo k nìmu buï aspoò zdvoøilá.“ Hodnocení: nejlepší 1 2 3 4 5 odpad FacebookMySpaceGoogleTwitterTopèlánky.czLinkuj.czJagg.czVybrali.sme.skDel.icio.us More Sharing ServicesSdílet Komentáøe Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední pøíspìvky | všechno Èlánek ještì nebyl okomentován. Komentáøe tohoto èlánku jsou moderovány. Váš pøíspìvek se zobrazí až po schválení autorem èlánku. Nový komentáø Téma: Jméno: Notif. e-mail *: Komentáø: [b] [obr] Odpovìzte prosím èíslicemi: Souèet èísel ètyøi a dvanáct 2 Když jsem v pondìlí ráno dorazila do garáže, sedìl vlkodlak Mac na schodu pøed dveømi do kanceláøe. Tváøila jsem se neteènì a nedala jsem najevo nic z pøekvapivì silného zadostiuèinìní, které mì ovládlo, jen jsem mu podala tìžký pytlík se sendvièi z rychlého obèerstvení, abych mohla vytáhnout klíè a odemknout. Vyrostla jsem ve spoleènosti divokých zvíøat, vím, jak je zkrotit. Pokud jsem ho odhadla správnì, zahnalo by ho srdeèné pøivítání na ústup rychleji než drsná slova, ale jídlo bylo vždy dobrým lákadlem. „Najez se,“ øekla jsem mu a vydala se do koupelny, abych se pøevlékla do pracovních šatù. „Jeden mi schovej, zbytek je pro tebe.“ Když jsem se vrátila, všechny sendvièe až na jeden byly ty tam. „Dìkuji,“ øekl s pohledem upøeným na mé nohy. „Odpracuješ si to. Pojï a pomoz mi zvednout dveøe garáže.“ Zavedla jsem ho kanceláøí do dílny. „Dneska nemáme nic naléhavého, takže mùžeme pracovat na mém broukovi.“ Brouk v tu chvíli nevypadal nijak vábnì, ale až s ním skonèím, bude nastøíkaný a naleštìný a bude pøíst jako kotì. Prodám ho za dvojnásobek toho, co jsem do nìj vložila, a najdu si nové auto ke vzkøíšení. Témìø polovina mého zisku pocházela z renovace klasických volkswagenù. Nìkolik hodin jsme pracovali v pøátelském tichu, pak se mì zeptal, jestli mùže použít mùj telefon k dálkovému hovoru. „Pokud nebudeš volat až do Èíny,“ odpovìdìla jsem a zápasila se šroubem, který na místì držela tøicetiletá vrstva rzi. Nepøiplížila jsem se ke kanceláøi, abych ho šmírovala. Nepraktikuji špehování soukromých hovorù. Ani nemusím. Mám totiž výteèný sluch. „Ahoj,“ øekl. „To jsem já.“ Ale ne zas tak dobrý, abych slyšela osobu na druhém konci. „Jsem v poøádku. Opravdu,“ øekl rychle. „Podívej, nemùžu mluvit dlouho.“ Odmlka. „Bude lepší, když to nebudeš vìdìt.“ Odmlka. „Já vím. Vidìl jsem to ve zprávách. Nevzpomínám si na nic z toho, co se stalo potom, co jsme odešli z plesu. Nevím, co ji zabilo a proè to nezabilo i mì.“ Ach ne, pomyslela jsem si. „Ne. Podívej, prozatím bude lepší, když nebudeš vìdìt, kde jsem.“ Odmlka. „Øíkám, že nevím, co se stalo. Ale já ji nezabil.“ Odmlka. „Nevím. Jen øekni mámì a tátovi, že jsem v poøádku. Mám je rád – a pátrám po tìch, kdo ji zabili. Už musím jít.“ Odmlka. „Taky tì mám rád, Joe.“ Existovalo tucet vysvìtlení pro èást rozhovoru, kterou jsem vyslechla. Dva tucty. Nedokázala jsem ale pøestat myslet na varovné pøíbìhy o tom, co se stane, když se vlkodlak poprvé promìní, aniž by vìdìl, co vlastnì je. V duchu jsem si poskládala Macova slova do obrázku chlapce, který se vykradl ze školního plesu, aby se pomuchloval s pøítelkyní pod úplòkem, protože nevìdìl, co je. Mladí vlkodlaci potøebují pøi prvních nìkolika promìnách vedení nìkoho silného a dominantního, jinak nad sebou ztratí kontrolu. Pokud byl Mac skuteènì mladý vlkodlak, vysvìtlovalo by to, proè si nevšiml, že se liším od lidí okolo. Smysly je tøeba nauèit se používat. V Americe Promìòují lidi ve vlkodlaky vìtšinou pøátelé nebo rodina. Existuje celá podpùrná struktura, která mladého vlka vyuèí a zajistí bezpeèí jemu i všem okolo. Pøesto se obèas stane, že nìkoho napadne zbloudilý vlkodlak. Jednou z povinností smeèky je odpadlíky zabít a vystopovat jejich obìti. Navzdory tomu, co tvrdí pøíbìhy, se ne každá osoba, kterou kousne vlkodlak, promìní. K tomu je potøeba útoku tak krutého, že se obì� ocitne na prahu smrti, aby magie vlka pøekonala imunitní systém tìla. Podobné útoky se do novin dostanou pod titulky jako „Muž napaden smeèkou vzteklých psù“. Obì� obyèejnì podlehne zranìním nebo promìnì. Pokud èlovìk pøežije, zotaví se rychle a zázraènì – až do následného úplòku, kdy zjistí, že vlastnì nepøežil. Že není takový jako døív. Smeèka ho obvykle najde ještì pøed první promìnou a usnadní mu vstup do nového života. Smeèky sledují zprávy a ètou noviny a snaží se zabránit tomu, aby nový vlk zùstal sám – a aby se jejich tajemství dostala na veøejnost. Možná Maca nikdo nenašel. Možná své dìvèe zabil, a když se promìnil zpìt v èlovìka, odmítl uvìøit tomu, co udìlal. Co je. Dosud jsem pøedpokládala, že opustil smeèku, ale pokud je mladý, nepouèený vlk, je ještì nebezpeènìjší. Zrezivìlý šroub mi praskl v ruce, protože jsem nedávala pozor. Když se Mac vrátil zpátky, zrovna jsem se snažila vypáèit zbytky šroubu ze závitu – jako bych potøebovala práci navíc. Neplánovala jsem cokoli øíct, ale nakonec jsem neodolala. „Možná znám pár lidí, kteøí by ti mohli pomoct.“ „Mnì nikdo nepomùže,“ odpovìdìl unavenì. Pak se usmál, jeho úsmìv by však vypadal pøesvìdèivìji, kdyby nemìl tak smutné oèi. „Jsem v poøádku.“ Odložila jsem náøadí stranou a pohlédla na nìj. „Ano, myslím, že budeš,“ øekla jsem a jen jsem doufala, že nedìlám chybu, když nenaléhám. Pøed dalším úplòkem o nìm musím øíct Adamovi. „Jen si pamatuj, že je o mnì známo, že uvìøím i šesti nemožným vìcem ještì pøed snídaní.“ Zkroutil koutky úst nahoru. „Lewis Carroll.“ „A to se øíká, že dnešní mládež není vzdìlaná,“ øekla jsem. „Dùvìøuj mi a zjistíš, že ti moji pøátelé mohou pomoct víc, než považuješ za možné.“ Zazvonil telefon a já se vrátila zpátky k práci. „Mohl bys to prosím vzít, Macu?“ požádala jsem. Skonèili jsme v šest, ale protože byl podzim, byla už venku tma. Díval se, jak zamykám, a oèividnì o nìèem pøemýšlel. Schválnì jsem si hrála se zámkem, abych mu poskytla víc èasu, ale nevyužil toho. „Uvidíme se zítra,“ øekl místo toho. „Dobrá.“ Pak jsem se impulzivnì zeptala: „Máš dneska v noci kde spát?“ „Jasnì,“ øekl s úsmìvem a zamíøil pryè, jako by mìl skuteènì nìjaký cíl. Málem jsem se kousla vzteky do jazyka. Pøinutila jsem ho zalhat. Jakmile mi jednou zaène lhát, bude o to tìžší pøesvìdèit ho, aby se mi svìøil. Nevím, proè tomu tak je, ale prostì to tak funguje – alespoò podle mých zkušeností. Nadávala jsem si celou cestu domù, než jsem ale nakrmila Médeu a pøipravila si nìco k veèeøi, našla jsem zpùsob, jak celou vìc napravit. Zítra mu vezmu pøikrývku a odemknu Stefanùv mikrobus, který trpìlivì èekal na náhradní brzdy z Oregonu. Stefanovi by pravdìpodobnì nevadilo, kdyby v nìm Mac jednu nebo dvì noci pøespal. Radši jsem mu ale zavolala, protože upíry není moudré zaskoèit. „Jasnì,“ øekl, aniž by se zeptal, koho chci v jeho autì vlastnì nechat spát. „Mnì to nevadí, srdíèko. Jak dlouho bude trvat, než bude mùj mikrobus zase pojízdný?“ Na upíra nebyl Stefan špatný chlap. „Díly mají dorazit pozítøí,“ øekla jsem mu. „Zavolám ti, až je dostanu. Když mi pomùžeš, zvládneme to bìhem nìkolika dlouhých veèerù. Jinak mi to bude trvat asi den.“ „Dobøe,“ øekl. Oèividnì to bylo i sbohem, protože vzápìtí se v telefonu ozval oznamovací tón. „No,“ obrátila jsem se ke koèce, „vypadá to, že musím jít koupit deku.“ Potøebovala jsem novou pøikrývku, protože moje by byla cítit po kojotovi a vlkodlakovi, který mì sotva znal, by mùj pach nebyl pøíjemný. Nìkolik minut jsem strávila hledáním penìženky, pak jsem si uvìdomila, že jsem ji nechala v sejfu v dílnì. Naštìstí jsem mìla garáž pøi cestì. Protože už byla tma, nechala jsem auto na ulici za garáží, kde by poulièní osvìtlení mohlo odradit podnikavé vandaly. Prošla jsem parkovištìm a pøátelsky poplácala Stefanùv mikrobus zaparkovaný u dveøí kanceláøe. Stefanùv vùz je pomalovaný tak, aby se podobal duchaøskému mikrobusu ze seriálu Scooby Doo, což øíkalo hodnì o upírovi, kterému patøil. Stefan mi jednou pøiznal, že pøed pár lety, když zaèal sledovat Buffy, krátce zvažoval, že ho nastøíká na èerno, nakonec se ale rozhodl, že pøemožitelka upírù se Scooby Doo prostì nevyrovná. Otevøela jsem dveøe kanceláøe, ale neobtìžovala jsem se rozsvítit, protože ve tmì vidím docela dobøe. Penìženku jsem našla pøesnì tam, kde jsem ji nechala. Vyndala jsem ji ze sejfu a zase ho zamkla. Ze zvyku jsem zkontrolovala, jestli je radiátor nastavený na nízkou teplotu. Pøístroje byly vypnuté a náøadí schované. Vše bylo na svém místì a mì jako obvykle ovládl pocit zadostiuèinìní z toho, že tohle všechno je moje – no, moje a banky. S úsmìvem jsem vyšla z kanceláøe a zamkla za sebou. Nepohybovala jsem se potichu úmyslnì, když ale vyrùstáte ve smeèce vlkodlakù, nauèíte se být tišší než ostatní. „Jdìte pryè.“ Macùv hlas dolehl z opaèné strany Stefanova mikrobusu. Promluvil tichým, vrèivým hlasem, který jsem u nìj ještì nezaslechla. Napadlo mì, že mluví se mnou, proto jsem se otoèila po zvuku, ale vidìla jsem jen Stefanovo auto. V tu chvíli ale Macovi nìkdo odpovìdìl. „Ne bez tebe.“ Mikrobus mìl tmavá skla. Vidìla jsem jimi dost dobøe na to, abych si všimla, že boèní dveøe jsou otevøené a rámují stínové postavy Maca a jednoho z jeho návštìvníkù. Druhého jsem nevidìla. Vítr pofukoval ze správné strany, to znamená smìrem ke mnì, a já cítila kromì Maca další dvì osoby: vlkodlaka a èlovìka. Žádného jsem nepoznávala. Vìtšinu Adamových vlkù bych poznala po pachu, ale nebylo by nijak zvláštní, kdyby do smeèky pøijal nìkoho nového, aniž bych o tom slyšela. Pøítomnost èlovìka mi ale napovìdìla, že nìco není v poøádku. Adam nikdy neposílal na pochùzky s vlkem èlovìka. A co bylo ještì divnìjší, ani jeden z nich nedal najevo, že o mnì ví. Pohybovala jsem se tiše, ale oba vlkodlaci mì mìli slyšet. Zdálo se, že si mì ani Mac, ani druhý vlkodlak nevšimli. „Ne,“ øekl Mac, zatímco jsem váhala. „Už žádné klece. Žádné drogy. Nepomáhaly.“ Klece? pomyslela jsem si. Nìkdo držel Maca v kleci? S Adamem poblíž to nebude potøeba. Nìkteøí alfové spoléhali pøi kontrole mladých vlkù na møíže, ale Adam k nim nepatøil. A ani Macova poznámka o drogách nedávala smysl: na vlkodlaky drogy nepùsobí. „Ale pomáhaly, chlapèe. Jen jim musíš dát šanci. Slibuji, že ti pomùžeme zvrátit tohle prokletí.“ Zvrátit prokletí? Na svìtì neexistovala droga, která by mohla zvrátit promìnu, a zatracenì málo vlkodlakù považovalo po prvních nìkolika mìsících svùj stav za prokletí. Vìtšina nakonec dospìla k závìru, že podráždìnost a obèasná chlupatost jsou malou cenou za mimoøádnou sílu, rychlost a smysly – a to už nemluvím o výhodách tìla, které je imunní vùèi nemocem a stárnutí. I kdyby vlkodlak Adamovi patøil, pochybuji, že by Adam vìdìl, že èlen jeho smeèky šíøí podobné báchorky. Tedy aspoò doufám, že o tom neví. Vypadalo to ale, že Mac ty dva zná, a já zaèínala mít pocit, že jeho pøíbìh je složitìjší, než jsem si myslela. „Mluvíš, jako bys mìl na vybranou,“ øekl tøetí muž. „Tvojí jedinou volbou je, jak se dostaneš k cíli.“ Dospìla jsem k závìru, že to nejsou Adamovi muži. Øeèi o prokletí, klecích a drogách z nich dìlaly nepøátele. Pokud s nimi Mac nechce jít, nedovolím, aby ho odvedli. Rychle jsem se rozhlédla, ale ulice byly prázdné. Po šesté hodinì je prùmyslová ètvr� prakticky mrtvá. Co nejtišeji jsem se svlékla a promìnila se v kojota. Jako èlovìk jsem nemìla proti vlkodlakovi šanci. Ani kojot mu nebyl rovnocenným protivníkem, v této podobì jsem však byla rychlá, mnohem rychlejší než skuteèný kojot a o chloupek rychlejší než vlkodlak. Vyskoèila jsem na zábradlí a odtud na støechu Stefanova mikrobusu, abych se dostala nad nì, i když jsem se tím vzdala momentu pøekvapení. Bez ohledu na to, jak tiše jsem se pohybovala, vlkodlak uslyší cvakání mých drápù na kovové støeše. Pøipravila jsem se skoèit, pak jsem zaváhala. Ze støechy dodávky jsem vidìla Maca i oba muže. Zdálo se, že si mì ani jeden z nich nevšiml. Mac ke mnì stál zády, ale staèilo, aby zbývající dva vzhlédli. Neudìlali to ale. Nìco nebylo v poøádku. Za dvojicí cizincù stálo velké èerné SUV, jaké se dá oèekávat u záporákù. „Nevìøím, že existuje zpùsob, jak byste mohli napravit, co jste mi provedli,“ øekl Mac. „Nemùžete vrátit život ani mnì, ani Meg. Mùžete mì jenom nechat na pokoji.“ Lidský muž mìl vlasy ostøíhané úplnì nakrátko, ale teprve pøi pohledu na velkou èernou zbraò, která mu trèela z pochvy pod ramenem, mì napadlo, že by mohl patøit k armádì. Oba cizinci vypadali jako vojáci – stejnì jako Adam. Ramena mìli pøíliš ztuhlá, postoj pøíliš vzpøímený. Možná pøece jen patøili k Adamovi. To pomyšlení mì pøimìlo zaváhat. Pokud zraním jednoho z Adamových vlkù, draze za to zaplatím. „Blíží se úplnìk,“ øekl muž s delšími vlasy, vlkodlak. „Cítíš ho?“ „Jak chceš pøežít zimu, chlapèe?“ promluvil znovu krátkovlasý. Jeho hlas znìl laskavì. Otcovsky. Dokonce blahosklonnì. „V prosinci se ochladí dokonce i v téhle poušti.“ Potlaèila jsem vrèení a snažila se pøijít na to, jak nejlépe pomoct Macovi. „Pracuji tady,“ øekl Mac a ukázal na garáž. „Až se ochladí, myslím, že když ji požádám, nechá mì spát v garáži, dokud si nenajdu bydlení.“ „Požádáš?“ Krátkovlasý chlapík se zatváøil soucitnì. „Zdržela tì tady pro nás. Patøí k nám, chlapèe. Jak bychom tì jinak našli?“ Ucítila jsem Macùv šok, pak porážku. Emoce mají svoji vùni, ale jen v kojotí podobì je mùj èich dostateènì silný, abych rozlišila i slabší pocity. Ohrnula jsem pysky a vycenila zuby. Nemám ráda lháøe, obzvláštì když lžou o mnì. Vlkodlakùv hlas znìl snovì. „Až vyjde mìsíc, nedokážeš zastavit promìnu.“ Kolébal se sem a tam. „Potom mùžeš bìžet a pít strach koøisti, než ti zemøe v zubech.“ Je pobláznìný, uvìdomila jsem si a ovládl mì šok. Pokud je tak mladý, že je pobláznìný mìsícem, urèitì nepatøí Adamovi, a ten, kdo ho poslal, je idiot. „Nepùjdu s vámi,“ øekl Mac a ucouvl o krok. A o další, až se zády opøel o mikrobus. Ztuhl, zhluboka se nadechl a rozhlédl se. „Mercy?“ Žádný z mužù nevìnoval pozornost tomu, že Mac zachytil mùj pach. Vlkodlaka stále ovládaly mìsíèní sny a èlovìk sahal po zbrani. „Snažili jsme se to udìlat po dobrém,“ øekl a já cítila jeho radost. Možná se napøed pokusil odvést Maca po dobrém, ale po zlém to mìl radši. Jeho zbraò vypadala jako vystøižená z armádních katalogù pro rádoby žoldáky, kde vzhled je minimálnì stejnì dùležitý jako výkon. „Do auta, chlapèe. Mám støíbrné kulky. Když tì trefím, jsi mrtvý.“ Mluvil jako zabiják z gangsterek z padesátých let. Napadlo mì, jestli to dìlá schválnì. „Když nasednu, jsem tak jako tak mrtvý, že?“ øekl Mac pomalu. „Zabili jste i ty dva, co byli v klecích vedle? Proto zmizeli?“ Nikdo z nich si nevšiml, že vlkodlak zaèal mìnit podobu, dokonce ani vlkodlak sám. Vidìla jsem, jak mu ve tmì jasnì záøí oèi, a cítila jsem pach vlèího pižma a magie. Zavrèel. „Ticho,“ oboøil se na nìj èlovìk, pak se po nìm ohlédl. Ztuhl, polkl a namíøil zbraní na partnera. V lidské podobì váží vlkodlak asi devadesát kilo. Ve vlèí od sto deseti kil výš. Ne, nemám zdání, odkud se váha navíc bere. Je to magie, ne vìda. Já jsem na prùmìrného kojota trochu velká, vlkodlak byl pøesto pìtkrát tìžší. Snažila jsem se pøijít na zpùsob, jak využít své rychlosti, když ale vlkodlak obrátil prodlužující se èelisti s ostrými bílými zuby k Macovi a znovu zavrèel, pochopila jsem, že už nemám èas. Vrhla jsem se ze støechy mikrobusu na vlkodlaka, kterého zpomalovala probíhající promìna. Chòapla jsem po nìm, abych upoutala jeho pozornost, a zakousla se mu do holého hrdla, které stále neporostla hustá srst, jež mìla krk právì pøed takovým útokem chránit. Cítila jsem, jak se mé špièáky zaryly do masa a z ran vytryskla pod zvýšeným tlakem, který promìnu doprovází, krev. Nebyla to smrtelná rána, na to se vlkodlaci pøíliš rychle uzdravují, ale zpomalí ho, a zatímco si ji bude ošetøovat, získám náskok. Ale on se nezastavil, aby se ošetøil. Byl mi v patách. Prosmýkla jsem se okolo Stefanova mikrobusu a ulièkou k dílnì a pøeskoèila jsem pøes pletivový plot kolem skladištì spoleènosti Brej Kup. Kdyby dokonèil promìnu, pøeskoèil by plot snadnìji než já, ale neúplná podoba ho omezovala, takže se musel zastavit a plot roztrhnout. Hnala ho krvežíznivost, takže byl i na dvou nohách rychlejší než já. Nemìl být. Utekla jsem už pìkné øádce vlkodlakù a vím, že jsem rychlejší. Jemu to ale nikdo neøekl. Dohánìl mì. Pøeskoèila jsem zadní plot, protože ten vpøedu ho zpomalil. Kdybychom byli v blízkosti lidských obydlí, netrpìlivé, frustrované kòuèení, které vlkodlak vyrážel, když byl donucen zastavit se a rozervat další pletivo, by urèitì pøilákalo policii, ale nejbližší lidé žili až o nìkolik blokù dál. To mi pøipomnìlo, že si musím dìlat starosti nejen o Maca a o sebe, ale také o nevinné kolemjdoucí. Zmìnila jsem smìr a zamíøila zpìt ke garáži s úmyslem odvést vlkodlaka pryè od mìsta, ne k nìmu. Ale než jsem se ke garáži dostala, mùj pronásledovatel zakopl a upadl. Napøed mì napadlo, že se koneènì promìní, ale nezvedl se na ètyøi a nepokraèoval v honu. Zpomalila jsem, pak jsem se zastavila a poslouchala, ale slyšela jsem jen vlastní srdce bušící strachy. Už skoro dokonèil promìnu, oblièej mìl úplnì vlèí, ale ještì ho nepokryla srst. Znetvoøené, vyzáblé ruce s palci nepøirozenì vzdálenými od ostatních prstù mu bezvládnì ležely na asfaltu. Nehty mu zesílily a na koncích se zaèaly zužovat. Ale nehýbal se. Tøásla jsem se touhou vzít nohy na ramena, ale pøinutila jsem se k nìmu pøiblížit. Èekala jsem, že vyskoèí a popadne mì jako v hororu, ale on tam jen ležel a páchl krví a adrenalinem. Do dálky se za ním táhla dlouhá stružka, jako když autu z prasklé hadice vytéká nemrznoucí smìs, a leskla se ve svìtle poulièních lamp. Byla to krev. Teprve v tu chvíli jsem si uvìdomila, že neslyším tlukot jeho srdce ani šepot dechu. Slyšela jsem nastartovat auto, a když jsem odtrhla oèi od vlkodlaka, spatøila jsem, jak mým smìrem vyrazilo z parkovištì za skøípání pneumatik èerné SUV. Velký vùz se zakymácel, jak se øidiè snažil vybrat zatáèku. Svìtla mì na okamžik oslepila, už jsem ale našla únikovou cestu a rozbìhla se i poslepu. Auto na okamžik zpomalilo, jako by chtìlo u mrtvoly zastavit, pak ale motor zaøval a SUV zrychlilo. Jen taktak se vyhnulo lampì, za kterou jsem uskoèila. Nedokázala jsem øíct, jestli je Mac ve voze, nebo ne. Dívala jsem se za zadními svìtly SUV, dokud nezaboèila na dálnici a nesplynula s provozem. Pøikroèila jsem k vlkodlakovi, jen abych se ujistila, že je skuteènì a opravdovì mrtvý. Ještì nikdy jsem nikoho nezabila. Nemìl zemøít. Vlkodlaci se dají tìžko zabít. Kdyby si zranìní ovázal nebo se za mnou nepustil, rána by se zahojila døív, než by mohl vykrvácet. Z krve v tlamì se mi udìlalo zle a zvracela jsem vedle tìla, dokud pachu� zvratkù nepotlaèila vše ostatní. Nechala jsem ho ležet uprostøed cesty a rozbìhla se zpátky do garáže. Napøed zkontroluji Maca, teprve pak se postarám o mrtvého vlkodlaka. Ulevilo se mi, když jsem vbìhla na parkovištì a našla Maca opøeného o Stefanùv mikrobus. V ruce držel volnì zbraò s ohnutou hlavní. „Mercy?“ zeptal se, když jsem se pøiblížila, jako by oèekával, že odpovím. Sklonila jsem hlavu, pak jsem se rozbìhla k pøední èásti garáže, kde jsem nechala obleèení. Následoval mì. Když jsem se ale promìnila zpátky a on si uvìdomil, že jsem nahá, otoèil se, abych se mohla obléct. Rychle jsem na sebe natáhla šaty, protože venku byla zima. „Hotovo,“ øekla jsem a on se ke mnì znovu obrátil. „Máš na bradì krev,“ øekl tiše. Utøela jsem si ji do lemu trièka. Dneska veèer už na nákup nepùjdu, takže nevadilo, když si ušpiním obleèení od krve. Nezvracej, nabádala jsem se pøísnì. Pøedstírej, že to byl králík. Nechutnal jako králík. „Co jste?“ zeptal se. „Patøíte k nim? Kde je… ten vlk?“ „Mrtvý. Musíme si promluvit,“ øekla jsem a odmlèela se, abych sebrala myšlenky. „Ale napøed musíme dostat mrtvého vlkodlaka z ulice. A ještì pøedtím bych asi mìla zavolat Adamovi.“ Zavedla jsem ho zpátky do kanceláøe a tentokrát jsem rozsvítila. Ne že by to kterýkoli z nás potøeboval z jiného dùvodu než pro útìchu. Sáhla jsem po telefonu a on položil ruku na moji. „Kdo je Adam a proè mu chcete volat?“ zeptal se. Nevzepøela jsem se. „Místní alfa. Musíme dostat tìlo z ulice, pokud ovšem nechceš, abychom oba zmizeli v nìjaké federální laboratoøi, kde se v nás budou vìdci pár let š�ourat, než se rozhodnou, že jim víc posloužíme mrtví.“ „Alfa?“ zeptal se. „Co je to?“ Byl mladý. „Vlkodlaci žijí ve smeèkách,“ vysvìtlila jsem. „Každá smeèka má svého alfu, vlka, který je dost silný na to, aby udržel ostatní pod kontrolou. Adam Hauptman je místní alfa.“ „Jak vypadá?“ zeptal se. „Asi metr osmdesát a osmdesát kilo živé váhy. Tmavé vlasy, tmavé oèi. Nemyslím si, že by mìl nìco spoleèného s tvými vlky,“ øekla jsem. „Kdyby tì Adam chtìl, dostal by tì a našel by tì mnohem døív. Je sice hulvát, ale schopný.“ Mac na mì hledìl a jeho hnìdé oèi vypadaly ve svìtle kanceláøe nažloutle. Popravdì jsem byla pøekvapená, že je stále v lidské podobì, protože pohled na mìnícího se vlka obyèejnì vyvolá promìnu i u ostatních. Klidnì jsem mu pohlédla do oèí, pak jsem sklopila pohled k jeho rameni. „Dobrá,“ øekl a pomalu sundal ruku z mé. „Dneska v noci jste mì zachránila. Ta vìc vás mohla roztrhat na kousky. Vidìl jsem ho zabíjet.“ Nezeptala jsem se, kdy nebo koho mrtvý vlkodlak zabil. Bylo nutné postupovat popoøádku, abychom se vyhnuli ještì vìtším problémùm. Zavolat Adamovi. Odstranit mrtvolu z ulice, kde ji mohl kdokoli zahlédnout. Teprve pak si promluvíme. Zpamìti jsem vy�ukala Adamovo èíslo. „Hauptman,“ odpovìdìl po ètvrtém zazvonìní s náznakem netrpìlivosti v hlase. „Zabila jsem u garáže vlkodlaka,“ øekla jsem a zavìsila. Mac povytáhl oboèí, a tak jsem vysvìtlila: „To ho sem dostane rychleji, než kdybych mu dvacet minut celou vìc vysvìtlovala. Pojï, musíme dostat tìlo z ulice, než ho nìkdo zahlédne.“ Zazvonil telefon, ale odpovìdìl jen záznamník. * Pùjèila jsem si Stefanùv mikrobus, protože naložit nìco velkého do dodávky je mnohem snazší než cpát to do malého rabbita. Vùz byl cítit po Macovi a já si uvìdomila, že mi nelhal, když tvrdil, že má kde strávit noc. Spal jich v nìm minimálnì nìkolik. Mikrobus ještì nebyl opravený, takže nemìl brzdy, mnì se ale pøesto podaøilo samovolnì zastavit pøímo u tìla. Mac mi pomohl naložit mrtvolu do vozu, pak se rozbìhl zpátky ke garáži, zatímco já øídila. Když jsem dorazila, mìl už garáž otevøenou. Vyložili jsme tìlo na cementovou podlahu vedle zdvihu, já pak zaparkovala auto zpìt na místo, kde pøedtím stálo, stáhla jsem dolù garážová vrata a zavøela nás i s mrtvolou uvnitø. Zamíøila jsem do kouta co nejdále od mrtvého vlkodlaka a posadila se na podlahu vedle velké skøínì s náøadím. Mac si sedl vedle mì a spoleènì jsme hledìli pøes garáž na mrtvolu. Napùl promìnìné tìlo vypadalo v ostrém svìtle ještì grotesknìji než pod mìkkým svìtlem poulièních lamp, jako nìco z èernobílého hororu. Z místa, kde jsem sedìla, jsem jasnì vidìla ránu na krku, která ho zabila. „Zvykl si, že se mu rány hojí rychle,“ øekla jsem, abych pøerušila ticho. „A tak zranìní nevìnoval pozornost. Ale nìkteré rány se hojí pomaleji než jiné. Nevìdìl toho víc než ty. Jak dlouho už jsi vlkodlak?“ „Dva mìsíce,“ øekl Mac, opøel si hlavu o skøíò a zadíval se na strop. „Vlkodlak zabil moji holku, ale já pøežil. Víceménì.“ Mìl štìstí, napadlo mì, když jsem si vzpomnìla, jaké myšlenky se mi honily hlavou, když jsem poslouchala jeho telefonní hovor. Pøece jen nezabil svoji pøítelkyni. On se ale v tuto chvíli asi š�astnì necítil a já mu nemínila øíct, že to mohlo být horší. „Povìz mi, co se stalo pak. Odkud se vzali ti muži? Jsi z Tri-Cities?“ Za posledních šest mìsícù jsem o žádných podezøelých úmrtích ani zmizeních neslyšela. Zavrtìl hlavou. „Z Naperville.“ Když jsem na nìj hloupì pohlédla, vysvìtlil: „Z Illinois. Nedaleko Chicaga.“ Pohlédl na tìlo, zavøel oèi a polkl. „Chci ho sníst,“ zašeptal. „To je naprosto pøirozené,“ øekla jsem, i když pøiznávám, že jsem se toužila odsunout. Panebože, zùstat trèet s mladým vlkodlakem a èerstvým masem v garáži nebylo rozhodnì bezpeèné. Ale museli jsme poèkat na Adama. Mohlo to být horší. Mohl se blížit úplnìk nebo mohl být hladový jako první den. „Vysoká chutná líp a snadnìji se s tím žije,“ øekla jsem, ale pak mì napadlo, že by možná bylo moudré mluvit o nìèem jiném než o jídle. „Co se s tebou stalo po prvním útoku? Vzal tì nìkdo do nemocnice?“ Chvíli na mì hledìl a já netušila, na co myslí. Potom øekl: „Po… po útoku jsem se probudil v kleci nìkde ve sklepì. V místnosti se mnou nìkdo byl, a když jsem otevøel oèi, øekl: ‚Dobøe, pøežiješ. Leo bude mít radost.‘“ „Poèkat,“ øekla jsem. „Leo. Leo. Chicago.“ Pak mi to došlo. „Leo James? Vypadá jako severský lyžaøský šampión? Vysoký, statný, blonïatý.“ Leo byl jeden z chicagských alfù, v Chicagu totiž žili dva. Leovo teritorium leželo na západním pøedmìstí. Setkala jsem se s ním jen jednou nebo dvakrát. Ani jeden z nás neudìlal na toho druhého dojem, ale jak øíkám, vlkodlaci nemají jiné dravce zrovna v lásce. Mac kývl. „To vypadá jako on. Sešel dolù po schodech s tím prvním chlápkem a ještì s jedním mužem. Žádný z nich se mnou nepromluvil ani mi neodpovìdìl na otázky.“ Polkl a støelil po mnì úzkostným pohledem. „Tohle všecko vám nepøipadá divné? Neuvìøitelné?“ „Mluvíš s nìkým, kdo se dokáže promìnit v kojota,“ pøipomnìla jsem nìžnì. „Povìz mi, co si myslíš, že se stalo.“ „Dobrá.“ Pomalu kývl. „Dobrá. Byl jsem slabý a zmatený, ale vypadalo to, jako by se Leo s tím tøetím chlapíkem dohadoval o peníze. Mám dojem, že mì prodal za dvanáct tisíc dolarù.“ „Leo tì prodal za dvanáct tisíc dolarù,“ øekla jsem. Mluvila jsem zároveò s Macem i sama se sebou. Mùj hlas možná znìl vìcnì, ale jen proto, že Mac mìl pravdu, opravdu se to zdálo neuvìøitelné. Ne že bych si myslela, že lže. „Jeden z jeho vlkù napadl tebe a tvoji pøítelkyni, a když jsi pøežil, prodal tì nìkomu jako mladého vlkodlaka.“ „Myslím, že jo,“ øekl Mac. „Dneska odpoledne jsi volal rodinì?“ zeptala jsem se. Ostražitì na mì pohlédl a já se usmála. „Mám docela dobrý sluch.“ „Bratrovi. Na mobil.“ Polkl. „Je rozbitý. Neukazuje, kdo volá. Musel jsem mu dát vìdìt, že žiju. Policie si asi myslí, že jsem zabil Meg.“ „Øekl jsi mu, že jdeš po jejím vrahovi,“ nadhodila jsem. Neš�astnì se zasmál. „Jako bych ho mohl najít.“ Mohl. Staèilo, aby se nauèil používat smysly, ale to jsem mu nemínila øíct, ještì ne. Kdyby Mac útoèníka našel, pravdìpodobnì by zaplatil životem. Mladý vlkodlak se starému prostì nevyrovná. Poplácala jsem ho po koleni. „Neboj. Až se to donese správným lidem – a Adam je správný chlap – je Leo mrtvý. Marok nestrpí alfu, který vytváøí vlky a prodává je za peníze.“ „Marok?“ „Promiò,“ øekla jsem. „Jak jsem øíkala, až na nìjakého toho odpadlíka se vlkodlaci sdružují ve smeèkách pod vedením alfy.“ Kdysi dávno tím vlkodlaèí organizace konèila. Ale k tomu, aby se vlk stal alfou, bylo zapotøebí hrubé síly, ne inteligence ani selského rozumu. Po velké morové ránì ve støedovìku byla populace vlkodlakù spolu se skuteènými vlky témìø vyhubena, protože nìkteøí alfové se nechovali diskrétnì. Tehdy bylo rozhodnuto, že je zapotøebí, aby nad všemi vlkodlaky stál jeden vùdce. „V Americe následují všechny smeèky maroka. Jeho titul je odvozen od jména rytíøe krále Artuše, který byl vlkodlakem. Marok a jeho smeèka dohlíží na všechny vlkodlaky v Severní Americe.“ „Je nás víc?“ zeptal se. Kývla jsem. „Až dva tisíce v USA, pìt nebo šest set v Kanadì a asi ètyøi sta v Mexiku.“ „Jak to, že toho o vlkodlacích tolik víte?“ „Vychovali mì.“ Èekala jsem, že se mì zeptá proè, ale jeho pozornost znovu upoutalo tìlo. Zhluboka se nadechl a dychtivì se otøásl. „Víš, co od tebe chtìli?“ zeptala jsem se rychle. „Øekli mi, že hledají lék. Pøimíchávali mi do jídla rùzné vìci – cítil jsem je, ale mìl jsem hlad, a tak jsem je snìdl. Nìkdy mi dávali injekce, a když jsem jednou odmítl spolupracovat, použili uspávací støelu.“ „Tam venku, když jsi s nimi mluvil, ses zmínil o dalších, jako jsi ty.“ Kývl. „Drželi mì v návìsu. Byly v nìm ètyøi klece. Zpoèátku jsme byli tøi, dìvèe asi mého vìku a muž. Ta holka byla úplnì mimo, jen zírala pøed sebe a kolébala se. Muž nemluvil anglicky. Podle mì znìl jeho jazyk polsky, ale mohl to být i Rus nebo nìco takového. Jednou mì nìèím napumpovali, a když jsem se probudil, byl jsem sám.“ „Drogy na vlkodlaky nepùsobí,“ øekla jsem. „Váš metabolismus je pøíliš rychlý.“ „Tyhle pùsobily,“ øekl. Kývla jsem. „Vìøím ti. Ale nemìly. Utekl jsi?“ „Podaøilo se mi promìnit, když se mi pokoušeli nìco píchnout. Pak už si jenom pamatuju, že jsem utíkal.“ „Stál ten návìs tady v Tri-Cities?“ zeptala jsem se. Kývl. „Už jsem ho ale nenašel. Nepamatuju si úplnì všechno, když jsem…“ Zmlkl. „Když jsi vlkem.“ Vzpomínky pøicházejí se zkušenostmi a kontrolou, to mi alespoò øekli. Ke garáži se blížilo cizí auto a podle tichého pøedení jsem poznala drahý motor. „Co se dìje?“ zeptal se, když jsem se napøímila. „Copak neslyšíš auto?“ Zaèal vrtìt hlavou, ale pak se zarazil. „Já… ano. Ano, slyším.“ „Být vlkodlakem má i své výhody,“ øekla jsem. „Jednou z nich je nadprùmìrný sluch a èich.“ Vstala jsem. „Zatáèí na parkovištì. Podívám se, kdo to je.“ „Možná je to ten chlápek, kterému jste volala. Alfa.“ Zavrtìla jsem hlavou. „Není to jeho vùz.“ Hodnocení: nejlepší 1 2 3 4 5 odpad FacebookMySpaceGoogleTwitterTopèlánky.czLinkuj.czJagg.czVybrali.sme.skDel.icio.us More Sharing ServicesSdílet Komentáøe Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední pøíspìvky | všechno Èlánek ještì nebyl okomentován. Komentáøe tohoto èlánku jsou moderovány. Váš pøíspìvek se zobrazí až po schválení autorem èlánku. Nový komentáø Téma: Jméno: Notif. e-mail *: Komentáø: [b] [obr] Odpovìzte prosím èíslicemi: Souèet èísel tøináct a devìt 3 Proklouzla jsem kanceláøí a pootevøela opatrnì dveøe ven, ale vùnì parfému a bylin, která se nesla noèním vzduchem, mi napovìdìla, že všechno je v poøádku. Tìsnì za Stefanovým mikrobusem zastavil tmavý cadillac. Otevøela jsem dokoøán. Šofér v livreji se dotkl klobouku na pozdrav a otevøel zadní dveøe vozu. Sedìla v nìm starší žena. Strèila jsem hlavu zpátky do kanceláøe a zavolala: „Všechno v poøádku, Macu. Jen úklidová èeta.“ Udržovat lidi v nevìdomosti o magii je velmi specializovaný a lukrativní obchod a Adamova smeèka má na výplatní listinì nejlepší èarodìjku na pacifickém severozápadì. Klepy o pùvodu Elizavety Arkadìvny Višnìvecké a o tom, jak se dostala do Tri-Cities, se každý týden mìní. Myslím, že ty nejneuvìøitelnìjší šíøí ona sama spolu s hejnem vnouèat a pravnouèat. Vím o ní jen to, že se narodila v Moskvì a v Tri-Cities žije už aspoò dvacet let. Elizaveta vystoupila z velkého vozu stejnì teatrálnì jako primabalerína na jevištì. Všechno to drama ale stálo za to. Byla vysoká pøes metr osmdesát a vlastnì jen kost a kùže, mìla dlouhý, elegantní nos a pichlavé šedé oèi. Její styl oblékání se nacházel nìkde na pomezí bábušky a Baby Jagy. Vrstvy pestrobarevných látek jí sahaly až k lýtkùm a vše zakrývala dlouhou vlnìnou pláštìnkou a obnošeným šálem, který si uvazovala kolem hlavy a krku. Její odìv nebyl autentický, tedy alespoò ne ze žádného období èi místa, o kterém bych vìdìla, ale ještì se nenašel nikdo dostateènì odvážný na to, aby jí to øekl. „Elizaveto Arkadìvno, vítám vás,“ øekla jsem, prošla jsem okolo mikrobusu a zastavila se vedle jejího vozu. Zamraèila se na mì. „Volal mi Adamija a øíkal, že tu máš mrtvolu jednoho z jeho vlkù.“ Její hlas mìl v sobì øíznost britské aristokratky, podle èehož jsem poznala, že se zlobí – najednou mìla tak silný pøízvuk, že jsem jí jen tìžko rozumìla. A když se skuteènì vztekala, nemluvila vùbec anglicky. „Vlkodlaka ano,“ pøitakala jsem. „Ale nemyslím, že je Adamùv.“ Adamija byla, jak jsem se dozvìdìla, laskavá zdrobnìlina jména Adam. Pochybuji, že ho tak nìkdy oslovila tváøí v tváø. Elizaveta se jen zøídkakdy chovala láskyplnì k nìkomu, kdo ji mohl slyšet. „Tìlo je v dílnì,“ øekla jsem. „Krev je ale všude okolo. Vlkodlak mì pronásledoval i s roztrženou arterií, takže krvácel odsud až ke skladišti, tam roztrhl na dvou místech plot, než nakonec vykrvácel na ulici. Skladištì má kamery a já k pøevozu tìla použila Stefanovu dodávku.“ Ukázala jsem na auto. Povìdìla nìco rusky øidièi, ve kterém jsem poznala jednoho z jejích vnukù. Uklonil se, odpovìdìl, obešel vùz a otevøel kufr. „Jdi,“ poruèila mi a mávla rukama, jako by mì zahánìla. „O svinèík tady venku se postarám i bez tvé pomoci. Ty poèkej u tìla. Adam tu brzy bude. Až se na mrtvolu podívá, poví mi, co s ní. Tys zabila toho vlka? Støíbrnou kulkou, takže se mám dívat po patronì?“ „Zuby,“ odpovìdìla jsem, protože vìdìla, co jsem. „Byla to nehoda, tedy jeho smrt byla.“ Otoèila jsem se ke kanceláøi, ale popadla mì za paži. „Co tì to napadlo, Mercedes Thompsonová? Malý vlk, který útoèí na velké, nežije dlouho. Štìstí tì nakonec opustí.“ „Zabil by chlapce pod mojí ochranou,“ namítla jsem. „Nemìla jsem na vybranou.“ Pustila mì a nesouhlasnì si odfrkla, když ale promluvila, v hlase jí opìt zazníval silný ruský pøízvuk. „Vždy máš na vybranou, Mercy. Vždycky. Pokud napadl chlapce, pak asi opravdu nepatøí Adamijovi.“ Pohlédla na šoféra a nìco vyštìkla. Efektivnì propuštìna jsem zamíøila zpátky k Macovi a k mrtvému vlkodlakovi. Našla jsem Maca skrèeného nad mrtvolou. Olizoval si prsty, jako by si je èistil od krve. To nebylo dobré znamení. Byla jsem si jistá, že kdyby se Mac plnì ovládal, nedìlal by to. „Macu,“ øekla jsem a zamíøila okolo nìj do zadní èásti garáže, kde jsme pøedtím sedìli. Zavrèel na mì. „Nech toho,“ poruèila jsem ostøe a snažila se nedat najevo strach. „Ovládej se a pojï sem. Je pár vìcí, které bys mìl vìdìt, než Adam dorazí.“ Snažila jsem se vyhnout boji o dominanci, protože mi instinkty napovídaly, že Mac je pøirozený vùdce, který se mùže jednou stát alfou vlastní smeèky – a já jsem žena. Rovnoprávnost žen do svìta vlkodlakù zrovna nepronikla. Spáøená žena zastává ve smeèce postavení podle svého druha a nespáøené ženy stojí vždy níž než muži, pokud ovšem nejsou mimoøádnì submisivní. Tato drobná skuteènost mi bìhem dìtství ve vlkodlaèí smeèce pùsobila nekoneèné trápení. Ale bez nìkoho dominantnìjšího, než byl on sám, se Macovi nepodaøí vlka ovládnout. A protože Adam ještì nedorazil, bylo to na mnì. Hledìla jsem na nìj, snažila jsem se co nejlépe imitovat otèíma a povytáhla jsem oboèí. „Macu, proboha, nech toho mrtvého chudáka být a pojï sem.“ Pomalu vstal, ale stále z nìj èišela hrozba. Potøásl hlavou, promnul si oblièej a zavrávoral. „Pomohlo to,“ øekl. „Mùžete to zkusit ještì jednou?“ Udìlala jsem, co jsem mohla. „Macu. Okamžitì pojï sem.“ Klopýtal ke mnì jako opilý a tìžce se mi posadil k nohám. „Až Adam dorazí,“ øekla jsem pevnì, „nedívej se mu do oèí déle než vteøinu nebo dvì. Doufám, že ti v tom zabrání instinkt. Nemusíš se pøed ním plazit, pamatuj, že jsi neudìlal nic špatného. Nechej mluvit mì. Chceme, aby tì Adam vzal s sebou domù.“ „Je mi dobøe samotnému,“ namítl Mac a znìlo to, jako by byl opìt sám sebou. Jen kdyby nezíral na mrtvolu. „Ne, není,“ opáèila jsem neústupnì. „Kdyby tu nebyla žádná smeèka, mohl bys pøežít. Pokud ale narazíš na nìkterého z Adamových vlkù, aniž by tì pøedstavil smeèce, pravdìpodobnì tì zabije. A taky se blíží úplnìk. Adam tì mùže do té doby nauèit ovládat zvíøe v tobì.“ „Já mùžu toho netvora ovládnout?“ zeptal se Mac a ztuhl. „No jasnì,“ odvìtila jsem. „A není to netvor o nic víc než kosatka. Vlkodlaci jsou výbušní a agresivní, ale nejsou zlí.“ Pak jsem si vzpomnìla na toho, který ho prodal, a opravila jsem se. „Alespoò o nic víc než lidé.“ „Nepamatuju si, co zvíøe dìlá,“ namítl Mac. „Jak ho mùžu ovládnout?“ „Zpoèátku je to tìžké,“ pøiznala jsem. „Ale dobrý alfa ti to pomùže pøekonat. Až získáš kontrolu, mùžeš se klidnì vrátit ke starému životu. Budeš muset být samozøejmì opatrný, protože i v lidské podobì budeš výbušnìjší a silnìjší než døív. Adam tì všechno nauèí.“ „Nikdy se nebudu moct vrátit zpátky,“ zašeptal. „Napøed se nauè ovládat,“ øekla jsem. „Jsou tu lidé, kteøí ti s ostatním pomohou. Nevzdávej se.“ „Nejste jako já.“ „Ne,“ pøitakala jsem. „Jsem kožomìnec, to je trochu nìco jiného. Já už se tak narodila.“ „Já o kožomìncích nikdy neslyšel. Je to nìjaký druh fae?“ „Tak trochu,“ øekla jsem. „Nemám bezva vlastnosti jako vy vlkodlaci. Nemám super sílu. Super léèivé schopnosti. Ani smeèku.“ „Ale nemùžete ani sežrat svoje pøátele,“ namítl. Netušila jsem, jestli si dìlá legraci, nebo ne. „Má to i své výhody,“ souhlasila jsem. „Jak to, že toho o vlkodlacích tolik víte?“ Otevøela jsem ústa, abych mu povyprávìla krátkou verzi, ale pak jsem se rozhodla, že delší by mohla lépe odvést jeho pozornost od mrtvého tìla. „Moje matka byla rodeový fanda,“ zaèala jsem a sedla si vedle nìj. „Mìla ráda kovboje, jakékoli kovboje. Zakoukala se do jezdce na býkovi, do indiána z kmene Èerná noha jménem Joe Starý kojot. Pocházel z Browningu v Montanì a ona s ním otìhotnìla. Prý jí tvrdil, že pochází z dlouhé linie kouzelníkù, ale ona si tehdy myslela, že se na ni snaží jenom zapùsobit. Zemøel pøi automobilové nehodì tøi dny po jejich seznámení. Bylo jí sedmnáct a rodièe se ji snažili pøesvìdèit, a� jde na potrat, ale ona odmítla. Pak se ji snažili pøemluvit, aby mì dala k adopci, ale ona byla odhodlaná vychovat mì sama. Když mi byly tøi mìsíce, našla v postýlce štìnì kojota.“ „Co udìlala?“ „Pokusila se najít rodinu mého otce,“ øekla jsem. „Vydala se do Browningu a objevila nìkolik rodin stejného pøíjmení, tvrdily ale, že o žádném Joeovi nikdy neslyšely. On ale urèitì byl indián.“ Ukázala jsem sama na sebe. Nevypadám èistokrevnì, na to mám pøíliš silné anglosaské rysy. Moje ple� je ale snìdá i v listopadu a rovné vlasy mám stejnì tmavé jako oèi. „Ale jinak toho o nìm moc nevím.“ „Starý kojot,“ øekl Mac zadumanì. Usmála jsem se na nìj. „To zní, jako bychom promìnu mìli v rodinì, že jo?“ „Ale jak to, že vás vychovali vlkodlaci?“ „Pradìdeèkùv strýc byl vlkodlak,“ øekla jsem. „Mìlo to být rodinné tajemství, ale pøed mojí matkou nic neutajíš. Prostì se na lidi usmìje a ti jí poví celý svùj životní pøíbìh. No, našla si jeho telefonní èíslo a zavolala mu.“ „Páni,“ øekl Mac. „Já žádného z praprarodièù nepoznal.“ „Já taky ne,“ øekla jsem a usmála se. „Jen jejich strýce vlkodlaka. Jednou z výhod vlkodlakù je dlouhý život.“ Tedy pokud se nauèí ovládat vlka, ale to mu lépe vysvìtlí Adam než já. Pohled mu opìt zalétl k našemu mrtvému pøíteli. „No,“ povzdychla jsem si. „Ale i tak tì mùže zabít hloupost. Pradìdeèkùv strýc byl dost chytrý na to, aby pøežil generace, a nakonec se nechal jednou v noci na lovu rozpárat losem. Takže,“ pokraèovala jsem, „nás pøijel navštívit a sotva mì uvidìl, poznal, co jsem. To bylo ještì pøedtím, než fae vystoupili na veøejnosti, a všichni se snažili pøedstírat, že vìda vyvrátila existenci magie. Pøesvìdèil matku, že bude bezpeènìjší, když vyrostu v marokovì smeèce v divoèinì Montany. Má v horách vlastní mìsto, kam cizinci zavítají jen vzácnì. Vychovala mì tamní bezdìtná rodina.“ „Matka se vás prostì vzdala?“ „Navštìvovala mì každé léto a oni jí život zrovna neulehèovali. Marokové nemají lidi v lásce, jen partneøi a dìti vlkodlakù tvoøí výjimku.“ „Myslel jsem, že marok je vlk, který vládne Severní Americe,“ øekl Mac. „Smeèky nìkdy pøebírají jméno vùdce,“ vysvìtlila jsem. „Takže marokova smeèka si øíká marokové. Èastìji se ale nazývají podle nìjakého místa. Tøeba Adamovi vlci jsou Smeèkou columbijského poøíèí. Jedinou další smeèkou ve Washingtonu je Smaragdová smeèka v Seattlu, kterému se øíká Smaragdové mìsto.“ Mac mìl další otázku, ale já zvedla ruku a umlèela ho. Slyšela jsem, že se blíží Adamovo auto. „Pamatuj, co jsem ti øekla o alfovi,“ pøipomnìla jsem Macovi a vstala jsem. „Je to fajn chlap a ty ho potøebuješ. Prostì tady seï, nezvedej oèi, nech mì mluvit a všechno bude v poøádku.“ Tìžké dveøe prvního vjezdu zasténaly, zaøinèely jako obrovský cimbál a vylétly vzhùru rychleji než obvykle. Ve dveøích stál Adam Hauptman, halil se do nehybnosti jako do pláštì a já na nìj na okamžik pohlédla obyèejnýma lidskýma oèima. Stál totiž za pohled. Mìl sice nìmecké pøíjmení, rysy a zbarvení ale slovanské: tmavou ple� i vlasy – i když ne tak tmavé jako já – široké lícní kosti a úzké, ale smyslné rty. Nebyl vysoký ani svalnatý a lidé by se asi divili, proè se k nìmu všichni otáèejí, když vejde do místnosti. Pak by spatøili jeho tváø a mylnì se domnívali, že za to mùže atraktivní vzhled. Adam je alfa, a i kdyby byl ošklivý, stejnì by poutal pozornost všech v okolí, vlkù i lidí. Pohledná mužskost, kterou stavìl tak nevšímavì na odiv, ale samozøejmì taky nevadila. Za obvyklých okolností mìl oèi èokoládovì hnìdé, nyní mu ale vztekem témìø zežloutly. Mac zalapal po dechu, když se pøes nìj pøelil Adamùv vztek, ale já byla pøipravena a jeho moc po mnì stekla jako moøská voda po skle. Možná jsem mu mìla po telefonu celou vìc lépe vysvìtlit, ale proè kazit zábavu? „Co se stalo?“ zeptal se a hlas mìl tišší než první sníh v zimì. „Je to složité,“ øekla jsem, na dlouhé dvì vteøiny jsem se mu zadívala do oèí, pak jsem se odvrátila a ukázala na tìlo. „Mrtvý je támhle. Pokud ti patøí, musí být dost mladý a ty jsi neodvedl dobrou práci. Byl hluchý a slepý jako èlovìk. Zaskoèila jsem ho a on si vùbec neuvìdomil, že se rána, kterou zasadí nadpøirozené stvoøení, nezacelí tak rychle jako obyèejná. Vykrvácel, protože byl pøíliš uchvácený lovem, než aby…“ „Dost, Mercedes,“ zavrèel, pøistoupil k mrtvému vlkodlakovi a poklekl vedle nìj. Obrátil tìlo a jedna z paží ochable pleskla o zem. Mac dychtivì zakòuèel, pak sklopil hlavu a pøitiskl ji k mému stehnu, aby nic nevidìl. Zvuk pøitáhl Adamovu pozornost od mrtvoly k chlapci u mých nohou. Zavrèel. „Tenhle není mùj. Ani tohle.“ „Jak taktní,“ øekla jsem. „Tvá matka by mìla z tvého chování urèitì radost, Hauptmane.“ „Opatrnì,“ zašeptal. Nebyla to hrozba, nýbrž varování. Dobrá. Byl dìsivý. Opravdu dìsivý. Pravdìpodobnì by byl dìsivý, i kdyby byl jen obyèejný èlovìk. Nepøipadalo ale v úvahu, abych dala najevo, že mì zastrašil. „Adame Hauptmane,“ øekla jsem zdvoøile, abych mu ukázala, jak se to dìlá. „Dovol, abych tì pøedstavila Macovi. Je to jediné jméno, pod kterým ho znám. Asi pøed dvìma mìsíci ho v Chicagu napadl vlkodlak, který zabil jeho dìvèe, on ale pøežil. Útoèník ho unesl a zavøel do klece. Muž, jehož popis odpovídá alfovi chicagské smeèky Leovi, ho prodal nìkomu, kdo ho držel v kleci v návìsu a podle všeho na nìm experimentoval s drogami, než se mu podaøilo osvobodit se. Minulý pátek se objevil u mých dveøí a hledal práci.“ „A tys mì neinformovala o tom, že jsi se setkala s cizím vlkem?“ Teatrálnì jsem si povzdychla. „Nepatøím k tvé smeèce, Adame. Vím, že to jen tìžko chápeš, proto budu mluvit pomalu: Nepatøím ti. Nejsem povinována ti cokoli øíkat.“ Adam drsnì zaklel. „Mladí vlkodlaci jsou nebezpeèní, ženská! Obzvláštì ti prochladlí a vyhladovìlí.“ Pohlédl na Maca a jeho hlas se úplnì zmìnil, zmizel z nìj veškerý žár vzteku. „Mercy, pojï sem.“ Nepohlédla jsem dolù, abych zjistila, co v Macovì tváøi zahlédl. Udìlala jsem krok vpøed, ale zjistila jsem, že se mi Mac obtoèil kolem levé nohy. Zastavila jsem se, abych neupadla. „Ehm. Nìjak jsem se zasekla.“ „Na chytrou holku se nìkdy chováš dost hloupì,“ øekl tlumenì a nìžnì, aby nevylekal vlkodlaka vedle mì. „Nebylo zrovna rozumné zamknout se v garáži s mladým vlkem a mrtvolou. Ještì že nás k sobì neváže žádné pouto. Pomohlo by, kdybys znala jeho pravé jméno.“ „Macu,“ zamumlala jsem. „Jak se jmenuješ?“ „Alan,“ øekl zasnìnì, zvedl se na kolena a pøitiskl mi oblièej k bøichu. „Alan MacKenzie Frazier, po dìdeèkovi. Zemøel v roce, kdy jsem se narodil.“ Otøel se mi o tìlo, vyhrnul mi trièko a olízl nahou kùži. Neznalému pozorovateli to mohlo pøipadat sexy, ale bøicho je na tìle nejzranitelnìjším místem a dravci ho mají nejradìji. „Dobøe voníš,“ zašeptal. On páchl jako vlkodlak a já zaèínala panikaøit, což nebylo zrovna vhodné. „Alane,“ øekl Adam a poválel jméno po jazyku. „Alane MacKenzie Fraziere, pojï ke mnì.“ Mac ode mì odtrhl hlavu, ale bolestivì mi sevøel boky. Pohlédl na Adama a zavrèel tak hluboce, až jsem na noze cítila, jak mu vibruje hruï. „Moje,“ øekl. Adam pøimhouøil oèi. „To si nemyslím. Je moje.“ Asi bych se cítila polichocena, kdyby ve mnì jeden z nich nevidìl veèeøi. Tím druhým jsem si nebyla jistá. Adam Maca rozptýlil a já se natáhla za sebe, sebrala z police velké páèidlo a praštila jsem ho po klíèní kosti. Byl to nešikovný úder, protože jsem se nemohla dobøe rozmáchnout, ale klíèní kost není tìžké zlomit, dokonce ani u vlkodlaka. Slyšela jsem, jak praskla kost. Vytrhla jsem se Macovi, a než se vzpamatoval z neèekané bolesti, pøebìhla jsem na opaènou stranu garáže. Nelíbilo se mi, že jsem ho musela zranit, ale za pár hodin mu bude zase fajn, tedy pokud mu zabráním v tom, aby mì sežral. Byla jsem si jistá, že z vraždy by se nezotavil tak snadno jako ze zlomené kosti. Adam se pohnul skoro stejnì rychle jako já. Popadl Maca zezadu za krk a trhnutím ho zvedl. „Adame,“ ozvala jsem se z relativního bezpeèí opaèného konce garáže. „Je mladý a nepouèený. Je obì�.“ Mluvila jsem tiše, abych situaci ještì nezhoršila. Pomohlo, že Mac v tu chvíli nevypadal nijak zvláš� nebezpeènì. Ochable visel Adamovi v ruce. „Promiòte,“ šeptal témìø bezhlesnì. „Promiòte.“ Adam podráždìnì zafunìl a postavil Maca na nohy. Macovi se podlomila kolena, a tak ho opatrnì spustil až na zem. „Bolí to,“ øekl Mac. „Já vím.“ Adamùv hlas už neznìl rozzlobenì, mluvil ale s Macem, ne se mnou. „Když se promìníš, uzdravíš se rychleji.“ Mac na nìj zamrkal. „Myslím, že neví, jak to udìlat,“ nadhodila jsem. Adam pohlédl zamyšlenì na tìlo, pak na mì. „Øíkala jsi nìco o kleci a experimentech?“ Mac mlèel, proto jsem kývla. „To mi øekl. Zdá se, že nìkdo vymyslel nìjakou drogu a snaží se o to, aby fungovala i na vlkodlacích.“ Povìdìla jsem mu všechno, co mi øekl Mac, potom jsem mu detailnì povyprávìla o setkání s mrtvým vlkodlakem a jeho lidským spoleèníkem. Sice už jsem Adamovi podstatná fakta sdìlila, ale protože jsem si nebyla jistá, kolik toho proniklo jeho vztekem, radìji jsem všechno zopakovala. „Zatracenì,“ zaklel Adam, když jsem skonèila. „Chudák kluk.“ Otoèil se k Macovi. „Dobrá. Budeš v poøádku. První vìc, kterou udìláme, je, že vyvoláme tvého vlka, aby ses uzdravil.“ „Ne,“ odmítl Mac a støelil divokým pohledem napøed po mnì, pak po mrtvém muži. „V tom stavu se nedokážu ovládat. Urèitì nìkomu ublížím.“ „Podívej se na mì,“ øekl Adam temným, chraplavým hlasem, a pøestože nemluvil se mnou, i já k nìmu obrátila zrak. Mac byl úplnì uchvácený. „Všechno bude v poøádku, Alane. Nedovolím, abys Mercy ublížil – i když si to zaslouží. A ani ti nedovolím sežrat tu mrtvolu,“ pokraèoval a dokázal tak, jak je všímavý. Mac stále váhal, proto jsem pøišla blíž, klekla si vedle Adama a pohlédla Macovi do oèí. „Øekla jsem ti, že dokáže udržet vlka pod kontrolou, dokud to nezvládneš sám. Proto je alfa. Mùžeš mu vìøit.“ Mac na mì chvíli hledìl, pak zavøel oèi a kývl. „Dobrá. Ale nevím jak.“ „Však se to nauèíš,“ øekl Adam. „Teï ti ale pomùžu.“ Kolenem mì odstrèil stranou a vytáhl zavírací nùž. „Bude to snazší bez šatù.“ Nenápadnì jsem se pokusila vytratit a snažila jsem se nekrèit, když Mac vykøikl. Promìna není nikdy snadná ani bezbolestná a bez pomoci mìsíce je o to horší. Netuším, proè se nedokáží promìnit tak lehce jako já. Musela jsem zavøít oèi, když se z kouta garáže zaèaly ozývat bolestivé zvuky. A zlomená klíèní kost Macovu promìnu také neusnadnila. Nìkteøí vlkodlaci se s praxí dokáží mìnit docela rychle, ale mladému vlkodlakovi to mùže trvat dost dlouho. Vyklouzla jsem z garáže kanceláøí a vyšla ven, nejen abych jim poskytla soukromí, ale také proto, že už jsem nedokázala dál poslouchat, jak Mac trpí. Posadila jsem se na betonový schod pøed kanceláøí a èekala jsem. Elizaveta se vrátila zavìšená do vnukovy paže témìø ve stejnou chvíli, kdy se Macùv køik promìnil ve vlèí vytí. „Je tu další vlkodlak?“ zeptala se Elizaveta. Kývla jsem a vstala. „Chlapec, o kterém jsem vám povídala,“ øekla jsem. „Ale je tady Adam, takže jsme v bezpeèí. Vyèistili jste i Stefanovu dodávku?“ Kývla jsem na auto. „Ano, ano. Myslíš si snad, že jsme amatéøi?“ Uraženì zafunìla. „Tvùj upíøí pøítel nepozná, že ve voze byla kromì nìj ještì jiná mrtvola.“ „Dìkuji.“ Naklonila jsem hlavu na stranu, z garáže jsem ale nic neslyšela, proto jsem otevøela dveøe kanceláøe a zavolala: „Adame?“ „Všechno je v poøádku,“ øekl, ale jeho hlas znìl unavenì. „Bezpeèné.“ „Je tu Elizaveta s øidièem,“ varovala jsem ho pro pøípad, že si jich nevšiml, když sem vtrhl. „Pozvi ji dovnitø.“ Chystala jsem se otevøít dveøe, ujal se toho ale Elizavetin vnuk a podržel je otevøené nám obìma. Elizaveta pøesunula kostnatou ruku na moji paži, ze síly jejího sevøení jsem ale poznala, že pøi chùzi rozhodnì žádnou pomoc nepotøebuje. Mac ležel stoèený do klubíèka v koutì garáže, kde jsem ho nechala. Ve vlèí podobì byl tmavì šedý a splýval se stíny na betonové podlaze. Mìl jednu bílou tlapku a bílou šmouhu na èenichu. Vlkodlaci jsou obvykle zbarvení spíše jako psi než vlci. Nevím proè. Marok Bran má bílou špièku ocasu, takže to vypadá, jako by si ji namoèil do kýblu s barvou. Pøipadá mi to roztomilé, nikdy bych ale nesebrala odvahu øíct mu to. Adam kleèel vedle mrtvoly a Macovi nevìnoval pozornost. Když jsme vyšli z kanceláøe, zvedl hlavu. „Elizaveto Arkadìvno,“ pozdravil ji formálnì a dodal nìco rusky. Pak pøešel zpìt k angliètinì a pokraèoval: „Roberte, i tobì dìkuji, že jsi dnes veèer pøišel.“ Elizaveta øekla Adamovi nìco rusky. „Ještì ne,“ odvìtil Adam. „Mùžete ho promìnit zpátky?“ Ukázal na tìlo. „Podle pachu ho nepoznávám, ale chtìl bych si prohlédnout jeho tváø.“ Elizaveta se zamraèila a rychle promluvila rusky na vnuka. Kývl a chvíli spolu hovoøili, pak se obrátila zpìt k Adamovi. „Snad. Mohu se o to dozajista pokusit.“ „Asi tady nemáš fo�ák, co, Mercy?“ zeptal se Adam. „Mám,“ odpovìdìla jsem. Pracuji na starých autech a nìkdy je lidé „restaurovali“ velmi jedineèným zpùsobem. Zjistila jsem, že je užiteèné udìlat si fotku, než na nich zaènu pracovat, protože je tak dám snadnìji zpátky dohromady. „Pøinesu ho.“ „A taky kus papíru a inkoustový polštáøek, pokud nìjaký máš. Pošlu jeho otisky prstù pøíteli k identifikaci.“ Když jsem se vrátila, mrtvý muž opìt vypadal jako èlovìk a rána, kterou jsem mu zpùsobila na krku, zela dokoøán jako prasklý balón. Kùže mu zmodrala ztrátou krve. Už døív jsem vidìla mrtvoly, ale za žádnou jsem zatím nebyla zodpovìdná. Promìna mu roztrhala obleèení a rozhodnì ne tak zajímavì jako v komiksech nebo na obrazech malíøù fantasy. Kalhoty mìl rozervané v rozkroku a krví zmáèenou košili okolo krku a ve švech na ramenou. Vypadalo to strašlivì nedùstojnì. Adam vytáhl digitální fo�ák, vyfotil si mrtvého z rùzných úhlù, pak fo�ák vrátil do pouzdra a pøehodil si ho pøes rameno. „Vrátím ti ho, jakmile z nìj dostanu fotky,“ slíbil nepøítomnì, vzal si ode mì papír a inkoustovou podušku, odbornì pøitiskl ochablé prsty mrtvého na polštáøek a na list papíru. Poté vìci nabraly rychlý spád. Adam pomohl Elizavetinu vnukovi odnést tìlo do kufru luxusního vozu, aby se ho mohli zbavit. Elizaveta nìco zamumlala, zatøásla rukama a omyla moji garáž magií, takže v ní snad nezùstaly žádné stopy po tom, že jsem tu kdy mìla mrtvé tìlo. A sebrala i Macovo obleèení. „Tiše,“ pokáral ho Adam, když Mac zavrèel na protest. „Stejnì už to byly jen hadry. Doma mám obleèení, které by ti mìlo padnout, a zítra nakoupíme další.“ Mac na nìj pohlédl. „Pùjdeš se mnou,“ øekl Adam a jeho tón nepøipouštìl námitek. „Nedovolím, aby se mi mìstem toulal mladý vlk bez dozoru. Pùjdeš se mnou, nauèíš se pár vìcí a pak se rozhodneš, jestli zùstaneš, nebo odejdeš. Ale ne, dokud si nebudu jistý, že se dokážeš ovládat.“ „Už pùjdu. Pro starou ženu, jako jsem já, není dobré, aby ponocovala tak dlouho,“ øekla Elizaveta. Kysele na mì pohlédla. „Snaž se nedìlat nìjakou dobu hlouposti, Mercedes. Nechci se sem vracet.“ Znìlo to, jako by po mnì uklízela pravidelnì, pøestože to bylo poprvé. Byla jsem unavená, poøád se mi obracel žaludek z toho, že jsem zabila èlovìka, a hrozilo, že vyzvracím i zbytek veèeøe. Její ostrá výtka mì rozèílila, a protože jsem byla vynervovaná, neodpovìdìla jsem asi tak diplomaticky, jak bych mìla. „To nechci ani já,“ odvìtila jsem hladce. Zachytila skrytou urážku, ale já na ni hledìla s oèima dokoøán a tak unavenì, že si nemohla být jista, jestli to byl úmysl, nebo ne. Urážet èarodìjky je stejnì hloupé jako zlobit alfu vlkodlakù nebo se tulit k mladému vlkovi vedle mrtvého tìla a já tohle všechno zvládla za jediný veèer. Ale prostì jsem si nemohla pomoct. Vzdor mi pomáhal uchovat si sebe sama, když jsem vyrùstala ve smeèce dominantních a povìtšinou mužských vlkodlakù. Vlkodlaci stejnì jako ostatní dravci respektují i hranou odvahu. Pøílišnou snahu nerozzlobit je považují za slabost – a slabí tvorové jsou koøist. Zítra se vrátím ke spravování starých aut a nìjakou dobu se budu snažit nevystrkovat pøíliš hlavu. Dnes v noci jsem vypotøebovala všechno své štìstí. Zdálo se, že Adam souhlasí, protože vzal Elizavetu za ruku, zavìsil si ji do lokte, èímž pøitáhl její pozornost k sobì, a doprovodil ji ven k autu. Její vnuk Robert se na mì línì usmál. „Netlaè tolik na bábušku, Mercy,“ øekl tiše. „Má tì ráda, ale to ji nezastaví, pokud nabude dojmu, že jí neprokazuješ dostateènou úctu.“ „Já vím,“ øekla jsem. „Pùjdu domù a uvidím, jestli mi pár hodin spánku nezavøe pusu, než nás dostanu do potíží.“ Snažila jsem se žertovat, ale vyznìlo to prostì unavenì. Robert se na mì soucitnì usmál a odešel. Nìco tìžkého se mi opøelo o bok. Pohlédla jsem dolù a spatøila Maca. I on na mì hledìl soucitnì. Adam byl s Elizavetou, ale nezdálo se, že by mìl Mac problémy. Lehce jsem ho podrbala za nastraženým uchem. „Pojï,“ øekla jsem mu. „Zamkneme tady.“ Tentokrát jsem si penìženku nezapomnìla. Hodnocení: nejlepší 1 2 3 4 5 odpad FacebookMySpaceGoogleTwitterTopèlánky.czLinkuj.czJagg.czVybrali.sme.skDel.icio.us More Sharing ServicesSdílet Komentáøe Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední pøíspìvky | všechno Èlánek ještì nebyl okomentován. Komentáøe tohoto èlánku jsou moderovány. Váš pøíspìvek se zobrazí až po schválení autorem èlánku. Nový komentáø Téma: Jméno: Notif. e-mail *: Komentáø: [b] [obr] Odpovìzte prosím èíslicemi: Souèet èísel jedenáct a devìt 4 Když jsem koneènì dorazila domù, rozhodla jsem se, že na takovou noc existuje jediný lék. Všechny moje zásoby hoøké èokolády byly ty tam a snìdla jsem i poslední zázvorovou sušenku, a tak jsem rozpálila troubu a vytáhla mísu. Ve chvíli, kdy se ozvalo klepání na dveøe, jsem zrovna sypala do tìsta strouhanou èokoládu. Na prahu jsem našla štíhlé dìvèe s jasnì oranžovými vlasy, které trèely v neposedných kudrnách všemi smìry, a s tolika vrstvami líèidel, že by vystaèila profesionálnímu týmu roztleskávaèek na mìsíc. V ruce držela mùj fotoaparát. „Ahoj, Mercy. Táta mi dal tohle, abych ti to odnesla. Chtìl mì dostat z domu, protože potøeboval vyøídit nìjaké vìci se smeèkou.“ Pøevrátila oèi a podala mi fo�ák. „Dìlá, jako bych nevìdìla dost na to, abych se držela stranou od cizích vlkodlakù.“ „Ahoj, Jesse,“ øekla jsem a mávnutím ji pozvala dál. „A kromì toho,“ pokraèovala, když vešla dovnitø a zula si boty, „tenhle vlk je roztomilý. S malou šmouhou tady.“ Pøejela si prstem po nose. „Neublížil by mi. Drbala jsem ho zrovna na bøichu, když pøišel táta a zaèal vyvádìt. Hele, tìsto na sušenky! Mòam. Mùžu si vzít?“ Jesse je Adamova dcera, je jí patnáct, ale chová se jako ètyøicítka. Vìtšinu roku tráví s matkou v Eugene, ale asi pøijela strávit Den díkùvzdání s Adamem. Zdálo se mi, že je na to ještì trochu brzy, Díkùvzdání je až ve ètvrtek, navštìvovala ale nìjakou soukromou školu pro nadané a excentrické dìti, takže mìla možná delší prázdniny než studenti ve veøejných školách. „Obarvila sis vlasy zvláš� kvùli otci?“ zeptala jsem se, našla lžíci, nabrala poøádný kus tìsta a podala ho Jesse. „No jasnì,“ øekla, ukousla si a mluvila dál s plnou pusou. „Cítí se opravdu otcovsky, když si mùže na nìco stìžovat. A kromì toho,“ dodala s náznakem spravedlivého hnìvu, „všichni v Eugene mají obarvené vlasy. Za týden nebo za dva se to vymyje. Když už mì jeho kázání unavilo, øekla jsem mu, že má štìstí, že jsem si do vlasù vteøinovým lepidlem nevlepila bodliny jako mùj kamarád Jared. Možná to o pøíštích prázdninách udìlám. Tohle je fakt dobré.“ Chystala se nabrat další kus tìsta, ale já ji pleskla po ruce. „Ne, když už jsi to mìla v puse,“ pokárala jsem ji. Dala jsem jí další lžíci, vmíchala do tìsta poslední kousky èokolády a zaèala chystat placièky na plech. „Jo, skoro jsem zapomnìla,“ øekla poté, co si znovu ukousla, „táta ti poslal s fo�ákem i vzkaz. Je zbyteènì záhadný, ale já vím, že ty mi stejnì øekneš, o co jde. Pøipravená?“ Strèila jsem první plech do trouby a pustila se do druhého. „Støílej.“ „Øíkal: ‚Trefa. Žádný strach. Byl to žoldák.‘“ Zamávala prázdnou lžící. „Teï mi to vysvìtli.“ Asi jsem mìla respektovat Adamovo pøání chránit dceru, ale to on ji za mnou poslal. „Dneska veèer jsem zabila èlovìka. Tvùj otec zjistil, kdo to byl.“ „Opravdu? Byl to zabiják? Bezva.“ Hodila lžíci do døezu, vyhoupla se na pult a pustila se do otázek a odpovìdí. „Kvùli tomu jsi mu pøedtím volala? Málem ho ranila mrtvice. Jak to, že jsi volala tátovi? Ne, poèkej. Muž, kterého jsi zabila, byl vlkodlak, že jo? Proto táta tak rychle vystøelil z domu. Kdo je ten vlk, se kterým se vrátil?“ Odmlèela se. „Ty jsi zabila vlkodlaka? Máš zbraò?“ Nìkolik. Ale žádnou jsem si s sebou nevzala do garáže. Zmlkla a já odpovìdìla na poslední dvì otázky. „Jo, a ne.“ „Bezva,“ zazubila se. „Hej, jaks to udìlala?“ „Nebyl v tom úmysl,“ bránila jsem se. Ale stejnì dobøe jsem se mohla pokusit zastavit holýma rukama pøílivovou vlnu. „Samozøejmì že ne,“ øekla. „Pokud jsi ovšem nebyla poøádnì nasr…“ Povytáhla jsem oboèí a ona rychle zvolila jiné slovo, aniž by zpomalila, „naštvaná. Mìlas nùž? Nebo páèidlo?“ „Zuby,“ øekla jsem. „Fuj.“ Krátce se ušklíbla. „Odporné. Aha, chápu. Chceš øíct, že jsi ho zakousla jako kojot.“ Vìtšina lidí ví jen o fae a hodnì si jich ještì poøád myslí, že fae jsou jen švindl vlády nebo na vládu, to záleží. Jesse je ale dcera vlkodlaka, i když sama je èlovìk, takže toho o „divoèinì“, jak tomu øíká, ví hodnì. Zèásti je to moje vina. Když jsme se poprvé setkaly, bylo to krátce poté, co se alfa nastìhoval i s rodinou do sídla za mým domem, se mì zeptala, jestli jsem vlkodlak jako její otec. Odpovìdìla jsem, že ano, a ona mì nenechala na pokoji, dokud jsem jí neukázala, jak se promìòuji. Bylo jí asi devìt a už tehdy si umìla prosadit svou. „Jo. Snažila jsem se prostì odvést jeho pozornost, aby pronásledoval mì a nechal na pokoji Maca, vlkodlaka se šmouhou.“ Napodobila jsem její gesto s nosem. „Je docela milý,“ øekla jsem. Pak mì ale napadlo, že bych se mìla chovat jako dospìlá a být férová i k jejímu otci, proto jsem dodala: „Ale je mladý a ještì se neumí dobøe ovládat. Takže poslouchej, co ti øíká otec, dobøe? Kdyby tì Mac kousl nebo ti jinak ublížil, cítil by se strašnì, a už tak toho má víc než dost.“ Zaváhala jsem. Nic mi do toho nebylo, ale mìla jsem Jesse ráda. „Mezi otcovými vlky je i pár dalších, kterým by ses mìla vyhýbat.“ Kývla, ale sebevìdomì øekla: „Neublíží mi, ne když ví, kdo je mùj táta. Ale myslíš tím Bena, že? Táta øíkal, že mu mám jít z cesty. Setkala jsem se s ním, když se tu vèera zastavil.“ Nakrèila nos. „Je protiva, ale má bezva britský pøízvuk.“ S tím jsem nemohla nesouhlasit. Jak jsem vytahovala sušenky z pece, jedly jsme je a já jí s sebou dala plný talíø zakrytý alobalem. Vyšla jsem s ní na verandu a uvidìla, že parkovištì u Adamova domu je plné aut. Musel svolat celou smeèku. „Doprovodím tì domù,“ øekla jsem a vklouzla do bot, které jsem nechávala na verandì pro blátivé poèasí. Pøevrátila oèi, ale poèkala na mì. „Opravdu, Mercy. Co udìláš, když nás nìkdo ze smeèky zaène otravovat?“ „Umím dost hlasitì køièet,“ øekla jsem. „Anebo využiju svoji novou patentovanou techniku a zabiju ho.“ „Jasnì,“ øekla. „Ale radši zùstaneme u køiku. Myslím, že tátovi by se nelíbilo, kdybys zaèala zabíjet jeho vlky.“ Žádný by jí pravdìpodobnì nezkøivil ani vlásek, pøesnì jak si myslela. Byla jsem si témìø jistá, že má pravdu. Ale mezi auty stál i Benùv èervený truck. V Benovì blízkosti bych nenechala o samotì žádné patnáctileté dìvèe bez ohledu na to, èí dcera to je. Cestou zahradou nás nikdo neobtìžoval. „Pìkné auto,“ zamumlala, když jsme procházely okolo vraku rabbita. „Táta fakt ocenil, kdyžs ho tady vystavila. Dobrá práce. Varovala jsem ho, že až tì pøíštì naštve, možná pøidáš i pár grafitti.“ „Tvùj otec je obezøetný muž,“ prohlásila jsem. „Tohle si schovávám na pozdìji. Rozhodla jsem se, že až mì nazlobí pøíštì, odmontuju tøi kola.“ Zvedla jsem ruku a naklonila ji jako auto na jednom kole. Zachichotala se. „Zešílel by z toho. Mìla bys vidìt, co dìlá, když obrazy na stìnách nevisí rovnì.“ Dorazily jsme k zadnímu plotu a ona opatrnì prolezla starým ostnatým drátem. „Pokud se rozhodneš ho pomalovat, mùžu ti pomoct?“ „No jasnì,“ slíbila jsem. „Poèkám, dokud nebudeš bezpeènì uvnitø.“ Znovu pøevrátila oèi, ale zazubila se a rozbìhla se k zadní verandì. Poèkala jsem, dokud mi nezamávala z Adamových zadních dveøí a nezmizela uvnitø. * Než jsem šla do postele, vynesla jsem odpadky a všimla si, že Adamovo parkovištì je stále plné. Musela to být dlouhá schùzka. V tu chvíli jsem byla vdìèná za to, že nejsem vlkodlak. Obrátila jsem se, abych se vrátila zpátky domù, a ztuhla jsem. Byla jsem hloupá. Nezáleží na tom, jak bystré máte smysly, když jim nevìnujete pozornost. „Ahoj, Bene,“ øekla jsem muži, který stál mezi mnou a domem. „Vykládáš nesmysly, Mercedes Thompsonová,“ øekl pøívìtivì. Jesse mìla pravdu, skuteènì má pøíjemný britský pøízvuk. A nevypadá špatnì, i když na mùj vkus trochu moc zženštile. „Hm?“ øekla jsem. Vyhazoval klíèe do vzduchu a chytal je, jednou, dvakrát, tøikrát, aniž by ze mì spustil oèi. Kdybych zajeèela, Adam by mì slyšel, ale jak jsem øekla, nepatøím mu. Už tak byl dost majetnický, dìkuji pìknì. Nemyslela jsem si, že by Ben byl tak hloupý, aby mi nìco provedl s Adamem v doslechu. „‚Zùstaò tady, Bene,‘“ pronesl Ben s líným pøízvukem, který Adamovi zùstal z dìtství stráveném daleko na jihu. „‚Poèkej, dokud se moje dcera nevrátí do svého pokoje. Nechci, aby se setkala s nìkým, jako jsi ty.‘“ Poslední vìta ztratila Adamùv tón a Ben ji vyslovil s vlastním ostrým britským pøízvukem. Nemluvil sice jako princ Charles, ale rozhodnì se mu hlasem podobal víc než Faganovi v Oliverovi. „Netuším, co to má spoleèného se mnou,“ øekla jsem a pokrèila rameny. „To tebe vykopli z londýnské smeèky. Kdyby tì Adam nevzal k sobì, byl bys v poøádném prùšvihu.“ „Já neudìlal to,“ zavrèel gramaticky nesprávnì a já se musela obrnit, abych ho neopravila. „A co s tím máš spoleèného? Adam mi øekl, žes ho varovala, aby mì držel dál od Jesse.“ Nevzpomínala jsem si na to, ale možná jsem to udìlala. Pokrèila jsem rameny. Ben se objevil ve mìstì pøed nìkolika mìsíci a provázela ho snùška pomluv. V okolí Londýna došlo ke tøem mimoøádnì brutálním znásilnìním a policie se o nìj zaèala ve spojení s pøípadem zajímat. A� už byl vinen, nebo ne, jeho alfa dospìl k závìru, že bude lepší, když zmizí lidem z oèí, a poslal ho k Adamovi. Policie proti nìmu nemìla dùkazy, ale poté, co emigroval, znásilnìní ustala. Ovìøila jsem si to, internet je totiž bájeèná vìc. Vzpomínám si, že jsem o tom mluvila s Adamem a varovala ho, aby Bena nepouštìl ke zranitelným ženám. Mìla jsem tím na mysli Jesse, ale nepamatuji si, že bych to øekla rovnou. „Nemáš rád ženy,“ øekla jsem mu. „Jsi hrubý a krutý. Co oèekáváš, že udìlá?“ „Jdi domù, Bene,“ ozval se hluboký, sametový hlas za mým pravým ramenem. Zatracenì, potøebuji se fakt vyspat, když se ke mnì každý dokáže tak lehce pøiplížit. „Darryle,“ øekla jsem a ohlédla se po Adamovu zástupci. Darryl je velký muž, mìøí skoro metr devadesát. Jesse mi øekla, že jeho matka byla Èíòanka a otec Afrièan, který studoval strojní inženýrství na americké univerzitì, když se setkali. Darrylovy rysy tak byly úchvatnou smìsí obou kultur. Vypadal, jako by mìl dìlat modela nebo hrát ve filmu, byl ale studovaný inženýr a pracoval v Pacifických laboratoøích na nìjakém supertajném vládním projektu. Neznala jsem ho dobøe, ale èišela z nìj úctyhodnost univerzitních profesorù. Mìla jsem ho za zády mnohem radìji než Bena, ale nijak mì nenadchlo, že jsem se ocitla mezi dvìma vlkodlaky, bez ohledu na to, kdo jsou. Ustoupila jsem do strany, abych je mìla oba na oèích. „Mercy.“ Kývl na mì, ale dál upíral oèi na Bena. „Adam si všiml, že jsi zmizel, a poslal mì tì najít.“ Když Ben neodpovìdìl, dodal: „Nedìlej potíže. Teï na to není èas.“ Ben našpulil zamyšlenì rty, pak se usmál a jeho tváø se úplnì zmìnila. Na okamžik vypadal chlapecky šarmantnì. „Žádné potíže. Jen jsem chtìl popøát krásné paní dobrou noc. Dobrou noc, sladká Mercedes. Nech si o mnì zdát.“ Otevøela jsem ústa, abych nìco odsekla, ale Darryl zachytil mùj pohled a ostrým gestem mì umlèel. Kdybych mìla po ruce nìjaký skuteènì chytrý vtípek, nenechala bych se zastavit, ale protože tomu tak nebylo, držela jsem jazyk za zuby. Darryl poèkal, dokud se Ben nevydal pryè, pak øekl: „Dobrou noc, Mercy. Zamkni si dveøe.“ A zamíøil zpìt k Adamovi. * Po mrtvému vlkovi a Benovu rozlouèení jsem asi mìla mít noèní mùry, ale místo toho jsem spala hluboce a beze snù, tedy aspoò jsem si je nepamatovala. Spím se zapnutým rádiem, protože bych díky ostrému sluchu jinak celou noc jen podøimovala. Zkusila jsem použít ucpávky do uší, ale ty zase blokovaly zvuk tak dobøe, že mi to bylo až nepøíjemné. A tak jsem si tiše pustila hudbu, abych pøehlušila zvuky noci s tím, že cokoli hlasitìjšího mì probudí. Hodinu pøedtím, než mìl zazvonit budík, mì nìco vzbudilo, ale když jsem ztlumila hudbu a zaposlouchala se, slyšela jsem jen odjíždìt vùz s dobøe seøízeným motorem Chevrolet 350. Pøetoèila jsem se a chtìla znovu usnout, Médea ale zjistila, že jsem vzhùru, a tak zaèala kòourat, abych ji pustila ven. Nemòoukala sice hlasitì, zato neustále. Rozhodla jsem se, že od Adamova vzkazu ubìhla už dost dlouhá doba na to, aby nemìl pocit, že mu úmyslnì vzdoruji. A já získám chvíli ticha a budu se moct ještì hodinu prospat. Neochotnì jsem vylezla z vyhøáté postele a natáhla si džíny a trièko. Médea byla nadšená z toho, že jsem vzhùru a hýbu se, a tak se mi otírala o lýtka a pletla se pod nohy, zatímco já se ospale potácela z ložnice pøes obývák k hlavním dveøím. Zívla jsem a otoèila klikou, když jsem se ale pokusila dveøe otevøít, nešlo to. Nìco je blokovalo. Podráždìnì jsem si povzdychla, zapøela se o nì ramenem a na palec èi dva je pootevøela. Dost na to, abych ucítila, co leží na opaèné stranì: mrtvola. Najednou jsem byla úplnì vzhùru. Zavøela jsem dveøe a zamkla je. Cítila jsem ještì nìco, ale odmítala jsem si to pøiznat. Vbìhla jsem zpátky do ložnice, vklouzla do bot a otevøela sejf se zbranìmi. Sebrala jsem devítku SIG, vrazila do ní zásobník se støíbrnými kulkami a zasunula si ji za opasek kalhot. Byla studená, nepøíjemná a uklidòující. Ale ne dostateènì. Doposud jsem støílela jen na terèe. Na lov jsem se vydávala po ètyøech. Mùj nevlastní otec byl sám vlkodlak a trval na tom, abych se nauèila støílet a vyrábìt kulky. Pokud byli do téhle vìci zapletení vlkodlaci, a po pøedchozí noci se to dalo pøedpokládat, potøebovala jsem vìtší zbraò. Vyndala jsem pušku .444 Marlin a nabila ji náboji na vlkodlaka. Byla to krátká puška a zdála se malá, dokud jste se poøádnì nepodívali na hlaveò. Støíbrné kulky o velikosti rtìnky zaruèovaly, že se i vlkodlak posadí a zaène jí vìnovat pozornost, jak øíkával nevlastní otec. Pak si vždy pøitiskl prst na nos, usmál se a øekl: „Anebo sebou flákne, pokud mì chápeš.“ Bývala to jeho zbraò. Puška mi dodala odvahu. Potichu jsem otevøela zadní dveøe a vyšla ven do noci. Bylo tìsnì pøed úsvitem a vzduch byl nehybný a studený. Zhluboka jsem se nadechla a cítila smrt, nepopiratelnou a koneènou. Obešla jsem roh karavanu a spatøila tìlo na verandì, které blokovalo vstupní dveøe. Leželo oblièejem k zemi, ale èich mi ihned prozradil, kdo to je. Vìdìla jsem to už ve chvíli, kdy jsem pootevøela dveøe. A� už ho tu nechal kdokoli, choval se velmi tiše a probudil mì, až když odjíždìl. Nebyl tu nikdo jiný než Mac a já. Vystoupala jsem po ètyøech schodech na verandu a døepla si vedle chlapce. Dech se mi srážel, ale z jeho úst žádná pára nestoupala, neslyšela jsem tep. Pøevrátila jsem ho na záda. Byl stále tak teplý, že roztopil jinovatku na verandì. Vonìl po Adamovì domì, kouøem z krbu a pronikavým osvìžovaèem vzduchu, který si oblíbila Adamova hospodynì. Necítila jsem nic, co by mi napovìdìlo, kdo ho zabil a nechal ho tu jako varování. Sedla jsem si na ojínìnou døevìnou verandu, pušku položila vedle sebe a nìžnì ho pohladila po vlasech. Neznala jsem ho dost dlouho na to, aby si získal mé srdce, ale líbil se mi. Hvízdání pneumatik mì pøimìlo vyskoèit na nohy a popadnout pušku. Od Adamova domu vystøelilo tmavé SUV, jako by ho pronásledovali pekelní psi. V tlumeném svìtle pøed úsvitem jsem nedokázala rozpoznat barvu, mohlo být èerné, tmavì modré nebo i zelené. Mohl to být dokonce stejný vùz jako vèera veèer u garáže. Nová auta mi pøipadají všechna stejná. Netuším, proè trvalo tak dlouho, než mi došlo, že Macova mrtvola na mé verandì znamená, že se v Adamovì domì stalo nìco zlého. Opustila jsem mrtvého v nadìji, že pomohu živým, a s puškou pod paží jsem sprintem vyrazila pøes zahradu. Adamùv dùm záøil jako vánoèní stromek. Když zrovna nemá spoleènost, bývá sídlo temné. Vlkodlaci si stejnì jako kožomìnci vedou ve tmì víc než dobøe. U plotu mezi pozemky jsem chytila pušku do jedné ruky, druhou jsem se opøela o sloupek a pøeskoèila ostnatý drát. Nesla jsem marlinovku ze ètvrtiny odjištìnou, ale sotva jsem dopadla na opaèné stranì plotu, odjistila jsem ji úplnì. Použila bych zadní dveøe, kdyby se zepøedu neozvala obrovská rána. Zmìnila jsem smìr a obìhla dùm zrovna ve chvíli, kdy oknem obývacího pokoje proletìl gauè, roztøíštil zábradlí a pøistál v kvìtinových záhonech okolo verandy. Až na vlka, kterého jsem zabila vèera v noci, se vlkodlaci snaží bojovat co nejtišeji, je to totiž vìc pøežití. Jen díky rozbitému oknu a otevøeným vchodovým dveøím jsem slyšela vrèení uvnitø. Tiše jsem mumlala kletby, které si schovávám pro zrezivìlé šrouby a náhradní díly, jež nesedí tak, jak by mìly, a dodávala si jimi v bìhu odvahy. Dobrotivý bože, modlila jsem se upøímnì, když jsem vybíhala po schodech na verandu, prosím, a� se nic nestalo Adamovi ani Jesse. Tìsnì za dveømi jsem se zastavila, srdce jsem mìla až v krku a marlinovku pøipravenou. Lapala jsem po dechu nervozitou i námahou, a sotva jsem proto slyšela. Zdálo se, že nejvíce znièený je obývací pokoj s vysokým stropem stranou od vchodových dveøí. Bílý berberský koberec už nikdo nevyèistí. Jedna ze židlí z jídelny se roztøíštila o stìnu a podlahu špinily odlomené kusy omítky. Vìtšina skla z rozbitého okna pøistála venku na verandì. Sklo na koberci pocházelo ze zrcadla, které kdosi strhl ze stìny a praštil jím nìkoho po hlavì. Na podlaze ležela vlkodlaèice a z páteøe jí trèel støep zrcadla. Nepoznávala jsem ji. Nepatøila Adamovi, protože ten mìl ve smeèce jen tøi ženy a já je všechny znala. Byla skoro mrtvá, takže nebude dìlat problémy, proto jsem ji ignorovala. Druhého vlkodlaka jsem našla pod lenoškou. (Ráda jsem si z Adama kvùli lenošce utahovala, protože jsem ho ještì nevidìla lenošit.) Bude si muset koupit novou. Lenoška byla rozlámaná a z plyše trèely kusy døeva. Druhý vlkodlak ležel na bøichu. Mìl zlomený vaz, hlavu otoèenou dozadu a vyèítavì na mì upíral mrtvé oèi. Pøekroèila jsem ohnutá, rozlámaná pouta. Nebyla z oceli ani z hliníku, nýbrž z nìjaké støíbrné slitiny. Buïto byla zvláš� vyrobená ke spoutání vlkodlaka, nebo pocházela z nìjakého exkluzivního sexshopu. Museli je použít na Adama. On sám by domù nikdy nepøivedl vlkodlaka, kterého by musel spoutat, ne když tu byla Jesse. Hluk boje se nesl zpoza rohu obýváku, zezadu z domu. Držela jsem se u stìny a pod nohama mi køupalo sklo. Zastavila jsem se kousek od jídelny, protože znenadání zapraštìlo døevo a podlaha se otøásla. Opatrnì jsem nahlédla za roh, ale nemusela jsem si dìlat starosti. Bojující vlkodlaci byli natolik zaujatí jeden druhým, že mi nevìnovali pozornost. Adamova jídelna je obrovská a francouzské dveøe poskytují výhled na rùžovou zahradu. Podlahy jsou z pravých dubových parket. Jeho bývalá manželka nechala vyrobit stùl pro patnáct osob, který se hodil k podlaze. Stùl teï trèel vzhùru nohama z protilehlé stìny asi metr a pùl nad podlahou. Dvíøka èínské kredence ze stejného materiálu byla rozlámaná, jako by na nich pøistálo nìco velkého a tìžkého. Dùsledkem zkázy bylo, že ve støedu pokoje vznikl docela velký prostor, kde se vlkodlaci mohli rvát. Když jsem je spatøila, zadržela jsem dech nad jejich rychlostí a ladností. Navzdory velikosti se vlkodlaci stále podobají spíše útlým vlkùm než mastifùm nebo bernardýnùm, kterým se blíží vahou. Pøi bìhu se vlkodlaci pohybují se smrtící, tichou grácií. Stvoøeni však byli k boji a jejich skuteèná smrtící krása se projeví až v bitvì. Adama jsem ve vlèí podobì vidìla jen asi ètyøikrát nebo pìtkrát, ale byl to pohled, na který se nezapomíná. Srst mìl støíbrnou až skoro modrou a u koøínkù svìtlejší. Jako siamská koèka s èenichem, ušima, ocasem a tlapami témìø èernými. Jeho protivník byl vìtší a støíbøitì hnìdý, což byla barva bìžnìjší u kojotù než u vlkù. Neznala jsem ho. Zpoèátku jsem si s rozdílnou velikostí nedìlala starosti. Alfou se vlkodlak nestane, aniž by umìl bojovat, a Adam byl voják už pøed promìnou. Ale pak jsem si uvìdomila, že krev na podlaze kape z Adamova bøicha, a zahlédla jsem záblesk bílého žebra. Postoupila jsem vpøed, abych mohla lépe zacílit, zvedla jsem pušku, namíøila na cizího vlkodlaka a èekala jsem, až budu moct vystøelit, aniž bych ohrozila Adama. Snìdý vlk se zakousl Adamovi do zátylku a zatøásl jím jako pes hadem. Chtìl Adamovi zlomit vaz, ale nechytil ho dostateènì pevnì a místo toho ho odhodil na jídelní stùl, který se s ním zøítil na zem. Poskytl mi tak pøíležitost, na kterou jsem èekala. Trefila jsem vlka zezadu do hlavy ze vzdálenosti ani ne dvou metrù. Støelila jsem ho pod klesajícím úhlem, pøesnì jak mì nevlastní otec uèil, aby jím kulka neprolétla a nezasáhla nìkoho, kdo se ocitl v nesprávnou chvíli na nesprávném místì, protože kulka z marlinovky mùže letìt i ètyøi sta metrù. Marlin .444 není stavìná na obranu domova. Je urèená k zabíjení medvìdù grizzly, a jednou nebo dvakrát ji dokonce použili i k zabití slona. Pøesnì to doktor pøedepsal na vlkodlaky. Staèil jeden pøesný zásah a bylo po nìm. Pøistoupila jsem k nìmu a pro jistotu vypálila ještì jednou. Obvykle neuznávám násilí, tentokrát jsem se ale cítila dobøe, když jsem zmáèkla spouš�. Uklidnila jsem bìsnící zuøivost, která ve mnì sílila od chvíle, kdy jsem poklekla vedle Macova tìla. Pohlédla jsem na Adama. Ležel v troskách stolu, ale nepohnul se ani neotevøel oèi. Elegantní èenich mu smáèela krev. Støíbrný kožich mìl tak zakrvácený a slepený, že jsem mohla jen tìžko odhadnout rozsah jeho zranìní. Ale to, co jsem vidìla, bylo dostateènì zlé. Nìkdo se ho pokusil vykuchat a odvedl dobrou práci. Maso se mu odchlíplo od žeber a já vidìla bledé vnitønosti a bílou kost. Možná ještì žije, øekla jsem si. Poøád mi zvonilo v uších. Tìžce jsem dýchala a srdce mi hlasitì bušilo. Možná proto neslyším bušení jeho srdce ani jeho dech. Ještì jsem nevidìla, že by vlkodlak podobná zranìní pøežil, byl na tom hùø než dva mrtví vlci i ten, kterého jsem zabila vèera v noci. Zajistila jsem pušku, prošla troskami stolu a dotkla se Adamova nosu. Poøád jsem nedokázala øíct, jestli dýchá. Potøebovala jsem pomoc. Vbìhla jsem do kuchynì. Na pultu pøímo pod nástìnným telefonem mìl Adam úhledný seznam jmen a èísel, pøesnì jak jsem oèekávala. Prstem jsem našla Darrylovo jméno a tuènì vytištìná telefonní èísla do práce, domù a na pager. Odložila jsem zbraò tak, abych na ni rychle dosáhla, a vytoèila èíslo domù. „Dovolali jste se doktoru Darrylu Zaovi. Po zaznìní tónu mùžete zanechat vzkaz nebo mu zavolat na pager na èíslo 543…“ Darrylùv dunivý bas znìl navzdory neosobnímu vzkazu intimnì. Zavìsila jsem a zkusila èíslo do práce, ale nebyl ani tam. Zaèala jsem vytáèet èíslo pageru, ale po celou dobu, kdy jsem se mu snažila dovolat, jsem si v duchu probírala naše vèerejší setkání. „Teï na to není èas,“ øekl Benovi. Vèera v noci jsem tomu nevìnovala pozornost, nezazníval ale v jeho hlase zvláštní dùraz? Pøedpokládala jsem, že tím myslel, aby se Ben po vyhoštìní z Londýna choval co nejlépe. Ale co když šlo o nìco specifiètìjšího, jako napøíklad že mají na práci dùležitìjší vìci? Tøeba zabít alfu. V Evropì byla vražda stále nejbìžnìjší zpùsob, jak vymìnit vùdce smeèky. Starý alfa vládl, dokud jeden z mladších, hladovìjších dominantních vlkù nedospìl k názoru, že starý vlk zeslábl, a nenapadl jej. Vìdìla jsem alespoò o jednom evropském alfovi, který zabíjel každého vlkodlaka, který projevil známky dominance. V Novém svìtì probíhaly podobné záležitosti díky marokovì železné pìsti civilizovanìji. Vùdcovství bylo urèeno shora, a co znám maroka, nikdo se neodvážil jeho rozhodnutí protivit. Ale jak by mohl nìkdo vniknout do Adamova domu a napáchat tolik škody, aniž by mu kdokoli z Adamovy smeèky pomohl? Zavìsila jsem a zadívala se na seznam jmen. Neodvažovala jsem se nikomu z nich zavolat, dokud si nebudu jistá, co se vlastnì dìje. Sklopila jsem zrak a zahledìla se na fotografii v døevìném rámeèku vedle seznamu. Køenila se na mì malá Jesse s baseballovou pálkou na rameni a kšiltovkou do strany. Jesse. Popadla jsem pušku a vyrazila nahoru po schodech. Nebyla ve svém pokoji. Nedokázala jsem øíct, jestli tu došlo k boji, protože Jessin zmatený život se odrážel ve stavu její ložnice. V kojotí podobì byly mé smysly silnìjší. A tak jsem ukryla zbranì pod lùžko, svlékla se a promìnila. Jessin pokoj byl prosáklý jejím pachem, cítila jsem ale i lidského muže, který se vèera veèer pokusil unést Maca z garáže. Sledovala jsem jeho pach dolù, protože Jessin byl pøíliš silný, než abych udržela jednu stopu. Byla jsem už skoro u dveøí, když jsem se zastavila. Doèasnì jsem zanechala pátrání. Napøed mì napadlo, že se jen usadil pøevrácený kus nábytku, ale pak jsem si všimla, že Adam pohnul levou pøední tlapou. Vzápìtí jsem si uvìdomila, že ho slyším tichounce dýchat. Možná za to mohly ostøejší smysly kojota, ale pøísahala bych, že pøedtím nedýchal. Pokud je naživu, existuje šance, že pøežije. Vlkodlaci jsou houževnatí. Š�astnì jsem zakòuèela, odplazila se k nìmu pøes trosky stolu a olízla mu zakrvácený èenich, potom jsem se znovu vydala pátrat po jeho dceøi. Adamùv dùm stojí na konci slepé ulice. Pøímo pøed domem je plácek, na kterém se auta mohou otoèit. SUV, které jsem vidìla odjíždìt, pravdìpodobnì s Jesse, tu zanechalo krátké šmouhy spálené gumy. Vìtšina aut ale získá jedineèný pach až s vìkem a toto po sobì nezanechalo dost stop na to, abych ho sledovala, až z pneumatik vyèpí zápach spáleniny. Nezùstaly tu stopy, které bych mohla sledovat. Pro Jesse ani pro Maca jsem už nemohla nic udìlat. Obrátila jsem pozornost zpìt k Adamovi. Žil, nemohla jsem ale kontaktovat jeho smeèku, dokud byl bezbranný. Pokud se nìkterý z dominantních vlkù toužil stát alfou, bez váhání by ho zabil. A taky jsem ho prostì nemohla odvléct k sobì domù. Sotva by zjistili, že zmizel, prohledali by mùj dùm, a kromì toho je vážnì zranìný vlkodlak nebezpeèný sám sobì i svému okolí. I kdybych mohla vìøit jeho vlkùm, ve Smeèce columbijského poøíèí není nikdo dostateènì dominantní na to, aby udržel Adamova vlka pod kontrolou, než se postaví na nohy. O jednom jsem ale vìdìla. Hodnocení: nejlepší 1 2 3 4 5 odpad FacebookMySpaceGoogleTwitterTopèlánky.czLinkuj.czJagg.czVybrali.sme.skDel.icio.us More Sharing ServicesSdílet Komentáøe Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední pøíspìvky | všechno Èlánek ještì nebyl okomentován. Komentáøe tohoto èlánku jsou moderovány. Váš pøíspìvek se zobrazí až po schválení autorem èlánku. Nový komentáø Téma: Jméno: Notif. e-mail *: Komentáø: [b] [obr] Odpovìzte prosím èíslicemi: Souèet èísel tøi a devìt 5 Vanagon pøipomíná slanou tyèinku na kolech. Je ètyøi a pùl metru dlouhý, metr osmdesát široký a stejnì aerodynamický jako dveøe od chlíva. Volkswagen ho importoval do Spojených státù dvanáct let, ale nikdy do nìj nepoužil nic silnìjšího než ètyøválcový, vodou chlazený boxer. Mùj skoro dvoutunový vùz z osmdesátého devátého, s náhonem na všechny ètyøi kola disponoval úžasnými devadesáti koòskými silami. V laické terminologii to znamenalo, že jsem brouzdala dálnicí s mrtvým tìlem a zranìným vlkodlakem rychlostí devadesát šest kilometrù za hodinu. Z kopce a s vìtrem v zádech zvládla dodávka dokonce sto dvacet. Do kopce jsem z ní s trochou štìstí vymáèkla osmdesátku. Mohla jsem ještì trochu pøitlaèit, ale to bych riskovala, že mi vybuchne motor. Pøedstava, že zùstanu se svým nákladem trèet na kraji cesty, mì pøimìla sundat nohu z plynu. Dálnice se pøede mnou táhla v mírných zákrutách do dálky a postrádala jak auta, tak výhled, tedy pokud jste nemilovali pouš� a roští víc než já. Nechtìla jsem myslet na Maca nebo na Jesse, vydìšenou a osamìlou – nebo na Adama, který možná umírá, protože jsem se rozhodla s ním radši pohnout, než abych zavolala jeho smeèku. A tak jsem vytáhla mobil. Napøed jsem zavolala sousedùm. Dennis Cather byl instalatér a jeho manželka zdravotní sestra, oba byli na odpoèinku. Pøistìhovali se pøed dvìma lety a adoptovali mì poté, co jsem jim opravila traktor. „Ano.“ Annin hlas znìl po ránu, které jsem mìla za sebou, tak normálnì, že mi chvíli trvalo, než jsem odpovìdìla. „Promiòte, že volám tak brzy,“ øekla jsem jí. „Ale musela jsem z rodinných dùvodù odjet z mìsta. Nebudu pryè dlouho, tak den èi dva, ale nepodívala jsem se, jestli má Médea dost žrádla a vody.“ „Žádný strach, drahá,“ øekla. „Postaráme se o ni. Doufám, že se nejedná o nic vážného.“ Nemohla jsem si pomoct a pohlédla jsem do zpìtného zrcátka na Adama vzadu ve voze. Stále dýchal. „Je to vážné. Jeden èlen mé adoptivní rodiny je zranìný.“ „Jen jdi a udìlej, co potøebuješ,“ øekla okamžitì. „My se tady o všechno postaráme.“ Teprve až jsem ukonèila hovor, mì napadlo, jestli jsem je nezatáhla do nìèeho nebezpeèného. Maca nechali pøed mými dveømi z urèitého dùvodu, jako varování, abych nestrkala nos do cizích vìcí. A teï už jsem do nich strèila celou hlavu. Pro Adama jsem dìlala, co jsem mohla, teï ještì udìlat nìco pro Jesse. Zavolala jsem Zeemu. Siebold Adelbertsmiter, zkrácenì Zee, mì nauèil všechno, co vím o autech. Vìtšina fae je citlivá na železo, ale Zee je metallzauberer, což je dost široký pojem pro pár fae, kteøí dokáží zacházet s rùznými druhy kovu. Zee dával pøednost modernìjšímu termínu „gremlin“, což prý lépe odpovídalo jeho talentu. Já mu ale nevolala kvùli jeho schopnostem, nýbrž kvùli kontaktùm. „Ja,“ zabruèel drsnì mužský hlas. „Hej, Zee, tady Mercy. Chci tì požádat o laskavost.“ „Ja, jistì, liebling,“ øekl. „Copak je?“ Zaváhala jsem. I po tak dlouhé dobì pro mì bylo tìžké porušit pravidlo, které øíkalo, že záležitosti smeèky jsou soukromá vìc. Ale Zee znal všechny ve faeské komunitì. Popsala jsem mu, co se za poslední den stalo. „Takže si myslíš, že tvùj malý vlèek pøitáhl potíže až sem? Proè tedy unesli kleine Jesse?“ „Nevím,“ øekla jsem. „Doufám, že až se Adam zotaví, bude vìdìt víc.“ „Takže chceš, abych se poptal, jestli nìkdo cizí vlkodlaky nevidìl, protože doufáš, že tak najdeš Jesse?“ „V Tri-Cities se objevili aspoò ètyøi noví vlkodlaci. Nìkdo z fae si jich musel všimnout.“ Tri-Cities leží blízko faeské rezervace Walla Walla, takže tu žije víc fae, než je obvyklé. „Ja,“ souhlasil Zee tìžce. „Nìco takového by se dalo pøedpokládat. Poptám se. Jesse je hodné dìvèe. Nemìla by být v rukou tìch zlých mužù déle, než je nutné.“ „Mohl bys zajít do garáže a nechat za oknem vzkaz?“ požádala jsem. „Pod pultem v kanceláøi je cedule ‚Bìhem svátkù zavøeno‘.“ „Myslíš, že by šli i po mnì, kdybych otevøel místo tebe?“ zeptal se. Zee èasto vedl garáž, když jsem byla mimo mìsto. „Možná máš pravdu. Ja, gut. Dneska a zítra dílnu otevøu.“ Už je to dlouho, co se zpívalo o Sieboldu Adelbertsmiterovi z Èerného lesa, tak dlouho, že písnì vymizely z pamìti, ale stále na nìm bylo nìco z ducha Heldenlieder, starých germánských hrdinských písní. „Vlkodlak nepotøebuje meè nebo pistoli, aby tì rozsápal na kousky,“ namítla jsem. Nemohla jsem to nechat být, i když jsem vìdìla, že je zbyteèné se se starým gremlinem hádat, když se k nìèemu odhodlal. „Tvá magie pracuje s kovy, proti vlkodlakovi ti k nièemu nebude.“ Odfrkl si. „O mì si nedìlej starosti, liebling. Já zabíjel vlkodlaky už v dobì, kdy tahle zemì byla vikingskou kolonií.“ Mnoho nižších fae se chlubilo svým stáøím, ale Zee mi øekl, že vìtšina jich žije asi stejnì dlouho jako lidé. Zee byl mnohem starší. Povzdychla jsem si a vzdala to. „Dobrá. Ale buï opatrný. Pokud tam budeš, mám objednané nìjaké díly, které by mìly pøijít. Mohl bys to pro mì ovìøit? Musela jsem sehnat nového dodavatele, protože mùj obvyklý zdroj je nemìl.“ „Ja wohl. Nech to na mnì.“ Jako další jsem zavolala Stefanùv záznamník. „Ahoj, Stefane,“ øekla jsem. „Tady je Mercy. Jedu do Montany. Nevím, kdy se vrátím. Pravdìpodobnì ještì tento týden. Zavolám ti.“ Zaváhala jsem, ale neexistoval dobrý zpùsob, jak následující vìc øíct. „Musela jsem ve tvé dodávce odvézt mrtvolu. Všechno je v poøádku. Elizaveta Arkadìvna ji vyèistila. Všechno ti vysvìtlím, až se vrátím.“ Zmínka o Elizavetì mi pøipomnìla další vìc, kterou jsem musela udìlat. Adamùv dùm stál na konci ulice, ale od øeky byl jasnì vidìt. Nìkdo si urèitì všimne gauèe v kvìtinovém záhonu a zavolá policii, pokud se to tam rychle neuklidí. Mìla jsem její telefonní èíslo v mobilu, i když jsem ho ještì nikdy nepoužila. Ozval se mi její záznamník a já jí nechala vzkaz s tím, že Adamùv dùm potøebuje uklidit, na verandì jsem našla mrtvého muže, Jesse zmizela a já odvážím zranìného Adama do bezpeèí. Potom jsem zaklapla telefon a odložila ho stranou. Netušila jsem, co se u Adama stalo, pøesto jsem se cítila provinile, jako bych za to byla zodpovìdná. Kdybych vèera veèer nezasáhla, když si ti dva neøádi pøišli pro Maca, byli by poøád všichni naživu? Kdybych poslala Maca do Montany k marokovi, místo abych Adamovi dovolila vzít ho k sobì, zmìnilo by se nìco? Ani mì nenapadlo odvézt Maca k marokovi. S Branem jsem nemluvila od doby, kdy mì poslal pryè, a on se zachoval stejnì. Pohlédla jsem rychle za sedadlo na modrou plachtu ukrývající Macovo tìlo. No, pøivezu mu Maca teï. Vzpomnìla jsem si, jak stydlivì se Mac zazubil, když jsem mu øekla svoje jméno. Otøela jsem si tváøe a zuøivì jsem mrkala, abych zahnala další slzy, ale marnì. Plakala jsem pro nìj, pro jeho rodièe i bratra, který ani netušil, že je Mac mrtvý. Nepochybovala jsem o tom, že sedí u telefonu a èekají, až zavolá. Blížila jsem se ke Spokane, když mì od žalu a pocitu viny odvedly naléhavìjší starosti. Adam se zaèal hýbat. Mùj strach, že zemøe, ihned pøemohla starost, že se uzdraví pøíliš rychle. Poøád jsem mìla pøed sebou více než tøi sta kilometrù cesty a vìtšinou se jednalo o dvouproudové horské silnice vinoucí se tucty malých mìsteèek, kde jsem mohla jet sotva ètyøicítkou. Posledních asi sto kilometrù pak bylo v mapì vyznaèeno znaèkou „jiné“ na rozdíl od dálnice èi silnice. Vzpomínala jsem si, že se jednalo o štìrkovou lesní cestu. Vypoèítala jsem, že mi cesta bude trvat ještì aspoò pìt šest hodin. Dominantní vlci se uzdravují rychleji než submisivní. Odhadovala jsem, že Adamovi bude trvat asi dva dny, než se zotaví natolik, aby ovládl svého vlka, a boží dopuštìní bude schopen napáchat mnohem døív. Potøebovala jsem se dostat k Branovi døív, než se Adam postaví na nohy, a pokud se už zaèínal hýbat, budu mít štìstí, když to zvládnu. Dorazila jsem ke Coeur d’Alene, kde jsem musela sjet z mezistátní na dálnici, a tak jsem natankovala, zastavila u prvního rychlého obèerstvení a koupila tøicet cheeseburgerù. Zmatená teenagerka, která mi podávala pytlíky výdejním okýnkem, po mnì zvìdavì pokukovala. Nic jsem jí nevysvìtlila a ona díky záclonkám do dodávky nevidìla. Zaparkovala jsem na parkovišti restaurace, sebrala nìkolik pytlíkù, pøekroèila Maca a zaèala vytahovat maso z housek. Adam byl pøíliš slabý, než aby mohl víc než vrèet a polykat maso se sýrem a keèupem, které jsem mu házela tak rychle, jak jen to šlo. Sežral skoro dvacet burgerù, než znovu upadl do témìø komatózního stavu. Zamíøila jsem dálnicí na sever a z nebe se zaèaly sypat první snìhové vloèky. * Vjela jsem do Tróje v Montanì a proklínala tìžký, mokrý sníh, díky nìmuž jsem minula odboèku. Doplnila jsem nádrž, zeptala se na smìr, nasadila snìhové øetìzy a vrátila se zpátky. Sníh padal tak hustì, že ho cestáøi nestaèili odklízet. Koleje, které zanechala auta pøede mnou, se rychle plnily. Pøejela jsem øeku Yaak, øídila se pokyny pumpaøe a zpomalila. Ve srovnání s øekou Kootenai, podél níž jsem jela posledních nìkolik hodin, to byl potùèek. Bedlivì jsem sledovala okolí a dobøe jsem udìlala. Malá zelená znaèka oznaèující odboèku byla napùl zapadaná mokrým snìhem. Nahoru vedly jen jedny koleje. Ty ale brzy zaboèily na úzkou pøíjezdovou cestu a já jela dál prostì místy, kde nebyly žádné stromy. Les tu byl naštìstí tak hustý, že se dalo snadno odhadnout, kudy se cesta vine. Kroutila se nahoru a dolù úzkým øíèním údolím a já byla vdìèná za náhon na všechna ètyøi kola. Jednou mi pøes cestu pøebìhlo nìkolik srncù s èernými ocásky. Støelili po mnì podráždìným pohledem a bìželi dál. Bylo to už dávno, co jsem tudy jela naposledy. Tehdy jsem ani nemìla øidièák. Cesta mi pøipadala neznámá a já se bála, že minu odboèku. Silnice se rozdìlovala, jedna èást byla jasnì vyznaèena, ale ta druhá, kudy jsem se musela vydat, byla sotva dost široká pro moji dodávku. „No,“ øekla jsem Adamovi, který neklidnì kòuèel, „pokud skonèíme v Kanadì a ty mì nesežereš, obrátíme to a zkusíme znovu.“ Právì jsem se rozhodla, že se opravdu otoèím, když jsem vystoupala na dlouhý kopec a uvidìla ruènì vyøezanou ceduli. Zastavila jsem. Aspen Creek, øíkala cedule elegantním bílým písmem na tmavì hnìdém pozadí, 37 km. Zaboèila jsem s dodávkou smìrem, kterým šipka ukazovala, a pøemýšlela jsem, kdy Bran dovolil, aby tu ukazatel umístili. Možná už ho unavilo vysílat neustále prùvodce, když jsem ale odcházela, neústupnì trval na tom, že nebudou poutat pozornost. Nevím, proè jsem èekala, že vše zùstane pøi starém. Koneckoncù jsem se bìhem let taky dost zmìnila. Mìla jsem èekat, že se zmìní i Aspen Creek. Ale to neznamená, že se mi to líbilo. * Nezasvìceným bylo prominuto, pokud si mysleli, že Aspen Creek tvoøí jen ètyøi budovy: èerpací stanice a pošta v jednom, škola, kostel a motel. Domù nevtíravì skrytých v lese by si totiž nevšimli. U èerpací stanice stálo nìkolik aut, jinak ale vypadalo mìsto opuštìnì. Vìdìla jsem, že to není pravda. Vše bylo neustále bedlivì sledováno, ale nikdo proti mnì nezasáhne, dokud neudìlám nìco neobvyklého – jako tøeba dokud nevytáhnu z dodávky zranìného vlkodlaka. Zastavila jsem pøed motelovou recepcí, pøímo pod cedulí s nápisem Motel Aspen Creek, jenž se velmi podobal ukazateli, který mì pøivedl do mìsta. Starý motel byl postaven po zpùsobu starých motorestù padesátých let dvacátého století – byl dlouhý, úzký a strohý a hosté mohli zaparkovat pøímo pøed pokoji. V recepci nikdo nebyl, ale dveøe nebyly zamèené. Od chvíle, kdy jsem tu byla naposledy, byla zrenovovaná a získala rustikální šarm, což bylo lepší než pøedchozí sešlé klišé padesátých let. Pøeskoèila jsem pult a vzala si klíè s èíslem jedna. Byl to marokùv bezpeèný pokoj pøestavìný tak, aby zadržel podráždìné vlkodlaky. Našla jsem kus papíru a pero a napsala: Zranìný v #1. Prosím, nerušit. Nechala jsem vzkaz na pultu, kde ho nemohli pøehlédnout, potom jsem se vrátila k dodávce a zacouvala k pokoji. Dostat Adama z dodávky bude v každém pøípadì drsné. Když jsem ho táhla dovnitø, byl alespoò v bezvìdomí. Otevøela jsem zesílené kovové dveøe motelového pokoje a rozhlédla se. Byl prostì zaøízen, jen s postelí a noèním stolkem pøišroubovaným ke stìnì. Nebylo tu nic, co by mi pomohlo dostat vlkodlaka, který vážil dvakrát tolik jako já, ven z dodávky a do pokoje, aniž by jeden nebo druhý z nás pøišel k úhonì. Nebyla tu veranda jako u Adamova domu, což znamenalo, že z dodávky na zem to byl skoro metr dvacet. Nakonec jsem se rozhodla radìji zavolat pro pomoc, než abych Adamovi ještì víc ublížila. Vrátila jsem se do recepce a zvedla sluchátko. Samovo èíslo jsem nevytoèila od chvíle, kdy jsem odešla, ale nìkteré vìci jsou prostì hluboce zakoøenìné. Byl sice dùvodem mého odchodu, ale byl také první, komu jsem zavolala, když jsem potøebovala pomoc. „Haló,“ ozval se ženský hlas, který mi nepøipadal vùbec povìdomý. Nedokázala jsem promluvit. Neuvìdomila jsem si, jak moc jsem spoléhala na to, že uslyším Samùv hlas, dokud se neozval nìkdo jiný. „Marlie? Stalo se nìco v motelu? Mám ti poslat Carla?“ Podle èísla musela poznat, odkud volám, pomyslela jsem si hloupì. Její hlas znìl vylekanì, ale já ho koneènì poznala a zalila mì úleva. Nevím, proè sluchátko zvedla Lisa Stovalová, ale zmínka o Carlovi a náhlé napìtí v jejím hlase mi prozradily, o koho se jedná. Asi je to tím, že když mluvila se mnou, neznìl její hlas nikdy vesele. Nìkteré vìci se zmìnily, ale jiné jsem prostì zapomnìla. V Aspen Creeku žilo asi pìt set obyvatel, ale jen asi sedmdesát z nich byli vlkodlaci. Já však jen zøídkakdy pøemýšlela o lidské vìtšinì. Lisa a její manžel Carl byli oba lidé. A Marlie taky, nebo aspoò byla èlovìk, když jsem odešla. To jí bylo sotva šest rokù. „Nevím, kde je Marlie,“ øekla jsem. „Tady je Mercedes, Mercedes Thompsonová. V motelové recepci nikdo není. Ocenila bych, kdybyste sem poslala Carla nebo mi øekla, komu jinému mám zavolat. Mám v dodávce alfu Smeèky columbijského poøíèí. Je tìžce zranìný a potøebuji ho dostat do motelového pokoje. A ještì lepší by bylo, kdybyste mi øekla, jak se spojit s Branem.“ Bran doma nemìl telefon, tedy alespoò ho nemíval, než jsem odešla. V tuhle chvíli už klidnì mohl mít i mobil, co já vím. Lisa mì stejnì jako vìtšina žen v Aspen Creeku nikdy nemìla ráda. Ale nepatøila k lidem, kteøí dovolili, aby jim nìco podobného zabránilo udìlat správnou vìc. „Bran a pár dalších vzali mladé vlky na první lov. Marlie pravdìpodobnì nìkam zalezla a breèí. Její bratr Lee se pokusil podstoupit promìnu. Nezvládl to.“ Zapomnìla jsem. Jak jsem mohla zapomenout? O posledním úplòku v øíjnu mohli ti, kdo se toužili stát vlkodlaky, pøedstoupit. Bìhem formálního obøadu je pak Bran nebo jiný vlkodlak, který je miloval, rozsápal v nadìji, že se promìní. Vìtšina to nezvládla. Dobøe jsem si vzpomínala na napìtí, které vládlo mìstu v øíjnu, a na smutek v listopadu. Díkùvzdání mìlo pro obyvatele Aspen Creeku jiný význam než pro vìtšinu Amerièanù. „To je mi líto,“ øekla jsem, i když to nestaèilo. Prostì jsem se nedokázala vypoøádat se smrtí dalších dìtí. Leeho jsem si pamatovala. „Byl to hodný kluk.“ „Pošlu ti Carla,“ prohlásila Lisa úseènì a pøipravila mì tak o právo truchlit a soucítit. Bez rozlouèení zavìsila. Sedìla jsem v dodávce, èekala na pomoc a snažila se nemyslet a nedívat se na plachtu, která zakrývala Maca. Radìji jsem nakrmila Adama zbytkem burgerù. Byly studené a tuk sražený, ale vlkovi to nevadilo. Když je sežral, zavøel oèi a ignoroval mì. Koneènì se objevil Carl, zaparkoval otluèený džíp vedle mì a vystoupil. Byl to vysoký mužský a vždycky radìji konal, než mluvil. Objal mì a poplácal po zádech. „Dlouho jsme se nevidìli, Mercy,“ øekl, zasmál se mému šokovanému výrazu a rozcuchal mi vlasy. Zapomnìla jsem, s jakou lehkostí projevoval náklonnost všem vèetnì Brana. „Lisa øíkala, že máš s sebou Adama a že je na tom zle.“ Samozøejmì že vìdìl, kdo je alfa Smeèky columbijského poøíèí. Adamova smeèka byla Aspen Creeku nejblíže. Kývla jsem a otevøela zadní dveøe dodávky, aby se podíval. Adam vypadal lépe, než když jsem ho do vozu vtáhla, ale to moc neznamenalo. Už jsem sice nevidìla jeho žebra, ale srst mìl slepenou krví a tìlo plné ran. Carl hvízdl, ale øekl jen: „Než s ním pohneme, budeme mu muset svázat èenich. V džípu mám nìco, co mùžeme použít.“ Pøinesl obinadlo a pevnì svázal Adamovi èenich. Vlk otevøel oèi, ale nevzepøel se. Hodnì jsme se nabruèeli, nakleli a napotili, ale nakonec se nám podaøilo dostat Adama do pokoje. Jakmile jsme ho uložili na postel, pøimìla jsem Carla ustoupit, pak jsem obinadlo rozvázala a osvobodila ho. Jsem rychlá, i pøesto mì ale Adam škrábl špièákem do pøedloktí. Uskoèila jsem, když se pøekulil na nohy a pokusil se vstát. Zpùsobili jsme mu bolest a on cítil potøebu bránit se. „Ven,“ øekl Carl a podržel mi dveøe otevøené. Poslechla jsem a zavøeli jsme za sebou. Carl dveøe držel, dokud jsem nezamkla. Na rozdíl od vìtšiny motelových pokojù byl zámek jen zvenku právì pro takové pøípady. Okna byla zamøížovaná a ventilace zavaøená. Èíslo jedna sloužilo jako vìzení a nemocnièní pokoj zároveò. Adam byl prozatím v bezpeèí. Situace se ale mohla zkomplikovat, až získá zpìt sílu, proto jsem musela najít Brana. „Víte, kam Bran vzal mladé vlky?“ zeptala jsem se a zabouchla zadní dveøe dodávky. Carl se na Maca nezeptal, nemìl èich vlka, aby odhalil, co se ukrývá pod plachtou, a já se rozhodla, že se mnou Mac mùže ještì chvíli cestovat. Bran urèí, co se stane s tìlem. „Nechoï za ním, Mercy,“ øekl Carl. „Je to pøíliš nebezpeèné. Nechceš jít k nám domù? Nakrmíme tì a mùžeš poèkat tam.“ „Kolik vlkù zùstalo ve mìstì?“ zeptala jsem se. „Je tu nìkdo, kdo dokáže ovládnout Adamova vlka?“ Taková je nevýhoda dominance. Když vás poblázní mìsíc, vezmete s sebou každého, kdo je submisivnìjší než vy. Carl zaváhal. „Adam je ještì poøád dost slabý. Bran bude po setmìní zpátky.“ Nìco praštilo do dveøí a oba jsme vyskoèili. „Vzal je do Milencova kaòonu,“ øekl Carl, protože pochopil, že nemáme na vybranou. „Buï opatrná.“ „Bran bude mít mladé vlky pod kontrolou,“ øekla jsem mu. „Budu v poøádku.“ „O nì se nebojím. Zanechalas tu po sobì pár nepøátel, dìvèe.“ Napjatì jsem se usmála. „Nemùžu za to, co jsem. Pokud jsou mými nepøáteli, je to jejich vlastní volba.“ „Já vím. Ale pøesto tì zabijí, když k tomu dostanou pøíležitost.“ * Milenci je název dvou propletených stromù u vstupu do malého kaòonu asi šestnáct kilometrù severnì od mìsta. Zaparkovala jsem vedle dvou starých landroverù, nového Chevroletu Tahoe a drahého hummera. Branùv syn Charles je génius pøes finance a marokova smeèka nikdy nebude muset žebrat na ulici. Když jsem odcházela, mìla jsem na úètu deset tisíc dolarù, mùj minimální plat investovaný Charlesem. V dodávce jsem se svlékla, vyskoèila do po kolena hlubokého snìhu a zabouchla dveøe. Tady v horách bylo chladnìji než v Tróji a ledová krusta na snìhu se mi zaøízla do chodidel. Co nejrychleji jsem se promìnila. Možná by bylo bezpeènìjší jít jako èlovìk, ale na zimní výšlap v Montanì jsem nemìla správné obleèení. A nejsem si jistá, jestli vùbec existuje správné obleèení na zimní výšlap v Montanì. V kojoti podobì mi zima tolik nevadí. Zvykla jsem si na pachy a zvuky mìsta. Pach lesa nebyl o nic slabší, jen jiný: jedle, osiky a borovice místo výfukových plynù, pøepáleného tuku a lidí. Slyšela jsem hlasité �ukání datla a slabé vytí vlka. Bylo pøíliš hluboké, než aby patøilo skuteènému vlkovi. Z nebe se stále sypal sníh a zakrýval jejich stopy, ale já je cítila. Bran a jeho družka Leah se otøeli o vìtev bílé borovice. Charles zanechal šlápoty na místì, které chránil velký balvan. Jakmile mì nos navedl správným smìrem, jasnì jsem vidìla, kde tlapy promáèkly starý sníh, než zaèalo snìžit, a stopy tak bylo snadné sledovat. Zaváhala jsem, když se vlèí stopy rozdìlily. Bran vedl mladé vlky – byli tøi – a jeho synové Charles a Sam a družka Leah se asi oddìlili, aby vyhledali koøist a zahnali ji k ostatním. Potøebovala jsem najít Brana, povìdìt mu, co se stalo, a získat pomoc pro Adama – pøesto jsem se vydala po Samových stopách. Nedokázala jsem si pomoct. Byla jsem do nìj zamilovaná už od ètrnácti. Ne že bych ho poøád milovala, ujiš�ovala jsem se a sledovala stopy dolù po prudkém srázu a zpátky nahoru na høeben, kde sníh nebyl tak hluboký, protože ho pravidelnì odfoukával vítr. Když jsem ho naposledy vidìla, byla jsem ještì teenager, pomyslela jsem si. Od té doby jsem s ním nemluvila a on se mì nepokusil kontaktovat. A pøesto jsem vytoèila jeho èíslo, když jsem potøebovala pomoc. Ani mì nenapadlo zavolat nìkomu jinému. V tu chvíli jsem si uvìdomila, že les ztichl. Les v zimì je tichým místem. Vìtšina ptákù odtáhla na jih a zùstali jen brhlíci, brkoslavové a pár dalších druhù jako tøeba datel. Ale ticho, které mì obklopilo nyní, bylo pøíliš strašidelné a tìžké, než aby ho zpùsobila jen zima. Nìkdo mì pronásledoval. Neohlédla jsem se ani nepøidala do kroku. Vlkodlaci mají tendenci pronásledovat tvory, kteøí pøed nimi utíkají. Nebyla jsem doopravdy vydìšená. Bran byl nìkde v okolí a Samuel ještì blíž. Cítila jsem jeho zemité, koøenité pižmo. Nesl ho ke mnì vítr. Stopy, které jsem sledovala, byly staré nìkolik hodin. Asi se vracel zpátky stejnou cestou, jinak by byl pøíliš daleko na to, abych ho vycítila. Mladí vlci byli s Branem a ten, kdo mì sledoval, byl sám. Kdyby jich bylo víc, slyšela bych je. Nemusela jsem si dìlat starosti s tím, že mì mladí vlci omylem zabijí, protože mì budou považovat za skuteèného kojota. A tušila jsem, že mì nesleduje ani Charles. Nikdy by mì totiž úmyslnì nevylekal. Samuel miloval kanadské žertíky, ale vítr nelže a teï mi øíkal, že Samuel je pøede mnou. Byla jsem si docela jistá, že mám v patách Leah. Bez ohledu na to, co øíkal Carl, by mì nezabila, ne když by to Bran urèitì zjistil, ale pokud dostane šanci, ublíží mi, protože mì nemá ráda. Žádná ze žen v Branovì smeèce mì nemá ráda. Vítr, který ke mnì nesl Samuelùv pach, vál ze západu. Na té stranì rostly pøedevším mladé jedle, pravdìpodobnì šlo o nový porost po požáru, k nìmuž muselo dojít asi pøed deseti lety. Hustý porost mì nezpomalí, ale vlkodlak je mnohem vìtší než já. Podrbala jsem se zadní tlapou za uchem a využila pøíležitost ohlédnout se. Nic jsem nevidìla, takže mùj pronásledovatel byl dostateènì daleko na to, abych staèila dobìhnout k hustšímu porostu. Postavila jsem nohu zpátky na zem a vyrazila bleskurychle ke stromùm. Vlèice za mnou zavyla loveckou píseò. Když se vlk vydá na lov, ovládnou ho instinkty. Kdyby Leah pøemýšlela, nevydala by ani hlásku, protože jí ihned odpovìdìl zbytek smeèky. Znìlo to, jako by vìtšina vlkù byla asi kilometr nebo ještì dál v horách, ale Samuel se ozval z místa asi sto metrù pøede mnou. Zmìnila jsem proto smìr a našla si cestu hradbou stromù na opaènou stranu lesíka k Samuelovi. Pøi pohledu na mì ztuhl. Asi oèekával srnce nebo losa, ale rozhodnì ne kojota. Ne mì. Samuel byl i na vlkodlaka velký. Srst mìl mrazivì bílou a oèi skoro stejného odstínu, ledovì modrobílé a chladnìjší než sníh, kterým jsem bìžela, èerný kroužek okolo duhovky vypadal o to úchvatnìji. Snadno jsem se prosmýkla pod jeho bøichem na opaènou stranu a nechala ho stát mezi sebou a pronásledovatelem. Støelil po mnì pøekvapeným pohledem, pak se objevila Leah, zlatostøíbrná lovkynì a svým zpùsobem stejnì krásná jako Samuel: svìtlo a oheò místo ledu. Jakmile spatøila Samuela, nešikovnì uklouzla a zùstala stát. Asi se tak soustøedila na to, aby mì dohonila, že si jeho volání nevšimla. Dokázala bych pøesnì urèit okamžik, kdy mì poznal. Naklonil hlavu na stranu a ztuhl. Ano, poznal mì, ale netuším, co si myslel. Zhluboka se nadechl a otoèil se zpátky k Leah. Pøikrèila se a pøekulila na záda, i když se jako Branova manželka tìšila vyššímu postavení než Samuel. Nijak na nìj nezapùsobila. Ohrnul pysky, vycenil zuby a zavrèel tak hluboce, že jsem to cítila až hluboko v hrudi. Bylo to jako za starých èasù, kdy mì Samuel chránil pøed zbytkem smeèky. Ozvalo se zavytí, blíže než pøedtím, a Samuel pøestal vrèet na dost dlouho, aby odpovìdìl. S oèekáváním se zahledìl na sever a o pár minut pozdìji se objevili dva vlci. První mìl barvu skoøice a èerné tlapy, a byl dokonce o chloupek vìtší než Samuel. Druhý vlkodlak byl znaènì menší. Z dálky se mohl vydávat za jednoho z vlkù, kteøí se teprve bìhem posledního desetiletí zaèali vracet do Montany. Jeho srst hýøila všemi odstíny mezi bílou a èernou, takže vypadal šedivì. Oèi mìl bledì zlaté a špièku ocasu bílou. Charles, skoøicový vlk, se zastavil na okraji lesa a zaèal se promìòovat. Byl mezi vlkodlaky výjimka, nebyl totiž promìnìn, nýbrž se jako vlkodlak narodil. O nikom podobném jsem nikdy neslyšela. Charlesova matka byla indiánka z kmene Sejliš, dcera kouzelníka. Když ji Bran krátce poté, co dorazil do Montany, našel, umírala. Podle mé nevlastní matky, která mi pøíbìh vyprávìla, uchvátila Brana krásou natolik, že ji nemohl nechat zemøít. Promìnil ji a udìlal z ní svoji družku. Nikdy jsem si nedokázala pøedstavit, že by Bran podlehl lásce na první pohled, ale možná byl pøed dvìma sty lety jiný. Když otìhotnìla, využila znalostí magie, které jí pøedal otec, a zastavila o úplòku svoji promìnu. Vlkodlaèice nemohou mít dìti, jejich promìna je totiž tak divoká, že zárodek nemá šanci pøežít. Ale Charlesova matka byla dcerou svého otce a ovládala magii. Donosila Charlese, ale byla natolik oslabena, že krátce po porodu zemøela. Pøedala synovi dva dary. Nejen že se promìòoval snadnìji a rychleji, ale ovládal i magii, což bylo mezi vlkodlaky neobvyklé. Branova smeèka si nemusela najímat èarodìjku, aby po ní uklízela, mìla Charlese. Bran, menší ze dvou vlkù, míøil k místu, kde jsem èekala. Samuel zdráhavì ustoupil stranou, dával ale pozor, aby zùstal mezi mnou a Leah. Z Brana neèiší na rozdíl od jeho synù a Adama žádná moc, netuším, jak to dìlá. Obèas se prý stane, že si ho i jiní vlkodlaci, jejichž smysly jsou ostøejší než mé, spletou se skuteèným vlkem nebo s køížencem vlka a psa. Nevím, jak je starý. Vím jen to, že byl starý už v dobì, kdy se usadil na tomto kontinentu jako lovec kožešin v druhé polovinì osmnáctého století. Procestoval Montanu s velšským kartografem Davidem Thompsonem a rozhodl se tu zùstat a žít se svojí sejlišskou družkou. Pøiklusal ke mnì a dotkl se mì èenichem za uchem. Nemusela jsem se submisivnì pøikrèit, abych byla menší než on, ale pøesto jsem to udìlala. Lehce mì kousl do èenichu a pustil mì, což bylo uvítání i nìžné pokárání zároveò, i když jsem netušila, za co mì plísní. Když mì pustil, prosmýkl se okolo Samuela a zadíval se na manželku, která poøád ležela ve snìhu. Úzkostnì kòuèela, on ale nesmíølivì vycenil zuby. Zdálo se, že i když mì kdysi požádal, abych odešla, nebyla jsem koøist. Bran se od ní odvrátil a pohlédl na Charlese, který se zatím promìnil a stál vzpøímenì v lidské podobì. Vypadal jako èistokrevný Sejliš, jako by po otci zdìdil jen schopnost promìny. Pùvodní obyvatelé Ameriky se prý ostýchají, když dojde na nahotu. Rozhodnì to platilo pro Charlese. Pomocí magie se zahalil do kožešin, takže vypadal, jako by pøišel z jiného století. Naopak mnì byla jako vìtšinì mìòavcù nahota skoro stejnì pøíjemná jako obleèení. S výjimkou situace, kdy jsem se ocitla v pùlce listopadu vysoko v montanských horách, ze severozápadu vanul studený kanadský vítr a teplota zaèala prudce klesat, když koneènì pøestalo snìžit. Jakmile Charles promluví, budu se také muset promìnit, abych mu mohla odpovìdìt. „Otec tì vítá na marokovì území,“ pronesl Charles tónem lidu své matky jen s drobným náznakem velšského pøízvuku, se kterým Bran mluví už jen tehdy, když je skuteènì rozzlobený. „Ptá se ale, proè jsi se rozhodla vrátit zrovna teï.“ Vzala jsem na sebe lidskou podobu, rychle jsem odkopala stranou sníh a klekla si, abych byla níž než Bran. Chladný vítr a studený sníh pod holenìmi mì donutil zalapat po dechu. Samuel se pøesunul tak, aby mì ochránil pøed nejhorším vìtrem. Pomohlo to, ale nijak zvláš�. „Jsem tu kvùli záležitosti smeèky,“ øekla jsem. Charles povytáhl oboèí. „Jsi cítit krví a smrtí.“ Charles mìl vždy dobrý èich. Kývla jsem. „Pøivezla jsem alfu Smeèky columbijského poøíèí. Je tìžce zranìný. A mám s sebou i tìlo dalšího vlka, protože doufám, že mi nìkdo dokáže øíct, naè zemøel a kdo ho zabil.“ Bran vydal tichý zvuk a Charles kývl. „Povìz nám jen to nejnutnìjší. Ostatní poèká.“ A tak jsem jim øekla, co jsem vìdìla, a co nejstruènìji. Zaèala jsem Macovým pøíbìhem, jak mi ho vyprávìl, a skonèila Macovou smrtí, Adamovým zranìním a Jessiným únosem. Když jsem domluvila, zuby mi tak jektaly, že jsem skoro sama sobì nerozumìla. Ani poté, co jsem se promìnila zpátky v kojota, jsem se nedokázala zahøát. Bran pohlédl na Samuela, ten štìkl a tryskem se rozbìhl pryè. „Bran dokonèí lov s mladými,“ øekl Charles. „Je to jejich první lov a nemìl by být pøerušen. Samuel se vrátí zpátky a postará se o Adama. Vezme to zkratkou, kterou automobily nemohou, takže tam bude pøed námi. Já pojedu s tebou a postarám se o mrtvého.“ Bran odklusal do lesa a už se ani neohlédl. Leah vstala a zavrèela na mì, jako bych já mohla za to, že se dostala do potíží, pak následovala Brana. Charles stále v lidské podobì vykroèil k autùm. Obvykle není zrovna upovídaný, a protože jsem bìžela po ètyøech a byla prakticky nìmá, neobtìžoval se øíct vùbec nic. Zdvoøile poèkal u dveøí spolujezdce, zatímco já se promìnila zpátky a rychle na sebe natáhla obleèení. Na rozdíl od Samuela mu nevadilo, že øídím. Nikdy jsem nevidìla Charlese za volantem, radìji jezdí na koni nebo bìhá po svých. Nastoupil do auta, ohlédl se po tìle pod plachtou a beze slova si zapnul pás. Zpátky v motelu jsem vešla do recepce. Carl tam èekal s mladou ženou se zarudlýma oèima. Musela to být Marlie, nevidìla jsem v ní ale nic ze šestiletého dìvèete, které jsem znala. „Mercedes potøebuje pokoj,“ øekl Charles. Carl žádost nezpochybòoval, prostì mi podal klíè. „Je to u cesty a tak daleko od jednièky, jak jen to jde.“ Podívala jsem se na osmnáctku vyraženou na klíèi. „Copak nevíte, že èísla pokojù už nesmí být na klíèích uvedena?“ zeptala jsem se. „Tady moc problémù s krádežemi nemáme,“ øekl Carl s úsmìvem. „A kromì toho vím, že jsi tu pøed pár lety pracovala. Až na èíslo jedna mají pokoje jen tøi rùzné zámky.“ Usmála jsem se, vyhodila klíè do vzduchu a zase ho chytila. „Pravda.“ Charles mi podržel dveøe. „Pokud si vezmeš zavazadla a dáš mi klíèe, postarám se o tìlo.“ Musela jsem vypadat pøekvapenì. „Neboj,“ øekl suše. „Nechám øídit Carla.“ „Nemám zavazadla,“ odvìtila jsem. Vytáhla jsem klíèe a dala mu je, než se ale mohl odtáhnout, chytila jsem ho za ruku. „Mac byl hodný kluk,“ øekla jsem, ani nevím proè. Charles se nikoho nedotýkal jen tak. Vždycky jsem si myslela, že mnou opovrhuje, i když se mnou jednal stejnì odtažitì a zdvoøile jako s ostatními. Teï mi ale položil ruku na zátylek a krátce si pøitiskl moje èelo k rameni. „Postarám se o nìj,“ slíbil a ucouvl. „Jmenoval se Alan MacKenzie Frazier.“ Kývl. „Dám pozor, aby s ním náležitì zacházeli.“ „Dìkuji,“ odpovìdìla jsem, pak jsem se otoèila a zamíøila ke svému pokoji døív, než jsem se mohla znovu rozbreèet. Hodnocení: nejlepší 1 2 3 4 5 odpad FacebookMySpaceGoogleTwitterTopèlánky.czLinkuj.czJagg.czVybrali.sme.skDel.icio.us More Sharing ServicesSdílet Komentáøe Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední pøíspìvky | všechno Èlánek ještì nebyl okomentován. Komentáøe tohoto èlánku jsou moderovány. Váš pøíspìvek se zobrazí až po schválení autorem èlánku. Nový komentáø Téma: Jméno: Notif. e-mail *: Komentáø: [b] [obr] Odpovìzte prosím èíslicemi: Souèet èísel ètyøi a šest 6 Na noèním stolku ležela úhlednì vyrovnaná hromádka National Geographics a nìjaká detektivka. Pokud si pamatuji, materiál na ètení mìl pùvodnì nahradit nepøítomnost televize. Když jsem tu uklízela, nedal se tak vysoko v horách chytit signál. Teï mìl motel vlastní satelit a v pokoji stála malá televize nasmìrovaná tak, aby se dala sledovat buïto z postele, nebo od stolku v kuchyòce. Nemìla jsem náladu na opakování starých seriálù ani na mýdlové opery, a tak jsem zbìžnì listovala èasopisy. Pøipadaly mi povìdomé. Možná tu byly od chvíle, kdy jsem pokoj naposledy uklízela, nejnovìjší totiž pocházel z kvìtna 1976, takže to bylo možné. Anebo èlovìku všechny hromádky National Geographics pøipadaly po èase stejné, protože byly oblíbenou èetbou v èekárnách. Napadlo mì, jestli Jesse leží nìkde v nemocnici. Mysl mi zalétla dokonce i k márnici, ale rychle jsem se ovládla. Panikou nikomu nepomùžu. Dìlala jsem, co jsem mohla. Sebrala jsem osamìlou knihu a usadila se na posteli. Obálka nepùsobila nijak pøitažlivì, byla na ní stroze naèrtnutá stodola wisconsinského stylu, ale pøesto jsem ji otevøela a pustila se do ètení. Nedoèetla jsem ani první vìtu a zase jsem ji zavøela. Nedokázala jsem tu jen tak sedìt a nic nedìlat. Vyšla jsem z pokoje. Venku bylo chladnìji než døív a já na sobì mìla jen trièko, proto jsem rychle odbìhla k èíslu jedna. Klíè jsem mìla v kapse džínù, když jsem ale zkusila dveøe, bylo otevøeno. Adam ležel s èenichem pevnì svázaným na boku na posteli. Sklánìl se nad ním Samuel a na sobì mìl jen džíny, gumové rukavice a nic jiného. Dìlala jsem si o Adama skuteènì velké starosti, protože o Samuela jsem sotva zavadila pohledem. Charles se opíral o stìnu, pohlédl na mì, ale nic neøekl. „Zavøi dveøe,“ vyštìkl Samuel, aniž by vzhlédl. „Zatracenì, Mercy, než jsi ho hodila do auta a jela celý den, mìla jsi mu narovnat zlomeninu. Ty ze všech lidí nejlíp víš, jak rychle se uzdravujeme. Budu mu muset znovu zlomit nohu.“ Samuel na mì ještì nikdy nejeèel. Byl ten nejménì výbušný vlkodlak, jakého znám. „Nevím, jak se rovnají kosti,“ øekla jsem a objala se pažemi. Ale mìl pravdu. Vìdìla jsem, že se vlkodlaci neuvìøitelnì rychle uzdravují. Jen mì nikdy nenapadlo, co to udìlá se zlomeninami. Ani jsem nevìdìla, že má nìco zlomeného. Byla jsem hloupá. Mìla jsem zavolat Darryla. „Jaký výcvik je k tomu potøeba?“ pokraèoval Samuel bez zaváhání. „Staèí prostì zatáhnout a kost narovnat.“ Nìžnì natáhl Adamovi nohu. „Musel mít pøece ve smeèce medika. Mohla jsi zavolat pomoc, když jsi na to nemìla žaludek.“ Adamovi øekl: „Pøiprav se.“ Od dveøí jsem nevidìla, co udìlal, slyšela jsem ale prasknout kost a Adam vydal zvuk, který už nikdy nechci slyšet. „Bála jsem se, že je do útoku zapletený nìkdo ze smeèky,“ zašeptala jsem. „Adam byl v bezvìdomí. Nemohla jsem se ho zeptat. A nemají nikoho dost silného na to, aby ovládl Adamova vlka.“ Samuel na mì pohlédl a zaklel. „Pokud dokážeš jenom fòukat, vypadni.“ Adam navzdory svému stavu zavrèel, obrátil hlavu a zadíval se na Samuela. „Omlouvám se,“ øekla jsem, vyšla jsem ven a peèlivì za sebou zavøela. * Už celých dvacet minut jsem zírala na první stránku detektivky, když nìkdo zaklepal na dveøe. Èich mi prozradil, že je to Samuel, proto jsem okamžitì neodpovìdìla. „Mercy?“ Hlas mìl nìžný, pøesnì jak jsem si pamatovala, s náznakem keltštiny. Když vyrazím brzy ráno, budu se moct hned pustit do pátrání po Jesse, pøemýšlela jsem s pohledem upøeným na dveøe. Až bude Adam pøipravený na cestu, bude ho moct svézt nìkdo jiný. Když vyrazím dost brzy, nebudu muset se Samuelem vùbec promluvit. „Mercy, vím, že mì slyšíš.“ Hledìla jsem na dveøe a mlèela. Nechtìla jsem s ním mluvit. Mìl pravdu. Jsem k nièemu. Donutila jsem Adama pøetrpìt šestihodinovou cestu kvùli Darrylovì poznámce, o které jsem zaèínala být pøesvìdèená, že vlastnì nic neznamenala. Smeèka by sice tak jako tak musela pøivézt Adama do Montany, jak jsem Samuelovi øekla, nebo poslat pro dominantního vlka, který by udržel Adama pod kontrolou, ale aspoò by mu srovnala nohu. Kdybych nebyla tak hloupá, mohl se už Adam uzdravovat a Darryl se smeèkou pátrat po Jesse. Nauèila jsem se rozumìt svìtu motorù a šroubù. Kdyby byl Adam auto, vìdìla bych, co dìlat. Ale v Aspen Creeku jsem nikdy nebyla dost dobrá. Zdá se, že nìkteré vìci se nezmìnily. „Mercy, podívej, omlouvám se. Neznáš první pomoc a nevìøila jsi jeho smeèce, takže jsi nemohla nic jiného dìlat.“ Hlas mìl hebký a sladký jako melasa. Ale matka mi kdysi øekla, že první vìc, kterou èlovìk vyhrkne, bývá pravda. Když dostane pøíležitost vše si promyslet, pronese nìco spoleèensky pøijatelnìjšího, co uèiní druhého š�astným a pøinese mu, co chce. Vìdìla jsem, co chce Samuel, co ode mì vždycky chtìl, i když na to pøi ošetøování Adamových zranìní zapomnìl. „Adam mi málem ukousl nos za to, jak jsem na tebe byl tvrdý,“ øekl vábivì. „Mìl pravdu. Byl jsem naštvaný, protože nerad zbyteènì ubližuji, a vylil jsem si vztek na tobì. Mùžu dovnitø a mluvit s tebou místo s dveømi?“ Unavenì jsem si promnula oblièej. Už mi nebylo šestnáct, abych utíkala od problémù, i když to znìlo lákavì. Neochotnì jsem si pøipustila, že i já mu potøebuji pár vìcí øíct. „Dobrá,“ øekl. „Dobrá, Mercy. Uvidíme se ráno.“ Otoèil se a odcházel, když jsem koneènì otevøela dveøe. „Pojï dovnitø,“ øekla jsem a roztøásla se, když mi vítr profoukl tenké trièko. „Ale pospìš si, je tu zima jako na severním pólu.“ Vrátil se, zadupal nohama na rohožce, zanechal na ní hroudy snìhu a teprve pak vstoupil do pokoje. Sundal si kabát, odložil ho na stùl vedle dveøí a já spatøila, že nìkde našel košili. Všude po mìstì byly nachystané hromádky šatstva pro pøípad, že by se nìkdo potøeboval rychle obléct, obvykle džíny, trièka a tepláky, které se hodily pro obì pohlaví. Triko, které mìl teï na sobì, mu bylo trochu malé a mìl ho na sobì napnuté jako druhou kùži. Kdyby byl tlustý nebo ménì svalnatý, vypadal by smìšnì, opak byl ale pravdou. Mìl krásné tìlo, to ano, ale nevím, jestli by ho nìkdo nazval pohledným. Rozhodnì nemìl Adamovy úchvatnì krásné rysy. Samovy oèi byly pøíliš hluboko zasazené, nos pøíliš dlouhý, ústa pøíliš široká. A jeho zbarvení v lidské podobì bylo mnohem ménì pùsobivé než ve vlèí. Mìl modrošedé oèi a hnìdé vlasy vybìlené sluncem. Hledìla jsem mu do tváøe a uvìdomovala si, že nejsem dostateènì objektivní, abych dokázala øíct, jestli je atraktivní. Byl to prostì Sam, mùj pøítel, ochránce a první láska. Odvrátila jsem se a sklonila oblièej, aby nevidìl mùj vztek – a jiné emoce – dokud se neovládnu. Pokud si to vyložil špatnì, nebyla to moje vina. Nepustila jsem ho dovnitø proto, abych se s ním hádala. „Nemyslel jsem, že se mnou budeš chtít mluvit,“ øekl a v hlase mu zazníval stín obvyklého úsmìvu. „To ani já,“ pøiznala jsem ponuøe s pohledem upøeným na své boty. Pokud k nìmu vzhlédnu, nezvládnu to. „Ale dlužím ti omluvu.“ „Ne.“ Jeho tón byl ostražitý. Oèividnì byl pøíliš chytrý, než aby uvìøil mému submisivnímu postoji. „Nemáš se zaè omlouvat. Nemìl jsem na tebe tak vyletìt.“ „To je v poøádku,“ ujistila jsem ho. „Asi jsi mìl pravdu. Našla jsem Maca mrtvého a Adama v takovém stavu a… zpanikaøila jsem.“ Pøikroèila jsem k posteli a posadila se, protože víc už jsem se od nìj v motelovém pokoji vzdálit nemohla. Teprve pak jsem sebrala odvahu a znovu vzhlédla. „Tuhle omluvu ti dlužím celé roky. Mìla jsem si s tebou promluvit, než jsem odešla. Mìla jsem ti øíct, že jsem se rozhodla pøestìhovat do Portlandu.“ Ale bála jsem se, že udìlám nìjakou hloupost, že tì zastøelím, nebo ještì hùø, že se rozbreèím. To ale nepotøeboval vìdìt. Z oblièeje se mu vytratil obvyklý humor a nahradila ho neutrální opatrnost, jako by vyhlížel léèku. „Otec øíkal, že s tebou mluvil a pøesvìdèil tì, abys odjela za matkou, místo abys se mnou utekla,“ øekl. „Jak dlouho jsi na mì èekal?“ Poté co nás Bran nachytal pøi líbání v lese, mi øekl, že mì pošle do Portlandu. Samuel se rozhodl, že radìji odjedeme. Mìla jsem vyklouznout z domu a setkat se s ním v lese asi kilometr od domu. Ale marok o tom vìdìl, už je prostì takový. Vysvìtlil mi, proè mì chce Samuel za družku. A nebyly to dùvody, které bych dokázala pøijmout. A tak zatímco na mì Samuel èekal, Charles mì doprovázel dolù do Libby, kde jsem mìla pøíští ráno chytit vlak do Portlandu. Samuel se mlèky odvrátil. Samuel je svým zpùsobem nejèestnìjší èlovìk, jakého znám, proto jeho zrada tolik bolela. Vím, že nikdy nechtìl, abych uvìøila, že mì miluje. Slíbil, že na mì poèká, a já vím, že èekal i dlouho potom, co si uvìdomil, že nepøijdu. „To jsem si myslela,“ øekla jsem tiše. Zatracenì, nemìl by na mì ještì poøád takhle pùsobit. Zjistila jsem, že dýchám víc zhluboka než obvykle, že prostì nasávám jeho vùni. „Mìla jsem ti øíct, že jsem zmìnila názor,“ øekla jsem a pevnì jsem se držela toho, co jsem mu potøebovala øíct. „Omlouvám se za to, že jsem tì beze slova opustila. Nebylo to správné ani laskavé.“ „Otec ti øekl, abys odjela, aniž bys se mnou promluvila,“ øekl Samuel. Znìlo to nezaujatì, otoèil se ale zpátky ke mnì a hledìl na vlhkou skvrnu na koberci u svých bot. „Nepatøím k jeho smeèce,“ vybuchla jsem. „To mi vždycky dávali všichni dokonale najevo. Nemusela jsem Brana poslechnout. Nemìla jsem a vìdìla jsem to. Je mi to líto. Neomlouvám se za to, že jsem odešla, protože to bylo správné, ale mìla jsem ti to øíct. Byla jsem zbabìlec.“ „Otec mi povìdìl, co ti øekl.“ Jeho hlas znìl docela klidnì, slovy ale pronikl vztek, když pokraèoval: „Ale to všechno už jsi mìla vìdìt. Nic jsem nepøedstíral.“ V jeho hlase ani v postoji nebylo nic obranného. Opravdu nechápal, co mi provedl, což mi pøipadalo neuvìøitelnì hloupé. Ale bylo dobré vìdìt, že mi neublížil úmyslnì. Obrátil se, pohlédl mi do oèí a já cítila mrazení, které jsem kdysi znala stejnì dobøe jako jeho tváø. Zèásti za to mohla pøitažlivost, ale zèásti také síla dominantního vlka. Pøitažlivost mì pøimìla vstát a pøejít pøes pùlku pokoje døív, než jsem si uvìdomila, co vlastnì dìlám. „Podívej, Samueli,“ øekla jsem a zprudka se zastavila, než jsem se ho mohla dotknout. „Jsem unavená. Mám za sebou tìžký den. Nechci se s tebou hádat o vìcech dávno minulých.“ „Dobøe,“ øekl tiše a kývl. „Promluvíme si zítra.“ Oblékl si kabát, vydal se ke dveøím, pak se otoèil. „Skoro jsem zapomnìl, Charles s Carlem vzali tìlo…“ „Maca!“ øekla jsem ostøe. „Maca,“ zopakoval nìžnìji. Pøála jsem si, aby to neudìlal, protože jeho soucit mi vehnal do oèí slzy. „Vzali Maca na kliniku a pøivezli zpátky dodávku. Charles mi dal klíèe. Dal by ti je sám, ale odešla jsi z pokoje pøíliš rychle. Øekl jsem mu, že se ti chci omluvit, a tak je dal mnì.“ „Zamkl ji?“ zeptala jsem se. „Mám v ní dvì zbranì nabité na vlkodlaky…“ Zmínka o zbraních mi pøipomnìla nìco jiného, divného. „Ach, a je tam i uspávací šipka, kterou jsem našla vedle Adama, když jsem s ním pohnula.“ „Dodávka je zamèená,“ øekl. „Charles šipku našel a nechal ji v laboratoøi, protože prý je cítit støíbrem a Adamem. Když teï vím, kdes ji našla, dobøe ji prozkoumám.“ „Mac øíkal, že ho nìkdo používal k experimentùm,“ upozornila jsem. „Objevili prý drogy, které pùsobí i na vlkodlaky.“ Samuel kývl. „Vzpomínám si, že jsi o tom mluvila.“ Podal mi klíèe, já si je vzala a dala si pøitom dobrý pozor, abych se ho nedotkla. Usmál se, jako bych udìlala nìco zajímavého, a já si uvìdomila, že jsem nemìla být tak opatrná. Kdybych k nìmu už nic necítila, nevadilo by mi dotknout se ho. Žila jsem pøíliš dlouho mezi obyèejnými lidmi a zapomnìla jsem, jak tìžko se dá nìco ukrýt pøed vlkodlaky. „Dobrou noc, Mercy,“ øekl. Potom odešel a pokoj mi najednou pøipadal prázdnìjší. Radìji bych mìla ráno zmizet, pomyslela jsem si a poslouchala, jak se vzdaluje a pod nohama mu køupe sníh. * Zrovna jsem potøetí èetla ètrnáctou stránku, když se ozvalo další zaklepání. „Pøinesl jsem veèeøi,“ ozval se pøíjemný mužský tenor. Odložila jsem knihu stranou a otevøela. Za dveømi stál mladík s prostou tváøí a pískovými vlasy a v rukou držel plastový podnos se dvìma sendvièi zabalenými ve folii a s dvìma plastovými kelímky kakaa a tmavì modrou zimní bundu. Možná za to mohlo jídlo, ale napadlo mì, že když Bran tak dokonale pøedstírá roznáškovou službu, musí to pravdìpodobnì dìlat úmyslnì. Rád vypadal nenápadnì. Usmál se, když jsem ihned neucouvla ode dveøí. „Charles øíkal, že Adam bude v poøádku a Samuel ze sebe udìlal hlupáka.“ „Omluvil se,“ øekla jsem a pustila ho dovnitø. Kuchyòka byla vybavená sporákem se dvìma hoøáky, minilednièkou, stolkem s umakartovou deskou a dvìma židlemi. Bran odhodil bundu na postel, postavil podnos na stùl a upravil jídlo tak, že na každém konci zùstal jeden kelímek a jeden sendviè. „Charles øíkal, že nemáš kabát, tak jsem ti pøinesl bundu. A taky mì napadlo, že by sis dala nìco k jídlu,“ øekl. „Až pojíš, promluvíme si o tom, co udìláme s tvým alfou a jeho pohøešovanou dcerou.“ Posadil se na jednu židli a ukázal na druhou. Sedla jsem si a uvìdomila si, že jsem celý den nejedla. Prostì jsem nemìla hlad. Poøád jsem nemìla. Dodržel slovo, a dokud jedl a já se nimrala v jídle, mlèel. Sendviè chutnal po lednièce, ale kakao bylo husté, se skuteènou vanilkou a piškotem. Jedl rychleji než já, ale trpìlivì poèkal, dokud jsem neskonèila. Sendviè byl jeden z tìch obrovských, které mají èlovìka zasytit na týden. Snìdla jsem èást a zbytek jsem zabalila zpátky do folie. Bran spoøádal celý, ale vlkodlaci potøebují spoustu jídla. Nevlastní matka ráda øíkávala: „Nikdy nenechávej vlkodlaka o hladu, protože by tì mohl pozvat na obìd.“ Vždycky pøitom poplácala manžela po hlavì, i když byl v lidské podobì. Nevím, proè mì to zrovna v tu chvíli napadlo nebo proè mi pøi tom vyhrkly slzy do oèí. Moji nevlastní rodièe byli už skoro sedmnáct let mrtví. Matka zemøela, když se pokusila stát vlkodlakem, protože ji trápilo, že s každým rokem stárne, kdežto manžel ne. Vlèic je mnohem ménì, protože jen málo jich pøežije promìnu. Mùj nevlastní otec zemøel žalem o mìsíc pozdìji. Mnì bylo ètrnáct. Usrkla jsem kakaa a èekala, až Bran promluví. Tìžce si povzdychl, zaklonil se v židli, zhoupl ji na dvou nohách a kymácel chodidly ve vzduchu. „Tohle lidi nedìlají,“ øekla jsem mu. Pozvedl oboèí. „Nedìlají co?“ „Neudrží tak rovnováhu. Pokud to ovšem nejsou teenageøi a nepøedvádìjí se pøed holkami.“ Okamžitì židli postavil. „Dìkuji.“ Bran se snažil za všech okolností vystupovat jako èlovìk, jeho dík znìl ale trochu øíznì. Rychle jsem usrkla kakaa, aby nevidìl mùj pobavený výraz. Opøel se lokty o stùl a složil ruce. „Co máš teï v plánu, Mercy?“ „Co tím myslíš?“ „Adam je v bezpeèí a uzdravuje se. Zjistíme, jak zabili tvého mladého pøítele. Ale co ty?“ Bran je dìsivý. Je tak trochu médium, to alespoò øíká každému, kdo se zeptá. Znamená to, že dokáže hovoøit v mysli s každým vlkodlakem, kterého zná. Proto za nìj Charles dokázal v lese mluvit. Bran tu schopnost používá mimo jiné k tomu, aby udržel pod kontrolou smeèky v Severní Americe. Tvrdí, že funguje jen jedním smìrem, ostatní že ho slyší, on je ale ne. Ve smeèkách se šeptá o tom, že má i jiné schopnosti, ale nikdo neví pøesnì jaké. Nejèastìjší domnìnkou je, že umí èíst myšlenky. Vždycky vìdìl, kdo mùže za jakou lotrovinu tady ve mìstì. Nevlastní matka se vždycky smála a øíkala, že právì díky své povìsti se zdá být tak neomylný. Staèilo, aby vstoupil do místnosti a našel toho, kdo vypadá nejprovinileji. Možná mìla pravdu, ale já se tehdy snažila tváøit nevinnì, a stejnì to nepomohlo. „Ráno odjedu.“ Brzy, pomyslela jsem si. Musím zmizet, aniž bych znovu mluvila se Samuelem – a také se potøebuji pustit do pátrání po Jesse. Bran zavrtìl hlavou a zamraèil se. „Odpoledne.“ Povytáhla jsem oboèí. „No,“ øekla jsem nìžnì, „když jsi vìdìl, co chci udìlat, proè jsi mi to prostì neøekl, místo aby ses ptal?“ Pousmál se. „Pokud poèkáš do odpoledne, mìl by být Adam dost silný na cestu a Samuel by mìl vìdìt víc o tom, jak tvùj mladík… Alan MacKenzie Frazier zemøel. Zùstane vzhùru celou noc, aby provedl pitvu a udìlal potøebné testy.“ Naklonil se blíž. „Není to tvoje vina, Mercy.“ Polila jsem si trièko kakaem. „Do pr…“ Spolkla jsem nadávku. Bran neuznával klení. „Umíš èíst myšlenky.“ „Vím, jak pracuje tvoje mysl,“ opáèil Bran a jeho úsmìv nevypadal úplnì samolibì. Podržela jsem si trièko od tìla a Bran rychle vstal, vytáhl zpod døezu papírové ruèníky a podal mi je. Kakao bylo poøád horké, ale už ne vaøící. Utírala jsem se u døezu a on zatím pokraèoval: „Pokud ses nezmìnila víc, než tuším, pak si kladeš za vinu všechno, co se stane, a každé zranìní. Adam mi povìdìl vše, co ví, a s tebou to nemìlo nic spoleèného.“ „Ha! Umíš èíst myšlenky. Je vlk, nemùže mluvit,“ øekla jsem. S trièkem už jsem nic víc nezmohla a litovala jsem, že s sebou nemám náhradní obleèení. Bran se usmál. „Už není. Promìna nám nìkdy pomáhá hojit rány rychleji. Obvykle se mìníme z èlovìka ve vlka, ale opaènì to taky funguje. Nemìl ze Samuela radost.“ Bran se zakøenil. „Sotva mohl mluvit, poøádnì mu vynadal. Øekl mu, že zpochybòovat èiny muže v poli je amatérská chyba. Prý by nebyl nadšený z toho, kdyby se mu v ranách ‚š�oural‘ nìkdo, kdo netuší, co dìlá. A taky øíkal, že nìkdy máš víc odvahy než rozumu.“ Bran naklonil kelímek mým smìrem. „S tímhle nemùžu než souhlasit, pøesnì proto jsem Adama požádal, aby na tebe dohlédl, když ses pøestìhovala na jeho teritorium.“ Ach, pomyslela jsem si a snažila se nevypadat tak znièenì, jak jsem se cítila. Takže Adam dostal rozkaz mì hlídat? Doufala jsem, že náš podivný vztah stojí na jiných základech. Vìdomí, že ho Bran požádal, aby na mì dohlédl, mìnilo odstín každého rozhovoru, který jsme kdy vedli, zmenšilo to jejich význam. „Nemám rád lži,“ øekl Bran a já vìdìla, že jsem nedokázala ukrýt bolest, kterou mi odhalením zpùsobil. „Ani lži opomenutím. S krutou pravdou se èlovìk mùže vypoøádat a zvítìzit nad ní, ale lži nièí duši.“ Zdálo se, jako by s tím mìl osobní zkušenost. „A díky tomu nìkdy strkám nos do vìcí, do kterých mi nic není.“ Zmlkl, možná abych mohla promluvit, ale já netušila, kam míøí. Posadil se a znovu usrkl kakaa. „Nìkteøí lidé si mysleli, že by ses nemìla dozvìdìt pravdu o Bryanovì smrti.“ Bryan byl mùj nevlastní otec. Vzpomínám si, jak jsem se krátce po Vánocích probudila a uslyšela v kuchyni Branùv tichý hlas. Když jsem vyšla z pokoje, Bran mi øekl, že policie našla Bryanovo tìlo v øece Kootenai. Sebevražda je pro vlkodlaky obtížná. Ani støíbrné kulky nìkdy nepøemohou vlèí schopnost hojit rány. Useknutí hlavy funguje bezvadnì, ale je dost tìžké docílit ho pøi sebevraždì. Ale utopení je také velmi efektivní. Vlkodlaci mají tìžké svalstvo. I když chtìjí, plavou obtížnì, protože mají stejnì jako šimpanzi pøíliš mnoho svalù a málo tuku, který by je nadnášel. „Nìkteøí èlenové smeèky chtìli, abych ti øekl, že mìl nehodu,“ pokraèoval Bran zamyšlenì. „Øíkali, že ètrnáct let je pøíliš brzy na to, aby ses vypoøádala se sebevraždou, obzvláštì po smrti Bryanovy družky.“ „Jmenovala se Evelyn,“ pøipomnìla jsem. Bran mìl tendenci nevšímat si lidí okolo, jako by neexistovali. Samuel mi jednou øekl, že je to proto, že lidé jsou nesmírnì køehcí a Bran jich vidìl už tolik zemøít. Já si naopak myslela, že když jsem se dokázala ve ètrnácti vypoøádat se smrtí Evelyn, on by to mìl zvládnout taky. Zamraèil se na mì. Když jsem nesklopila oèi, jak nakazoval protokol, zkroutil rty v úsmìvu a skryl ho za kelímkem. „Ano, Evelyn,“ øekl a povzdychl si. „Když ses rozhodla žít sama, místo aby ses odstìhovala k matce, souhlasil jsem. Dokázala jsi, že se o sebe umíš postarat. Øíkal jsem si, že si zasloužíš rozhodovat se sama.“ Bloudil oèima po pokoji. „Pamatuješ si náš poslední rozhovor?“ Kývla jsem a koneènì se posadila. I když dnes v noci netrval na protokolu, bylo divné stát nad ním, když sedìl. „Bylo ti šestnáct,“ øekl. „Byla jsi pro nìj pøíliš mladá, pøíliš mladá, než abys vìdìla, co od tebe chce.“ Když nás Bran nachytal, jak se se Samuelem líbáme v lese, poslal mì domù, ráno se ukázal a øekl mi, že mluvil s mojí skuteènou matkou. Prý mì na konci týdne oèekává. Posílal mì pryè a já si mìla sbalit všechno, co jsem si chtìla vzít s sebou. Ano zabalila jsem si, ale ne na cestu do Portlandu. Plánovala jsem utéct se Samuelem. Øíkal, že se se mnou ožení. Tehdy mì nenapadlo, že v šestnácti se bez svolení rodièù vdám jen tìžko. Na to by asi Samuel nemìl odpovìï. Plánovali jsme, že se odstìhujeme do mìsta a budeme žít mimo smeèku. Milovala jsem Samuela od chvíle, kdy zemøel mùj nevlastní otec a on se ujal role mého ochránce. Bryan byl skvìlý, ale Samuel byl mnohem efektivnìjší obránce. Se Samuelem po boku mì i zdejší ženy nechávaly na pokoji. Byl zábavný a okouzlující. Vlkodlaci bezstarostností zrovna neoplývají, ale Samuel jí mìl na rozdávání. Vzal si mì pod køídlo a já poznala radost, velice svùdný pocit. „Øíkal jsi, že mì Samuel nemiluje,“ øekla jsem a mìla jsem pocit, jako by se mi v ústech hromadily piliny. Netuším, jak zjistil, co Samuel plánuje. „Že jen potøebuje družku, která mu porodí dìti.“ Lidské ženy potratí víc než polovinu dìtí, které zplodí s vlkodlakem. Donosí jen ty, které jsou úplnì lidské. Vlkodlaèí ženy potratí pøi prvním úplòku. Ale kojoti a vlci se mohou bez problémù páøit, tak proè ne Samuel a já? Samuel vìøil, že nìkteré naše dìti budou lidské, jiné budou kožomìnci, ale nìkteré se možná narodí jako vlkodlaci. Všechny ale pøežijí. Teprve až mi to Bran vysvìtlil, jsem pochopila, proè mì Leah tolik nesnáší, proè mì všechny ženy nesnáší. „Nemìl jsem ti to tak øíct,“ øekl Bran. „Snažíš se omluvit?“ zeptala jsem se. Nechápala jsem, co se Bran pokouší øíct. „Bylo mi šestnáct. Samuel možná vypadá mladì, ale co si pamatuji, je dospìlý. Kolik mu je? Padesát? Šedesát?“ Když jsem ho milovala, nedìlala jsem si s tím hlavu. Nikdy se nechoval, jako by byl starší než já. Vlkodlaci obvykle o minulosti nemluví. Vìtšinu toho, co jsem vìdìla o Branovi, jsem se dozvìdìla od nevlastní matky Evelyn. „Byla jsem mladá a hloupá,“ øekla jsem. „Potøebovala jsem to slyšet. Takže pokud žádáš o odpuštìní, nepotøebuješ ho. Dìkuji ti.“ Naklonil hlavu na stranu. V lidské podobì vypadaly jeho oèi teplé a oøíškové jako sluncem ozáøený dubový list. „Neomlouvám se,“ øekl. „Ne tobì. Vysvìtluji.“ Usmál se a podobnost se Samuelem, obvykle tak nevýrazná, se stala najednou víc než oèividnou. „A Samuelovi je trochu víc než šedesát.“ Pobavení stejnì jako vztek nìkdy do Branova hlasu vnesly pøízvuk jeho staré domoviny Walesu. „Samuel je mùj prvorozený.“ Pøekvapenì jsem na nìj zírala. Samuel se v nièem nepodobal starým vlkùm. Øídil auto, vlastnil stereo a poèítaè. Mìl rád lidi a Bran ho èasto používal jako prostøedníka pøi styku s policií a vládními úøedníky. „Charles se narodil krátce poté, co jsi pøišel do zemì s Davidem Thompsonem,“ øekla jsem Branovi, jako by to nevìdìl. „To bylo kdy? 1812?“ Díky spojení s Branem jsem si toho na vysoké o Davidu Thompsonovi hodnì pøeèetla. Velšský kartograf a obchodník s kožešinami po sobì zanechal spoustu deníkù, ani v jednom ale nezmínil Brana jménem. Když jsem je èetla, napadlo mì, jestli Bran používal jiné jméno, nebo jestli Thompson vìdìl, co Bran je, a úmyslnì o nìm nepsal, protože deníky tvoøily z velké èásti záznamy pro zamìstnavatele, ne osobní poznámky. „Pøišel jsem s Thompsonem v roce 1809,“ øekl Bran. „Charles se narodil na jaøe, myslím, že v roce 1813. V té dobì už jsem opustil Severozápadní spoleènost a Sejlišové nepoèítali roky podle køes�anského kalendáøe. Samuel se narodil mé první ženì, když jsem byl ještì èlovìk.“ Zatím se nikdy tolik nerozpovídal o minulosti. „A to bylo kdy?“ zeptala jsem se, protože mi jeho neobvyklá otevøenost dodala odvahu. „Hodnì dávno.“ Pokrèil nedbale rameny. „Když jsem s tebou tehdy v noci mluvil, ublížil jsem synovi. Možná jsem byl pøehnanì horlivý a neøekl ti celou pravdu.“ „Skuteènì?“ „Povìdìl jsem ti, co jsem vìdìl, tolik, kolik jsem považoval za nezbytnì nutné,“ øekl. „Ale následující události ukázaly, že jsem syna možná podcenil a pøimìl tì udìlat totéž.“ Vždycky jsem nenávidìla, když mluvil v hádankách. Chystala jsem se ostøe protestovat, ale pak jsem si uvìdomila, že uhýbá pohledem a sklápí oèi. Zvykla jsem si žít mezi lidmi, u kterých øeè tìla není nejdùležitìjší èástí komunikace, takže mi to málem uniklo. Alfové, a obzvláštì tento alfa, nikdy neodvraceli pohled, když je nìkdo sledoval. Skuteènost, že to udìlal teï, byla dùkazem toho, jak zle se cítí. Proto jsem ztišila hlas a øekla prostì: „Tak mi to povìz teï.“ „Samuel je starý,“ zaèal. „Skoro stejnì starý jako já. Jeho první manželka zemøela na choleru, druhá stáøím. Tøetí pøi porodu. Jeho ženy potratily dohromady osmnáct dìtí. Hrstka dìtí zemøela v kojeneckém vìku a jen osm se dožilo tøetích narozenin. Jedno zemøelo stáøím, ètyøi na mor a tøi pøi promìnì. Nemá žádné žijící dìti a jen jedno se dožilo dospìlosti, a to se narodilo pøedtím, než byl Samuel promìnìn.“ Odmlèel se a zvedl oèi k mým. „Teï už možná chápeš, co pro nìj znamenalo, že v tobì našel družku, jejíž dìti by nebyly náchylné k vrtochùm osudu, a mohly se dokonce narodit jako vlkodlaci stejnì jako Charles. Dlouho jsem o našem rozhovoru pøemýšlel a dospìl jsem k názoru, že jsem ti mìl øíct i tuhle èást. Nejsi jediná, kdo si spletl Samuela s mladým vlkem.“ Pousmál se. „V dobách, kdy Samuel býval ještì èlovìk, nebylo pro šestnáctileté dívky nic zvláštního provdat se za mnohem starší muže. Svìt nìkdy mìní názor na to, co je správné, a co ne, tak rychle, že se nestaèíme pøizpùsobit.“ Zmìnilo by to nìco na mých pocitech, kdybych znala hloubku Samuelovy tužby? Pro vášnivé mladé dìvèe toužící po lásce, konfrontované s chladnými fakty? Dokázala bych odhlédnout od èísel a vidìt bolest, kterou každá smrt pøinesla? Nemyslím si, že by to zmìnilo mé rozhodnutí. Vím to, protože bych se neprovdala za nikoho, kdo by mì nemiloval. Ale myslím, že bych o nìm smýšlela laskavìji. Nechala bych mu dopis nebo mu zavolala, až bych dorazila do matèina domu. Možná bych i sebrala odvahu a promluvila si s ním, kdybych nebyla tolik zranìná a rozzlobená. Odmítala jsem pøemýšlet o tom, jestli Branova slova zmìnila mé souèasné city k Samuelovi. Stejnì na tom nezáleželo. Zítra se vrátím domù. „A bylo tu i pár vìcí, o kterých jsem nic nevìdìl, proto jsem ti je øíct nemohl.“ Bran se usmál, ale nebyl to š�astný úsmìv. „Nìkdy vìøím vlastním blábolùm a zapomínám, že nevím všechno. Dva mìsíce po tvém odchodu Samuel zmizel.“ „Tvùj zásah ho rozzlobil?“ Bran zavrtìl hlavou. „Možná na zaèátku. Ale ten den, kdy jsi odešla, jsme si to vyøíkali. Zlobil by se asi víc, kdyby se necítil provinile, protože vìdìl, že využívá tužeb dítìte.“ Natáhl se a poplácal mì po ruce. „Vìdìl, co dìlá, a vìdìl, co by sis o tom myslela, a� už øíká sobì nebo tobì cokoli. Nedìlej z nìj obì�.“ Žádný problém. „Dobøe. Takže pokud se na tebe nezlobil, proè odešel?“ „Vím, že nás docela chápeš, protože jsi mezi námi vyrostla,“ øekl Bran pomalu. „Ale nìkdy hlubší souvislosti uniknou i mnì. Samuel v tobì vidìl lék na svoji bolest, ne odpovìï na tužby svého srdce. Ale to nebylo všechno, co k tobì cítil. Možná to nevìdìl ani on sám.“ „Co tím myslíš?“ zeptala jsem se. „Stýskal si, když jsi odešla,“ øekl Bran a podobnì staromódní obrat znìl z úst nìkoho, kdo vypadal tak mladì, velmi zvláštnì. „Hubnul, nemohl spát. Po prvním mìsíci trávil vìtšinu èasu ve vlèí podobì.“ „Co si ty myslíš, že s ním bylo?“ zeptala jsem se opatrnì. „Truchlil pro ztracenou družku,“ øekl Bran. „Vlkodlaci se v jistých ohledech zase tolik neliší od svých divokých bratrancù. Trvalo mi ale pøíliš dlouho, než jsem to pochopil. Než jsem prohlédl, beze slova nás opustil. Dva roky jsem èekal, že si v novinách pøeètu o tom, že jeho tìlo vylovili z øeky jako Bryanovo. Charles Samuela nakonec vypátral, když zaèal vybírat peníze z úètu. Koupil si nové papíry a vrátil se zpátky na univerzitu.“ Vìdìla jsem, že Samuel už vystudoval alespoò jednu vysokou, a sice medicínu. „Stal se z nìj znovu lékaø a chvíli pracoval na klinice v Texasu, k nám se vrátil asi pøed dvìma lety.“ „Nemiloval mì,“ øekla jsem. „Ne jako muž miluje ženu.“ „Ne,“ souhlasil Bran. „Ale zvolil si tì za družku.“ Zprudka se postavil a oblékl si kabát. „Teï už si s tím nedìlej hlavu. Jen jsem si myslel, že bys to mìla vìdìt. Zítra si pøispi.“ Hodnocení: nejlepší 1 2 3 4 5 odpad FacebookMySpaceGoogleTwitterTopèlánky.czLinkuj.czJagg.czVybrali.sme.skDel.icio.us More Sharing ServicesSdílet Komentáøe Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední pøíspìvky | všechno Èlánek ještì nebyl okomentován. Komentáøe tohoto èlánku jsou moderovány. Váš pøíspìvek se zobrazí až po schválení autorem èlánku. Nový komentáø Téma: Jméno: Notif. e-mail *: Komentáø: [b] [obr] Odpovìzte prosím èíslicemi: Souèet èísel dvanáct a sedm 7 Následující ráno jsem ve vypùjèené bundì zamíøila k èerpací stanici a koupila si na snídani burrito. Nebylo sice nejlepší, ale bylo horké a já mìla takový hlad, že bych snìdla skoro cokoli. Mladík u pokladny vypadal, jako by se chtìl na nìco zeptat, ale já ho zastrašila upøeným pohledem. Zdejší lidé ví, že není radno pouštìt se do souboje pohledù. Nejsem sice vlkodlak, ale to on nevìdìl, protože jím taky nebyl. Nebylo zrovna milé zastrašovat ho, ale já se taky mile necítila. Potøebovala jsem nìco dìlat, cokoli, a místo toho jsem tady musela celé dopoledne trèet. Mìla jsem tak dost èasu na pøemýšlení o tom, jak asi Jesse trpí v rukou únoscù, o Macovi a o tom, co jsem mohla udìlat, abych zabránila jeho smrti. Znamenalo to znovu prožívat zahanbující okamžik, kdy mi Bran oznámil, že mì muž, kterého jsem milovala, jen zneužívá. Toužila jsem utéct, protože v Aspen Creeku jsem se stále cítila jako osamìlá šestnáctka, a� už jsem se snažila se svými emocemi bojovat jakkoli. Ale poslušnost Branovi ve mnì byla hluboce zakoøenìná, obzvláštì když jeho rozkazy dávaly smysl. To ale neznamenalo, že se mi to muselo líbit. Vydala jsem se zpátky k motelu. Dech se mi srážel v páru a sníh mi køupal pod nohama, když tu nìkdo zavolal mé jméno. „Mercy!“ Zadívala jsem se na zelený truck, který zùstal stát na okraji cesty. Øidiè oèividnì zastavil kvùli mnì, ale já ho nepoznávala. Ostré ranní slunce se odráželo od snìhu, a tak jsem jen tìžko rozeznávala detaily, proto jsem si zastínila oèi rukou a zamíøila blíž. Sotva jsem zmìnila smìr, øidiè vypnul motor, vyskoèil z vozu a pøebìhl cestu. „Doslechl jsem se, že jsi tady,“ øekl, „ale myslel jsem, že už budeš pryè, jinak bych se zastavil døív.“ Hlas mi pøipadal povìdomý, ale nehodil se ke kudrnatým rusým vlasùm a mladistvé tváøi. Na okamžik se zatváøil zmatenì, dokonce ublíženì, že ho nepoznávám. Pak se zasmál a potøásl hlavou. „Zapomínám, i když… kdykoli se podívám do zrcadla, mám dojem, jako bych se díval na cizince.“ Svìtle modré, laskavé oèi k hlasu patøily, ale teprve jeho smích mi prozradil, na koho se dívám. „Doktore Wallaci?“ zeptala jsem se. „Jste to opravdu vy?“ Strèil si ruce do kapes, naklonil hlavu na stranu a roš�ácky se zazubil. „No jasnì, Mercedes Thompsonová, no jasnì.“ Carter Wallace byl v Aspen Creeku veterináøem. Ne, obvykle neošetøoval vlkodlaky, bylo tu ale dost psù, koèek a dobytka na to, aby mìl neustále plné ruce práce. Jeho dùm stál hned vedle toho, ve kterém jsem vyrostla, a on mi pomohl pøekonat prvních pár mìsícù po smrti adoptivních rodièù. Ale doktor Wallace, kterého jsem znala, byl plešatìjící muž støedního vìku s bøichem visícím pøes opasek. Tváø a ruce mu léty strávenými na slunci zdrsnìly. Muž pøede mnou byl štíhlý a kùži mìl bledou a dokonalou jako dvacetiletý kluk – ale nejvìtší rozdíl nebyl v jeho vzezøení. Carter Wallace, kterého jsem znala, byl nìžný a pohyboval se jen pomalu. Vidìla jsem, jak vylákal skunka z hromady pneumatik, aniž by cokoli postøíkal, a hlasem uklidnil vydìšeného konì, zatímco odstøihával ostnatý drát, do kterého se zapletl. Bylo v nìm nìco mírumilovného, pevného a nezlomného jako dub. Ale už ne. Jeho oèi byly stále jasné a laskavé, zároveò v nich však bylo cosi dravèího. Vyzaøovalo z nìj násilí a skoro jsem cítila krev. „Jak dlouho už jste vlkem?“ zeptala jsem se. „Minulý mìsíc to byl rok,“ øekl. „Já vím, já vím, pøísahal jsem, že to nikdy neudìlám. Vìdìl jsem toho o vlcích pøíliš, a ne dost. Ale pøedminulý rok jsem musel odejít na odpoèinek, protože mì pøestaly poslouchat ruce.“ Úzkostnì pohlédl dolù, ale uvolnil se, když snadno zahýbal prsty. „Smíøil jsem se s tím. Veterináøi si rychle zvyknou na stárnutí a smrt, obzvláštì tady. Gerry se do mì znovu pustil, ale já byl tvrdohlavý. Bylo potøeba víc než artritida a Gerryho pøemlouvání, abych zmìnil názor.“ Gerry byl jeho syn a vlkodlak. „Co se stalo?“ zeptala jsem se. „Rakovina kostí.“ Doktor Wallace zavrtìl hlavou. „Tvrdili, že nemùžou nic dìlat. Èekalo mì nìkolik mìsícù v posteli a mohl jsem jenom doufat, že zemøu døív, než morfium pøestane pùsobit. Každý má svoji cenu a tohle bylo pøíliš i na mì. A tak jsem požádal Brana.“ „Vìtšina lidí promìnu nepøežije, když jsou tak nemocní,“ øekla jsem. „Bran øíká, že jsem pøíliš palièatý, abych umøel.“ Znovu se zakøenil. Jeho výraz mi zaèínal dìlat starosti, protože doktor Wallace, mùj doktor Wallace, se takhle nikdy netváøil. Zapomnìla jsem, jak je to divné, když znáte nìkoho ještì pøed promìnou, jak vlk zmìní lidskou osobnost. Obzvláštì když ho èlovìk nemá pod kontrolou. „Myslel jsem, že teï už budu zpátky v práci,“ øekl doktor Wallace. „Ale Bran øíká, že ještì nepøišel správný èas.“ Zhoupl se na patách a zavøel oèi, jako by vidìl nìco, co já ne. „Jde o pach krve a masa. Jsem v poøádku, dokud nic okolo mì nekrvácí.“ Poslední vìtu zašeptal a já slyšela v jeho hlase chtíè. Zhluboka se nadechl, vzchopil se a pohlédl na mì oèima jen o odstín tmavšíma než sníh. „Víš, celé roky jsem tvrdíval, že se vlkodlaci nijak zvláš� neliší od jiných divokých predátorù.“ Øíkával, že se podobají velkým bílým žralokùm nebo medvìdùm grizzly. „Vzpomínám si,“ øekla jsem. „Ale medvìdi grizzly nenapadají vlastní rodiny, Mercy. Netouží ubližovat a prolévat krev.“ Zavøel oèi. „Pøed nìkolika dny jsem skoro zabil svoji dceru, protože øekla nìco, s èím jsem nesouhlasil. Kdyby se v tu chvíli u nás nezastavil Bran…“ Potøásl hlavou. „Stalo se ze mì monstrum, ne zvíøe. Už nikdy nebudu moct pracovat jako veterináø. Dokud budu žít, nebude moje rodina nikdy v bezpeèí.“ Poslední vìta zùstala viset mezi námi. Zatracenì, k èertu a do háje, zaklela jsem v duchu. V tuhle dobu už mìl mít vlka pod kontrolou. Pokud byl vlkodlakem víc než rok a stále se neovládal, když se rozèílil, nikdy nebude mít dost sebeovládání na to, aby pøežil. Vlci, kteøí se nedokáží kontrolovat, jsou kvùli bezpeèí smeèky zabiti. Jedinou otázkou zùstávalo, proè už to Bran neudìlal – ale i na to jsem znala odpovìï. Doktor Wallace je jeden z mála lidí, které Bran považuje za pøátele. „Pøál bych si, aby se Gerry vrátil domù na Díkùvzdání,“ øekl doktor Wallace. „A jsem rád, že jsem tì zastihl, než jsi zase odjela.“ „Proè tady Gerry není?“ zeptala jsem se. Gerry pro Brana zaøizoval obchodní vìci, ale urèitì se vrátí, aby se s otcem rozlouèil, než… Doktor Wallace mì pohladil po tváøi a já si uvìdomila, že pláèu. „Je na cestách. Má na starosti vlky samotáøe, kteøí žijí v místech, kde na nì nemùže dohlížet žádná smeèka. Jeho práce je dùležitá.“ To je. Ale doktor Wallace brzy zemøe a Gerry by mìl být tady. „Život je vìtšinou snazší než smrt, malá Mercy,“ øekl laskavì a zopakoval tak oblíbené poøekadlo mého nevlastního otce. „Tanèi, když mìsíc zpívá, a neplaè nad problémy, které ještì nenastaly.“ Úsmìv mu zjihl a já na okamžik jasnì vidìla muže, kterým býval. „Je zima, Mercy, a bunda ti nijak zvláš� nepomùže. Jdi se zahøát, dìvèe.“ Nevìdìla jsem, jak se rozlouèit, proto jsem to neudìlala. Prostì jsem se otoèila a odešla. * Když hodiny v hotelovém pokoji odtikaly poledne, vydala jsem se k dodávce, kterou Charles – nebo možná Carl – zaparkoval pøed dveømi pokoje èíslo jedna. Pokud Adam není pøipravený vyrazit, bude ho prostì muset odvézt nìkdo jiný. Už tu nezùstanu ani minutu. Otevøela jsem kapotu, protože z dodávky unikala nemrznoucí kapalina a já to ještì nestaèila opravit. Když jsem ji zase zavøela, stál pøede mnou Samuel a držel nacpanou plátìnou brašnu. „Co to má být?“ zeptala jsem se obezøetnì. „Copak ti o tom otec neøekl?“ Po tváøi se mu rozlil líný úsmìv, ze kterého se mi vždycky rozbušilo srdce. Rozzlobilo mì, že to stále funguje. „Posílá mì s tebou. Nìkdo se musí postarat o odpadlíky, kteøí napadli Adama, a on se sotva dokáže pohnout.“ Obrátila jsem se na podpatku, ale zùstala jsem stát, protože jsem netušila, kde Brana najít. A Samuel mìl pravdu, k èertu. Potøebovali jsme pomoct. Než jsem staèila vymyslet nìco, èím bych omluvila svoji zjevnou nelibost, otevøely se dveøe pokoje. Adam vypadal, jako by za posledních dvacet ètyøi hodin zhubl o dobrých deset kilo. Mìl na sobì vypùjèené tepláky a rozepnutou bundu, která odhalovala nahou hruï. Kùži mìl zhmoždìnou a plnou fialových, modrých a èerných podlitin, tu a tam se svìtlejšími rudými skvrnami, nevidìla jsem ale žádné otevøené rány. Adam vždy peèoval o zevnìjšek, teï ale mìl tváøe zèernalé strništìm a neuèesané vlasy. Pomalu vykulhal na chodník a v ruce pevnì svíral berli. Neèekala jsem, že se tak rychle postaví na nohy, a pøekvapení se mi muselo objevit ve tváøi, protože se lehce pousmál. „Motivace pomáhá pøi léèení,“ øekl. „Potøebuji najít Jesse.“ „Motivace pomáhá hlouposti,“ zabruèel Samuel vedle mì a Adamùv úsmìv se rozšíøil, i když už nevypadal š�astnì. „Musím najít Jesse,“ odpovìdìl Adam na Samuelùv oèividný nesouhlas. „Mercy, kdybys nedorazila vèas, byl bych už mrtvý. Dìkuji ti.“ Netuším, jaký vlastnì máme vztah, a skuteènost, že ho Bran požádal, aby na mì dohlédl, nijak nepomáhala. Ale pøesto jsem nedokázala odolat a poškádlila ho, bral se totiž pøíliš vážnì. „Vždycky ti ráda pøispìchám na pomoc,“ prohlásila jsem lehce a potìšilo mì podráždìní, které mu problesklo v oèích, než se rozesmál. Musel se zastavit, aby popadl dech. „Zatracenì,“ øekl a zavøel oèi. „Nerozesmívej mì.“ Samuel se nevtíravì pøiblížil, ale ustoupil, když Adam nezavrávoral a znovu vykroèil. Otevøela jsem posuvné dveøe za sedadlem spolujezdce. „Chceš si lehnout?“ zeptala jsem se. „Nebo se radši posadíš? Nepøipadá v úvahu, abys sedìl vpøedu, potøebuješ se snadno dostat dovnitø a ven.“ „Zùstanu sedìt,“ zabruèel Adam. „Mým žebrùm se nelíbí, když ležím.“ Dostal se k dodávce a já ucouvla a nechala Samuela, a� mu pomùže dovnitø. „Mercy,“ ozval se za mnou Bran. Doèista mì tak pøekvapil, protože jsem se soustøedila na výraz v Adamovì tváøi. Nesl nìkolik pøikrývek. „Chtìl jsem dorazit døív a øíct ti, že Samuel pojede s vámi,“ øekl Bran a podal mi deky. „Ale musel jsem nìco zaøídit a trvalo to déle, než jsem èekal.“ „Vìdìl jsi, že ho pošleš se mnou, už když jsme spolu vèera veèer mluvili?“ zeptala jsem se. Usmál se. „Vìdìl jsem, že ta možnost tu je, ano. Potom, co jsem od tebe odešel, jsem si ale znovu promluvil s Adamem a vyjasnili jsme si pár vìcí. Posílám Charlese s nìkolika vlky do Chicaga.“ Zazubil se a jeho úsmìv byl zákeøný a dravèí. „Zjistí, kdo vytváøí nové vlky bez svolení, a zastaví ho takovým zpùsobem, abychom už se s podobným problémem znovu nesetkali.“ „Proè nepošleš Samuela do Chicaga a Charlese se mnou?“ „Samuel nemá dost silný žaludek na to, aby se o tu vìc v Chicagu postaral,“ øekl Adam udýchanì. Pohlédla jsem na nìj a uvidìla, že sedí na prostøedním sedadle a èelo má orosené potem. „Samuel je doktor a dostateènì dominantní na to, aby Adamovi zabránil nìkoho sežrat, než se vyléèí,“ odsekl Samuel, vylezl z dodávky a vyškubl mi pøikrývky z rukou. Branùv úsmìv zjihl pobavením. „Samuel byl dlouho pryè,“ vysvìtlil. „Pokud vím, zná ho kromì Adama jen Darryl, Adamùv zástupce. Než zjistíme, o co jde, byl bych radši, kdyby se utajilo, že celou vìc vyšetøuji.“ „Myslíme si, že se blíží èas, kdy už se nebudeme moct dál ukrývat pøed lidmi,“ øekl Samuel, když zabalil Adama do pøikrývek. „Ale radìji bychom se odhalili po svém, než aby nás prozradila smeèka vraždících vlkù døív, než budeme pøipraveni.“ Musela jsem vypadat šokovanì, protože se Bran zasmál. „Je to jen otázka èasu,“ øekl. „Fae mají pravdu. Forenzní vìdy, satelitní dohled a digitální kamery nám znesnadòují udržet tajemství. Bez ohledu na to, kolik vlkodavù a mastifù George Brown chová, žádný z nich nevypadá jako vlkodlak.“ V Aspen Creeku chovali tøi nebo ètyøi lidé velké psy, kterými vysvìtlovali podivné stopy a úkazy – George Brown byl sám vlkodlak a vyhrál se svými mastify nìkolik národní titulù. Psi na rozdíl od koèek vlkodlaky obvykle dobøe snáší. „Hledáš nìjaké neviòátko, jako byl Kieran McBride?“ zeptala jsem se. „Ne,“ zabruèel Adam. „Mezi vlkodlaky žádné Kierany McBridy nenajdeš. Rozhodnì nejsme neškodní a roztomilí. Ale možná najdeme nìjakého hrdinu mezi policisty nebo v armádì.“ „Vìdìl jsi o tom?“ zeptala jsem se. „Slyšel jsem pár zvìstí.“ „V žádném pøípadì nepotøebujeme, aby po Tri-Cities pobíhal vraždící bastard a využíval vlkodlaky k zabíjení lidí,“ øekl Bran. Pohlédl pøes mé rameno na syna. „Najdi pachatele a zlikviduj ho, než se do celé vìci zapletou lidé, Samueli.“ Bran byl jediný, koho znám, kdo dokázal ze slova „pachatel“ udìlat nadávku. Na druhou stranu by stejným tónem mohl øíct tøeba „plyšový králík“ a já bych se roztøásla strachy. Ale spíše jsem se klepala zimou než dìsem. V Tri-Cities se teplota povìtšinou poøád držela nad nulou. Na Montanu nebyl listopad nijak zvláš� studený – napøíklad mi pøi dýchání nemrzly nozdry, takže ještì nebylo deset pod nulou – ale bylo chladnìji, než naè jsem zvyklá. „Kde máš bundu?“ zeptal se Bran, když si všiml, jak mi jektají zuby. „Nechala jsem ji v pokoji,“ øekla jsem. „Není moje.“ „Klidnì si ji mùžeš pùjèit.“ „Odjíždím,“ pøipomnìla jsem. Potøásl hlavou. „Tak radši jeï, než zmrzneš na kost.“ Pohlédl na Samuela. „Zùstaò v kontaktu.“ „Brane,“ øekl Adam. „Díky.“ Bran se usmál, protáhl se kolem mì k dodávce a stiskl Adamovi opatrnì zhmoždìnou ruku. „Není zaè.“ Ustoupil a zasunul dveøe zpátky na místo. Použil pøesnì tu správnou sílu, aby se znovu neotevøely. Mnì trvalo celé tøi mìsíce, než jsem se to nauèila. Sáhl do kapsy kabátu a podal mi vizitku. Byla obyèejná, bílá, a stálo na ní jeho jméno a dvì telefonní èísla vytištìná èerným písmem. „Abys mi mohla v pøípadì potøeby zavolat,“ øekl. „To horní èíslo je mùj mobil, abys neriskovala, že budeš muset mluvit s mojí manželkou.“ „Brane?“ vyhrkla jsem impulzivnì. „Co má Gerry tak dùležitého na práci, že není doma s doktorem Wallacem?“ „Lituje se,“ vyštìkl Samuel. Bran položil ruku na Samuelovu paži, ale promluvil na mì. „Carterùv pøípad je tragický a neobvyklý. Pokud èlovìk pøežije promìnu, ale ne první rok, mùže za to fakt, že nedokáže ovládnout vlèí instinkty.“ „Myslela jsem, že je to vždy vìc kontroly,“ øekla jsem Branovi. Kývl. „To ano. Ale v Carterovì pøípadì nejde o její nedostatek, naopak jí má pøíliš.“ „Nechce být vlkodlak,“ øekl Samuel. „Nechce cítit zabijácký instinkt ani moc lovu.“ Samuelovy oèi se na okamžik zatøpytily na slunci. „Je léèitel, ne zabiják.“ Ach, pomyslela jsem si, a to vámi otøáslo, že ano, doktore Cornicku. Samuel se neoddával zrovna rád rozhovorùm na osobní téma – za to ale možná mohla stejnì tak má osoba jako jeho sklony – ale vzpomínám si, že nìkdy míval problémy, protože u nìj instinkt zabíjet pøevládal nad instinktem léèit. Øekl mi, že se pøed každou operací musí vždy dobøe najíst. Považoval snad doktora Wallaceho za lepšího èlovìka, protože nechtìl žít s podobným konfliktem? „Pokud Carter nedovolí, aby se vlk stal jeho souèástí, neovládne ho.“ Bran zkroutil koutky úst dolù. „Je nebezpeèný a s každým úplòkem se to zhoršuje, Mercy. A pøitom by staèilo, aby jednou jedinkrát odložil svoji palièatou morálku, a byl by v poøádku. Ale pokud to neudìlá brzy, už nikdy se to nestane. Nemùžu dovolit, aby se dožil dalšího úplòku.“ „To Gerry ho pøesvìdèil, aby podstoupil promìnu,“ øekl Samuel unavenì. „Ví, že se blíží chvíle, kdy nìkdo bude muset s Carterem skoncovat. Pokud se objeví, pøipadne ta povinnost jemu, a to on nezvládne.“ „Postarám se o to,“ øekl Bran a zhluboka se nadechl. „Nebude to poprvé.“ Pøesunul ruku ze Samuelovy paže na jeho rameno. „Ne každý je tak silný jako ty, synu.“ Jeho slova a postoj prozrazovaly hluboký zármutek a já si vzpomnìla, že tøi Samuelovy dìti nepøežily promìnu. „Do vozu, Mercy,“ øekl Samuel. „Tøeseš se.“ Bran mi položil ruce na ramena, políbil mì na èelo, ale pak vše pokazil tím, že øekl: „Nech chlapy, a� se o všechno postarají, Mercedes, dobøe?“ „Jasnì,“ øekla jsem a ucouvla. „Dávej na sebe pozor, Brane.“ Obešla jsem dodávku a nebruèela si pod vousy jen proto, že by vlkodlaci všechno slyšeli. Nastartovala jsem. Dodávka v chladu protestovala, ale ne dlouho. Nechala jsem ji zahøát a Bran se zatím louèil se Samuelem. „Jak dobøe tì Bran zná?“ zeptal se Adam tiše. Zvuk motoru a rádia jeho slova pravdìpodobnì pøehlušil. „Moc dobøe ne, pokud si myslí, že nechám všechno na tobì a Samuelovi,“ zamumlala jsem. „Pøesnì v to jsem doufal,“ øekl s takovým zadostiuèinìním, že jsem se po nìm rychle ohlédla. Unavenì se usmál. „Samuel je dobrý, Mercy. Ale nezná Jesse, nic pro nìj neznamená. Já ještì chvíli k nièemu nebudu, a proto tì potøebuji, kvùli Jesse.“ Dveøe spolujezdce se otevøely, dovnitø se vsoukal Samuel a zase dveøe zabouchl. „Táta to myslí dobøe,“ øekl Sam, když jsem couvala, èímž dokázal, že mì zná lépe než otec. „Je zvyklý jednat s lidmi, kteøí ho na slovo poslouchají. Ale má pravdu, Mercy. Nemáš na to, aby ses pletla do záležitostí vlkodlakù.“ „Mnì se zdá, že si zatím vedla dobøe,“ prohlásil Adam vlídnì. „Zabila dva bìhem dvou dnù a neutržila ani škrábanec.“ „Štìstí,“ oponoval Samuel. „Opravdu?“ Ve zpìtném zrcátku jsem vidìla, jak Adam zavøel oèi a témìø šeptem dodal: „Možná. V armádì jsme podobná štístka využívali tam, kde nám mohla nejvíce prospìt.“ „Adam chce, abych mu pomohla najít Jesse,“ øekla jsem Samuelovi a sešlápla jsem plyn. Aspen Creek jsme nechali za zády. Od té chvíle šel celý rozhovor do háje. Adam po nìkolika pichlavých poznámkách vycouval a pobavenì sledoval ohòostroj. Nevzpomínám si, že bych se v minulosti se Samuelem hádala, ale taky už jsem nebyla pobláznìná šestnáctka. Když jsem Samuelovi významnì pøestala odpovídat, odepnul si pás, proklouzl mezi sedadly dozadu a posadil se vedle Adama. „Nikdy se s Mercy nehádej o nìèem, na èem jí záleží,“ poradil mu Adam. Oèividnì se nesmírnì bavil. „I když se hádat pøestane, stejnì si nakonec udìlá, co chce.“ „Sklapni a snìz nìco,“ zavrèel Samuel a jeho hlas znìl, jako by mu vùbec nepatøil. Slyšela jsem, jak nadzvedl víko malé chladnièky, a dodávku naplnil sladký, železitý pach krve. „Hm,“ zamumlal Adam bez známky nadšení. „Syrový steak.“ Pøesto ho ale snìdl a usnul. Po chvíli se Samuel vrátil zpìt dopøedu a pøipoutal se. „Nepamatuji si, že bys bývala tak palièatá,“ øekl. „Možná jsem nebyla,“ souhlasila jsem. „Anebo ses možná nesnažil mi porouèet. Nepatøím ani ke tvé, ani k Branovì smeèce. Nejsem vlkodlak. Nemáš právo mi rozkazovat.“ Zabruèel a nìjakou dobu jsme jeli v tichosti. Nakonec øekl: „Obìdvala jsi?“ Zavrtìla jsem hlavou. „Chtìla jsem zastavit v Sandpointu. Od chvíle, kdy jsem jím projíždìla naposledy, se rozrostl.“ „Turisté,“ prohlásil Samuel znechucenì. „S každým rokem je jich víc a víc.“ Napadlo mì, jestli si vzpomíná na doby, kdy sem pøijel poprvé. Zastavili jsme a nakoupili tolik smaženého kuøete, že bychom nakrmili baseballový team – anebo dva vlkodlaky a moji malièkost. Adam se pustil do jídla s tìžko potlaèovanou dravostí. Hojení byla tìžká práce a on potøeboval tolik proteinu, kolik jen do sebe mohl nacpat. Jakmile dojedl, opìt jsme vyrazili na cestu a Samuel se znovu posadil dopøedu vedle mì. Koneènì jsem se zeptala: „Co se stalo tu noc, kdy tì napadli? Vím, že už jsi to povìdìl Branovi a pravdìpodobnì i Samuelovi, ale já bych to taky ráda slyšela.“ Adam si peèlivì utøel ruce do vlhkého ubrousku, který pøiložili ke kuøeti. Olízat si prsty bylo oèividnì pod jeho úroveò. „Svolal jsem smeèku, abych jí pøedstavil Maca a øekl jí o tom, co mu provedli jeho vìznitelé.“ Kývla jsem. „Asi patnáct minut potom, co odjel posledních z nich, bylo asi pùl ètvrté ráno, zaklepal nìkdo na dveøe. Mac se zrovna promìnil zpátky v èlovìka a vyskoèil, aby otevøel.“ Odmlèel se a já si upravila zpìtné zrcátko, abych na nìj vidìla, z jeho tváøe jsem ale nedokázala nic vyèíst. „Byl jsem v kuchyni, takže nevím, co se stalo, ale znìlo to, jako by po nìm vystøelili, sotva otevøel dveøe.“ „Což bylo hloupé,“ poznamenal Samuel. „Mìli vìdìt, že výstøely uslyšíš. I uspávací puška dìlá pìkné rány.“ Adam se chystal pokrèit rameny, ale s bolestivým výrazem se zarazil. „Zatracenì. Omlouvám se, že kleji, Mercedes, ale zatracenì netuším, co se jim honilo hlavou.“ „Nezabili ho úmyslnì, že?“ øekla jsem. Už mì to napadlo. Støíbrné kulky jsou mnohem jistìjší než šipka s experimentálními drogami. „Myslím, že ne,“ pøitakal Samuel. „Vypadalo to, že dostal silnou alergickou reakci na støíbro.“ „Na šipce, kterou našla Mercedes, bylo støíbro? Pøesnì jak si Charles myslel?“ zeptal se Adam. „Ano,“ øekl Samuel. „Poslal jsem šipku do laboratoøe spolu se vzorkem Macovy krve, aby provedli poøádné testy, ale vypadá to, že smíchali dusiènan støíbrný s DMSO a s káèkem.“ „S èím?“ „S ketaminem,“ øekl Adam. „Nìjakou dobu se používal jako rekreaèní droga, ale pùvodnì sloužil k uspávání zvíøat. Na vlkodlaky nepùsobí. Dusiènan støíbrný se používá k vyvolávání filmù. Co je DMSO?“ „Díky dusiènanu støíbrnému se do roztoku snadno dostane støíbro,“ øekl Samuel. „Používá se taky k ošetøování oèních infekcí, ale vlkodlakovi bych ho nedoporuèoval.“ „Nikdy jsem neslyšela o vlkodlakovi s oèní infekcí,“ øekla jsem, i když jsem vìdìla, kam míøí. Usmál se a odpovìdìl Adamovi: „DMSO je methylsulfoxyd. Má spoustu divných vlastností, ale pro nás je nejzajímavìjší, že pronáší drogy biomembránami.“ Zírala jsem na silnici pøed sebou a pravou ruku jsem pøiblížila k topení, abych si ji zahøála. Potøebovala jsem vymìnit tìsnìní na oknech a topení na ledový montanský vzduch nestaèilo. Bylo to zvláštní, ale nevzpomínala jsem si, že by mi cestou sem byla zima. Když se snažíte zachránit nìkomu život, vlastní nepohodlí vás asi moc nezajímá. „V prvním roce na výšce jsme mìli chemii,“ øekla jsem. „Smíchali jsme nìco s mátovým olejem, a když jsme do toho strèili prst, cítili jsme v ústech mátu.“ „Správnì,“ øekl Samuel. „To je ono. Vezmi DMSO, smíchej ho s roztokem støíbra… a šup, støíbro se roznese vlkodlakovi po tìle, takže sedativum, v našem pøípadì ketamin, pøemùže vlkodlakùv metabolismus, který by jinak potlaèil všechny úèinky drogy.“ „Myslíš si, že Maca zabilo støíbro, a ne pøedávkování ketaminem?“ zeptal se Adam. „Trefili ho jen dvakrát. Mì zasáhli minimálnì ètyøikrát.“ „Byl dlouhodobì vystaven pùsobení støíbra, proto mìl vážnìjší reakci,“ øekl Samuel. „Myslím si, že kdyby ho nìkolik mìsícù nepumpovali støíbrem, bez problémù by se z toho dostal.“ „Dusiènan støíbrný a ketamin se dají snadno sehnat,“ øekl Adam po chvíli. „Ale co DMSO?“ „Já bych se k nìmu dostal. Dá se získat na recept a myslím, že bys ho koupil u každé firmy, která zásobuje veterináøe.“ „Takže potøebují doktora?“ zeptala jsem se. Samuel zavrtìl hlavou. „Ne, pokud methylsulfoxyd získali pøes veterinární zásobování. A myslím, že se dá docela snadno sehnat i v lékárnì. Nepatøí k drogám, které se peèlivì sledují. Øekl bych, že by bez vìtších problémù dokázali vyrobit tolik drogy, kolik by chtìli.“ „Bezva.“ Adam zavøel oèi a možná si pøedstavoval nepøátelskou armádu útoèící uspávacími støelami. „Takže zabili Maca,“ øekla jsem, když bylo zjevné, že Adam nemíní pokraèovat. „Co se stalo pak?“ „Jako idiot jsem vyrazil z kuchynì a vystøelili i po mnì.“ Adam zavrtìl hlavou. „Zvykl jsem si na to, že jsem prakticky neprùstøelný. Dobøe mi tak. Nevím, èím mì trefili, ale ztratil jsem vìdomí. Když jsem pøišel k sobì, mìl jsem kotníky a zápìstí spoutané želízky. Nebyl jsem ale ve stavu, abych mohl cokoli udìlat. Byl jsem tak zpitomìlý, že jsem sotva zvedl hlavu.“ „Vidìl jsi, kdo to byl?“ zeptala jsem se. „Vím, že jeden z nich byl èlovìk, doprovázel vlka, kterého jsem zabila v garáži. Cítila jsem ho v Jessinì pokoji.“ Adam se zavrtìl na sedadle a zapøel se o bezpeènostní pás. „Adame.“ Samuelùv hlas znìl tiše, ale neúprosnì. Adam kývl, trochu se uvolnil a protáhl si krk, aby se zbavil napìtí. „Díky. Když se naštvu, je to tìžší. Ano, jednoho z nich jsem znal, Mercedes. Víš, jak se ze mì stal vlkodlak?“ Otázka pøišla zèistajasna, ale Adam mìl vždy dobrý dùvod pro všechno, co øekl. „Vím jen, že se to stalo ve Vietnamu,“ odpovìdìla jsem. „Byl jsi u zvláštních jednotek.“ „Správnì,“ pøitakal. „Pøedsunutý prùzkum. Mìl jsem spolu s pìti dalšími muži odstranit jednoho obzvláštì zákeøného diktátora. Byla to obyèejná vražda. Dìlali jsme to už døív.“ „Byl to vlkodlak?“ zeptala jsem se. Nevesele se zasmál. „Roztrhal nás na cucky. Zabil ho jeden z jeho vlastních lidí, když žral chudáka McCua.“ Zavøel oèi a zašeptal: „Poøád slyším, jak køièel.“ Mlèeli jsme a po chvíli Adam pokraèoval: „Všichni diktátorovi lidé se rozprchli a nechali nás tam. Asi si nebyli jistí, jestli je doopravdy mrtvý, i když mu usekli hlavu. Po èase – musela ubìhnout hodnì dlouhá doba, to jsem si ale uvìdomil až pozdìji – jsem zjistil, že se mùžu hýbat. Všichni až na Christiansena a mì byli mrtví. Podpírali jsme se navzájem a nìjak jsme se odtamtud dostali, byli jsme ale tak vážnì zranìní, že nás oba poslali domù. Christiansenovi stejnì konèila služba a mì asi považovali za blázna, protože jsem poøád plácal nìco o vlcích. Poslali nás domù tak rychle, že si žádný z doktorù nestaèil všimnout, jak rychle se uzdravujeme.“ „Jsi v poøádku?“ zeptal se Samuel. Adam se zachvìl a pøitáhl si pøikrývky blíž k tìlu. „Omlouvám se. O tomhle zrovna èasto nemluvím. Je to tìžší, než jsem si myslel. No, jeden z kamarádù z armády, který se vrátil do Státù pár mìsícù pøede mnou, se doslechl o tom, že jsem doma, a pøijel mì navštívit. Opili jsme se, já se o to teda aspoò pokusil. Zaèínal jsem si všímat, že musím vypít obrovské množství whisky, aby na mì mìla aspoò nìjaký vliv, ale uvolnil jsem se natolik, že jsem mu povìdìl o vlkodlakovi. Díkybohu za to, protože mi uvìøil. Zavolal pøíbuznému a spoleènì mì pøesvìdèili, že mi o pøíštím úplòku vyraší chlupy a nìco zabiju. Vzali mì do své smeèky a starali se o bezpeèí ostatních, dokud jsem se nemìl pod kontrolou.“ „A co ten druhý muž, který pøežil?“ zeptala jsem se. „Christiansen?“ Kývl. „Pøátelé ho taky našli. Dostali by se k nìmu vèas, když se ale vrátil domù, zjistil, že si jeho žena zaèala nìco s jiným. Sbalila mu vìci a èekala na nìj s milencem a s rozvodovými papíry.“ „Co se stalo?“ zeptal se Samuel. „Rozsápal je.“ Zadíval se mi ve zpìtném zrcátku do oèí. „Dokonce i bìhem prvního mìsíce je možné promìnit se, když se dostateènì rozzlobíš.“ „Já vím,“ øekla jsem mu. Trhanì kývl. „No, pøesvìdèili ho, aby zùstal se smeèkou, dokud se nenauèí vše potøebné k pøežití. Ale pokud vím, nikdy se nepøipojil k žádné oficiálnì. Žije jako vlk samotáø.“ Vlk samotáø je muž, který se odmítne pøipojit ke smeèce nebo nenajde smeèku, která by ho pøijala. Musím dodat, že ženám není podobná vìc dovolena. Co se týká žen, nevstoupili vlkodlaci ještì ani do dvacátého, natož do jednadvacátého století. Dobøe, že nejsem vlk – anebo je to naopak škoda. Nìkdo je musí probudit. „Christiansen byl jeden z vlkù, kteøí vtrhli k tobì domù?“ zeptala jsem se. Kývl. „Nevidìl jsem ho ani neslyšel, držel se ode mì dál, ale cítil jsem ho. Bylo tam nìkolik lidí a tøi nebo ètyøi vlci.“ „Dva jsi zabil,“ øekla jsem. „Já se postarala o tøetího.“ Snažila jsem si vzpomenout, co jsem u nìj doma cítila, ale sledovala jsem jen Jessin pach. Adamùv dùm navštívilo tolik vlkù a já jich z jeho smeèky znala jménem jen nìkolik. „Poznala jsem èlovìka, který si tehdy v noci poèíhal na Maca, ale nikým jiným si nejsem jistá.“ „Øekl bych, že mì chtìli uklidit z cesty, dokud neudìlají to, proè pøišli, ale všechno pohnojili,“ øekl Adam. „Zaèalo to smrtí Maca. Pokusili se ho unést z garáže, takže ho oèividnì k nìèemu potøebovali, a pochybuji, že ho plánovali zabít u mì doma.“ „Nechali mi ho na prahu,“ øekla jsem. „Opravdu?“ Adam se zamraèil. „Že by varování?“ Vidìla jsem, jak o tom dlouze pøemýšlí, a nakonec dospìl ke stejnému závìru jako já. „Když se budeš držet stranou, nechají tì být.“ „Využili tak tìlo, se kterým nepoèítali,“ poznamenala jsem. „Nìkdo zajel k mému domu, hodil mi tìlo na práh a zmizel døív, než jsem staèila vyjít ven. Lidi, které nechali u tebe, odtamtud vystøelili, jako by jim za patami hoøelo. Pravdìpodobnì s sebou vzali Jesse. Já se k tobì dostala právì vèas, abych zabila posledního vlka, se kterým jsi bojoval.“ Snažila jsem si vzpomenout, kolik bylo hodin. „Odhadovala bych, že mohlo být tak pùl páté ráno.“ Adam si promnul èelo. Samuel øekl: „Takže støelili Maca, støelili Adama a poèkali, dokud Mac nezemøel. Hodili ti jeho tìlo na práh, pak se Adam probudil, a tak popadli Jesse a nechali na místì tøi vlkodlaky, aby… Adama zabili? Ale proè unesli Jesse? Pøece je tam nenechali jen proto, abys je oddìlal.“ „První vlk, se kterým jsem se porvala, byl velmi mladý,“ øekla jsem pomalu. „Pokud na tom byli ostatní stejnì, možná nad sebou prostì ztratili kontrolu, a jejich kumpáni vzali nohy na ramena, protože je nemohli uklidnit.“ „Christiansen není mladý,“ namítl Adam. „Jedním z vlkodlakù byla žena,“ øekla jsem. „Ten, kterého jsem zabila, mìl hnìdožlutou barvu, skoro jako Leah, ale tmavší. Druhý mìl obvyklejší zbarvení, šedé a bílé. Nevzpomínám si na žádná výrazná znamení.“ „Christiansen je rudozlatý,“ øekl Adam. „Takže byl Jessin únos od poèátku jejich hlavním cílem, nebo se prostì snažili vytìžit co nejvíce ze zpackaného úkolu?“ „Jesse,“ zachraptìl Adam, a když jsem se po nìm ohlédla, uvìdomila jsem si, že Samuelovu otázku vùbec neslyšel. „Probudil jsem se, protože Jesse vykøikla. Už si vzpomínám.“ „Na podlaze v obýváku jsem našla rozlámaná pouta.“ Pøibrzdila jsem, abych nevrazila zezadu do karavanu, který se plížil do kopce pøed námi. Nemusela jsem zas tolik zpomalit. „Byla støíbrná. Podlaha byla plná støepù, mrtvých vlkodlakù a kusù nábytku. Myslím, že tam nìkde musela být i kotníková pouta.“ Pak mì nìco napadlo. „Možná si pøišli pro Maca a Adama chtìli potrestat za to, že ho vzal k sobì.“ Samuel zavrtìl hlavou. „Mercy, tobì mohli nechat varování, mohli ti chtít udìlit lekci. Smeèka mladých vlkodlakù, zvláš� když je vede zkušený vlk, by nerozzuøila alfu jen proto, aby ho ‚potrestala‘ za to, že se plete do jejich záležitostí. Za prvé neznám lepší zpùsob, jak rozzuøit maroka. A za druhé je tu sám Adam. Není jen alfa Smeèky columbijského poøíèí, je zpropadenì skoro nejsilnìjší alfa ve Státech, samozøejmì s výjimkou mì.“ Adam zabruèel, protože na nìj Samuelovo chvástání nijak nezapùsobilo. „Nemáme dost informací na to, abychom uhádli, co vlastnì mìli v plánu. Mac je mrtvý, a� už to byla nehoda nebo úmysl. Skoro zabili i mì a unesli Jesse. Byl s nimi èlovìk, kterého jsi poznala, a to znamená, že to má co do èinìní s Macovým pøíbìhem. A pøítomnost Christiansena znamená, že to má nìco spoleèného se mnou. Ale, k èertu, nevím, co mám já spoleèného s Macem.“ „Mercy?“ øekl Samuel. „Zapomnìla jsem ti øíct, že jsem se pøipojila k tajné spoleènosti záporákù, zatímco jsem byla pryè,“ oboøila jsem na Samuela podráždìnì. „Teï se snažím vybudovat harém svalnatých vlèích samcù. Prosím. Nezapomeò, že jsem Maca neznala, dokud mi nespadl rovnou do klína, a to až potom, co mu ti darebáci zpackali život.“ Samuelovi se úspìšnì podaøilo mì vytoèit a teï se natáhl a poplácal mì po noze. Pohlédla jsem do zrcátka a spatøila jsem, jak Adamovy èokoládovì hnìdé oèi zesvìtlaly do jantarové, jak je pøimhouøil a zadíval se na Samuelovu ruku, pak jsem ale musela obrátit pohled zpátky k cestì, abych se ujistila, že karavan pøed námi znovu nezpomalil. Za námi se plazila další ètyøi auta. „Nedotýkej se jí,“ zašeptal Adam. V jeho hlase zazníval stín hrozby, a protože si to asi uvìdomil, dodal: „Prosím.“ Poslední slovo umlèelo jedovatou poznámku, která se mi drala na rty, nebo� jsem si uvìdomila, že Adam je zranìný, bojuje o kontrolu s vlkem a náš rozhovor ho nijak neuklidnil. Ale nemìla jsem si dìlat starosti o sebe. Samuel pøesunul ruku nahoru po mém stehnì a stiskl, ale ne dost silnì na to, aby mi ublížil. Adam by si toho možná ani nevšiml, Samuel ale gesto doprovodil vyzývavým hrdelním vrèením. Nepoèkala jsem, abych zjistila, co udìlá Adam. Strhla jsem volant doprava, zajela ke krajnici a dupla na brzdy. Rozepnula jsem si pás, otoèila se a pohlédla Adamovi do žlutých oèí. Tìžce dýchal, protože jeho reakci na Samuelovu výzvu otupila bolest, kterou jsem mu zpùsobila neopatrnou jízdou. „Ty,“ øekla jsem pevnì a ukázala na nìj. „Zùstaneš tady.“ Nìkdy i alfové poslechnou, když rozkaz pronesete dostateènì pevným hlasem. A obzvláštì pøikážete-li, aby zùstali sedìt, když jsou pøíliš vážnì zranìní, než aby se pohnuli. „Ty,“ obrátila jsem pozornost k Samuelovi. „Ven, hned teï.“ Vysmekla jsem nohu zpod Samuelovy ruky, vyskoèila jsem z dodávky a mìla jsem štìstí, že mi kolemjedoucí truck neurval dveøe. Nebyla jsem si jistá, jestli mì budou poslouchat, ale odmítala jsem jet v autì se dvìma vlky, kteøí se touží navzájem roztrhat na kusy. Samuel pøece jen otevøel dveøe, zatímco já obcházela vpøedu dodávku. Po šesti krocích se ke mnì pøipojil. Dveøe dodávky byly zavøené. „Co to mìlo znamenat?“ zajeèela jsem na nìj, aby mì slyšel pøes øev motorù aut. Dobrá, teï už jsem se zlobila i já. „Myslela jsem, že se máš starat o to, aby Adama nikdo nevyzval, dokud nebude v poøádku. Nejsi tu proto, abys ho provokoval.“ „Nepatøíš mu,“ vyštìkl a ostøe cvakl bílými zuby. „Samozøejmì že ne!“ zafunìla jsem podráždìnì a trochu zoufale. Co mì to potkalo! „Ale nepatøím ani tobì! Proboha, Same, neøíkal ti, že mu patøím, prostì cítil, že vnikáš na jeho teritorium. Žádal tì o pomoc.“ Mìla bych dostat doktorát z vlkodlaèí psychologie. „Nebyla to výzva, hlupáku. Skoro ho zabili a on se teï snaží dostat svého vlka pod kontrolu. Dva nespáøení vlkodlaci se ve spoleènosti ženy vždycky zaènou chovat teritoriálnì, to víš líp než já. Mìl bys mít všechno pod kontrolou, ale chováš se hùø než on.“ Zhluboka jsem se nadechla. Vzduch páchl po zplodinách. Samuel se odmlèel a zhoupl se na patách, což znamenalo, že zvažuje ústup z boje. „Øekla jsi mi Same,“ podotkl zvláštním hlasem. Vylekalo mì to stejnì jako násilí, které z nìj èišelo, protože jsem netušila, proè se tak chová. Samuel, kterého jsem døíve znala, byl dobrák, hlavnì na vlkodlaka. Zaèínalo mi docházet, že nejsem jediná, kdo se bìhem let zmìnil. Nevìdìla jsem, jak na jeho poznámku reagovat. Nechápala jsem, co má spoleèného s naší situací, proto jsem ji ignorovala. „Jak mu chceš pomoct, když se neovládáš o nic víc než on? Co je to s tebou?“ Byla jsem upøímnì zmatená. Samuel vždycky umìl zklidnit rozbouøené vody. Jedním z jeho úkolù bylo uèit mladé vlky sebekontrole, aby jim bylo dovoleno žít. Není to náhoda, že vìtšina vlkodlakù je panovaèná jako Adam. Netušila jsem, co se Samuelem dìlat. Vìdìla jsem jen jedno, do vozu se nevrátí, dokud se nebude mít pod kontrolou. „Nejde jen o to, že jsi žena,“ zamumlal nakonec, i když jsem ho skoro neslyšela, protože v tu chvíli burácely kolem dvì motorky. „Tak o co jde?“ zeptala jsem se. Neš�astnì na mì pohlédl a já si uvìdomila, že nechtìl, abych ho slyšela. „Mercedes… Mercy.“ Odvrátil se a zadíval se na louky pod svahem, jako by skrývaly tajemství, po kterém pátral. „Cítím se neklidný jako štìnì. Ty mì zbavuješ kontroly.“ „Tohle všechno je moje vina?“ zeptala jsem se nevìøícnì. Znìlo to tak neuvìøitelnì, že mì zaèínal doopravdy dìsit – a kromì toho jsem odmítala pøijmout za tohle zodpovìdnost. Neèekanì se zasmál. V tu chvíli se doutnající vztek, bøitkost násilí a dominantní síla, které ztìžovaly vzduch okolo nás, vytratily. Byli jsme tu jen my dva a Samuelùv teplý pach – vonìl po domovì a lese. „Zùstaò tady a užij si naftových zplodin, Mercy,“ øekl, když kolem v èerném oblaku kouøe profunìla dodávka nutnì potøebující nový motor. „Dej mi pár minut, abych mohl urovnat situaci s Adamem.“ Obrátil se a vydal se k vozu. „Zamávám na tebe.“ „Žádné násilí?“ øekla jsem. Pøitiskl si ruku na srdce a uklonil se. „Pøísahám.“ Trvalo jim to tak dlouho, že jsem si zaèala dìlat starosti, ale nakonec otevøel dveøe a zavolal na mì. Nestáhl okénko, protože jsem mìla u sebe klíèe a okna byla na elektrické ovládání. Z nìjakého dùvodu, který jsem ještì poøád neodhalila, fungovala okénka jen jednotlivì, nikdy ne najednou, a to i když bìžel motor. Vyhoupla jsem se na sedadlo øidièe a støelila opatrným pohledem po Adamovi. Mìl zavøené oèi. Hodnocení: nejlepší 1 2 3 4 5 odpad FacebookMySpaceGoogleTwitterTopèlánky.czLinkuj.czJagg.czVybrali.sme.skDel.icio.us More Sharing ServicesSdílet Komentáøe Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední pøíspìvky | všechno Èlánek ještì nebyl okomentován. Komentáøe tohoto èlánku jsou moderovány. Váš pøíspìvek se zobrazí až po schválení autorem èlánku. Nový komentáø Téma: Jméno: Notif. e-mail *: Komentáø: [b] [obr] Odpovìzte prosím èíslicemi: Souèet èísel ètyøi a dvì 8 Jakmile se mi na mobilu pøestal objevovat roaming, zavolala jsem Zeemu. „Kdo je to?“ ozval se. „Mercy,“ øekla jsem mu. „Neøekla jsi mi, že ty náhradní díly byly pro upírùv mikrobus,“ prohlásil úseènì. Promnula jsem si oblièej. „Nemohla jsem si dovolit platit jim procenta jako ty,“ vysvìtlila jsem, a ne poprvé. V columbijském poøíèí, které tvoøily Richland, Kennewick a Pasco a menší mìsta jako Burbank a Západní Richland, platily upírùm všechny podniky, které podle nich patøily pod jejich jurisdikci (což znamenalo každý nadpøirozený tvor, který byl pøíliš slabý, než aby se jim postavil), výpalné. A stejnì jako mafie vás upíøi chránili jen sami pøed sebou. „Pøistoupili na to, že jim budu výmìnou opravovat auta – a oni zaplatí za díly. Zachovají si tak tváø a já se musím jen obèas podívat na Stefanùv mikrobus a nìjaký ten mercedes nebo BMW. Stefan není na upíra zas tak špatný.“ Ze sedadla vedle mì se ozvalo zavrèení. „To je v poøádku,“ øekl Adam Samuelovi. „Dáváme na ni pozor. A má pravdu, Stefan fakt není špatný – na upíra. Øíká se, že se stará o to, aby ji nikdo neotravoval.“ Netušila jsem, že mì nìjací upíøi chtìli otravovat. Anebo že se o mì Stefan zajímá natolik, aby zakroèil. „To jsem nevìdìl,“ øekl Zee, který oèividnì zaslechl Adamovu poznámku. Zaváhal. „S upíry jsou jenom trable, Mercy. Èím míò se s nimi stýkáš, tím líp. A vypsat každý mìsíc šek a poslat ho poštou je bezpeènìjší než jednat s nimi tváøí v tváø.“ „Nemùžu si to dovolit,“ zopakovala jsem. „Poøád splácím úvìr bance a nesplatím ho, dokud nebudu tak stará jako ty.“ „No, na tom nezáleží,“ øekl nakonec. „Já s ním nakonec jednat nemusel. Dodavatel poslal špatnou souèástku. Poslal jsem ji zpátky a zavolal jejich manažerovi. Správný díl by tu mìl být v pátek. Zítra je Díkùvzdání, takže døív to nešlo. Zavolal jsem na èíslo v upírovì složce a nechal mu vzkaz. Který upír pøehrává na záznamníku písnièku ze Scooby Doo?“ Byla to rétorická otázka, protože pokraèoval: „A byla tu nìjaká žena, prý ji poslal tvùj pøítel od polizei.“ Promnula jsem si èelo. Úplnì jsem zapomnìla na Tonyho dìvèe. „Zjistil jsi, co má s autem?“ „Mercy!“ oboøil se na mì uraženì. „Nemyslela jsem to jako urážku. Stálo to za opravu?“ „Má nadranc elektrické kabely,“ øekl. „Mercy…“ Zazubila jsem se. Ta žena zapùsobila i na Tonyho a ten prohlašoval, že se oženil se svou prací. „Líbí se ti,“ øekla jsem. Zee zabruèel. „Už jsi jí oznámil èástku?“ „Ještì jsem s ní nemluvil,“ øekl. „Je chudá, ale hrdá. Nedovolila, abych ji svezl domù, a tak šla s dìtmi pìšky. Telefon má jenom v práci.“ „Dobrá,“ øekla jsem. „Tak jaký je tvùj plán?“ „Zavolal jsem tvého polizist,“ øekl Zee. Ví, jak se Tony jmenuje. Má ho dokonce rád, i když dìlá, co mùže, aby to nedal najevo. Prostì si nerad pouští lidské úøedníky k tìlu. Má pravdu, ale já se neøídím vždycky rozumem. Kdyby ano, nevezla bych v dodávce dva vlkodlaky. „Co øíkal?“ zeptala jsem se. „Ta žena prý má staršího syna, který hledá nìjakou práci po škole.“ Nechala jsem ho mluvit. Líbilo se mi, jak se kroutí. Rád si hraje na drsného, protivného staøíka, ale srdce má ze zlata. „Tad je pryè a tobì chybí pomocník.“ A Mac je mrtvý. Ztratila jsem chu� starého gremlina škádlit. „V poøádku, Zee. Až s ní budeš mluvit, povìz jí, že si její syn mùže úèet odpracovat. Pokud bude za nìco stát, nabídnu mu Tadovo místo. Pøedpokládám, že už jsi jí auto opravil?“ „Ja,“ øekl. „Budeš si s tou paní ale muset promluvit sama, tedy pokud mì zítra nepotøebuješ. Má denní smìnu.“ „Ne, nepotøebuji. Zítra je Díkùvzdání. Nechám dílnu zavøenou. Prosím, nezapomeò dát do okna ceduli.“ „Žádný problém.“ Zaváhal. „Možná mám stopu Jesse. Právì jsem se chystal ti volat. Jedna z fae, která se poøád skrývá, by ti prý mohla pomoct, ale odmítá mi øíct víc, chce si promluvit pøímo s tebou.“ „Poøád se skrývá“ znamená, že si jí Šedí páni buïto nevšimli, anebo patøí ke strašlivým a mocným tvorùm. Tentokrát zavrèel Adam. Takhle to dopadá, když se snažíte vést soukromý hovor ve spoleènosti vlkodlakù. Když jsem poslouchala já, nìjak mi to nevadilo. „Jsme asi hodinu od mìsta,“ øekla jsem. „Mohl bys mi zaøídit schùzku ještì na dnešní veèer a nìkde, kde by se jí to hodilo?“ „Dobrá,“ øekl a zavìsil. „Slyšeli jste všechno?“ zeptala jsem se. „Adam nemùže jít,“ øekl Samuel pevnì. „Ne, Adame, sám to víš moc dobøe.“ Adam si povzdychl. „Dobrá. Dokonce pøipouštím, že nemùžu zùstat sám, ale chci tam Mercy. Mùžeme zavolat Darrylovi a…“ Samuel zvedl ruku. „Mercy,“ øekl, „proè jsi odvezla Adama až do Montany, místo abys požádala o pomoc jeho smeèku?“ „Byla jsem hloupá,“ øekla jsem. „Možná, ale pøesto nám to povìz.“ „Snažila jsem se spojit s Darrylem a najednou mì pøepadl nepøíjemný pocit. Vzpomnìla jsem si na nìco, o èem se spolu pøedchozí veèer bavili Ben s Darrylem, teï mi to ale nepøipadá dùležité.“ „Proè s tebou Ben s Darrylem vùbec mluvili?“ zeptal se Adam mírným hlasem, kterým se snažil lidi pøesvìdèit, že není rozzlobený. „Dokážu se o sebe postarat, Adame,“ øekla jsem mu. „Vynášela jsem odpadky a narazila na nì. Darryl Benovi prostì øekl, a� mì nechá být. Øekl: ‚Teï ne.‘ Netuším, proè jsem si myslela, že vìdìl, že se nìco stane.“ „Cítila ses nepøíjemnì,“ øekl Samuel. „A vymyslela sis hloupý dùvod.“ „Ano.“ Cítila jsem, jak rudnu. „Co si myslíš o jeho smeèce teï?“ Otevøela jsem ústa a zase je zavøela. „Zatracenì. Nìco není v poøádku. Myslím, že by se k ní Adam nemìl vrátit, dokud se nedokáže bránit.“ Samuel se opøel a samolibì se usmál. „Co?“ oboøila jsem se na nìj. „Nìèeho sis u mì doma všimla,“ øekl Adam. „Pachu nebo nìèeho podobného, co tì pøesvìdèilo o tom, že nìkdo ze smeèky je do celé vìci zapletený. Instinkt.“ Jeho hlas znìl ponuøe. „Pøipadalo mi divné, že se objevili tak krátce poté, co moji vlci odešli.“ Zavrtìla jsem hlavou. „Podívejte, já nic nevím.“ „Nikoho nezabijeme,“ ujistil mì Sam. „Alespoò ne na základì tvých instinktù. Ale proè nebýt opatrný? Zavolej svému pøíteli. Sejdeme se s fae zítra, až se bude mít Adam natolik pod kontrolou, aby mohl zùstat sám.“ „Ne,“ øekl Adam. „To urèitì.“ Bylo divné stát na stejné stranì jako Adam. „Èím døív Jesse najdeme, tím líp.“ „Nemùžu být na dvou místech zároveò,“ namítl Samuel. „A nedovolím, abys šla na schùzku sama, když nemáme tušení, o jakou fae jde.“ „Potøebujeme najít Jesse,“ oponovala jsem. „Moje dcera je na prvním místì.“ Samuel se obrátil a pohlédl na Adama. „Máš ve smeèce nìjakého dominantního vlka, kterému vìøíš? Nìkoho, kdo není v nástupnické linii?“ „Warrena,“ øekli jsme s Adamem jednohlasnì. Warren je mùj nejoblíbenìjší vlk v Adamovì smeèce a jediný vlkodlak, jehož spoleènost vyhledávám. Potkala jsem ho krátce poté, co jsem se do Tri-Cities pøistìhovala. To jsem ještì nevìdìla o zdejší smeèce. Od chvíle, kdy jsem opustila Montanu, jsem na žádného vlkodlaka nenarazila a rozhodnì jsem nepoèítala s tím, že jeden bude mít noèní smìnu na místní pumpì. Obezøetnì mì sledoval, ale protože byli v obchodì další lidé, beze slova pøijal mé peníze. Vzala jsem si od nìj drobné a usmála se. Poté jsme se navzájem ignorovali, dokud do obchodu nepøišla žena s modøinou na oku zaplatit za benzín, který manžel venku tankoval. Podala Warrenovi peníze, pak vzala pevnìji za ruku chlapce po svém boku a zeptala se Warrena, jestli mùže použít zadní dveøe. Nìžnì se na ni usmál a odvedl vydìšenou dvojici do malé kanceláøe vzadu v krámì, které jsem si doposud nevšimla. Nechal mì hlídat pokladnu a vyšel ven, aby si krátce promluvil s mužem u pumpy. Když se vrátil zpátky, mìl pro ženu dvì stì dolarù v hotovosti a manžel vystøelil od pumpy tak naštvanì nebo vydìšenì, až spálil gumy. Poèkali jsme s Warrenem s potluèenou dvojicí, dokud si pro nové klienty nepøijela pracovnice místního útulku pro ženy. Když odjeli, otoèila jsem se k nìmu a koneènì se pøedstavila. Warren byl správný chlap, skuteèný hrdina. A taky vlk samotáø. Nìjakou dobu mu trvalo, než mi dùvìøoval natolik, aby mi prozradil proè. V jiné dobì a na jiném místì by možná nevadilo, že je gay. Vìtšina vlkodlakù, kteøí jsou ve Státech u moci, se ale narodila v dobì, kdy homosexualita byla zloèin a trestala se i smrtí. Jeden z profesorù mi kdysi øekl, že posledním oficiálním èinem britské monarchie bylo odmítnutí královny Viktorie podepsat zákon, který prohlašoval sexuální akt jedincù stejného pohlaví za nelegální. Mìla bych k ní vìtší úctu, kdyby neodmítla jen z pøesvìdèení, že ženy by nìco podobného nikdy neudìlaly. Parlament zákon pozmìnil tak, že se vztahoval jen na muže, a ona ho podepsala. Královna Viktorie skuteènì nebyla nejosvícenìjší panovnice. A vlkodlaèí smeèky na tom nebyly o nic lépe. Pro Warrena nepøicházelo v úvahu, aby svoji sexualitu utajil, rozhodnì ne mezi vlkodlaky. Jak Adam se Samuelem pøed nìkolika hodinami jasnì pøedvedli, umí vlkodlaci velmi dobøe vycítit vzrušení. Nejde jen o pach, nýbrž i o zvýšenou teplotu a zrychlený tep. A vzrušení jednoho vlkodlaka vyvolá bojový instinkt u všech ostatních okolo. Není tedy tøeba øíkat, že vlk, kterého pøitahují jiní vlci místo vlèic, se èasto dostane do rvaèky. Skuteènost, že Warren pøežil tak dlouho, dosvìdèovala hodnì o jeho bojových dovednostech. Ale smeèka nepøijme vlka, který pùsobí problémy, a tak strávil století života odøíznutý od ostatních svého druhu. To já je pøedstavila krátce poté, co se Adam nastìhoval blízko mì. Mìla jsem Warrena u sebe na veèeøi a zrovna jsme se nìèemu smáli, už nevím èemu, když jeden z Adamových vlkù zaèal výt. Nikdy nezapomenu na truchlivý výraz ve Warrenovì tváøi. V dìtství jsem neustále slýchávala, že vlci mají žít ve smeèkách. Poøád to tak úplnì nechápu, ale Warrenùv výraz mi ukázal, že osamìlý život není pro vlka vùbec snadný. Následující ráno jsem zaklepala na Adamovy dveøe. Zdvoøile si mì poslechl a vzal si ode mì papírek s Warrenovým telefonním èíslem. Odešla jsem pøesvìdèená, že jsem selhala. Warren mi øekl, co následovalo. Adam ho pozval k sobì domù a dvì hodiny ho vyslýchal. Nakonec mu øekl, že ho nezajímá, jestli chce spát s kachnami, jen když bude poslouchat rozkazy. Podle záøivého úsmìvu, který se rozlil po Warrenovì tváøi, když mi o tom vyprávìl, to samozøejmì nebyl doslovný citát. Adam používá hrubé výraz jako všechny ostatní zbranì: vzácnì, ale s náležitým efektem. Nìkomu mùže pøipadat zvláštní, že se Warren stal Adamovým nejlepším pøítelem, když Darryl má vyšší postavení. Oba jsou ale hrdinové, dva hrášky v lusku. No, až na to, že Adam není gay. Zbytek smeèky nebyl z Warrena zrovna nadšený. Ale pomohlo, že vìtšina Adamových vlkù je mladší než on a posledních nìkolik dekád pøineslo ve srovnání s rigidní viktoriánskou érou obrovské zlepšení. A nikdo se taky nechtìl postavit Adamovi. Ani Warrenovi. Warrena nezajímá, co si ostatní vlci myslí, staèí mu, že má smeèku, místo, kam patøí. Když potøebuje pøátele, má mì a Adama. A to je víc než dost. Warren by Adama nikdy nezradil. Bez Adama by totiž nemìl smeèku. „Zavolám mu,“ øekla jsem a ihned se mi ulevilo. Zvedl sluchátko hned po druhém zazvonìní. „Tady Warren. Mercy, jsi to ty? Kde jsi byla? Víš, kde jsou Adam a Jesse?“ „Adam je zranìný,“ øekla jsem. „Lidé, kteøí mu ublížili, unesli Jesse.“ „Povìz mu, aby to nikomu neøíkal,“ ozval se Samuel. „Kdo to byl?“ Warrenùv hlas znìl najednou chladnì. „Samuel,“ odpovìdìla jsem. „Branùv syn.“ „Jde tu o pøevrat?“ zeptal se Warren. „Ne,“ odvìtil Adam ze zadního sedadla. „Alespoò ne z Branovy strany.“ „Promiòte,“ øekla jsem. „Tohle je mùj telefon. Mohli byste prosím pøedstírat, že jde o soukromý hovor? To platí i pro tebe, Warrene. Pøestaò poslouchat jiné lidi v mojí dodávce.“ „Dobøe,“ souhlasil Warren. Sotva uslyšel Adama, uvolnil se a do hlasu se mu vrátil pøíjemný jižanský pøízvuk. „Jak se dneska máš, Mercy?“ zeptal se, ale jak pokraèoval, hlas mìl stále ostøejší. „A slyšela jsi tu pøekvapivou novinku? Do domu našeho alfy se nìkdo vloupal a on i jeho dcera zmizeli. A jedinou stopou je vzkaz na záznamníku zatracené ruské èarodìjnice. Vzkaz, který odmítla komukoli pøehrát. Prý je od tebe, ale tebe taky nikdo nemùže najít.“ Samuel si opøel hlavu o opìrku, zavøel oèi a øekl: „Povìz mu, že mu vše vysvìtlíš na místì.“ Sladce jsem se usmála. „Vede se mi líp a líp, Warrene. Dìkuji za optání. Montana je moc hezké místo, ale dovolenou v listopadu bych ti tam doporuèila, jen pokud lyžuješ.“ „Na lyžích jsem nestál už dvacet let,“ zamumlal Warren, ale jeho hlas znìl š�astnìji. „Zalyžoval si bìhem vašeho krátkého výletu Adam?“ „Lyže sice má,“ øekla jsem, „ale tentokrát mu to nedovolilo zdraví. Vzala jsem s sebou doktora, ale zjistili jsme, že máme dneska veèer ještì schùzku. Co bys øekl tomu, kdybychom tì požádali, aby sis zahrál na ošetøovatele?“ „Rád,“ ujistil mì Warren. „Dneska veèer nepracuju. Øíkala jsi, že Jesse unesli?“ „Ano. A prozatím potøebujeme, abys to držel pod poklièkou.“ „Cestou z práce dneska ráno jsem jel kolem vašich domù,“ øekl Warren pomalu. „Bylo tam rušno. Myslím, že celé místo sleduje naše smeèka, ale pokud se jí chcete vyhnout, možná bude lepší, když strávíte noc u mì.“ „Myslíš si, že za tím stojí naše smeèka?“ zeptal se Adam. Warren si odfrkl. „Kdo by mi asi zavolal a øekl mi o tom? Darryl? Volala Auriel a øekla, že jsi zmizel, ale bez tebe stojí ženy z velké èásti stranou. Smeèka po vás prý pátrá – po všech tøech – ale víc nevím. Jak dlouho potøebuješ celou vìc utajit?“ „Tak den dva.“ Adamùv hlas znìl neutrálnì, ale jeho slova prozradí Warrenovi vše, co potøebuje vìdìt. „Pøijeïte ke mnì. Nikdo kromì tebe a Mercy pravdìpodobnì stejnì neví, kde bydlím. Mám dost místa pro všechny – tedy pokud v autì nevezete další lidi, kteøí doposud mlèeli.“ * Každé z mìst Tri-Cities má vlastní atmosféru a Richland nejvíce zasáhlo bìsnìní atomového vìku. Když se vláda rozhodla vyrábìt tu plutonium, musela postavit i mìsto. Po okolí je tedy roztroušeno dvacet šest typù budov, v nichž se mìli ubytovat dìlníci zamìstnaní v jaderném prùmyslu. Každý typ domu dostal vlastní oznaèení zaèínající písmenem od A do Z. Nepoznám je všechny, ale velké dvojdomky oznaèené písmeny A a B jsou nezamìnitelné. Domy A pøipomínají tak trochu farmy z východu – jsou dvoupodlažní, obdélníkové a bez pøíkras. Domy B tvoøí pøízemní obdélníky. Vìtšina se jich od výstavby zmìnila, lidé k nim pøistavìli verandy, promìnili je z dvojdomkù v jeden dùm a zase zpátky. Ale bez ohledu na renovace z nich poøád èiší robustní prostota, s níž nic nenadìlají ani cihlové fasády, terasy a cedrové obložení. Warren bydlel v pùlce dvojdomku typu A a vìtšinu jeho pøedzahrádky zabíral velký javor. Když jsme dorazili, èekal na verandì. Pøi našem prvním setkání vypadal trochu jako vandrák. Jeho souèasný milenec ho pøesvìdèil, aby se ostøíhal a zaèal se slušnìji oblékat. Mìl na sobì džíny bez dìr a košili musel nìkdy nedávno vyžehlit. Podaøilo se mi zaparkovat pøímo pøed jeho domem. Sotva jsem zastavila, seskoèil ze schodù a otevøel posuvné dveøe dodávky. Rychle pøelétl Adama pohledem. „Øíkáš, že k tomu došlo pøedevèírem v noci?“ zeptal se mì. „Jo.“ Nìkdy má tak silný pøízvuk, že ho zaènu nevìdomky napodobovat, i když jsem v Texasu nikdy nebyla. Warren si zastrèil palce do kapes a zhoupl se na podpatcích okopaných kovbojských holínek. „No, šéfe,“ prohlásil línì, „to bych asi mìl být rád, že vùbec žiješ.“ „A já bych byl rád, kdybys hnul zadkem a pomohl mi ven,“ zavrèel Adam. „Dneska ráno jsem na tom nebyl nejhùø, ale tahle kára potøebuje vymìnit tlumièe.“ „Všichni nemùžeme jezdit mercedesem,“ prohlásila jsem, když jsem vystoupila. „Warrene, tohle je Branùv syn, doktor Samuel Cornick. Je tu, aby nám pomohl.“ Warren se Samuelem si vymìnili pohledy jako dvojice kovbojù z filmu z padesátých let. Na nìjaké znamení, které jsem nepostøehla, se najednou Samuel usmál a napøáhl ruku. „Rád vás poznávám,“ øekl. Warren neodpovìdìl, ale potøásl Samuelovi rukou a vypadal, jako by ho pozdrav potìšil. Adamovi Warren øekl: „Bojím se, že bude snadnìjší, když tì ponesu, šéfe. Jsou tu pøední schody a pak schodištì do patra.“ Adam se neš�astnì zamraèil, ale kývl. „Tak jo.“ Warren vypadal s Adamem v náruèi trochu divnì, protože i když Adam není vysoký, má statnou postavu, kdežto Warren je stavìný spíše jako maratónský bìžec. Vlkodlaci si musí dávat pozor, aby podobné vìci nedìlali na veøejnosti èasto. Otevøela jsem dveøe, ale zùstala jsem v obýváku, zatímco Warren pokraèoval dál nahoru po schodech. Samuel èekal se mnou. Warrenùv dùm byl rozmìrovì vìtší než mùj karavan, ale díky malým pokojùm a schodišti mi vždycky pøipadal menší. Zaøídil si ho pohodlným nábytkem z výprodeje a knihovny plnily rozlièné knížky od vìdeckých pojednání po osahané paperbacky s cenovkami z antikvariátù na høbetech. Samuel se usadil na neprosezené stranì gauèe a natáhl si nohy. Odvrátila jsem se od nìj a prohlížela si obsah nejbližší knihovnièky. Cítila jsem v zádech jeho pohled, ale netušila jsem, naè myslí. „Ach, Mercy,“ ozvalo se tiše. „To je ale fešák. Proè s ním neflirtuješ?“ Pohlédla jsem smìrem ke kuchyni. Ve dveøích stál Warrenùv souèasný milenec Kyle. Opíral se o veøeje v typické póze stavìjící na odiv vypracované tìlo a na míru šité šaty. Jeho postoj byl stejnì klamný jako sklopená víèka a rty našpulené ve stylu Marilyn Monroe. To vše mìlo za úkol skrýt inteligenci, která z nìj dìlala jednoho z nejlépe placených rozvodových právníkù ve mìstì. Kdysi mi øekl, že homosexualita je v jeho oboru stejnou výhodou jako povìst žraloka. Ženy žádající o rozvod jednají radìji s ním než s právnièkami. Samuel ztuhl a tvrdì se na mì zadíval. Vìdìla jsem, o co mu jde – nelíbilo se mu, že se do záležitostí vlkodlakù plete èlovìk. Ignorovala jsem ho, Kyle ale naneštìstí ne. Vyèetl ze Samuelova výrazu nesouhlas, ale špatnì si vyložil pøíèinu. „Ráda tì vidím,“ øekla jsem. „Tohle je starý pøítel z Montany.“ Nechtìla jsem zacházet do podrobností, protože jsem byla pøesvìdèená, že je na Warrenovi, kolik toho Kylovi poví. „Samueli, Kyle Brooks. Kyle, doktor Samuel Cornick.“ Kyle se ramenem odstrèil od veøejí a vstoupil do obýváku. Políbil mì na tváø, pak si sedl na gauè tak blízko k Samuelovi, jak jen mohl. Nemìl o Samuela zájem. Všiml si ale jeho nesouhlasného pohledu a rozhodl se pomstít. Když se lidi mraèí, Warren se obvykle stáhne a ignoruje je. Kyle je ale z úplnì jiného soudku. Rád se dívá, jak se bastardi kroutí. Ráda bych øekla, že to pøehání, ale na druhou stranu nemohl vìdìt, že za Samuelovu reakci nemùže jeho sexuální orientace. Warren mu neøekl, že je vlkodlak. Bylo pøísnì vyžadováno, aby vlkodlaci mluvili o podobných vìcech jen se stálými druhy – a to u nich znamenalo muže a ženu – a trest za neuposlechnutí byl krutý. Vlkodlaci nemají vìzení. Ten, kdo poruší jejich zákony, je potrestán fyzicky nebo rovnou zabit. Ulevilo se mi, že Samuela Kylova okatá pøítulnost spíše pobavila, než urazila. Když ale Warren sešel dolù ze schodù, zarazil se pøi pohledu na Kylovu ruku na Samuelovì stehnì. Znovu vykroèil a choval se lehce a uvolnìnì, já však cítila ve vzduchu sílící napìtí. Nemìl radost. Nedokázala jsem øíct, jestli žárlí, nebo má o milence strach. Samuela sice neznal, ale vìdìl, jak na podobné vìci reaguje vìtšina vlkodlakù. „Kyle, myslím, že bude lepší, když se na pár dní vrátíš do svého domu a zkontroluješ, v jakém je stavu,“ øekl Warren klidným tónem, ale jeho líný pøízvuk byl ten tam. Kyle mìl vlastní dùm, drahé sídlo na jednom z kopcù v Západním Richlandu, ale nastìhoval se k Warrenovi, když se Warren odmítl pøestìhovat k nìmu. Pøi Warrenových slovech ztuhl. „Musím u sebe nìkoho na pár dní schovat,“ vysvìtlil Warren. „Nejde o nic nelegálního, ale nebude to tu bezpeèné, dokud neodejde.“ Samuel se mohl klidnì stát neviditelným, protože Kyle mu pøestal vìnovat jakoukoli pozornost. „Drahoušku, pokud mì tady nechceš, pùjdu. Asi bych mìl pøijmout Geordiho pozvání na Díkùvzdání, že ano?“ „Je to jen na pár dní,“ ujistil ho Warren se srdcem na dlani. „Má to nìco spoleèného s tím, proè jsi byl poslední dny tak neklidný?“ Warren pohlédl na Samuela a rychle kývl. Kyle na nìj chvíli hledìl, pak také kývl. „Dobrá. Pár dní. Nechám si tady vìci.“ „Zavolám ti.“ „Zavolej.“ Kyle odešel a tiše za sebou zavøel dveøe. „Musíš mu øíct pravdu,“ nabádala jsem ho. „Povìz mu všechno, jinak ho ztratíš.“ Mìla jsem Kyla ráda, ale co víc, i slepý by vidìl, že ho Warren doopravdy miluje. Warren se bolestivì zasmál. „Myslíš, že by mìl radost z toho, kdyby se dozvìdìl, že spí s netvorem? Myslíš, že by to všechno spravilo?“ Pokrèil rameny a pøedstíral, že na tom nezáleží. „Jednou mì tak jako tak opustí, Mercy. Má diplom z Cornellu a já pracuju na noèní smìnì na benzinové pumpì. Nejsme zrovna dokonalý pár.“ „Nezdá se, že by mu to vadilo,“ oponovala jsem. „Dìlá, co mùže, abys byl š�astný. Pøipadá mi, že bys mohl udìlat i ty nìco pro nìj.“ „Je to zakázané,“ øekl Samuel smutnì. „Nemùže mu to øíct.“ „Co si myslíš, že Kyle udìlá?“ odsekla jsem pobouøenì. „Zaène všem vykládat, že Warren je vlkodlak? Kyle ne. Nedostal by se tam, kde je, kdyby neumìl držet pusu na zámek, a kromì toho by nikoho nezradil. Je právník, umí udržet tajemství. A mimo to je pøíliš hrdý, než aby ze sebe nechal udìlat další senzaci.“ „To je v poøádku, Mercy.“ Warren mì poplácal po hlavì. „Ještì mì neopustil.“ „Pokud mu nepøestaneš lhát, udìlá to,“ øekla jsem. Oba vlkodlaci se na mì podívali. Warren Kyla miloval a ztratí ho jen proto, že nìkdo rozhodl, že vlkodlak mùže øíct pravdu o tom, co je, jen manželovi nebo manželce. Jako by to nebyl recept na katastrofu. Byla jsem si docela jistá, že i Kyle Warrena miluje. Proè by jinak žil s Warrenem tady, když má obrovské moderní sídlo s klimatizací a bazénem? A Warren to všechno zahodí. „Jdu se projít,“ prohlásila jsem, protože už jsem mìla vlkodlakù na jeden den až po krk. „Vrátím se, až Zee zavolá.“ Nebyla jsem tak civilizovaná jako Kyle. Práskla jsem za sebou dveømi a vykroèila po chodníku pryè. Byla jsem tak rozèilená, že jsem skoro minula Kyla, který jen tak sedìl ve svém jaguárovi a hledìl pøed sebe. Než jsem si to mohla rozmyslet, otevøela jsem dveøe spolujezdce a vklouzla dovnitø. „Zavez nás k parku Howarda Amona,“ øekla jsem. Kyle po mnì støelil pohledem, mìl ale na tváøi svùj právnický výraz, takže jsem nedokázala øíct, na co myslí, nos mi ale prozradil, že se cítí rozzlobený, ublížený a odrazený. Nebylo pochyb o tom, že jsem se chystala udìlat nebezpeènou vìc. Warren nemlèel jen proto, že musel ve všem poslouchat alfu. Pokud zaène Kyle vykládat svìtu o vlkodlacích, umlèí ho. A a� už mì Adam a Bran mají rádi, nebo ne, pokud se dozví, že jsem mu o tom øekla já, umlèí i mì. Znám Kyla dost dobøe na to, abych riskovala a svìøila mu naše životy? Jaguár plul øídkým odpoledním provozem jako tygr džunglí. Kylovo øízení ani výraz neprozrazovaly vztek, který mu zrychlil srdeèní tep, ani bolest, která zlost živila, ale já je pøesto cítila. Zaboèil k jižnímu konci parku a zaparkoval na jednom z prázdných míst. Byla jich tu spousta. Park v poøíèí není v listopadu zrovna oblíbeným výletním místem. „Je zima,“ øekl. „Mùžeme si promluvit v autì.“ „Ne,“ odmítla jsem a vystoupila. Mìl pravdu, bylo chladno. Vítr foukal jen slabì, ale øeka Columbie dodávala vzduchu na vlhkosti. V trièku politém kakaem jsem se chvìla zimou – anebo možná nervozitou. Udìlám to, a jen jsem doufala, že se v Kylovi nemýlím. Otevøel kufr auta, vytáhl lehkou bundu a oblékl si ji. Pak vyndal dlouhý pláš� a podal mi ho. „Obleè si to, než celá zmodráš,“ øekl. Zabalila jsem se do pláštì a do vùnì drahé kolínské. Jsme skoro stejnì vysocí, takže mi pláš� padl. „Líbí se mi,“ øekla jsem. „Musím si taky takový poøídit.“ Usmál se, ale v oèích mìl unavený pohled. „Projdìme se,“ øekla jsem, zavìsila se do nìj a vedla ho okolo prázdného høištì ke stezce podél øeky. Warren má pravdu, pomyslela jsem si. Situaci mezi nimi možná nijak nezlepší, když se Kyle dozví, že je netvor – ale obávala jsem se, že dnešek bude poslední kapka, pokud Kyla nìkdo nezasvìtí. „Miluješ Warrena?“ zeptala jsem se. „Nemyslím tím bezva sex a pøíjemnou spoleènost. Myslím, ‚dokud nás smrt nerozdìlí‘.“ Dobøe si odpovìï promyslel, a to posílilo moji nadìji. „Moje sestra Ally je jediná z rodiny, s kým mluvím. Pøed pár mìsíci jsem jí øekl o Warrenovi. Až do chvíle, než jsem se o nìm zmínil, jsem si neuvìdomil, že jsem jí o svých milencích zatím nikdy nevyprávìl.“ Zakryl moji ruku na paži svou a zahøál ji. „Rodièe dlouhé roky odmítali, co jsem. Když jsem jim to koneènì otevøenì øekl… po tom, co mi matka zaøídila schùzku s další mladou ženou se správným pùvodem, otec mì vydìdil. Sestra Ally mi zavolala, sotva se o tom doslechla, ale po prvním rozhovoru jsme se vyhýbali jakékoli zmínce o tom, že jsem gay. Když s ní mluvím, mám pocit, jako bych mìl na hrudi vyšité šarlatové písmeno, a oba se snažíme pøedstírat, že tam není.“ Hoøce, rozzlobenì se zasmál. Když znovu promluvil, znìlo to krotce. „Ally øíkala, že ho mám pøivést na návštìvu.“ Pohlédl na mì a já pochopila, co pro nìj její pozvání znamená. Šli jsme rychle a park se zúžil jen v pruh trávy po obou stranách stezky. Dostali jsme se do míst, kde peèlivì upravený bøeh øeky ustoupil keøùm a vysoké, zimou zežloutlé trávì. Na kopci, odkud byl výhled na øeku, stála kovová houpaèka. Odtáhla jsem ho k ní a posadila se. Bylo dùležité, aby se mi to povedlo. Nadešel onen okamžik a já najednou dostala strach, že všechno pokazím. Pomalu jsme se houpali a pozorovali øeku, která v houstnoucích stínech a pod zataženým nebem vypadala skoro èerná. Po chvíli si promnul oblièej, aby si ho zahøál a utøel si slzy, které mu vyhrkly do oèí. „Bože,“ øekl a já sebou trhla. Nejsem upír, který nesnese Jeho jméno, ale nemám ráda, když ho nìkdo pronáší nadarmo. Když ale pokraèoval, napadlo mì, že ho možná pøece jen nadarmo nepoužil. „Miluji ho.“ Znìlo to, jako by mu nìkdo vytrhl slova z hrdla. „Ale odmítá mì pustit blíž. Lidé mu zavolají uprostøed noci a on prostì odejde, aniž by mi øekl kam.“ Na stezce, kterou jsme pøišli, se objevil osamìlý cyklista v pøiléhavém trikotu skuteèných nadšencù. Mihnul se okolo nás ve šmouze špic a supermansky modré lycry. „Pìkné nohy,“ poznamenal Kyle. Byla to stará hra. Kyle a já jsme si porovnávali dojmy, zatímco Warren pøedstíral podráždìní. Opøela jsem si hlavu o Kylovo rameno. „Je pøíliš malý. Nelíbí se mi, když jsem tìžší než mùj chlap.“ Kyle se zaklonil a upøel oèi na nebe nad øekou. „Minulý mìsíc jsme byli v Seattlu. Zahnal tam na útìk bandu opilých chuligánù, kteøí napadali gaye, vydìsil je jen nìkolika slovy. Ale tenhle Darryl se k nìmu chová, jako by byl… špína, a Warren si to prostì nechá líbit. Nerozumím tomu. A dneska veèer…“ Zhluboka se nadechl a obrnil se. „Jede v obchodu s drogami?“ Rychle jsem zavrtìla hlavou. „Ne. Nejde o nic ilegálního.“ Tedy ještì ne. „Takže je fae?“ zeptal se, jako by mu to nijak zvláš� nevadilo. „Fae vystoupili na veøejnost už pøed lety.“ Odfrkl si. „Pøece nejsi tak hloupá. Znám nìkolik doktorù a uèitelù, kteøí poøád tají, že jsou gayové – a jediné, s èím si musí dìlat starost, je, že pøijdou o práci, ne že jim nìjaká skupina idiotù podpálí dùm.“ Cítila jsem, že dospìl k názoru, že Warren je fae, a to ho znaènì uklidnilo. „Vysvìtlilo by to spoustu vìcí, tøeba jeho sílu a to, že ví, kdo pøichází, ještì než otevøe dveøe.“ Probudilo to ve mnì nadìji, i když fae není totéž jako vlkodlak. Ale pokud dokáže pøijmout jedno, možná mu nebude vadit ani to druhé. „Není fae,“ øekla jsem a chystala se vysvìtlit, co vlastnì Warren je, slova se mi ale zadrhla v hrdle. „Tohle by mi mìl øíct Warren,“ namítl Kyle. „Ano,“ souhlasila jsem. „Ale nemùže.“ „Tím chceš øíct, že nechce.“ „Ne. Nemùže.“ Zavrtìla jsem hlavou. „Nemám hodnì pøátel,“ øekla jsem. „Ne takových, které bych pozvala domù a koukala s nimi na hloupý film. Mám vlastnì jenom tebe a Warrena.“ Nemám ani mnoho kamarádek. V mém oboru se se ženami zrovna èasto nestýkám. „To je smutné,“ poznamenal Kyle a pokraèoval: „Ty a Warren jste taky jediní, s kým baštím popcorn.“ „Patetické.“ Škádlení pomohlo. Zhluboka jsem se nadechla a prostì to øekla: „Warren je vlkodlak.“ „Cože?“ Kyle zastavil houpaèku. „Vlkodlak. Však víš. Volání mìsíce, bìhání po ètyøech, velké zuby. Vlkodlak.“ Podíval se na mì. „Mluvíš vážnì.“ Kývla jsem. „A ty se o tom nikomu nezmíníš.“ „Ach, opravdu?“ „Proto ti o tom Warren nemohl øíct. A taky protože to Adam, alfa jeho smeèky, zakázal. Když teï pùjdeš a povíš o tom úøadùm a novinám, zabijí tì, i kdyby ti nikdo nevìøil.“ Vìdìla jsem, že ze sebe slova doslova chrlím, ale nedokázala jsem zpomalit. U Warrena doma mi to nepøipadalo tak nebezpeèné. Samuel s Warrenem mì možná mají rádi, ale existuje spousta vlkodlakù i pøímo tady ve mìstì, kteøí by mì – a Kyla – s radostí zabili za to, co jsem mu právì øekla. „Warren s nimi bude bojovat, ale je jich pøíliš mnoho. Zemøe, a ty s ním.“ Kyle zvedl ruku. „Zadrž. Není trochu brzy na to, abys nás s Warrenem pohøbívala?“ Zhluboka jsem se nadechla. „To doufám. Musíš mi vìøit, berou své utajení velmi vážnì. Jak jinak by zùstali neodhalení tak dlouho?“ „Mercy.“ Vzal mì za ruku. Jeho byla na dotyk studená, ale možná za to mohl vítr. „Vlkodlak?“ Nevìøil mi, a to mùže být ještì nebezpeènìjší. „Pøed dvaceti lety nikdo nevìøil ani na fae. Podívej, mùžu ti to dokázat.“ Rozhlédla jsem se po holých, bezlistých køovinách. Nebyly dost husté na to, aby mì pøi svlékání a promìnì schovaly, ale na øece nepluly žádné lodì, a pokud se v nesprávnou chvíli neobjeví další cyklista… mohla bych se promìnit v šatech – pøi promìnì se zmenším – ale když už se mám odhalit na veøejnost, radìji to udìlám za keøem. Kojot v lidských šatech vypadá smìšnì. „Poèkej tady.“ Vrátila jsem mu pláš�, abych ho neumazala, pak jsem seskoèila z houpaèky a prošla starou trávou do køoví. Svlékla jsem se tak rychle, jak jen to šlo, a promìnila se, sotva jsem na zem odhodila poslední kus obleèení. Vybìhla jsem na stezku, posadila se a snažila se vypadat neškodnì. „Mercy?“ Kyle opìt nasadil právnický výraz, což prozradilo jeho šok. Opravdu mi nevìøil. Zavrtìla jsem ocasem a zakòourala. Vstal z houpaèky jako vetchý staøec a pøistoupil ke mnì. „Kojot?“ zeptal se. Když jsem se vrátila k šatstvu, následoval mì. Promìnila jsem se pøímo pøed jeho oèima a bleskurychle se oblékla, protože jsem slyšela, že se blíží kolo. „Nejsem vlkodlak,“ øekla jsem mu a prohrábla si vlasy. „Ale nic bližšího neuvidíš, dokud Warrena nepøemluvíš, aby se pøed tebou promìnil.“ Kyle vydal netrpìlivý zvuk, odstrèil mi ruce a upravil mi vlasy sám. „Vlkodlaci jsou vìtší,“ øekla jsem, protože jsem mìla pocit, že bych ho mìla varovat. „Mnohem vìtší. Nevypadají jako vlci. Vypadají jako obrovští, velikánští vlci, kteøí tì sežerou na posezení.“ „Dobøe,“ øekl a ustoupil. Myslela jsem, že mluví o mých vlasech, ale on pokraèoval. „Warren je vlkodlak.“ Podívala jsem se na nìj. Stále mìl ve tváøi svùj právnický výraz a já si povzdychla. „Nemohl ti to øíct. Když ti to povím já a ty neudìláš nic hloupého, nic se nám nestane. Ale kdyby ti to øekl on, porušil by pøímý rozkaz a nezáleželo by na tom, jak bys zareagoval. Trest za podobný pøeèin je brutální.“ Stále nedával nic najevo. Uzavøel se do sebe, takže jsem nedokázala øíct, co cítí. Vìtšina lidí se tak dobøe ovládat nedokáže. „Nebude si jeho smeèka…“ trochu o slovo škobrtnul. „Nebude si myslet, že mi to øekl on?“ „Spousta vlkodlakù dokáže vycítit lež,“ øekla jsem. „Poznají, jak jsi to zjistil.“ Vrátil se k houpaèce, sebral pláš� a podržel mi ho. „Povìz mi o vlkodlacích.“ Zrovna jsem se mu snažila vysvìtlit, jak nebezpeèný mùže vlkodlak být a proè není rozumné flirtovat se Samuelem – nebo s Darrylem – když mi zazvonil mobil. Byl to Zee. „Práce?“ zeptal se Kyle, když jsem zavìsila. „Ano.“ Kousla jsem se do rtu. Usmál se. „To je v poøádku. Myslím, že na jeden den jsem slyšel tajemství víc než dost. Potøebuješ se vrátit zpátky k Warrenovi?“ „Nemluv s ním hned,“ øekla jsem. „Poèkej, až se ti to rozleží v hlavì. Pokud budeš mít otázky, zavolej mi.“ „Díky, Mercy.“ Objal mì paží okolo ramen. „Ale myslím, že o zbytku si promluvím pøímo s Warrenem. Až bude po všem.“ Hodnocení: nejlepší 1 2 3 4 5 odpad FacebookMySpaceGoogleTwitterTopèlánky.czLinkuj.czJagg.czVybrali.sme.skDel.icio.us More Sharing ServicesSdílet Komentáøe Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední pøíspìvky | všechno Èlánek ještì nebyl okomentován. Komentáøe tohoto èlánku jsou moderovány. Váš pøíspìvek se zobrazí až po schválení autorem èlánku. Nový komentáø Téma: Jméno: Notif. e-mail *: Komentáø: [b] [obr] Odpovìzte prosím èíslicemi: Souèet èísel pìt a pìt 9 Když jsem vstoupila dovnitø, sedìli Samuel s Warrenem na opaèných koncích obýváku a vzduch byl prosycen vztekem. Nedokázala jsem øíct, jestli se zlobí jeden na druhého, nebo kvùli nìèemu jinému. Vlkodlaci mají sklony vztekat se poøád kvùli nìèemu. Skoro jsem zapomnìla, jaké to je. Samozøejmì nejsem jediná s dobrým èichem. Warren, který sedìl nejblíže u dveøí, zhluboka zavìtøil. „Byla s Kylem,“ øekl mdle. „Voní po kolínské, kterou jsem mu dal. Øeklas mu to.“ Zaklel, ale v hlase mu zaznívala spíše bolest než vztek. Pocítila jsem ostré bodnutí viny. „Ty bys mu to neøekl,“ prohlásila jsem. Odmítala jsem se omluvit. „A zasloužil si vìdìt, že za všechno to svinstvo, které musí snášet, nemùžeš jenom ty.“ Warren zavrtìl hlavou a zoufale na mì pohlédl. „Máš snad sebevražedné sklony? Adam by vás za to mohl oba zabít. Vidìl jsem podobné vìci na vlastní oèi.“ „Jen mì, Kyla ne,“ øekla jsem. „Ano, zatracenì, i Kyla.“ „Jen pokud se váš milenec rozhodne jít za novináøi nebo na policii.“ Samuelùv hlas znìl mírnì, ale Warren se na nìj pøesto zamraèil. „Riskovala jsi pøíliš, Mercy,“ øekl Warren, když se obrátil zpátky ke mnì. „Jak myslíš, že bych se cítil, kdybych vás oba ztratil?“ Vyprchal z nìj všechen vztek a zùstalo jen zoufalství. „Možná jsi mìla pravdu. Mìl jsem to udìlat sám. Mìl jsem vzít to riziko na sebe. Když už se to mìl dozvìdìt, mìl jsem mu to øíct já.“ „Ne. Patøíš ke smeèce a pøísahal jsi poslušnost.“ Adam vrávoral na vrcholu schodištì a lehce se opíral o berli. Na sobì mìl bílé triko a džíny správné velikosti. „Kdybys mu to øekl, musel bych uplatnit zákon, nebo riskovat vzpouru ve smeèce.“ Posadil se na horní schod, myslím, že prudèeji, než zamýšlel, a zazubil se na mì. „Samuel i já mùžeme dosvìdèit, že Warren Kyleovi nic neøekl, že jsi to byla ty. A mùžu potvrdit, že Warren nesouhlasil. A ty, jak neustále tvrdíš, nepatøíš ke smeèce.“ Pohlédl na Warrena. „Už dávno bych ti dal svolení, ale i já se musím øídit rozkazy.“ Chvíli jsem na nìj zírala. „Vìdìl jsi, že s Kylem promluvím.“ Usmál se. „Øeknìme, že mì napadlo, že snad budu muset sejít dolù a zakázat ti to, abys vybìhla ze dveøí døív, než Kyle odjede.“ „Ty manipulativní bastarde,“ øekla jsem s nádechem obdivu. A dost, odšroubuju starému rabbitovi tøi pneumatiky. „Dìkuji.“ Skromnì se na mì usmál. A až dostaneme zpátky Jesse, pomùže mi s graffiti. „Jak to vzal?“ zeptal se Warren. Vstal z gauèe, postavil se k oknu a zíral ven. Ruce mu visely volnì u bokù, takže nedával najevo žádné pocity. „Nepobìží na policii,“ øekla jsem Adamovi a Samuelovi. Snažila jsem se najít nìco pozitivnìjšího pro Warrena, ale nechtìla jsem mu dìlat nadìje pro pøípad, že jsem se v Kyleovi zmýlila. „Øíkal, že si promluvíte,“ øekla jsem nakonec. „Až bude po všem.“ Zvedl si ruce k tváøi podobnì jako pøedtím Kyle. „Aspoò že ještì není po všem.“ Nemluvil s námi, ale já nedokázala snést jeho bezútìšný tón. Dotkla jsem se jeho ramene a øekla jsem: „Už nic víc nezpackej a myslím, že se s tím vypoøádá.“ * Vyrazili jsme se Samuelem na schùzku se Zeem a jeho informátorkou a já se stále snažila pøijít na to, jestli bych mìla být na Adama naštvaná za to, jak mnou manipuloval. Popravdì øeèeno nic neudìlal, že? Prostì si pøipsal zásluhy za moje èiny. Na semaforu naskoèila èervená a já musela zastavit za malou dodávkou pøed námi blíže než obvykle. Samuel se zapøel rukou o palubní desku a ostøe se nadechl. Udìlala jsem oblièej na chlapce na zadním sedadle, který se k nám otoèil. Stáhl si spodní oèní víèka a vyplázl jazyk. „Ne že by mi vadilo zpùsobit dopravní nehodu,“ øekl Samuel. „Ale jen v pøípadì, že by mìla smysl.“ „Cože?“ Pohlédla jsem na nìj, pak na vùz pøed námi. Zadní èást dodávky tvoøila neproniknutelnou stìnu asi pùl metru od našeho èelního skla. Vzápìtí jsem pochopila a zakøenila se. „Vanagony nemají nos,“ øekla jsem jemnì. „Pøední nárazník máš asi tøicet centimetrù od palcù u nohou. Mohl bys mezi auty projít.“ „Kdybych se natáhl, toho kluka bych se dotkl,“ øekl. Chlapec udìlal další oblièej a Samuel mu ho oplatil, strèil si palce do uší a roztáhl prsty jako lopatky paroží losa. „Víš, že jedním z Adamových úkolù je zabránit tomu, abys pobíhala kolem a vyprávìla svìtu o vlkodlacích.“ Naskoèila zelená a chlapec smutnì zamával, protože dodávka na nájezdu na mezistátní zrychlila. Také jsme zrychlovali, ale nájezd se stáèel a stoupal vzhùru do kopce, takže bude chvíli trvat, než nabereme správnou rychlost. Odfrkla jsem si. „Kyle není svìt.“ Pohlédla jsem na nìj. „A kromì toho jsi vìdìl, co se chystám udìlat, stejnì dobøe jako Adam. Kdybys mìl opravdu nìco proti, mohl jsi mì zastavit, než jsem odešla.“ „Možná si myslím, že Kyle je dùvìryhodný.“ Znovu jsem si odfrkla. „A mìsíc je hrouda èerstvého sýra. Nezajímá tì to. Myslíš si, že by vlkodlaci mìli vystoupit na veøejnost stejnì jako fae.“ Samuel se nikdy zmìny nebál. „Už bychom se stejnì nemohli dlouho skrývat,“ potvrdil Samuel. „Když jsem se vrátil zpátky do školy, uvìdomil jsem si, jak dalece forenzní medicína pokroèila. Pøed deseti lety jsme si museli dìlat starosti jen s laboratoøemi armády a FBI a staèilo mít pár lidí na správných místech. Ale nemáme dost vlkù na to, abychom infiltrovali policejní laboratoøe ve všech zapadákovech. Od chvíle, kdy se fae odhalili, vìnují vìdci mnohem vìtší pozornost anomáliím, které døíve považovali za chybu technik nebo kontaminaci. Pokud se k tomu táta brzy neodhodlá, bude pøíliš pozdì.“ „Ty jsi dùvod, proè to vùbec zvažuje.“ Dávalo to smysl. Bran vždy vìnoval velkou pozornost tomu, co mu Samuel radil. „Táta není hloupý. Jakmile pochopil, èemu èelíme, dospìl ke stejnému závìru. Na pøíští jaro naplánoval schùzku všech alfù.“ Odmlèel se. „Napadlo ho, že by mohl použít Adama, pohledného hrdinu války ve Vietnamu.“ „A proè ne tebe?“ zeptala jsem se. „Pohledného, nesobeckého doktora, který udržuje lidi naživu už celá staletí?“ „Proto je táta u moci, a ty jsi jen poskok,“ øekl. „Nezapomínej, co øíká pop-kultura, že staèí, aby tì vlkodlak jednou kousl a promìní tì. Je to pøedstava dost podobná AIDS. Bude chvíli trvat, než si nás lidi budou ochotni pøipustit k tìlu. Bude lepší, když si budou myslet, že vlkodlaci jsou jen v armádì a u policie. Však víš, ‚pomáhat a chránit‘.“ „Nejsem žádný poskok,“ zlobila jsem se. „Poskoci jsou nìkomu podøízení.“ Zasmál se, protože ho potìšilo, že si do mì mohl rýpnout. „Nevadí ti, že jsem to øekla Kyleovi døív?“ zeptala jsem se po chvíli. „Ne, mìlas pravdu. Mùže pøíliš mnoho ztratit, než aby to nìkde vyžvanil, a potøebujeme, aby za námi stáli lidi, jako je on – musí nám pomoct udržet pod kontrolou davy.“ „Vzdìlaný, výmluvný právník s dobrým rodokmenem?“ zeptala jsem se. Ano, to odpovídalo Kyleovi. „Nepatøí ale zrovna k mainstreamu.“ Samuel pokrèil rameny. „Být gay je dneska docela in.“ Vzpomnìla jsem si na to, co mi Kyle povìdìl o své rodinì, a pomyslela si, že se Samuel v nìkterých ohledech šerednì mýlí. Ale øekla jsem jen: „Povím Kyleovi, že si o nìm myslíš, že je in.“ Samuel se neèekanì zazubil. „Byl bych radši, kdybys to nedìlala. Bude se mnou ještì víc flirtovat.“ „Když už mluvíme o nepohodlí,“ øekla jsem. „Co to bylo mezi tebou a Warrenem?“ „Šlo o Warrena,“ øekl. „Jsem cizí, dominantní vlk na jeho teritoriu a byl rozèilený, protože si myslel, že ztratí lásku svého života. Kdybych tušil, jak je dominantní, zùstal bych pøes noc nìkde jinde. Zvládneme to, ale nebude to dvakrát pøíjemné.“ „Je tøetí v Adamovì smeèce.“ „Bylo by hezké, kdyby se mi to nìkdo obtìžoval øíct,“ zabruèel Samuel dobrosrdeènì. „Adam je zranìný a Darryl nebyl na místì, což znamenalo, že Warren musel pøevzít úlohu alfy. Není divu, že byl tak vytoèený. Chystal jsem se sebrat a jít na procházku, když ses objevila.“ Støelil po mnì ostrým pohledem. „Je divné, jak se uvolnil, když ses objevila. Jako by se objevil Adamùv zástupce – anebo jeho družka.“ „Nepatøím ke smeèce,“ odsekla jsem. „Nechodím s Adamem. Nemám ve smeèce žádné postavení. Ale promluvila jsem si s Kylem, což mìl nìkdo udìlat už dávno. Warrena to uklidnilo.“ Samuel mì dál sledoval. Koutky úst mìl zkroucené vzhùru, ale oèi plné vìcí, které jsem nedokázala rozluštit, když øekl: „Adam si na tebe uèinil nárok pøed smeèkou. Vìdìlas to?“ Nevìdìla. Vztekle jsem se nadechla, ale pak mì napadlo, proè se to asi stalo. „Musel smeèce zabránit v tom, aby mì zabila. Vlci zabíjí kojoty ve svém teritoriu. Když na mì vznesl nárok jako na družku, jsem v bezpeèí. Pokud to chápu dobøe, pøesnì o to ho Bran žádal. Neznamená to, že patøím k smeèce nebo jsem jeho družka. To první je nemožné, protože jsem kojot, to druhé proto, že by mì nìkdo musel napøed požádat.“ Samuelùv smích neznìl pobavenì. „Mysli si, co chceš. Za jak dlouho dorazíme k baru?“ „Leží na opaèné stranì Pasca,“ øekla jsem. „Budeme tam za deset minut.“ „No,“ øekl, „proè mi nepovíš nìco o Zeem a o fae, se kterou se máme setkat?“ „Moc toho nevím,“ pøiznala jsem. „Tedy o té fae. Jen to, že má nìjaké informace, které by nás mohly zajímat. A co se týká Zeeho, je to gremlin. Dal mi po vysoké moji první práci, a když odešel na odpoèinek, koupila jsem od nìj garáž. Poøád mi vypomáhá, když potøebuji nebo když se nudí. Rád vìci rozebírá, aby zjistil, proè nefungují, ale obvykle je na mnì, abych je poskládala zase dohromady.“ „Poblíž leží faeská rezervace.“ Kývla jsem. „Asi pìtašedesát kilometrù odsud. Pøímo u Walla Walla.“ „Adam øíká, že tu žije spousta nižších fae, a to pøilákalo i víc tìch mocnìjších.“ „O tom nic nevím,“ øekla jsem. „Cítím jejich magii, ale netuším, jak silní jsou.“ „Myslí si, že proto je taky v Tri-Cities víc upírù, duchù a jiných tvorù než tøeba ve Spokane, které je vìtší.“ „Snažím se nestrkat nos do vìcí jiných druhù,“ øekla jsem. „Vlkodlakùm se vyhnout nemùžu, ne když Adam bydlí hned vedle, ale snažím se. Jediní fae, se kterými se stýkám, jsou Zee a jeho syn Tad.“ „Fae jsou ochotní s tebou mluvit.“ Samuel si natáhl nohy, složil ruce za hlavu a roztáhl lokty jako køídla. „Podle Adama patøí tvùj bývalý šéf k nejstarším fae, ale mìla bys vìdìt, že kováøi gremlini k nižším fae nepatøí. A Warren se zmínil o tom, že tì èasto navštìvuje upír Stefan. A pak je tu ten lidský policista. Je nebezpeèné pøitahovat pozornost policie.“ Opravdu to znìlo, jako bych strkala prsty do všeho možného. „Zeeho pøinutili vystoupit na veøejnost Šedí páni,“ øekla jsem. „Proto ho nìkteøí považují za jednoho z nižších fae. Stefan svùj mikrobus miluje, a tak ho spolu opravujeme.“ „Cože?“ Zapomnìla jsem, že se se Stefanem nikdy nesetkal. „Není jako vìtšina upírù,“ snažila jsem se mu vysvìtlit. Stefan je jediný upír, kterého znám osobnì, ale vím, jak by se mìli chovat, chodím pøece do kina. „Všichni jsou stejní,“ prohlásil Samuel temnì. „Nìkteøí to prostì jenom lépe skrývají.“ Bylo zbyteèné se s ním hádat, obzvláštì když jsem s ním v podstatì souhlasila. „A za toho poldu nemùžu,“ zabruèela jsem a odboèila na sjezd do Pasca. Zdálo se, že nastal èas zmìnit téma, proto jsem øekla: „Vílí kopec ve Walla Walla je bar, kam turisté chodí koukat na fae. Naopak fae, kteøí nechtìjí, aby je nìkdo oèumoval, chodí ke Strýèku Mikeovi tady v Pascu. Zee tvrdí, že kouzlo brání lidem vstoupit. Na mnì nepùsobí, ale nevím, jestli má úèinek na vlkodlaky.“ „Nepùjdeš dovnitø beze mì,“ prohlásil. „Dobrá.“ Nikdy se nehádej s vlkodlaky, dokud to není nevyhnutelné, pøipomnìla jsem si. * Bar U strýèka Mikea ležel na opaèné stranì øeky Columbia než má garáž, v blízkosti prùmyslového parku v Pascu. Byla to stará budova, bývalý sklad, a skladištì stála i po obou jejích stranách, køiklavì pomalovaná místními dìtmi. Nevím, jestli výrostky odpuzovalo nìjaké kouzlo nebo za vším stál nìkdo se štìtkou a spoustou barvy, ale bar strýèka Mikea byl vždy naprosto èis�ounký. Zaboèila jsem na parkovištì a zhasla svìtla. Bylo kolem sedmé, na pravidelné hosty trochu brzo, takže na parkovišti stála jen ètyøi další auta, mezi nimi i Zeeho truck. Uvnitø panovala taková tma, že èlovìk by se asi zøítil dolù po schodišti, které vedlo do samotného baru. Samuel ve dveøích zaváhal, spíše aby se rozhlédl, než že by reagoval na kouzlo. Bar zabíral celou stìnu po naší pravici. Ve støedu místnosti byla vyklizená malá taneèní plocha se shluky stolkù po stranách. „Támhle jsou,“ øekla jsem Samuelovi a zamíøila do vzdáleného kouta, kde Zee uvolnìnì sedìl vedle relativnì pohledné ženy v upjatém kostýmku. Ještì nikdy jsem Zeeho nevidìla bez maskování. Tvrdil, že už se maskuje tak dlouho, že si v pøevleku za èlovìka pøipadá pohodlnìji. Zvolil si podobu støednì vysokého, plešatìjícího muže s pivním bøíškem. Tváø mìl drsnou, ale stále atraktivní, takže mu dodávala charakter. Spatøil nás pøicházet a usmál se. Spolu se ženou se posadil na místa, která se dala dobøe bránit, a sice zády ke stìnì, Samuel a já jsme proto usedli naproti nim. Nedokázala jsem øíct, jestli Samuelovi vadí sedìt zády k místnosti, i když byla témìø prázdná. Pøesunula jsem si židli tak, abych zbytek baru vidìla aspoò koutkem oka. „Ahoj, Zee,“ øekla jsem. „Tohle je doktor Samuel Cornick. Samueli, Zee.“ Zee kývl, spoleènici ale nepøedstavil. Místo toho se k ní otoèil a øekl: „O nich jsem ti vyprávìl.“ Mraèila se a �ukala do stolu dlouhými, pìstìnými nehty. Zpùsob, jakým je používala, mi napovìdìl, že ve skuteèné podobì má drápy. Snažila jsem se zachytit její pach, ale nakonec jsem to musela vzdát a pøiznat, že buïto žádný nemá, nebo je cítit železem a zeminou jako Zee. Zvedla oèi od nehtù a promluvila pøímo se mnou, ne se Samuelem. „Zee øíká, že zmizelo dítì.“ „Je jí patnáct,“ øekla jsem, abych doplnila podrobnosti. Fae nemají rádi, když se jim lže. „Je to lidská dcera místního alfy.“ „Za tohle bych se mohla dostat do velkých problémù,“ øekla. „Ale mluvila jsem se Zeem a to, co se vám chystám øíct, nemá nic spoleèného s fae, takže se o to s vámi mohu podìlit. Obvykle vlkùm nepomáhám, ale nelíbí se mi, když nìkdo zatahuje do boje nevinné.“ Èekala jsem. „Pracuji v bance,“ øekla nakonec. „Neøeknu vám ve které, ale využívají ji místní upíøi. Pravidelnì do ní ukládají peníze.“ Jinak øeèeno, obìti platí mìsíènì. Usrkla si pití. „Pøed šesti dny došlo k neoèekávanému vkladu.“ „Do mìsta dorazil nìkdo nový a zaplatil dávku,“ øekla jsem a napøímila se. To znìlo slibnì. Jeden fae nebo vlk by nemuseli zaplatit tolik, aby to upoutalo pozornost. „Dovolil jsem si pøed vaším pøíchodem promluvit se strýèkem Mikem,“ øekl Zee tiše. „O nikom novém neslyšel, což znamená, že se nìkdo snaží utajit svoji pøítomnost.“ „Musíme si promluvit s upíry,“ prohlásil Samuel. „Adam bude vìdìt, co dìlat.“ „To by trvalo pøíliš dlouho.“ Vytáhla jsem mobil a vytoèila Stefanovo èíslo. Bylo dost brzy na to, aby byl vzhùru, ale obèas se stalo, že zavolal kolem téhle hodiny. „Mercy,“ pozdravil mì vøele. „Jsi zpátky z výletu?“ „Ano. Stefane, potøebuji tvoji pomoc.“ „Co pro tebe mùžu udìlat?“ Nìco v jeho hlase se zmìnilo, ale s tím jsem si nemohla dìlat starosti. „V úterý v noci nebo ve støedu brzy zrána unesla skupina cizích lidí a vlkodlakù alfovu dceru. Je to moje osobní pøítelkynì, Stefane. Doneslo se nám, že by upíøi mohli vìdìt nìco o cizí smeèce ve mìstì.“ „Ach,“ øekl. „Za tohle nejsem zodpovìdný. Mám se na to dotázat?“ Zaváhala jsem. O upírech jsem vìdìla jen to, že se jim moudøí lidé vyhýbají. Jeho otázka znìla velice formálnì a já mìla pocit, že jde o nìco vìtšího než jen o obyèejný dotaz. „Co to pøesnì znamená?“ zeptala jsem se podezøívavì. Zasmál se. Veselý smích se k upírovi vùbec nehodil. „Bod pro tebe. Znamená to, že mì jmenuješ svým zástupcem a já tak získám práva, která bych jinak nemìl.“ „Práva na mì?“ „Nijak tì nezneužiju,“ øekl. „Dávám ti èestné slovo, Mercedes Thompsonová. Nepøinutím tì k nièemu proti tvé vùli.“ „Dobrá,“ øekla jsem. „Pak ano, poptej se na to.“ „Co víš?“ Pohlédla jsem na ženu s bezvýraznou tváøí. „Nemohu ti øíct všechno. Jen se mi doneslo, že by místní upíøi mohli vìdìt nìco o návštìvnících v Tri-Cities a že by to mohli být lidé, které hledám. Pokud s sebou nemají vlkodlaky, pak to nejsou oni. Je možné, že dìlají nìjaké experimenty s drogami.“ „Dotážu se na to,“ øekl. „Nech si mobil po ruce.“ „Nejsem si jist, zda to bylo moudré,“ poznamenal Zee, když jsem zavìsila. „Øíkal jsi, že jedná s vlkodlaky.“ Žena ohrnula horní ret. „Nezmínil ses o tom, že je v paktu i s nemrtvými.“ „Jsem automechanik,“ odpovìdìla jsem. „Nemám dost penìz na to, abych platila upírùm hotovì, a tak opravuji jejich auta. Stefan restauruje starý mikrobus. Je jediný, s kým jsem kdy jednala osobnì.“ Nevypadala š�astnì, ale aspoò se pøestala šklebit. „Oceòuji, že jste si na nás udìlala èas,“ øekla jsem a vyhnula se pøímému podìkování, které vás mùže dostat do velkých problémù. Nìkteøí fae považují dík za pøiznání, že jim nìco dlužíte. A to pak musíte dìlat všechno, co vám poruèí. Zee se postaral o to, abych se odnauèila dìkovat. „Alfa bude mít radost, až získá svoji dceru zpìt.“ „Je dobré starat se o alfovo štìstí,“ opáèila. Nedokázala jsem øíct, jestli to myslí upøímnì, nebo je uštìpaèná. Zprudka vstala a uhladila si sukni, abych mìla èas uhnout se židlí a ona mohla projít kolem. Než odešla, zastavila se u baru a promluvila s barmanem. „Voní jako vy,“ øekl Samuel Zeemu. „Je taky kováøka?“ „Prosím, gremlin,“ øekl Zee. „Možná je to nové jméno pro starou vìc, ale aspoò to není hloupý pøeklad. Je trol, spøíznìný tvor, ale nijak blízce. Trolové milují peníze a lichvu a spousta jich pracuje v bankovnictví.“ Zamraèil se na mì. „Sama do hnízda upírù nepùjdeš, Mercy, ani kdyby tì Stefan osobnì doprovodil. Zdá se lepší než ostatní, ale já už žiju hodnì dlouho. Upírovi se nedá vìøit. A èím pøíjemnìji vystupuje, tím je nebezpeènìjší.“ „Nemám v úmyslu nikam chodit,“ øekla jsem mu. „Samuel má pravdu, vlci dávky neplatí. Je pravdìpodobnìjší, že to jsou lidé, kteøí nemají s únosem Jesse nic spoleèného.“ Zazvonil mi mobil. „Mercy?“ Byl to Stefan, ale nìco v jeho hlase mì znepokojilo. Slyšela jsem ještì cosi, ale v baru teï bylo víc lidí a nìkdo pustil hudbu. „Poèkej chvíli,“ øekla jsem nahlas a zalhala, „promiò, neslyším tì. Pùjdu ven.“ Mávla jsem na Samuela a Zeeho a vyšla ven na tišší parkovištì. Samuel šel se mnou. Chystal se promluvit, ale já si pøitiskla prst na rty. Netušila jsem, jak dobøe upíøí slyší, ale nechtìla jsem riskovat. „Mercy, už mì slyšíš?“ Stefanùv hlas znìl pøíliš chladnì a vyrovnanì. „Ano,“ øekla jsem. Vtom jsem v pozadí zaslechla ženský hlas sladce øíct: „Zeptej se, Stefane.“ Ostøe se nadechl, jako by mu neznámá žena ublížila. „Je s tebou U strýèka Mikea cizí vlkodlak?“ zeptal se. „Ano,“ øekla jsem a rozhlédla se. Nikoho, jako je Stefan, jsem v okolí necítila a byla jsem si jistá, že podobný pach by mi neunikl. Upíøi musí mít nìkoho U strýèka Mikea, nìkoho, kdo poznal, že Samuel je vlkodlak a nepatøí k Adamovým vlkùm. „Má paní je pøekvapena, že ji o jeho návštìvì nikdo neinformoval.“ „Vlci nežádají o povolení ke vstupu, ne upíry,“ øekla jsem mu. „A Adam o nìm ví.“ „Adam zmizel a jeho smeèka zùstala bez vùdce.“ Mluvili témìø jednohlasnì, takže Stefanùv hlas znìl jako ozvìna jejího. Byla jsem si relativnì jistá, že neví, že ji slyším, Stefan ale ano. Ví, co jsem, protože jsem mu to ukázala. Oèividnì nevidìl dùvod informovat ostatní upíry. A nìkdo tak relativnì bezmocný jako já je zajímal jen málo. „Smeèka rozhodnì nezùstala bez vùdce,“ namítla jsem. „Smeèka je slabá,“ øekli. „A vlci ustanovili precedent. Zaplatili za povolení vstoupit na naše teritorium, protože jsme silnìjší než Adamova malá smeèka.“ Samuel pøimhouøil oèi a stiskl pevnì rty. Ti, kdo upírùm zaplatili, zabili Maca a unesli Jesse. „Takže cizinci mají s sebou vlkodlaky,“ øekla jsem ostøe. „Nejsou to Branovi vlci. Nemohou být smeèka. Nejsou nic. Jsou odpadlíci bez postavení. Já zabila dva a Adam další dva. A ty víš, že nemám nijak zvláštní moc. Skuteèní vlci by s podporou smeèky nikdy nepodlehli nìkomu tak slabému, jako jsem já.“ Byla to pravda a já doufala, že to oba slyší. Nastala dlouhá odmlka. Slyšela jsem mumlání v pozadí, ale nedokázala jsem rozeznat, co øíkají. „Možná,“ pøipustil Stefan nakonec unavenì. „Vezmi vlka a pøijeï k nám. Rozhodneme, jestli bude potøebovat povolení k pobytu, nebo ne. Když nebude, neexistuje dùvod, proè bychom vám neøekli vše, co potøebujete vìdìt, o odpadlících bez smeèky.“ „Nevím, kde máte sídlo,“ namítla jsem. „Pøijedu pro vás,“ øekl Stefan a zdálo se, že opìt mluví jen sám za sebe. Zavìsil. „Vypadá to, že dneska veèer navštívíme upíry,“ øekla jsem. Nìkdy bìhem rozhovoru vyšel ven i Zee. Nevšimla jsem si kdy, ale teï stál vedle Samuela. „Co o nich víš?“ Samuel pokrèil rameny. „Málo. Na nìkolik už jsem narazil.“ „Pùjdu s vámi,“ prohlásil starý mechanik tiše a nalil do sebe zbytek skotské ze sklenky, kterou vzal ven s sebou. „Moje schopnosti vám sice nepomùžou, upírùm kov nevadí, ale nìco o nich vím.“ „Ne,“ øekla jsem. „Potøebuji, abys udìlal nìco jiného. Pokud ti do zítøejšího rána nezavolám, chci, abys zavolal na tohle èíslo.“ Vytáhla jsem z penìženky starou úètenku a naškrábala na zadní stranu Warrenovo èíslo. „Warren je tøetí v Adamovì smeèce. Všechno mu povìz.“ Vzal si ho ode mì. „Nelíbí se mi to.“ Ale v neochotném souhlasu schoval papírek do kapsy. „Škoda, že nemáš víc èasu pøipravit se. Máš u sebe symbol víry, Mercy? Tøeba krucifix? Není sice tak úèinný, jak tvrdil pan Stoker, ale pomùže.“ „Já mám u sebe køížek,“ øekl Samuel. „Bran nás všechny nutí je nosit. U nás sice upíry nemáme, ale krucifixy pùsobí i proti jiným tvorùm.“ Jako tøeba proti nìkterým zákeønìjším fae, ale o tom by se Samuel pøed Zeem nezmínil, nebylo by to zdvoøilé. Stejnì jako by Zee nepøiznal, že tøetí a ètvrtá kulka v jeho pistoli jsou støíbrné, sama jsem je vyrobila. Ne že by to nezvládl, ale øíkala jsem si, že pokud se nìkdy dostane do køížku s vlkodlaky, bude to kvùli mnì. „Mercy?“ zeptal se Samuel. Nemám ráda køíže. Má nechu� ale nemá nic spoleèného s metafyziènem jako u upírù. Dokud jsem žila v Branovì smeèce, také jsem nosila køížek. Ale prostì se mi nelíbí nosit na krku nástroj umuèení Krista jako symbol Prince míru, který nás uèil milovat bližní. Zní to dobøe, a já tomu dokonce i vìøím. Ale popravdì mi z køížù prostì bìhá mráz po zádech. Živì si vzpomínám, jak jsem s matkou pøi jedné z jejích vzácných návštìv navštívila kostel. Mohlo mi být tak ètyøi nebo pìt let. Matka byla chudá, žila v Portlandu a prostì si nemohla dovolit navštìvovat mì èastìji. A tak když pøijela, ráda se mnou podnikala zvláštní vìci. Na víkend jsme si zajely do Missouly a v nedìli jsme si namátkovì vybraly kostel, abychom se zúèastnily bohoslužby. Mám dojem, že to udìlala spíše z povinnosti, než že by byla tak pobožná. Zastavila se, aby si promluvila s pastorem nebo knìzem, a já se zatoulala dovnitø, takže jsem byla sama, když jsem zahnula za roh a ocitla se tváøí v tváø soše Krista na køíži v nadživotní velikosti. Oèi jsem mìla v úrovni jeho nohou, které mìl pøibité ke døevu obrovským høebem. Nebylo by to tak zlé, ale nìkdo skuteènì talentovaný sochu vìrohodnì vybarvil, a to vèetnì krve. Nakonec jsme do kostela nešly a od té doby nedokážu pohlédnout na køíž, aniž bych na nìm vidìla umírat Božího syna. Takže žádný køíž. Ale protože mì vychovali v Branovì smeèce, mìla jsem u sebe nìco jiného. Zdráhavì jsem vytáhla øetízek a ukázala jim ho. Samuel se zamraèil. Figurka byla malièká, takže asi nepoznal, co to je. „Pes?“ zeptal se Zee s pohledem upøeným na øetízek. „Jehnì,“ odsekla jsem a schovala ho zpátky za trièko. „Kristovi se øíká ‚Beránek Boží‘.“ Samuelovi se roztøásla ramena. „Jasnì vidím, jak si Mercy drží od tìla zástup upírù støíbrnou ovcí.“ Cítila jsem, jak mi rudnou tváøe. Uštìdøila jsem mu tvrdý štulec do ramene, ale nijak to nepomohlo. Posmìšným hlasem se pustil do zpìvu. „Mercy mìla malé jehòátko…“ „Slyšel jsem, že záleží jen na víøe toho, kdo symbol nosí,“ øekl Zee, ale ani on se netváøil pøesvìdèenì. „Asi jsi to jehnì na upíra ještì nikdy nepoužila, co?“ „Ne,“ odsekla jsem. Poøád jsem se vztekala kvùli písnièce. „Ale pokud pùsobí Davidova hvìzda, a podle Brana pùsobí, pak by mìlo i tohle.“ Všichni jsme se otoèili, když na parkovištì zaboèil vùz. Vystoupili z nìj muži, jeden pozdravil Zeeho nadzvednutím imaginárního klobouku a všichni spoleènì zamíøili do baru. Nebyl mezi nimi žádný upír. „Mìli bychom vìdìt ještì nìco?“ zeptala jsem se Zeeho, který z nás byl podle všeho nejlépe informovaný. Já o upírech vìdìla jen to, že je lepší držet se od nich co nejdál. „Modlení nefunguje,“ øekl. „Pùsobí ale do jisté míry na démony a nejstarší z temných fae. Èesnek taky nefuguje…“ „Ale je dobrý na zahánìní hmyzu,“ ozval se Stefan, který se v tu chvíli objevil mezi dvìma zaparkovanými auty za Zeem. „Neublíží nám, ale strašlivì páchne a chutná ještì hùø. Pokud nás nenaštveš a nevezmeš s sebou pøítele se zálibou v èesneku, ocitneš se aspoò mezi posledními na jídelníèku.“ Neslyšela jsem ho pøicházet, nevidìla jsem ho ani necítila, dokud nepromluvil. Zee odnìkud tasil dýku s tmavou èepelí dlouhou jako moje paže a postavil se mezi mì a upíra. Samuel zavrèel. „Omlouvám se,“ øekl Stefan pokornì, když si uvìdomil, jak nás vylekal. „Pohybovat se nepozorovanì patøí mezi má nadání, ale obvykle to nepoužívám proti pøátelùm. Ale právì mám za sebou velmi nepøíjemné setkání, a proto jsem opatrný.“ Stefan je vysoký, ale vypadá, jako by zabíral míò prostoru, než by mìl, proto jsem ho jen zøídkakdy považovala za velkého muže, dokud se ovšem nepostavil vedle nìkoho jiného. Všimla jsem si, že je pøesnì stejnì vysoký jako Samuel a má skoro stejnì široká ramena, scházelo mu ale nìco ze statnosti vlkodlakù. Jeho tváø s pravidelnými rysy by se asi dala považovat za pohlednou, kdyby se ovšem nekøenil tak široce a nepoužíval tak osobité výrazy, že jsem ztrácela pojem o tom, jak ve skuteènosti vypadá. V tu chvíli se na mì ale mraèil. „Mám tì pøedvést své paní a bylo by mi milejší, kdybys byla vhodnìji obleèená.“ Pohlédla jsem dolù a uvìdomila si, že mám na sobì poøád stejné obleèení, které jsem si natáhla, než jsem se rozbìhla zjistit, co se dìje v Adamovì domì. Pøipadalo mi, jako by se to stalo už pøed týdnem, a ne pøedevèírem v noci. Trièko mi daroval Stefan za to, že jsem ho nauèila seøizovat ventily na mikrobusu. Stálo na nìm „Štìstí je nìmecká technika, italská kuchynì a belgická èokoláda“ a hyzdila ho velká skvrna od kakaa. Uvìdomila jsem si, jak dlouho už ho mám na sobì a také že je cítit trochu silnìji, než je u mì obvyklé – a ne pracím práškem nebo aviváží. „Vrátili jsme se do mìsta teprve pozdì odpoledne,“ omluvila jsem se. „Ještì jsem nemìla èas zajet domù a pøevléct se. Ale ty na tom nejsi o moc líp.“ Podíval se na sebe, zhoupl se na patách a rozpøáhl teatrálním zpùsobem doširoka ruce. Na sobì mìl prostou, rozepnutou èernou košili s dlouhými rukávy, bílé trièko a džíny s dírou na koleni. Nikdy jsem ho nevidìla v nièem formálnìjším, a pøesto se mi vždy zdálo, že se k nìmu nedbalý vzhled nìjak… nehodí, jako by mìl na sobì kostým. „Co, tohle?“ zeptal se. „Tohle obleèení podle mì nejlépe vyjadøuje ‚pøátelský upír‘,“ prohlásil. „Možná jsem si mohl vzít èerné džíny a èerné trièko, ale nerad to pøeháním.“ „Myslela jsem, že nás vyzvedneš.“ Významnì jsem se rozhlédla. „Kde máš auto?“ „Dorazil jsem rychlým zpùsobem.“ Nevysvìtlil to a pokraèoval: „Vidìl jsem tvoji dodávku, bude v ní dost místa pro všechny ètyøi.“ „Zee zùstane tady,“ øekla jsem. Stefan se usmál. „Aby pøivedl posily.“ „Víš, kde jsou lidé, kteøí napadli Adama?“ zeptala jsem se a neodpovìdìla na Stefanovu poznámku. Lítostivì zavrtìl hlavou. „Paní se neobtìžovala prozradit mi víc, než kolik jsem ti už øekl.“ Oblièej mu na okamžik ztuhl. „Ani si nejsem jistý, jestli mi nelhala. Je možné, že vùbec nic neví. Možná bude lepší, když si najdeš nìjakou výmluvu, abys nemusela se mnou, Mercy.“ „Cizinci už jednoho muže zabili a udìlali z Adamova domu kùlnièku na døíví,“ øekla jsem. „Pokud tvá paní ví, kde jsou, musíme se jí na to zeptat.“ Podivnì formálnì se mi uklonil, otoèil se k Samuelovi a zazubil se na nìj, aniž by odhalil špièáky. „Neznám vás. Musíte být ve mìstì nový.“ Pøedstavila jsem je, ale bylo oèividné, že se ze Samuela a Stefana nestanou ihned pøátelé – a nebyla to Stefanova vina. Byla jsem trochu pøekvapená. Oba muži byli šarmantní a dokázali ostatní snadno pøimìt k úsmìvu. Samuel se ale choval nezvykle ponuøe. Oèividnì nemìl rád upíry. Naskoèila jsem do dodávky a èekala, zatímco se Stefan se Samuelem velmi zdvoøile pøeli o to, kde kdo bude sedìt. Oba si vyhlídli zadní sedadlo. Byla jsem ochotná uvìøit tomu, že se Stefan jen snaží být ohleduplný, ale Samuel nechtìl, aby upír sedìl za ním. Než mohl odložit zdvoøilé chování a bez obalu mu to øíct, pøerušila jsem je. „Potøebuji Stefana vpøedu, aby mi øekl, kam jet.“ Zee mi zaklepal na okýnko, a když jsem nastartovala, abych ho spustila, podal mi dýku, kterou tasil, když Stefan vystoupil ze stínù, spolu s nìèím koženým, co vypadalo jako opasek a pochva. „Vezmi si to,“ øekl. „Opasek si mùžeš pøitáhnout.“ „Mohu?“ zeptal se Stefan nesmìle, když se usadil vedle mì. Zee úseènì kývl a já podala dýku Stefanovi. Upír vzal èepel do rukou a obracel ji ve svìtle lampièky v dodávce. Chystal se mi ji vrátit, ale Samuel se natáhl mezi sedadla a vzal mu ji. Vyzkoušel ostøí a øízl se pøitom do prstu. Nadechl se, ucukl a strèil si palec do úst. Na okamžik se nic nedìlo. Potom se dodávkou rozlila moc, která se v nièem nepodobala moci alfù ani magii, již používala Elizaveta Arkadìvna. Pøipomínala spíše maskovací kouzlo fae a chutnala po kovu a krvi. Vzápìtí se znovu rozhostil klid. „Myslím, že není zrovna moudré krmit staré èepele krví,“ poznamenal Stefan mírnì. Zee zaklonil hlavu a z plna hrdla se rozesmál. „Poslouchejte tady upíra, Samueli, synu Brana. Mojí dceøi vaše krev až pøíliš chutná.“ Samuel mi vrátil dýku i ostatní vìci, které k ní patøily. „Zee,“ øekl a potom, jako by nìco pochopil, nìmecky pokraèoval, „Siebold Adelbertkrieger aus dem Schwarzwald.“ „Siebold Adelbertsmiter z faeské rezervace Walla Walla,“ øekl Zee mírnì. „Siebold Pøemožitel Adelberta z Èerného lesa,“ pøeložila jsem a poprvé jsem použila nìco z povinných lekcí cizího jazyka. Nezáleželo na tom. A� už v angliètinì nebo v nìmèinì, v Samovì podání to znìlo jako titul, ale pro mì to nic neznamenalo. Staèí se zastavit v jakékoli irské vesnici a poví vám jména všech fae, s nimiž jejich pøedci pøišli do styku. Skály a tùòky tam nesou jména víl a kelpiù, kteøí tam žijí. Germánské pøíbìhy se toèí spíše okolo hrdinù. Existuje jen málo germánských fae, napøíklad Lorelei èi Dupynožka, èili Rumplcimprcampr, o nichž existují pøíbìhy, které lidem prozradí jejich jména spolu s varováním, s kým mají co do èinìní. Ale Samuel o Zeem nìco vìdìl. Zee si všiml mého pohledu a znovu se zasmál. „Nezaèínej, dìvèe. Žijeme v pøítomnosti a minulost a� se stará sama o sebe.“ Vystudovala jsem dìjiny, což je jeden z dùvodù, proè jsem automechanik. Vìtšinou uspokojuji svoji touhu po minulosti ètením historických románù a romancí. Už døíve jsem se snažila Zeeho pøimìt, aby mi vyprávìl pøíbìhy, ale je stejnì uzavøený jako vlkodlaci. Minulost skrývá pøíliš mnoho stínù. Teï jsem ale mìla jméno, a to znamenalo, že až se vrátím domù, podívám se na internet. Zee pohlédl na Stefana a smích mu zmizel z oèí. „Dýka asi proti upírùm moc nezmùže, ale chci, aby mìla u sebe aspoò nìco na obranu.“ Stefan kývl. „Dovolí jí nechat si ji.“ Dýka mi ležela v klínì a vypadala jako obyèejná zbraò, když jsem si ale vzpomnìla na dotyk její moci, opatrnì jsem ji vrátila do pochvy. „Nedívej se jim do oèí,“ øekl mi Zee neèekanì. „A to platí i pro vás, doktore Cornicku.“ „Nehraj s upíry hry na dominanci,“ øekl Samuel. „Vzpomínám si.“ Staré vlèí úsloví však mìlo i pokraèování. Øíkalo: „Rovnou je zabij.“ Byla jsem ráda, že si tu èást nechal pro sebe. „Máte ještì nìjaké varování, upíre, který tvrdíte, že jste Merciným pøítelem?“ zeptal se Zee. Stefan pokrèil rameny. „Nepøistoupil bych na to, kdybych si myslel, že jí chce paní ublížit. Prostì se nudí. Mercy umí odpovídat, aniž by cokoli slíbila. Pokud vlk zvládne totéž, do úsvitu bychom mìli být bezpeènì v postelích.“ Hodnocení: nejlepší 1 2 3 4 5 odpad FacebookMySpaceGoogleTwitterTopèlánky.czLinkuj.czJagg.czVybrali.sme.skDel.icio.us More Sharing ServicesSdílet Komentáøe Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední pøíspìvky | všechno Èlánek ještì nebyl okomentován. Komentáøe tohoto èlánku jsou moderovány. Váš pøíspìvek se zobrazí až po schválení autorem èlánku. Nový komentáø Téma: Jméno: Notif. e-mail *: Komentáø: [b] [obr] Odpovìzte prosím èíslicemi: Souèet èísel šest a tøi 10 Nevím, kde jsem oèekávala, že upíøi budou žít. Asi mì ovlivnily levné horory, takže jsem si pøedstavovala nìjaké velké viktoriánské sídlo v nechvalnì proslulé èásti mìsta. Na pøedmìstí Kennewicku pár takových stojí a vìtšina je vypulírovaná a vymalovaná jako stará operní diva. A pøestože se v okolí nachází nìkolik sešlejších ètvrtí, vìtšina je plná domkù pøíliš malých na to, aby se v nich usídlil i velmi malý klan. Nemìlo mì tedy pøekvapit, že jsem jela ulicí, kde na elegantnì vydláždìných pøíjezdových cestách domù stály mercedesy, porsche a BMW. Silnice se zaøezávala do svahu kopce, který nabízel krásný výhled na mìsto. Už tøicet let si na prudkém srázu stavìli pøepychová sídla doktoøi, právníci a prezidenti multimilionových spoleèností. Ale jak nám Stefan øekl, upíøi tu byli první. Na konci hlavní ulice vedla menší, štìrková silnice mezi dvì dvoupodlažní cihlové budovy. Vypadala jako pøíjezdová cesta, ale pokraèovala dál na neobhospodaøovaný pozemek. Jeli jsme asi ètvrt kilometru obvyklým roštím východního Washingtonu – lipnicí luèní, pelyòkem a kotvièníkem – potom jsme vystoupali na malý kopec, který byl právì dost velký na to, aby ukryl rozlehlou dvoupodlažní haciendu obklopenou dva a pùl metru vysokou zdí. Cesta vedla dolù z kopce a výhled na dùm se tak omezil na to, co bylo vidìt dvoukøídlou bránou z kovaného železa. Napadlo mì, že rozmáchlé španìlské oblouky dokonale maskují fakt, že budova nemá skoro žádná okna. Podle Stefanových instrukcí jsem zaparkovala na zarovnané zemi tìsnì pøed zdí. Upír vyskoèil, obešel vùz a otevøel mi dveøe, než Samuel staèil vùbec vystoupit. „Mám to tu nechat?“ zeptala jsem se Stefana a zvedla Zeeho dýku. Zbraò byla pøíliš velká, než abych ji ukryla bez faeského maskovacího kouzla, které neovládám, a tak jsem se cestou rozhodla, že možná bude lepší nechat ji v autì. Stefan pokrèil rameny a rukama si zlehka klepal do stehen, jako by slyšel nìjakou hudbu, kterou my ne. Byl to jeho zlozvyk, jen zøídkakdy stál naprosto nehybnì. „Tak starým artefaktem si možná získáš vìtší úctu,“ øekl Samuel, když obešel dodávku. „Vezmi si ji s sebou.“ „Nechtìla bych vyvolat špatný dojem,“ vysvìtlila jsem. „Neoèekávám, že by dnes veèer došlo k násilí,“ øekl Stefan. „Dýka nic nevyprovokuje.“ Zazubil se na mì. „Ale v tomhle státì je nošení podobné zbranì nelegální. Nezapomeò si ji odepnout, až budeš odcházet.“ A tak jsem si nìkolikrát omotala kožený opasek okolo bokù. Pøezka byla vyrobená ruènì a nemìla zobáèek, takže jsem jí konec pásku provlékla a zavázala ho. „Máš to pøíliš volné,“ øekl Stefan a natáhl se po mnì, ale Samuel se ke mnì dostal první. „Utáhni si to víc okolo pasu,“ øekl a upravil mi pásek. „Pak si opasek posuò na boky, aby ti ho váha èepele nestáhla až ke kotníkùm.“ Když byl koneènì spokojený, ustoupil. „Nejsem nepøítel,“ øekl Stefan mírnì. „My víme,“ øekla jsem. Stefan mì poplácal po rameni, ale pokraèoval: „Nejsem váš nepøítel, vlku. Riskuji víc, než tušíte, když vás beru pod svoji ochranu. Paní pro vás chtìla poslat nìkoho jiného. Myslím, že to by se vám nelíbilo.“ „Proè riskujete?“ zeptal se Samuel. „Proè nás chráníte? Trochu vím, co to znamená. Neznáte mì a Mercy je jen váš automechanik.“ Stefan se zasmál a ruku stále nechával na mém rameni. „Mercy je moje pøítelkynì, doktore Cornicku. Matka mì uèila, že o pøátele mám peèovat. Vaše snad ne?“ Lhal. Nevím, proè jsem si tím byla tak jistá, ale vìdìla jsem to. Vlkodlaci dokáží øíct, kdy èlovìk lže. Já to poznám, jen když onu osobu dobøe znám a dávám opravdu dobrý pozor. Má to co dìlat se zmìnou zvukù, které osoba obvykle vydává, dechu, pulsu a tak podobnì. Obvykle si tìchto vìcí moc nevšímám. Stefana jsem nikdy neprokoukla ani jsem z nìj nevycítila obvyklé emoce, které mají výrazný pach. A Stefanùv puls a dech byly nevyzpytatelné. Nìkdy mì napadlo, že dýchá jen proto, že ví, jak lidi znervózòuje, když to nedìlá. A pøesto jsem vìdìla, že lže. „Právì jsi nám zalhal,“ ozvala jsem se. „Proè nám pomáháš?“ Vysmekla jsem se mu a obrátila se k nìmu tváøí, takže jsem mìla Samuela za zády. „Na tohle nemáme èas,“ øekl Stefan a z oblièeje mu vyprchala trocha života. „Potøebuji vìdìt, jestli ti mùžeme vìøit,“ namítla jsem. „Nebo alespoò do jaké míry.“ Zaklonil hlavu a rozhodil ruce jako mág na pódiu a já ucítila dotyk skuteèné magie. Stejnì jako Zeeho mìla i Stefanova magie zemitou pøíchu�, bylo v ní ale nìco temnìjšího. „Dobrá,“ øekl. „Ale neobviòujte mì, když bude mít náladu pod psa, protože jsme ji nechali èekat. Dnes veèer jsi mi zavolala a položila otázku.“ „Co jste teï udìlal?“ zeptal se Samuel tiše. Stefan podráždìnì vydechl. „Postaral jsem se o to, abychom byli jediní, kdo uslyší náš rozhovor, protože nìkteøí noèní tvorové mají velmi dobré uši.“ Obrátil se zpátky ke mnì. „Zavolal jsem naší úèetní a ta mì ihned pøepojila k paní, což není obvyklé. Paní se zajímala víc tady o doktora Cornicka než o tvoji otázku. Zašla za mnou a pøinutila mì, abych ti zavolal zpátky, neplánovala, že vás doprovodím. Nechtìla, abyste mìli jakoukoli ochranu, když jsem se ale nabídl, nemohla odmítnout. Jsem tady, Mercy, protože chci zjistit, co ji vyburcovalo z letargie, do které upadla po tom, co sem byla vyhoštìna. Musím vìdìt, jestli je to dobøe, anebo to znamená potíže pro mì a mé druhy.“ Kývla jsem. „V poøádku.“ „Ale udìlal bych to i kvùli našemu pøátelství,“ dodal. Samuel se neèekanì a trochu hoøce zasmál. „Samozøejmì. Všichni dìláme kvùli pøátelství s Mercy hlouposti,“ prohlásil. * Stefan nás nevzal dovnitø hlavní bránou, která byla dost velká na to, aby jí projel náklaïák, nýbrž nás zavedl k postranní brance. Na rozdíl od roští pøed bránou byl pozemek za zdí peèlivì upravený. Dokonce i v listopadu byla tráva ve svìtle narùstajícího mìsíce tmavá a bujná. Na chránìných místech okolo domu kvetlo nìkolik rùží a posledních pár chryzantém. Zahrada byla zøízena ve francouzském stylu s peèlivì upravenými a vyrovnanými záhony. Kdyby byl dùm postaven ve viktoriánském nebo tudorovském stylu, byl by celkový dojem úchvatný, vedle španìlské haciendy však zahrada pùsobila dost divnì. Stìny lemovaly holé šlahouny hroznového vína. V mìsíèním svìtle vypadaly jako mrtví ukøižovaní na la�oví, které je podpíralo. Zachvìla jsem se a pøisunula se blíž k Samuelovu teplu. Støelil po mnì divným pohledem, asi vycítil mùj neklid, položil mi ale ruku na rameno a pøitáhl si mì blíž. Šli jsme po dláždìné cestièce podél bazénu zakrytého na zimu a kolem domu k širokému trávníku. Na jeho opaèné stranì stál dvoupodlažní dùm pro hosty asi tøetinové velikosti hlavního sídla. Stefan nás vedl k této menší budovì. Dvakrát zaklepal, pak otevøel dveøe a mávnutím nás pozval do vstupní haly agresivnì vyzdobené barvami a materiály amerického jihozápadu, a to vèetnì hlinìných kvìtináèù a sošek bùžkù. Výzdobì však nedominovala vùnì pouštì, nýbrž neznámých kvìtin a koøení. Kýchla jsem a Samuel nakrèil nos. Sušené kvìtiny možná mìly zmást náš èich, nebyly ale jedovaté. Nelíbilo se mi to, ale i pøes pronikavou vùni jsem cítila starou kùži a tlející látku. Rychle, nepozorovanì jsem se rozhlédla, ale nevidìla jsem nic, co by vysvìtlovalo zápach hniloby. Všechno vypadalo novì. „Poèkáme v salónu,“ øekl Stefan a zamíøil pod klenutými stropy do chodby. Pokoj, do kterého nás uvedl, byl o polovinu vìtší než nejvìtší místnost v mém karavanu. Na pomìry sídla však pùsobil útulnì. Opustili jsme jihozápadní téma, barvy ale i nadále zùstávaly zemitì teplé. Sedìlo se tu pohodlnì, pokud máte rádi mìkce polstrovaný nábytek. Stefan se posadil do køesla a tváøil se naprosto uvolnìnì, i když ho témìø spolklo. Já usedla na okraj lenošky, která byla mnohem pevnìjší, kdybych ale potøebovala rychle vstát, zpomalila by mì. Samuel si sedl do podobného køesla jako Stefan, ale vyskoèil na nohy, sotva ucítil, že do nìj zapadá. Pøesunul se za lenošku a vyhlédl ven z obrovského okna, které pokoji dominovalo. Bylo to první okno, které jsem v domì spatøila. Dovnitø jím pronikal mìsíèní svit a hladil ho po tváøi. Zavøel slastnì oèi a já cítila, jak ho mìsíc volá, i když ještì není v úplòku. Já mìsíc neslyším, ale Samuel mi jeho píseò jednou popsal slovy básníka. Když naslouchal jeho hudbì, rozlilo se mu po tváøi takové blaho, že vypadal pøímo úchvatnì. A nebyla jsem jediná, kdo si to myslel. „Ach, ty jsi ale fešák,“ ozval se hlas. Znìl hrdelnì a lehce evropsky a patøil ženì v šatech ze zlatého hedvábí. Sahaly jí do pùlky lýtek, ale v kombinaci s teniskami a sportovními podkolenkami vypadaly zvláštnì. Rudozlaté kudrny mìla elegantnì vyèesané a sepnuté, takže odhalovaly diamantové náušnice, které ladily s drahým náhrdelníkem. Okolo oèí a úst mìla jemné vrásky. Byla cítit trochu jako Stefan, takže jsem pøedpokládala, že je upír, ale její vrásky mì zaskoèily. Stefan vypadal sotva na dvacet, a já tak pøedpokládala, že nemrtví jsou na tom stejnì jako vlkodlaci, jejichž buòky se pøi promìnì zregenerují a zvrátí škody napáchané vìkem, nemocemi a zkušenostmi. Žena vstoupila do pokoje a rozbìhla se k Samuelovi, který se otoèil a vážnì se na ni zahledìl. Když se k nìmu pøitiskla, postavila se na špièky a olízla mu hrdlo, chytil ji zezadu za krk a pohlédl na Stefana. Pøesunula jsem se ještì víc k okraji lenošky a otoèila se, abych je mohla sledovat pøes opìradlo. O Samuela jsem se nijak zvláš� nebála, byl totiž pøipraven zlámat ženì vaz. Èlovìk by to asi nedokázal, ale on není èlovìk. „Lilly, milovaná Lilly.“ Stefan si povzdychl a narušil tak sílící napìtí v místnosti. „Neolizuj hosty, drahoušku. Kde je tvé vychování?“ Ztuhla a opøela se nosem o Samuela. Sevøela jsem pevnì jílec Zeeho dýky a doufala, že ji nebudu muset použít. Samuel se ubrání sám, v to jsem alespoò doufala, ale nerad ubližuje ženám. A Stefanova Lilly vypadala velmi žensky. „Øíkala, že máme pro pobavení hosty,“ protestovala Lilly jako trucovité dítì, když zjistí, že se slíbený výlet do hraèkáøství odkládá. „Urèitì tím myslela, že ty máš bavit je, zlatíèko.“ Stefan se nepohnul z køesla, ale ramena mìl napjatá a pøedklonil se. „Ale voní tak dobøe,“ zamumlala. Zdálo se mi, že trhla hlavou dopøedu, ale musela jsem se zmýlit, protože Samuel se ani nepohnul. „Je tak teplouèký.“ „Je vlkodlak, drahoušku. Nechutnal by ti.“ Stefan vstal a pomalu obešel lenošku. Vzal Lilly za ruku a políbil ji. „Pojï a pobav nás, má paní.“ Nìžnì ji odtáhl od Samuela a formálnì ji doprovodil k pianinu v koutì pokoje. Vytáhl lavici a pomohl jí posadit se. „Co mám hrát?“ zeptala se. „Mozarta nemám ráda. Byl to takový hrubián.“ Stefan se špièkami prstù dotkl její tváøe. „Cokoli si budeš pøát. S radostí si tì poslechneme.“ Pøehnanì si povzdychla, ramena jí poklesla, ale pak se jako loutka napøímila a položila ruce na klávesy. Nemám ráda klavírní hudbu. Když jsem vyrùstala, byla v Aspen Creeku jen jedna uèitelka hudby a ta hrála pouze na klavír. Ètyøi roky jsem každý den pùl hodiny bušila do kláves a s každým rokem jsem klavír víc a víc nenávidìla. A on nenávidìl mì. Bìhem okamžiku jsem ale pochopila, že jsem se v piánu mýlila, tedy alespoò v pøípadì Lilly. Pøipadalo mi nemožné, že tak krásný zvuk vyluzuje malé pianino a køehká žena u nìj. „Liszt,“ zašeptal Samuel, odstoupil od okna a posadil se na opìradlo lenošky. Zavøel oèi a poslouchal, jako naslouchá písni mìsíce. Jakmile se Lilly plnì soustøedila na hudbu, ucouvl Stefan od klavíru. Pøesunul se ke mnì a podal mi ruku. Pohlédla jsem na Samuela, ale ztratil se v hudbì. Vzala jsem Stefana za ruku a nechala si pomoct na nohy. Odvedl mì na opaènou stranu místnosti a teprve pak mì pustil. „Tohle z ní neudìlala promìna v upíra,“ øekl. Nešeptal, ale mluvil tak tiše, aby ho nebylo pøes hudbu slyšet. „Její stvoøitel ji našel, jak hraje na piáno v drahém bordelu. Rozhodl se, že ji chce, a promìnil ji døív, než poznal, že je postižená. Za obvyklých okolností by ji èekala milosrdná smrt, protože je nebezpeèné tolerovat upíra, který se nedokáže ovládat. Vím, že u vlkodlakù to chodí stejnì. Ale nedokázali jsme snést pøedstavu, že ztratíme její hudbu. A tak ji držíme v sídle klanu a støežíme ji jako poklad.“ Odmlèel se. „Obvykle jí ale není dovoleno toulat se bez dozoru. Má peèovatele, kteøí dbají o její bezpeèí – a o bezpeèí našich hostù. Možná se paní baví.“ Dívala jsem se, jak Lilly kmitá rukama po klávesách a vyluzuje hudbu o síle a intelektu, který sama postrádá. Vzpomnìla jsem si na to, co se stalo, když vešla do místnosti. „Co kdyby Samuel zareagoval jinak?“ zeptala jsem se. „Nemìla by proti nìmu šanci.“ Stefan se neš�astnì zhoupl na patách. „Nemá žádné zkušenosti s neochotnými obì�mi a Samuel je starý. Lilly je náš poklad. Kdyby jí ublížil, celý klan by žádal odplatu.“ „Tiše,“ øekl Samuel. Hrála Liszta dlouho. Ne jeho rané, lyrické kousky, nýbrž ty, které složil poté, co slyšel hrát houslistu Paganiniho. Pøímo uprostøed jednoho zbìsilého kousku najednou pøešla k bluesové melodii, kterou jsem nepoznávala a jež se pøevalovala místností jako velká líná koèka. Hrála Beatles, Chopina a nìco vágnì orientálního, než se pustila do známých tónù Malé noèní hudby. „Myslel jsem, že Mozarta nemáš ráda,“ nadhodil Stefan, když skonèila a zaèala pravou rukou vy�ukávat nìjakou melodii. „Jeho hudbu ráda mám,“ vysvìtlila s pohledem upøeným na klávesnici. „Ale byl to prasák.“ Dvakrát udeøila rukama do kláves. „Ale je mrtvý, a já ne. Nejsem mrtvá.“ Nemínila jsem se s ní hádat. Ne když køehkým prstem zlomila klávesu. Ani nikdo jiný nic neøekl. Zprudka vstala od piána a prošla místností. Na okamžik se zastavila pøed Samuelem, když si ale Stefan odkašlal, pøihopkala k nìmu a políbila ho na bradu. „Pùjdu se najíst,“ øekla. „Mám hlad.“ „Dobøe.“ Stefan ji objal, otoèil a nìžnì ji postrèil ven z pokoje. Na mì ani jednou nepohlédla. „Takže to mìla být léèka?“ zeptal se Samuel s línou bodrostí, která u nìj znìla divnì. Stefan pokrèil rameny. „Pro tebe, pro mì nebo možná pro Lilly. Vyberte si.“ „To mi pøipadá dost komplikované,“ namítla jsem. „Kdyby Samuel zemøel, rozmetal by Bran tohle místo na kusy. V celém státì by nezùstal jediný upír.“ Pohlédla jsem na Stefana. „Tvá paní je možná mocná, ale vlkodlaci jsou v pøesile. Tri-Cities není tak velké. Kdyby vás tu byly stovky, všimla bych si toho. Bran mùže povolat všechny alfy v Severní Americe.“ „Je hezké vìdìt, co si o nás vlkodlaci myslí. Postarám se o to, aby paní nechala vlka na pokoji, protože by se jich mìla bát,“ ozvalo se za mnou. Vyskoèila jsem a otoèila se a Stefan se postavil mezi mì a novì pøíchozí. Tato upírka nepùsobila ani étericky, ani svùdnì. Kdyby nebyla upír, odhadla bych ji na šedesát, a každý rok se jí vyryl do ponuøe nesouhlasného výrazu tváøe. „Estelle,“ øekl Stefan. Nedokázala jsem øíct, jestli ji zdraví, pøedstavuje nebo plísní. „Zmìnila názor. Nepùjde nahoru, aby se s vámi setkala. Mají pøijít za ní.“ Estelle si Stefana vùbec nevšímala. „Jsou pod mojí ochranou.“ Stefanùv hlas potemnìl zpùsobem, jaký jsem ještì neslyšela. „Mùžeš jít taky, pokud chceš.“ Pohlédla na Samuela. „Budete mi muset odevzdat všechny køíže a jiné posvátné pøedmìty, které máte u sebe, prosím. K paní nesmí nikdo vstoupit ozbrojen.“ Nastavila kožený váèek zdobený zlatem a Samuel si rozepnul øetízek. Když si ho vytáhl zpoza košile, nezáøil ani se netøpytil. Byl to obyèejný kov, ale já vidìla, jak se upírka zachvìla, když se pøiblížil k její kùži. Pohlédla na mì a já vytáhla svùj øetízek a ukázala jí oveèku. „Žádné køíže,“ øekla jsem otevøenì. „Neèekala jsem, že si dnes veèer pùjdu promluvit s vaší paní.“ Na Zeeho dýku ani nepohlédla, vùbec ji nepovažovala za zbraò. Stáhla provázky na mìšci a držela ho za nì. „Pojïte se mnou.“ „Za minutku je pøivedu,“ øekl Stefan. „Jdi jí øíct, že už jsou na cestì.“ Upírka povytáhla oboèí, ale beze slova odešla a vzala s sebou váèek se Samuelovým køížkem. „Dìje se tu víc, než jsem si myslel,“ øekl Stefan rychle. „Dokážu vás ochránit pøed vìtšinou upírù, ale ne pøed paní. Pokud chcete, dostanu vás odsud a pokusím se zjistit, co potøebujete, jinak.“ „Ne,“ øekl Samuel. „Už jsme tady. Dokonèíme to.“ Samuelova slova splývala a já støelila ostrým pohledem po Stefanovi. „Znovu nabízím, že vás odsud odvedu.“ Tentokrát pohlédl Stefan na mì. „Nedovolím, aby se tobì nebo tvému pøíteli nìco stalo.“ „Když nebude paní chtít, dokážeš zjistit, kde cizí vlkodlaci jsou?“ zeptala jsem se ho. Zaváhal, a to byla dostateèná odpovìï. „Takže si s ní pùjdeme promluvit,“ øekla jsem. Stefan kývl, ale nezdál se z toho nadšený. „Pak vám musím pøipomenout gremlinovo varování. Vyhnìte se jejímu pohledu. Bude mít u sebe další upíry, a� už dovolí, abyste je vidìli, nebo ne. Nedívejte se nikomu do oèí. Je tu ètyøi nebo pìt upírù, kteøí by dokázali oèarovat i vlka.“ Obrátil se a vedl nás domem k výklenku ukrývajícímu toèité kované schodištì. Vydali jsme se po nìm dolù a já pøedpokládala, že jdeme do sklepení, ale míøili jsme mnohem hloubìji. Jak Stefan šel, rozsvìcela se na betonové stìnì malá svìtla. Díky nim jsme vidìli schodištì a betonovou šachtu, kterou jsme scházeli dolù, nesvítila ale dost jasnì na to, abychom zahlédli víc. Z malých prùduchù foukal èerstvý vzduch, který sice udržoval cirkulaci, ale zároveò mi bránil cokoli cítit. „Kam až to vede?“ zeptala jsem se a snažila se potlaèit klaustrofobní nutkání otoèit se a dát se na útìk. „Asi šest metrù hluboko.“ Buïto se Stefanùv hlas rozléhal, anebo zvuk vydávalo nìco pod námi. A možná jsem byla prostì nervózní. Schodištì konèilo betonovou podestou. Panovala tu tak dokonalá tma, že jsem i navzdory noènímu vidìní vidìla jen na nìkolik metrù. Cítila jsem bìlidlo a nìkolik pachù, na které jsem nikdy døív nenarazila. Stefan se pohnul a s blikáním ožilo nìkolik fluorescenèních svìtel. Stáli jsme v prázdné místnosti s betonovou podlahou, stìnami i stropem. Pùsobila sterilnì a velice prázdnì. Stefan nezaváhal a zamíøil pøes místnost do úzkého, mírnì stoupajícího tunelu. Stìny lemovaly v pravidelných intervalech ocelové dveøe bez klik. Slyšela jsem, jak se za nimi nìco hýbe, a radìji jsem pøidala do kroku, až jsem se mohla dotknout Samuelova ramene, což mì uklidnilo. Když jsem míjela poslední dveøe, nìco do nich zevnitø vrazilo takovou silou, až se chodbou rozlehlo hluboké zadunìní. Za dalšími dveømi se nìkdo – nebo nìco – jeèivì rozesmál. Smích ukonèil pronikavý vøískot. Než utichl, skoro jsem visela Samuelovi na zádech, on ale byl stále uvolnìný a nezrychlil se mu ani dech, ani tep. K èertu s ním. Já se zhluboka nenadechla, dokud jsme neminuli i poslední dveøe. Tunel zahnul a podlaha konèila dvanácti schody prudce stoupajícími vzhùru. Vedly do pokoje s omítnutými klenutými zdmi, døevìnými podlahami a mìkkým osvìtlením. Pøímo naproti schodišti stál pøepychový kožený gauè, jehož køivky kopírovaly klenutí stìn. O jednu z podruèek se opírala žena podepøená dvìma silnými, vyšívanými polštáøi. Obleèená byla do hedvábí. Cítila jsem zbytky bource morušového a slabý pach, který jsem si zaèínala spojovat s upíry. Její šaty byly prosté, ale drahé, a odhalovaly její postavu ve víru barev od fialové po rudou. Úzká chodidla mìla bosá, jen nehty jí zdobil purpurový lak. Zapøela si je tak, že jí kolena poskytovala oporu pro paperback, který zrovna èetla. Dokonèila stránku, oznaèila ji oslím rohem a nedbale odložila knihu na podlahu. Sundala si nohy z gauèe a otoèila se tváøí k nám, teprve pak zvedla pohled. Udìlala to tak ladnì, že jsem sotva staèila sklopit oèi. „Pøedstav nás, Stefano,“ øekla a její hluboký hlas znìl díky italskému pøízvuku ještì svùdnìji. Stefan se uklonil. Formální gesto by mìlo u nìkoho v roztrhaných džínech vypadat divnì, u nìj ale pùsobilo spíše vznešenì a staromódnì. „Signoro Marsilie,“ øekl. „Dovolte, abych vám pøedstavil Mercedes Thompsonovou, výbornou automechanièku, a jejího pøítele, doktora Samuela Cornicka, marokova syna. Mercy, doktore Cornicku, toto je signora Marsilie, paní klanu støední Columbie.“ „Vítejte,“ øekla. Vadilo mi, jak lidsky ženy nahoøe pùsobily se svými vráskami a nedokonalostmi. Ve Stefanovi jsem vycítila nìco zvláštního. Poznala jsem, že není èlovìk, už když jsem ho poprvé spatøila, ale ty ženy se mohly klidnì vydávat za lidi. Tato však ne. Zírala jsem na ni a snažila se zjistit, proè se mi ježí vlasy vzadu na krku. Vypadala asi na dvacet, oèividnì zemøela a stala se upírem døív, než ji mohl život poznamenat. Vlasy mìla blonïaté, což byla barva, kterou jsem si s Italy nikdy nespojovala. Její oèi ale byly tmavé, stejnì tmavé jako ty mé. Rychle jsem odtrhla pohled od její tváøe. Zrychlil se mi dech, když jsem si uvìdomila, jak snadné je zapomenout. Nedívala se ale na mì. Stejnì jako ostatní upíøi se soustøedila jen na Samuela, což je pochopitelné. Je syn maroka, Branùv syn, a mnohem vlivnìjší osoba než automechanièka. A vìtšina žen radìji kouká na nìj než na mì. „Øekla jsem nìco, co vás pobavilo, Mercedes?“ zeptala se Marsilie. Její hlas znìl pøíjemnì, ukrývala se v nìm ale moc podobná síle alfù. Rozhodla jsem se øíct pravdu, abych vidìla, jak zareaguje. „Jste dnes veèer už tøetí žena, která mì naprosto ignoruje, signoro Marsilie. Považuji to ale za naprosto samozøejmé, protože i já nedokážu od doktora Cornicka odtrhnout oèi.“ „Èasto tak pùsobíte na lidi, doktore Cornicku?“ zeptala se šibalsky. Vidíte? Poøád se soustøedila jen na nìj. Samuel, vyrovnaný Samuel, zakoktal: „Já… já ne…“ Zmlkl, zhluboka se nadechl, a když opìt promluvil, podobal se víc sám sobì: „Pravdìpodobnì máte s opaèným pohlavím víc štìstí než já.“ Zasmála se a já si koneènì uvìdomila, co mi na ní tolik vadí. Na jejích výrazech a gestech bylo nìco nepøirozeného, jako by lidi jen napodobovala. Kdybychom tu nebyli, možná by vùbec nevypadala jako èlovìk. Zee mi øekl, že moderní poèítaèová grafika umožòuje filmaøùm stvoøit poèítaèem animované postavy, které vypadají témìø lidsky. Ale v jistém okamžiku zjistili, že èím víc se postavy podobají skuteènosti, tím nepøíjemnìji na diváky pùsobí. Pøesnì jsem vìdìla, co tím myslel. Vše zvládala témìø dokonale. Srdce jí tlouklo, dýchala pravidelnì. Ple� mìla zrùžovìlou, jako by se právì vrátila z procházky v chladu. Ale její úsmìvy byly lehce nesprávné, pøicházely buïto pøíliš pozdì, nebo pøíliš brzy. Dokázala velice dobøe napodobit èlovìka, ale ne natolik, aby vypadala skuteènì – a z toho drobného rozdílu mì mrazilo u páteøe. Obvykle se dokážu ovládat stejnì dobøe jako vlkodlaci. Kojoti jsou pøizpùsobivá, pøátelská stvoøení. Ale kdybych v tu chvíli byla kojot, dala bych se na útìk. „Stefano øíká, že se chcete dozvìdìt víc o cizincích, kteøí mi dobøe zaplatili za to, že je nechám na pokoji.“ Opìt mì ignorovala a mnì to vùbec nevadilo. „Ano.“ Samuelùv hlas znìl tiše, témìø snovì. „Nakonec je tak jako tak najdeme, ale vaše informace by nám pomohly.“ „Až vám informaci dám,“ pøedla jako koèka, „promluvíme si o tom, jak mi marok zaplatí za spolupráci.“ Samuel zavrtìl hlavou. „Promiòte, signoro, nejsem oprávnìn jednat s vámi o tìchto vìcech. Ale rád pøedám otci váš vzkaz.“ Našpulila trucovitì rty a já cítila, jak na nìj pùsobí, cítila jsem jeho sílící vzrušení. Z dìsivých tvorù za ocelovými dveømi se mu srdce nerozbušilo, ale z paní klanu ano. Pøedklonila se a on vykroèil a zastavil se tìsnì pøed ní, s její tváøí jen nìkolik palcù od svého rozkroku. „Samueli,“ øekl Stefan tiše. „Máte na krku krev. Øízla vás Lilly?“ „Podívám se,“ navrhla signora. Zhluboka se nadechla a vydala hladový zvuk. Podobal se chrastìní suchých starých kostí. „Ošetøím vás.“ To znìlo jako moc, moc špatný nápad. A já nebyla jediná, kdo si to myslel. „Jsou pod mojí ochranou, paní,“ øekl Stefan napjatì a formálnì. „Pøivedl jsem je sem, abyste si mohla promluvit s marokovým synem. Zaruèil jsem se za jejich bezpeèí svou ctí. Skoro jsem o ni pøišel, když nás Lilly zaskoèila bez doprovodu. Bylo by neš�astné, kdyby vaše pøání protiøeèila mým závazkùm.“ Zavøela oèi, sklopila hlavu a opøela se èelem o Samuelovo bøicho. Znovu se zhluboka nadechla a Samuelovo vzrušení zesílilo, jako by ho z nìj s každým vdechnutím vábila. „Už je to tak dlouho,“ zašeptala. „Jeho moc mì volá jako brandy za chladné zimní noci. Tìžko se mi pøemýšlí. Kdo mìl Lilly na starosti, když se objevila?“ „Zjistím to,“ øekl Stefan. „S potìšením vám viníka pøedvedu, abyste se mohla znovu starat o své lidi, paní.“ Kývla a Samuel zasténal. Otevøela oèi. Už nebyly tmavé. V tlumenì osvìtlené místnosti záøily rudozlatým ohnìm. „Mé sebeovládání už není tak dobré jako døív,“ zamumlala. Oèekávala jsem, že jí hlas zdrsní žhavým plamenem v jejích oèích, namísto toho ale znìžnìl a svùdnì se prohloubil, až zaèalo reagovat i mé tìlo – a já se o ženy tímto zpùsobem nezajímám. „Bylo by dobré vyzkoušet teï tvé jehòátko, Mercy.“ Stefan se plnì soustøedil na upírku, proto mi chvíli trvalo, než jsem si uvìdomila, že mluví se mnou. Pomalièku jsem blížila k Samuelovi. Po pìti letech studia bojových umìní jsem získala fialový pásek a sílu uzvednout díly skoro stejnì tìžké, jako zvedají muži, a pochopila jsem, že proti upírovi zatracenì nic nezmùžu. Pøemýšlela jsem, jestli by bylo moudré srazit Samuela stranou, v tu chvíli jsem si ale uvìdomila, co se mi smysly snaží celou dobu napovìdìt. Byli tu další upíøi, které jsem nevidìla ani neslyšela, jen cítila. Rozhodla jsem se poslechnout Stefanovu radu. Vytáhla jsem øetízek. Je tak dlouhý, že si ho dokážu sundat pøes hlavu. Zvedla jsem ho v ruce ve stejnou chvíli, kdy se Marsilie pohnula. Vyrostla jsem s vlkodlaky, kteøí bìhají rychleji než chrti, a já jsem pøesto o nìco rychlejší. Marsiliin pohyb jsem ale ani nezaregistrovala. V jednu chvíli se tiskla k Samuelovým džínùm a vzápìtí ho nohama objímala okolo pasu a ústa mu tiskla na krk. Vše, co se stalo pak, trvalo sotva pár vteøin, mnì to ale pøipadalo jako celá vìènost. Jakmile zaèala Marsilie pít krev, iluze skrývající ostatní upíry se rozplynula a já vidìla, že jich u stìny stojí šest. Vùbec se nesnažili vypadat jako lidi a já tak spatøila šedou kùži, propadlé tváøe a oèi jiskøící jako drahokamy. Žádný se nepohnul, ani když Stefan Marsilii chytil a pokusil se ji odtrhnout. A nezasáhli, ani když jsem pøikroèila k Samuelovi s hloupým øetízkem omotaným okolo zápìstí. Asi žádného z nás nepovažovali za hrozbu. Samuel zavøel oèi a zaklonil hlavu, aby poskytl Marsilii lepší pøístup. Byla jsem tak vydìšená, že jsem sotva dýchala, když jsem pøitiskla støíbrnou oveèku Marsilii na èelo a rychle, horeènatì se pomodlila, aby fungovala jako køíž. Marsilie byla zabraná do krmení stejnì jako Samuel a malé figurky na èele ani mì si vùbec nevšímala. Pak se témìø najednou stalo nìkolik vìcí. Až pozdìji jsem si je seøadila do správného poøadí. Oveèka v mé ruce zahoøela strašidelným modrým plamenem jako Bunsenùv hoøák. Marsilie najednou døepìla na opìradle gauèe, co nejdál od øetízku a Samuela. Vøeštìla tak pronikavì, že jsem ji sotva slyšela, a provedla gesto rukama. Všichni sebou rázem praštili o podlahu, Samuel, Stefan i Marsiliini strážci, takže jsem tváøí v tváø paní klanu zùstala stát jen já s oveèkou svítící jako absurdnì malý neonový nápis. Napøed mì napadlo, že padli k zemi dobrovolnì, že zareagovali na nìjaké tajné znamení, kterého jsem si nevšimla. Ale Marsilie trhla bradou vzhùru, rychle a nelidsky, a znovu zavøískla. Tìla na podlaze se zkroutila jako v agonii. A já si uvìdomila, že mì o dech nepøipravil jen strach, nýbrž i magie. Marsilie jim nìjak ubližovala. „Nechte toho,“ poruèila jsem tak autoritativnì, jak jen jsem dokázala. Vyznìlo to ale tence a roztøesenì a vùbec ne pùsobivì. Odkašlala jsem si a zkusila to znovu. Dokázala jsem pøedstoupit pøed Brana poté, co jsem si bez øidièáku a bez svolení pùjèila jeho porsche a rozsekala ho o strom, tak snad dokážu nepištìt. „Dost. Nikdo vám neublížil.“ „Neublížil?“ zasyèela, odhodila si z èela vlasy a ukázala mi ošklivou spáleninu od mého øetízku. „Vysávala jste Samuelovi krev bez jeho svolení,“ prohlásila jsem pevnì, jako bych vìdìla, že mi to umožnilo zasáhnout a bránit ho. Nebyla jsem si jistá, ale na vlky blufování funguje. A upíøi dají na hereckou šmíru. Vystrèila bradu, ale nic neøekla. Zhluboka se nadechla a já si uvìdomila, že nedýchala od chvíle, kdy jsem ji zahnala od Samuela. Víèka se jí chvìla, jak vdechla pachy v místnosti. Já taky cítila strach, bolest, krev a nìco sladkého a svùdného, co se mísilo s pachy pøítomných. „Už je to dlouho, co se mi do rukou naposledy dostal nìkdo takový,“ øekla. „Krvácel a byl napùl chycený.“ Neomlouvala se, ale spokojím se s vysvìtlením, jen když se odsud dostaneme živí. Stefanovi se podaøilo procedit jediné slovo. „Past.“ Rychle naèrtla do vzduchu kruh a trhla rukou dolù. Muži na podlaze ochabli a uvolnili se. S úlevou jsem si všimla, že Samuel poøád dýchá. „To mi vysvìtli, Stefane,“ øekla a já si oddychla, že pøesunula pozornost jinam. „Past na vás, paní,“ øekl Stefan ochraptìle, jako by køièel. „Poranili vlka a pøedložili vám ho jako dárek. Byli dobøí. Nevšiml jsem si, že je zotroèený, dokud jsem neuvidìl krev.“ „Možná máš pravdu,“ øekla. Støelila podráždìným pohledem po mnì. „Schovejte to, prosím. Už to nebudete potøebovat.“ „Všechno je v poøádku, Mercy,“ zašeptal Stefan. Nezvedl se ze zemì a dál ležel se zavøenýma oèima, jako by mu došly síly. Schovala jsem øetízek a místnost vypadala v prostém osvìtlení ještì tmavší. „Povìz mi o té pasti, Stefano,“ poruèila, slezla z opìradla gauèe a posadila se. Možná se pohledem zastavila pøíliš dlouho u Samuela, který i nadále ležel ochable na zemi, ale aspoò že nepøirozené plameny v jejích oèích pohasly v jiskøièky. Upíøi jevili známky života, ale jen Stefan se pohnul. Zasténal, sedl si a promnul si èelo, jako by ho bolela hlava. Jeho pohyby byly trhané, nelidské. „Lilly za námi poslali bez dozoru. Napadlo mì, že mìla zpùsobit potíže. Kdyby ji Samuel zabil, rozpoutalo by to válku mezi klanem a marokem. Ale možná šlo o víc. Myslel jsem, že ho nestaèila oznaèit, ale teï jsem pøesvìdèený, že ho zotroèila. Poslali ho sem dolù a pøedložili vám ho jako syrový, krvavý steak. Kdybyste Samuela zabila, což bylo víc než pravdìpodobné, když dobrovolnì hladovíte.“ Slyšela jsem nesouhlas v jeho hlase. „Kdybyste Samuela zabila…“ Odmlèel se. Olízla si rty, jako by na nich stále cítila krev. Pøi pohledu na Samuela jí pøes oblièej pøelétl smutný výraz, jako by litovala, že ji zastavili. „Kdybych ho zabila, vypukla by válka.“ Odvrátila se od Samuela a pohlédla mi do oèí, nic se ale nestalo. Zamraèila se a zdála se ménì pøekvapená než já. Ale možná poøád fungovala oveèka a chránila mì pøed její magií. �ukala dlouhými, pìstìnými nehty o sebe, jako by o nìèem pøemýšlela. „Èelili bychom obrovské pøesile,“ øekl Stefan, když stále mlèela. Viditelnì se vzchopil a vstal. „Kdyby došlo k válce, museli bychom opustit zemi.“ Ztuhla, jako by jeho slova mìla velký význam. „Opustit tuhle proklatou pouš� a vrátit se domù…“ Zavøela oèi. „Kvùli tomu by mnozí riskovali mùj vztek.“ I ostatní upíøi se pohnuli. Postavila jsem se mezi nì a Samuela a dùvìøovala jsem Stefanovi, že se postará o svoji paní. Zaèali vstávat, ale zdálo se, že se soustøedí víc na Samuela než na Marsilii. Ignorovali mì jako skoro každý tu noc a pomalu se blížili. „Vstávej, Same.“ Strèila jsem do nìj patou. Stefan pronesl nìco rytmickým hlasem s nezamìnitelnou kadencí italštiny. Upíøi ztuhli uprostøed pohybu, nìkteøí v nepøirozených pózách, jako by imitovali mimy. „Co je se Samuelem?“ Ptala jsem se Stefana, ale odpovìdìla Marsilie. „Moje kousnutí ho oèarovalo,“ øekla. „Lidé mohou po Polibku i zemøít, ale na vlkodlakovi to asi nezanechá následky. Kdybych mìla menší moc, vùbec by mi nepodlehl.“ Znìlo to velmi potìšenì. „Tak jak se to mohlo podaøit Lilly?“ zeptal se Stefan. „Nebyl to úplný Polibek, ale pøesto ho zotroèila.“ Døepla si u mých nohou a dotkla se Samuelova krku. Nelíbilo se mi, že se prostì nìkde jen tak objeví, a obzvláštì pak v blízkosti Samuela, který se nemohl bránit. „To je dobrá otázka,“ zamumlala. „Branùv syn je dominantní?“ „Ano,“ odpovìdìla jsem. Vím, že pro lidi je obtížné odlišit dominantního vlka od submisivního. Myslela jsem si, že upíøi to dokáží. „Pak ho Lilly zotroèit nemohla. Ale… nìkdo jí k tomu mohl propùjèit moc.“ Zvedla si prsty k ústùm a olízla z nich Samuelovu krev. Znovu se jí rozzáøily oèi. Sáhla jsem si za triko a chystala se znovu vytáhnout oveèku, za zápìstí mì ale chytila bledá ruka a strhla mì k tìlu z chladných kostí a šlach. Než jsem si staèila uvìdomit, že mì nìkdo chytil, zareagovala jsem. Kdybych o tom pøemýšlela, nikdy bych se nepokusila odhodit upíra stejným zpùsobem jako èlovìka, ale šlo o reflex zrozený ze stovek hodin strávených v doju. Pøistál rovnou na Samuelovi, protože Marsilie uskoèila z cesty. Upír se otoèil a mì napadlo, že na mì znovu skoèí, zamìøil se ale na Samuela. Vrhl se mu na krvácející krk. Marsilie upíra odtrhla a rozervala Samuelovi kùži v místech, kde se zakousl. Bez zjevné námahy upíra odhodila na nejbližší stìnu. Na zem se sesypala omítka, upír se odrazil, vyskoèil na nohy a zavrèel, když si ale uvìdomil, kdo ho odhodil tentokrát, zmlkl. „Ven, drahoušci.“ Všimla jsem si, že spálenina na jejím èele se hojí. „Ven, než se necháme zlákat chutným pamlskem a ztratíme všechnu èest.“ Koneènì jsem vytáhla oveèku, ale než se mohla rozzáøit, zùstali jsme sami, Stefan, Samuel a já. Hodnocení: nejlepší 1 2 3 4 5 odpad FacebookMySpaceGoogleTwitterTopèlánky.czLinkuj.czJagg.czVybrali.sme.skDel.icio.us More Sharing ServicesSdílet Komentáøe Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední pøíspìvky | všechno Èlánek ještì nebyl okomentován. Komentáøe tohoto èlánku jsou moderovány. Váš pøíspìvek se zobrazí až po schválení autorem èlánku. Nový komentáø Téma: Jméno: Notif. e-mail *: Komentáø: [b] [obr] Odpovìzte prosím èíslicemi: Souèet èísel nula a jedna 11 Za jednìmi dveømi v chodbì se schovával výtah. Uvnitø se Stefan vyèerpanì opøel o stìnu. Samuela, který stále krvácel, byl v bezvìdomí, ale dýchal, jsme museli nést. „Urèitì je v poøádku?“ zeptala jsem se, a ne poprvé. „Nezemøe,“ øekl, což nebylo úplnì totéž. Výtah plynule zastavil, dveøe se otevøely a odhalily kuchyò. Jasná svìtla se odrážela ve skøíòkách z javorového døeva a v pracovních deskách z krémového kamene. Nebyla tu žádná okna, ale chytøe rozmístìná zrcadla a zezadu prosvícená barevná skla je nahradila. Vedle lednièky se nacházelo nìco, co ve mnì vzbudilo mnohem vìtší zájem, a sice dveøe ven. Nepoèkala jsem na Stefana, rozrazila jsem je a vybìhla na peèlivì zastøižený trávník. Zhluboka a roztøesenì jsem lapala po vzduchu, který byl cítit prachem a výfukovými plyny namísto upíry, a já si uvìdomila, že jsem vyšla z hlavního domu. „Domy jsou propojené tunely,“ øekla jsem, když Stefan sešel dolù po schodech. „Na mluvení teï není èas,“ zachroptìl. Ohlédla jsem se a uvìdomila si, že zápolí se Samuelovým tìlem. „Myslela jsem, že upíøi jsou dost silní na to, aby trhali ze zemì stromy i s koøeny,“ prohlásila jsem. „Ne potom, co s nimi skonèí Marsilie,“ øekl Stefan. Nadhodil si Samuela, aby se mu lépe nesl. „Proè si ho nehodíš pøes rameno?“ zeptala jsem se. „Protože nechci, aby se tak probudil. Nebude zrovna š�astný vlk. Takhle ho mùžu rychle pustit a klidit se z cesty, když bude potøeba.“ „Ponesu ho,“ ozval se cizí hlas. Stefan se otoèil a vycenil zuby a já poprvé spatøila jeho špièáky. V šeru noci vypadaly bílé a ostré. Kousek od nás stál další upír v džínech a rozhalené bílé pirátské košili, jakou èasto vídáte na jarmarcích a ve starých filmech s Errolem Flynnem. Na nìm nevypadala dobøe. Ramena mìl pøíliš úzká a ploché bøicho vypadalo vyzáble, ne sexy. Ale taky je možné, že jsem mìla na jednu noc upírù po krk. „Klid, Stefane.“ Upír zvedl ruku. „Marsilii napadlo, že bys mohl potøebovat pomoc.“ „Tím chceš øíct, že nechtìla, aby byl doktor Cornick poblíž, až se probere z kouzla Polibku.“ Stefan se uvolnil. „Dobrá.“ Upíøi si mezi sebou Samuela pøedali. Novì pøíchozí si oèividnì nedìlal stejné starosti jako Stefan, protože si vlkodlaka pøehodil pøes rameno. Noc byla tichá, plnilo ji ale napjaté oèekávání, které jsem znala z lovu. Nìkdo nás pozoroval, jaké pøekvapení. Nikdo z nás nepromluvil, když jsme šli zahradou a ven z hlavní brány, kterou nìkdo, zatímco jsme byli uvnitø, otevøel a podepøel. Otevøela jsem posuvné dveøe dodávky a ukázala na dlouhé zadní sedadlo. Upír v pirátském obleèku si shodil Samuela z ramene a položil ho do auta. Tak obrovská síla pùsobí dìsivìji u upírù než u vlkodlakù – ti alespoò vypadají jako silní lidé. Poté co upír bezpeènì uložil Samuela, otoèil se ke mnì. „Mercedes Thompsonová,“ øekl. „Má paní vám dìkuje za návštìvu. Díky ní jsme odhalili problémy, kterých bychom si jinak nevšimli. Také vám dìkuje za to, že jste jí a jejímu vazalovi, Stefanu Uccellovi, pomohla zachovat si èest.“ Zatváøila jsem se skepticky a on se usmál. „Prohlásila, že ještì nikdy neutíkala pøed ovcí. Pøed køíži, posvátnými svitky i pøed svìcenou vodou, ale nikdy ne pøed ovcí.“ „Beránek Boží,“ vysvìtlil Stefan. Zdálo se, že už je zase skoro sám sebou, a loktem se opíral o dveøe dodávky. „Nemyslel jsem si, že to bude fungovat. Jinak bych jí samozøejmì øekl, aby pøívìsek odevzdala Estelle.“ „Samozøejmì.“ Upír se na mì šarmantnì usmál. „V každém pøípadì vám mám pøedat omluvu signory Marsilie za veškeré nepøíjemnosti, které jste dnes v noci zažili. Doufám, že vyøídíte naši omluvu i doktoru Cornickovi. Prosím, vysvìtlete mu, že mu paní nechtìla ublížit, ale její nedávná indispozice zpùsobila, že nìkteøí její poddaní ztratili… kázeò. Budou potrestáni.“ „Povìzte signoøe, že si její omluvy cením a že se rovnìž omlouvám za problémy, které jsme jí zpùsobili,“ lhala jsem. Ale asi jsem si vedla dobøe, protože Stefan kývl na souhlas. Upír se uklonil, za øetízek mi opatrnì podal Samuelùv køížek a útržek silného, ruènì vyrábìného papíru. Vonìl stejným koøením jako dùm a stála na nìm kennewická adresa. Byla napsaná rozmáchlým písmem nìkoho, kdo se ještì uèil psát brkem. „Chtìla vám to dát osobnì, ale požádala mì, abych vám øekl víc. Vlci zaplatili skoro deset tisíc dolarù za právo bydlet na této adrese dva mìsíce.“ Stefan se napøímil. „To je pøíliš. Proè chtìla tolik penìz?“ „Nechtìla. Zaplatili bez vyjednávání. Vyjádøil jsem znepokojení nad touto podivnou transakcí, ale signora…“ Pohlédl na Stefana a pokrèil rameny. „Marsilie není sama sebou už od chvíle, kdy ji vypovìdìli z Milána,“ øekl mi Stefan. Pohlédl na druhého upíra. „Dobøe že k tomu dnes v noci došlo. Je úžasné vidìt paní opìt mocnou a hladovou, Andre.“ Nezvolila bych zrovna slovo „úžasné“. „To doufám,“ prohlásil druhý upír drsnì. „Ale spí už dvì stì let. Kdo ví, co se stane, až se probudí. Možná jsi tentokrát dobìhl sám sebe.“ „Nebyl jsem to já,“ zamumlal Stefan. „Nìkdo se snaží vyvolat problémy. Paní slíbila, že to mohu vyšetøit.“ Upíøi zírali jeden na druhého a nedýchali. Nakonec Stefan øekl: „A� už byl jejich úmysl jakýkoli, podaøilo se jim ji koneènì probudit. Kdyby pøi tom neohrozili mé hosty, nepátral bych po nich.“ Upíøí politika, pomyslela jsem si. Lidi, vlkodlaci a oèividnì i upíøi, nezáleží na tom kdo. Když se sejdou víc než tøi pohromadì, zaènou bojovat o moc. Trochu jsem to chápala. Staøí vlci se stahují do ústraní, pryè od mìnícího se svìta, až žijí jako poustevníci v jeskyních a ven vychází, jen aby se nakrmili. Nakonec ztratí zájem i o to. Znìlo to, jako by Marsilie trpìla podobným neduhem. Nìkterým upírùm oèividnì vyhovovalo, že se o nì paní nestará, Stefan mezi nì ale nepatøil. Vypadalo to, že Andre neví, na èí stranu se postavit. Já stála na stranì toho, kdo mì nechá na pokoji. „Paní chtìla, abych ti taky nìco dal,“ øekl Andre Stefanovi. Ozvala se rána, jako když nìkdo vystøelí z pistole, Stefan zavrávoral a pøitiskl si ruku na tváø. Teprve ve chvíli, kdy se na jeho líci objevil otisk ruky, jsem si uvìdomila, co se stalo. „Ochutnávka,“ øekl mu Andre. „Dnes má plno práce, ale zítra se k ní po setmìní dostavíš. Mìl jsi jí øíct, co Mercedes Thompsonová je, jakmile ses to dozvìdìl. Mìl jsi paní varovat, ne dovolit, aby to zjistila až ve chvíli, kdy odolala její magii. Nemìl jsi ji sem vùbec vodit.“ „Nepøinesla ani kùl, ani svìcenou vodu.“ Stefan nedal nijak najevo, že by mu úder vadil. „Nepøedstavuje pro nás nebezpeèí. Sotva tuší, co je, a není nikdo, kdo by ji uèil. Neloví upíry a neútoèí na ty, kdo ji nechávají na pokoji.“ Andre trhl hlavou tak rychle, že to mìlo být nemožné, a otoèil se ke mnì. „Je to pravda, Mercedes Thompsonová? Nelovíte ty, kdo vás jen dìsí?“ Byla jsem unavená, dìlala jsem si starosti o Samuela a popravdì jsem byla pøekvapená, že jsem setkání se signorou Marsilií a jejími poskoky pøežila. „Já nelovím nic než obèas nìjakého králíka, myš nebo bažanta,“ øekla jsem. „Až do tohoto týdne to bylo všechno.“ Kdybych nebyla tak vyèerpaná, poslední vìtu bych si nechala pro sebe. „Co se stalo tento týden?“ zeptal se Stefan. „Zabila jsem dva vlkodlaky.“ „Vy?“ Andre po mnì støelil ne zrovna lichotivým pohledem. „Bránila jste se a zrovna jste mìla po ruce pistoli?“ Zavrtìla jsem hlavou. „Jednoho pobláznil mìsíc, zabil by každého, kdo by se k nìmu pøiblížil. Roztrhla jsem mu hrdlo a on vykrvácel. Druhého jsem zastøelila, než mohl zabít alfu.“ „Roztrhla jsi mu hrdlo?“ zamumlal Stefan, zatímco Andre oèividnì nevìdìl, jestli mi má vìøit, nebo ne. „Byla jsem v tu dobu kojot a snažila jsem se ho pøimìt, aby mì pronásledoval.“ Stefan se na mì zamraèil. „Vlkodlaci jsou rychlí.“ „Já vím,“ odsekla jsem podráždìnì. „Já jsem rychlejší.“ Vzpomnìla jsem si na divokou honièku s Branovou družkou a dodala jsem: „Tedy vìtšinou. Nechtìla jsem ho zabít…“ Nìkdo zajeèel a já zmlkla. Èekali jsme, ale žádné další zvuky se neozvaly. „Radìji bych se mìl postarat o paní,“ øekl Andre a zmizel. Prostì zmizel. „Budu øídit,“ øekl mi Stefan. „Radìji si sedni dozadu k doktoru Cornickovi, aby mìl u sebe nìkoho, komu dùvìøuje, až se probudí.“ Podala jsem mu klíèe a naskoèila si dozadu. „Co se stane, až se probudí?“ zeptala jsem se, když jsem se usadila na zadním sedadle, zvedla Samuelovi hlavu a pøesunula se pod ni. Pohladila jsem ho po vlasech a po krku. Na ránì na krku se už vytvoøily strupy. „Možná nic,“ øekl Stefan, sedl si za volant a nastartoval. „Vlci ale nìkdy nereagují na Polibek zrovna dobøe. Signora Marsilie dávala pøednost vlkùm pøed lidmi, proto pøišla o své postavení v Itálii a byla poslána sem.“ „Pít krev vlkodlakù je tabu?“ zeptala jsem se. „Ne.“ Otoèil dodávku a vydal se zpátky po pøíjezdové cestì. „Pít krev vlkodlaèí milenky Pána noci ano.“ Øekl Pán noci, jako bych mìla vìdìt, kdo to je. „Kdo je Pán noci?“ „Pán Milána – nebo jím alespoò byl, když jsme o nìm slyšeli naposledy.“ „Kdy to bylo?“ „Asi pøed dvìma sty lety. Vyhostil signoru Marsilii sem spolu se všemi, kdo jí byli zavázáni životem nebo vazalstvím.“ „Pøed dvìma sty lety tady nic nebylo,“ øekla jsem. „Prý prostì píchl špendlíkem do mapy. Máš pravdu, nic tu nebylo. Nic než pouš�, prach a indiáni.“ Upravil si zpìtné zrcátko, aby mì v nìm vidìl, pohlédl mi do oèí a pokraèoval: „Indiáni a nìco, s èím jsme se doposud nikdy nesetkali, Mercy. Byli to mìòavci, kteøí neslyšeli volání mìsíce. Muži a ženy, kteøí se mohli promìnit podle libosti v kojota. Z velké èásti byli imunní vùèi magii, díky níž mùžeme žít mezi lidmi neodhaleni.“ Zírala jsem na nìj. „Nejsem imunní vùèi magii.“ „Neøekl jsem, že jsi,“ odpovìdìl. „Ale èást naší magie tì prostì obchází. Proè si myslíš, že jsi odolala Marsiliinu vzteku, když jsme sebou my ostatní sekli o zem?“ „Díky ovci.“ „Nebylo to ovcí. Kdysi dávno, Mercedes, by tì to, co jsi, stálo život. Zabíjeli jsme takové, jako jsi ty, kdykoli se naskytla pøíležitost, a oni nám opláceli stejným.“ Usmál se na mì a já cítila, jak mi z jeho chladného, ledového pohledu tuhne krev v žilách. „Upíøi jsou všude okolo, Mercedes, a ty jsi jediný kožomìnec poblíž.“ Vždycky jsem si myslela, že Stefan je mùj pøítel. Dokonce ani v sídle klanu jsem nepochybovala o jeho pøátelství, ne doopravdy. Byla jsem hlupák. „Dostanu se domù sama,“ øekla jsem mu. Obrátil pohled zpìt k silnici, tiše se zasmál a zastavil u okraje. Vystoupil a nechal motor bìžet. Uvolnila jsem ruku, kterou jsem svírala Samuelovi rameno, a pøinutila jsem se opustit bezpeèí zadního sedadla. Nevidìla jsem Stefana ani ho necítila, když jsem vystoupila z vozu a zamíøila na místo øidièe, jeho pohled mì ale pálil v zádech. Rozjela jsem se, ale pak jsem sundala nohu z plynu a dupla na brzdu. Stáhla jsem okýnko a zavolala do noci. „Vím, že tam nebydlíš. Jsi cítit kouøem a popcornem. Chceš svézt domù?“ Zasmál se. Vyskoèila jsem a pak znovu, když se naklonil do okýnka a poplácal mì po rameni. „Jdi domù, Mercy,“ øekl a zmizel, tentokrát doopravdy. * Ploužila jsem se za náklaïáky a kombíky a pøemýšlela o tom, co jsem se právì dozvìdìla. Vìdìla jsem, že upíøi jsou stejnì jako fae, vlkodlaci a jejich pøíbuzní nadpøirozenými tvory Starého svìta. Pøišli sem ze stejných dùvodù jako vìtšina lidí: získat bohatství, moc nebo pùdu a uniknout pronásledování. Bìhem renesance byla existence upírù veøejným tajemstvím. Mít povìst upíra dodávalo moc a prestiž. Italská a francouzská mìsta se pro nì stala útoèišti. Ale i pøesto jich nebylo mnoho. Bylo to podobné jako s vlkodlaky, vìtšina lidí, která se chtìla stát upíry, zemøela døív, než mohla dosáhnout cíle. Vìtšina princù a šlechticù, o nichž se øíkalo, že jsou upíøi, byli jen chytøí muži, kteøí využívali této povìsti k odrazení sokù. Církev se na to dívala jinak. Když jí španìlská invaze do Nového svìta naplnila truhly, takže už nebyla závislá na laskavosti šlechticù, rozhodla se jít nejen po upírech, ale i po všech ostatních nadpøirozených tvorech. Zemøely stovky, možná tisíce lidí, kteøí byli obvinìni z upírství, èarodìjnictví a lykantropie. Jen malé procento jich doopravdy bylo upíry, ale pøesto to byly tìžké ztráty – lidé se totiž naštìstí pro nì množí rychleji než nemrtví. A tak pøišli upíøi do Nového svìta, protože byli stejnými obì�mi církevní perzekuce jako quakeøi a puritáni, jen byli jiní. Vlkodlaci a jejich pøíbuzní, kteøí rovnìž odpovídali na volání mìsíce, pøišli najít nová lovecká teritoria. Fae se snažili uniknout chladnému železu prùmyslové revoluce, ta je ale pøesto dostihla. Imigranti pak spoleènými silami znièili vìtšinu nadpøirozených tvorù, kteøí v Americe pùvodnì žili, takže po nich nezùstaly ani pøíbìhy. A moji lidé byli oèividnì mezi nimi. Zaboèila jsem na nájezd na dálnici do Richlandu a vzpomnìla si na nìco, co mi kdysi øekla matka. Moc dobøe mého otce neznala. V mé poloprázdné šperkovnici ležela støíbrná spona opasku, kterou vyhrál v rodeu a daroval ji matce. Øekla mi, že mìl oèi barvy sluncem prozáøeného zázvorového piva a že chrápal, když spal na zádech. Vìdìla jsem o nìm už jen jednu další vìc – kdyby nìkdo našel jeho rozmlácený truck døív, mohl žít. Nezemøel rovnou pøi nehodì. Nìco ostrého mu rozøízlo tepnu a on vykrvácel. Zezadu z dodávky se nìco ozvalo. Trhla jsem zpìtným zrcátkem, až jsem vidìla na zadní sedadlo. Samuel mìl otevøené oèi a silnì se tøásl. Stefan mi neøekl, jak vypadá zlá reakce na Polibek, ale byla jsem si jistá, že to brzy zjistím. Míjela jsem odboèku ke columbijskému parku, pøesto se mi podaøilo na ni zaboèit, aniž by do mì zezadu nìkdo naboøil. Zajela jsem na malé parkovištì vedle dílny údržbáøù. Zastavila jsem, zhasla svìtla, proklouzla mezi sedadly a opatrnì se pøiblížila k Samuelovi. „Same?“ øekla jsem a on se tak na okamžik pøestal divoce vzpírat. Ve stínech dodávky se zaleskly jeho oèi. Cítila jsem adrenalin, hrùzu, pot a krev. Musela jsem bojovat s nutkáním vzít nohy na ramena. Jedna moje èást vìdìla, že takový strach musí mít nìjakou pøíèinu. Ta druhá pochopila, proè vlkodlaci reagují na upíøí Polibek tak zle. Po probuzení se nemohli pohnout a poslední, na co si vzpomínali, bylo, že jim nìco vysávalo krev. To by vyvolalo hrùzu v každém vlkodlakovi. „Tiše,“ øekla jsem a døepla si do prostoru mezi sedadlem a posuvnými dveømi. „Upíøi jsou pryè. To, co cítíš, je dùsledek kousnutí. Znehybní obì�, aby se mohli napít nepozorovanì. Vyprchá to. Stefan øíkal, že to na tobì nezanechá následky.“ Zaèal mi naslouchat. Poznala jsem to podle toho, jak se mu uvolnila ramena. Potom mi zazvonil mobil. Zvedla jsem ho, ale neèekaný zvuk byl na Samuela pøíliš. Dodávka se divoce zakymácela, jak pøelezl zadní sedadlo do zavazadlového prostoru. „Ano?“ øekla jsem tiše. „Mercy.“ Byl to Warren a jeho hlas znìl naléhavì. „Musíš sem pøijet, jak nejdøív to pùjde. A vezmi s sebou Samuela.“ Samuel vydával za sedadlem pronikavé zvuky. Promìna byla pro vlky bolestivá i ve chvílích, kdy se cítili pohodlnì a dychtili po lovu. Promìnit se za pachu hrùzy a krve ve vzduchu nemohlo být dobré. Vùbec ne. „Samuel je indisponován,“ øekla jsem, zrovna když zaøval agonií a zoufalstvím. Bojoval s promìnou. Warren zaklel. „Povìz, bojí se Adam, že ho nìkdo ve smeèce zradil?“ „To je moje vina,“ øekla jsem. „Warrene, míøí smeèka k tobì domù?“ Zabruèel. Takže asi ano. „Povìz to Adamovi.“ „Pøipravil jsem steak a pøed hodinou ho nakrmil. Spí. Než jsem ti zavolal, pokoušel jsem se ho probudit, ale upadl do hlubokého, léèivého spánku. Netuším, co udìlat, abych ho vzbudil.“ „Doktor Cornick ano,“ zamumlala jsem a trhla sebou nad zvuky, které Samuel vydával vzadu ve voze. „Ale v tuhle chvíli nemùže k telefonu.“ „To je v poøádku, Mercy.“ Jeho hlas znìl najednou klidnì. „Postarám se o to. Pokud Samuel podstupuje nedobrovolnou promìnu, vypadni odtamtud a dej mu èas, aby se uklidnil.“ „Cože? Mám nechat Samuela lovit uprostøed Kennewicku? To si nemyslím.“ „Nepozná tì, ne pokud se mìní takhle. Nebude to Samuel, Branùv syn, jen vlk.“ Zvuky za sedadlem se zaèaly podobat víc vlèím než lidským. „Mercy, vypadni odtamtud.“ „To je v poøádku, Warrene,“ øekla jsem a doufala jsem, že se nemýlím. Vlci, skuteèní vlci, nejsou obvykle zákeøní, pokud nejsou vydìšení, zranìní nebo zahnaní do kouta. Vlkodlaci jsou vždy zákeøní a pøipravení zabíjet. „Pokud se nìco pokazí, povìz mu, že mì dostali upíøi,“ øekla jsem. „Myslím, že si to nebude pamatovat. A bude to vlastnì tak trochu pravda. Upíøi v nìm vyvolali promìnu. Povìz mu to.“ Zavìsila jsem. Na útìk už bylo pozdì, ale stejnì bych neutekla. Mìla bych Samuela opustit a nechat ho, aby se vypoøádal s následky bìsnìní svého vlka? Samuel je léèitel, obránce slabých. Nebyla jsem si jistá, jestli by dokázal žít s tím, že prolil krev nevinných. Kdysi dávno jsem ho už jednou opustila. Znovu to neudìlám. Zvuky utichly a já slyšela jen tìžké lapání po dechu, cítila jsem ale jeho vztek. Neobtìžovala jsem se svléknout a prostì jsem se promìnila. Svlékání by trvalo pøíliš dlouho. Když se nad opìradlem objevila Samuelova bílá hlava, couvala jsem zrovna z trièka a podprsenky. Ztuhla jsem, pøitiskla se bøichem k podlaze vozu a ocas stáhla mezi nohy. Nevzhlédla jsem, ale cítila jsem, jak povolily pružiny, když pomalu pøelezl opìradlo a zùstal stát na sedadle. Tolik jsem se bála, že jsem skoro nemohla dýchat. Vìdìla jsem, co musím udìlat, ale nebyla jsem si jistá, jestli to dokážu. Kdyby si jedna moje èást nebyla absolutnì jistá, že mi Sam, mùj Sam, neublíží, nedokázala bych to. Byl naprosto zticha. V Montanì vlci pøi lovu vyjí, ale ve mìstì loví naprosto bezhlesnì. Vrèení, kòuèení a štìkot jsou souèástí zastrašovací taktiky, tichý vlk vás zabije. Samuel zùstal stát na zadním sedadle a já se pøevrátila na záda a nastavila bøicho jeho èelistem. Natáhla jsem èenich a odhalila i hrdlo. Byla to jedna z nejtìžších vìcí, jakou jsem kdy udìlala. Ne že by mì nemohl stejnì snadno zabít, i kdybych zùstala ležet na bøiše, ale odhalit zranitelné bøicho je mnohem horší. Submisivitu prostì nemám v krvi. Dodávka se znovu zhoupla, jak seskoèil dolù a dopadl skoro na mì. Cítila jsem jeho zlost – kyselý zápach strachu zmizel spolu s jeho lidskostí a zùstal jen vlk. Horký dech mi èechral chlupy, jak mì oèichával a èenichem mi pøi tom prohraboval srst. Vztek se pomalu zklidnil a spolu s ním zmizela i prudkost, díky níž jsem vìdìla, co cítí. Naklonila jsem hlavu, zariskovala jsem a pohlédla na nìj. Samuel zaplòoval prostor mezi sedadlem a posuvnými dveømi. Byla jsem pod ním uvìznìná, pøední tlapu mìl totiž opøenou u mých ramen. Najednou mì ovládla klaustrofobie. Instinktivnì jsem se pokusila pøetoèit. Ihned jsem se sice ovládla, ale Samuel se pøesto vrhl vpøed, varovnì zavrèel a cvakl mi èelistmi pøed èenichem. Snažila jsem se najít v jeho vrèení útìchu, protože teoreticky vzato, pokud vrèel, nechystal se mì zabít, ale byla jsem si pøíliš vìdomá výbušné povahy vlkodlakù. Najednou se pohnul a chytil mì zuby za krk, ale pøíliš zeširoka, než aby šel po krkavici. Cítila jsem pøes srst jeho zuby, zastavily se ale, sotva pronikly na kùži. Modlila jsem se, aby mìl Bran pravdu a Samuelùv vlk mì považoval za družku. Pokud se mýlil, zaplatíme za to oba, já i Samuel. Ani jsem se nepohnula a srdce mi zoufale bušilo v hrudi. Najednou mì pustil, nìžnì mì kousl do èenichu a nehluènì se stáhl. Pøekulila jsem se na nohy, otøásla se, abych si upravila srst, a koneènì se vysmekla z podprsenky. Samuel ležel natažený na zadním sedadle a pozoroval mì nádhernýma bílýma oèima. Mrkl, pak si položil èenich na pøední tlapy a zavøel oèi. Beze slov mi tak øekl, že obì pùlky jeho duše jsou opìt spojené. Slyšela jsem, jak se cestou k parku blíží auto s tiše pøedoucím silným motorem. Co nejrychleji jsem se promìnila zpátky v èlovìka a zaèala se shánìt po obleèení. Svìtle zelené spodní prádlo jsem našla nejdøív. Sportovní podprsenka se mnohem snadnìji obléká, než svléká, a trièko jsem našla tak, že jsem na nì šlápla. Auto se pøiblížilo, zpomalilo a svìtlomety ozáøilo oknem dodávky její útroby. „Kalhoty, kalhoty, kalhoty,“ opakovala jsem a šmátrala rukou po podlaze. Zavadila jsem o nì prsty, zrovna když venku zapraskal štìrk a auto zastavilo za námi. A taky jsem našla Zeeho dýku. Strèila jsem ji pod gumovou podložku co nejdále od posuvných dveøí. Horeènatì jsem si natáhla kalhoty a zapnula zip a knoflík, právì když se u cizího auta otevøely dveøe øidièe. Boty. Naštìstí byly bílé. Popadla jsem je a natáhla si je na bosé nohy, aniž bych je rozvazovala. Zbìsile jsem pohlédla na obrovskou bestii nataženou na zadním sedadle. Samuel se ještì nìjakou dobu nebude moct promìnit zpátky, pravdìpodobnì celé hodiny. Chvíli trvá, než se vlkodlak, tøeba i tak mocný jako Samuel, z vynucené promìny vzpamatuje, a na to, abych ho ukryla, už bylo pøíliš pozdì. „Jsi hodný pes, Samueli,“ øekla jsem mu pøísnì. „Nevylekej toho milého strážníka. Na výlet na policejní stanici nemáme èas.“ Našlo si mì svìtlo baterky a já zamávala a pomalu otevøela posuvné dveøe. „Bìhala jsem, strážníku,“ øekla jsem. Svìtlo mi bránilo pohlédnout mu do oblièeje. Nastala dlouhá odmlka. „Je jedna v noci, madam.“ „Nemohla jsem spát.“ Omluvnì jsem se usmála. „Bìhat v noci sama není bezpeèné, madam.“ Sklopil baterku a já rychle mrkala a doufala, že skvrny pøed oèima brzy zmizí. „Proto si s sebou vždycky beru jeho,“ øekla jsem a ukázala palcem dozadu do dodávky. Policista zaklel. „Promiòte, madam. Ale, zatracenì, to je nejvìtší psisko, jaké jsem kdy vidìl. A to jsme chovali bernardýny.“ „Neptejte se mì, co je za rasu,“ øekla jsem, vyklouzla z vozu a postavila se vedle policisty, abychom mìli oèi ve stejné úrovni. „Vzala jsem si ho z útulku, když byl ještì štìnì. Veterináø øíká, že to mùže být irský vlkodav zkøížený s nìèím, jako je vlk nebo husky, nebo možná samojed.“ „Nebo sibiøský tygr,“ zabruèel policista, ale nechtìl, abych to slyšela. Hlasitìji pak øekl: „Ukažte mi øidièák a papíry od vozu, madam.“ Uvolnil se, už neèekal potíže. Otevøela jsem dveøe spolujezdce a vytáhla penìženku z odkládací skøíòky, kam jsem ji schovala, když jsme zastavili U strýèka Mikea. Hned vedle papírù od vozu a mého SIGu. Život bude mnohem jednodušší, když milý strážník pistoli neuvidí – stejnì jako marlinovku vzadu v dodávce. Sice jsem mìla povolení nosit zbraò, ale radìji bych celou vìc nerozmazávala. Obzvláštì pokud mìl Stefan pravdu a Zeeho dýka byla nelegální. Vytáhla jsem potøebné papíry a zavøela pøihrádku – opatrnì, aby SIG nezarachotil. Nemusela jsem si dìlat starosti. Když jsem se ohlédla, zjistila jsem, že policista sedí na podlaze dodávky a hladí Samuela. Kdyby to byl kterýkoli jiný vlkodlak, dìlala bych si starosti. Nejsou mazlíèci a nemají rádi, když se k nim tak nìkdo chová. Samuel ale naklonil hlavu, aby policista našel to správné místo za jeho uchem, a slastnì zasténal. Samuel má lidi rád. Vzpomínám si, jak o pøestávkách chodil do školy a hrál si s dìtmi. Vìtšina vlkodlakù se dìtem vyhýbá, ale Samuel ne. Dìti samozøejmì vìdìly, kdo je, a když ho vidìly v lidské podobì, oslovovaly ho „doktore Cornicku“ a chovaly se k nìmu jako ke každému jinému dospìlému. Když ale pøišel do školy jako vlk, jezdily na nìm jako na poníkovi a honily se s ním, byl pro nì divokým, ale vìrným vlèím pøítelem. Bavilo ho to stejnì jako dìti. „Je krásný,“ øekl policista, vstal a vzal si ode mì papíry. „Jak je velký, když se postaví?“ Luskla jsem prsty. „Samueli, pojï.“ Postavil se na sedadle a vrškem hlavy se otøel o støechu dodávky. Pak se protáhl a seskoèil ze sedadla na štìrkovou cestu, aniž by se dotkl podlahy dodávky. Úmyslnì se pohyboval jako velký pes, trochu nešikovnì a pomale. Silná zimní srst a noèní tma zamaskovaly rozdíly, které by se nedaly vysvìtlit žádným køížením. Pøední tlapy vlkodlakù se podobají spíše medvìdím nebo lvím než vlèím. Vlkodlaci používají drápy k trhání masa, proto potøebují jiné svalstvo. Policista hvízdl a obešel ho. Dával si pozor, aby baterkou neposvítil Samuelovi do oèí. „No páni,“ zamumlal. „Ani unce tuku a øekl bych tak devadesát kilo.“ „Myslíte? Nikdy jsem ho nevážila,“ øekla jsem. „Vím, že je tìžší než já, a to mi staèí.“ Policista mi vrátil øidièák a papíry, aniž by se na nì doopravdy podíval. „Ale pøesto by bylo lepší, kdybyste bìhala za svìtla, madam. Park je v každém pøípadì v noci zavøený, je to bezpeènìjší pro všechny.“ „Cením si vaší starostlivosti,“ øekla jsem upøímnì a poplácala vlkodlaka lehce po hlavì. Policista uhnul s autem, ale poèkal, dokud jsem nezavøela Samuela vzadu v dodávce, a sledoval mì ven z parku až k nájezdu na dálnici, takže jsem nemohla zastavit a obléct si ponožky. Nesnáším, když musím chodit v kožených teniskách bez ponožek. Samuel si pøelezl na pøední sedadlo, vystrèil hlavu z okýnka a pøitiskl si uši k hlavì, aby se chránil pøed vìtrem. „Nech toho,“ pokárala jsem ho. „Všechny èásti tìla patøí do auta.“ Ignoroval mì a otevøel tlamu, takže mu jazyk vlál stejnì jako uši. Po chvíli vtáhl hlavu dovnitø a zazubil se na mì. „Vždycky jsem to chtìla zkusit,“ pøiznala jsem. „Až bude po všem, mohl by ses posadit za volant a já vystrèím hlavu z okna.“ Obrátil se ke mnì, pøední tlapy položil na podlahu mezi sedadly, èenich mi zaboøil do bøicha a zakòuèel. „Nech toho!“ vyjekla jsem a pleskla ho po èenichu. „To je neslušné.“ Zvedl hlavu a tázavì na mì pohlédl. Využila jsem toho a koukla na tachometr, abych se ujistila, že jedu v limitu. „Zpùsobíš nehodu, Samueli Llewellyne Cornicku. Nestrkej nos do mých vìcí.“ Odfrkl si, položil mi tlapu na koleno, dvakrát mì klepl – a strèil mi nos zpátky do pupku. Tentokrát byl rychlejší než moje plesknutí a stáhl se až na zadní sedadlo. „Moje tetování?“ zeptala jsem se a on štìkl – bylo to velmi hluboké štìknutí. Pøímo pod pupíkem mám vytetovaný otisk tlapy. Asi ho vidìl, když jsem se bleskurychle oblékala. Pár dalších tetování mám na pažích. „Karen, moje spolubydlící na vysoké, studovala umìní. Vydìlávala si tetováním. Pomohla jsem jí udìlat zkoušku z chemie a ona mi jedno zadarmo nabídla.“ Dva roky jsem žila s matkou a pøedstírala jsem, že jsem dokonalá, protože jsem se bála, že i druhý domov ztratím stejnì neèekanì jako první. Ani by mì nenapadlo udìlat takovou pošetilost jako nechat se tetovat. Matka stále viní Karen z toho, že jsem pøešla od strojaøiny k historii, èímž je pøímo zodpovìdná za mé souèasné povolání, a sice opravování starých aut. Matka má asi pravdu, ale jsem teï mnohem š�astnìjší, než bych byla jako strojní inženýr. „Nechala mì prolistovat katalog s tetováním, která už dìlala, a asi uprostøed jsem narazila na obrázek chlápka, který si nechal na záda vytetovat vlèí stopy, od boku k rameni naproti. Chtìla jsem nìco menšího, a tak jsme se shodly na jediné stopì.“ Matka a její rodina vìdìly, co jsem, ale nikdo se neptal a já ukrývala svou kojotí podobu a snažila se co nejlépe zapadnout do jejich životù. Byla to má vlastní volba. Kojoti jsou velmi pøizpùsobiví. Pamatuji si, jak jsem hledìla na záda toho muže a uvìdomila si, že aèkoli se musím skrývat pøed ostatními, sama pøed sebou se schovávat nemùžu. A tak jsem si nechala tetováním ozdobit støed tìla, kde jsem mohla svá tajemství lépe chránit a kde mì mohla držet pohromadì. Koneènì jsem si zaèala užívat to, co jsem, místo abych si pøála být vlkodlakem nebo èlovìkem, abych lépe zapadla. „Je to otisk kojoti tlapy,“ øekla jsem pevnì. „Ne vlèí.“ Zazubil se na mì a tentokrát vystrèil z okýnka nejen hlavu, ale i ramena. „Ty jednou vypadneš,“ øekla jsem mu. Hodnocení: nejlepší 1 2 3 4 5 odpad FacebookMySpaceGoogleTwitterTopèlánky.czLinkuj.czJagg.czVybrali.sme.skDel.icio.us More Sharing ServicesSdílet Komentáøe Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední pøíspìvky | všechno Èlánek ještì nebyl okomentován. Komentáøe tohoto èlánku jsou moderovány. Váš pøíspìvek se zobrazí až po schválení autorem èlánku. Nový komentáø Téma: Jméno: Notif. e-mail *: Komentáø: [b] [obr] Odpovìzte prosím èíslicemi: Souèet èísel dvanáct a tøináct 12 „Smeèka je na cestì,“ øekla jsem Samuelovi, když jsme pomalu projíždìli kolem Warrenova domu, abychom se podívali, jaká je situace. „Nevím, kolik si pamatuješ z toho, co se dìlo bìhem promìny, ale volal Warren a žádal o pomoc. Adam spal a on ho nemohl vzbudit…“ Samuel byl v bezpeèí, takže jsem si mohla dìlat starosti o Adama. „Je to normální?“ Samuel kývl a mì zalila vlna úlevy. Odkašlala jsem si a pokraèovala: „Smeèce nemùžeme vìøit, takže Warren asi udìlá, co bude v jeho silách, aby jí zabránil se k nìmu dostat, což by bylo v poøádku, kdyby Adamovým zástupcem nebyl Darryl.“ Znamenalo to souboj. Samuel mi kdysi øekl, že se vlkodlaci navzdory fyzickým výhodám, které získají, dožijí v prùmìru jen asi deseti let. Na statistice se èásteènì podílí vlci jako mùj starý pøítel doktor Wallace, kteøí musí být zlikvidováni bìhem prvního roku. Ale vìtšina vlkodlakù zemøe v soubojích o dominanci s jiným vlkodlaky. Nechtìla jsem, aby Warren, a dokonce ani Darryl dnes v noci zemøeli, byla by to totiž moje vina. Kdyby mi intuice nebo paranoia nenakukala, že se smeèkou není nìco v poøádku, Warren by se nikdy nepokusil Darrylovi zabránit dostat se k Adamovi. V Richlandu panovalo ticho, ale obì strany ulice ve Warrenovì bloku byly plné zaparkovaných aut. Poznala jsem Darrylova mustanga ze šedesátého sedmého. Smeèka už dorazila. Zaparkovala jsem o blok dál a se Samuelem po boku jsem se rozbìhla zpátky. Na verandì pøed Warrenovými dveømi stála žena. Èernoèerné vlasy mìla stažené do culíku, který jí padal až do pasu. Když mì spatøila, založila si svalnaté paže na hrudi a rozkroèila se. Byla uèitelkou chemie na richlandské støední a Darrylovou družkou. „Auriel,“ øekla jsem, vyšla nahoru po schodech a zastavila se na verandì naproti ní. Zamraèila se na mì. „Øekla jsem mu, že bys Adamovi nikdy neublížila, a on mi uvìøil. Øekla jsem mu, že bys nikdy nepoškodila smeèku. Máš nám co vysvìtlovat.“ Jako Darrylova družka zastávala Auriel ve smeèce vysoké postavení. Obvykle bych si s ní o celé vìci promluvila zdvoøile, teï jsem se ale potøebovala dostat do Warrenova domu døív, než nìkdo dojde k úhonì. „Dobøe,“ øekla jsem. „Ale vysvìtlím své jednání Darrylovi, ne tobì a ne teï.“ „Darryl má práci,“ odsekla. Už v minulosti jsem si všimla, že uèení teenagerù Auriel nauèilo prohlédnout každou lež. Znovu jsem otevøela ústa, abych nìco namítla, ale ona mì pøerušila: „Udržujeme Ticho.“ Vlci ovládají jen velmi málo tradièní magie. Obèas se objeví nìkdo s darem, jaký má Charles, ale povìtšinou se vlkodlaci dokáží jen promìnit a ovládají pár trikù, které jim umožòují zabránit odhalení. A mezi takové triky patøí Ticho. Rozhlédla jsem se a spatøila ètyøi lidi (bezpochyby bych našla i další, kdybych po nich pátrala), kteøí stáli nevtíravì okolo Warrenova domu, mìli zavøené oèi a pohybovali ústy, jak odøíkávali zaklínání, které mìlo za úkol zastøít vše, co se dìlo uvnitø kruhu. Cílem bylo zajistit, aby souboj v kruhu nerušil okolí. A to znamenalo, že už zaèal. Smeèka by nikdy dobrovolnì neporušila Ticho a nevpustila mì dovnitø. „Souboj je zbyteèný,“ naléhala jsem. „Naprosto zbyteèný.“ Vykulila oèi. „Právì naopak, Mercy. Darryl je druhý ve smeèce a Warren se mu postavil. To nemùže zùstat bez odpovìdi. Mùžeš si s ním promluvit, až potrestá viníka.“ Pohlédla na Samuela a stáhla oboèí. Úplnì jiným hlasem pronesla: „Kdo je to? V Adamovì domì jsme našli mrtvé cizí vlky.“ „To je Samuel,“ øekla jsem netrpìlivì a vykroèila jsem. „Jdu dovnitø.“ Chystala se mi zastoupit cestu, když si ale všimla Samuelova neobvyklého zbarvení, zaváhala. „Který Samuel?“ zeptala se. Dvakrát do roka se alfové schází s Branem v sídle jeho spoleènosti v Coloradu. Obèas s sebou vezmou druhé a tøetí vlky smeèky, ale nikdy ne ženy. Zèásti to je z praktických dùvodù. Alfové se mimo své teritorium necítí pøíjemnì a s jinými alfy vycházejí dost špatnì. S družkami po boku se neklid a teritoriální chování mohou rychle zvrhnout v násilí. To znamená, že Auriel se se Samuelem nikdy nesetkala, ale slyšela o nìm. Bílí vlci jménem Samuel nejsou bìžní. „Doktor Samuel Cornick,“ øekla jsem pevnì. „Pus� nás dovnitø. Mám informaci o lidech, kteøí napadli Adama.“ Byla jsem unavená a dìlala si starosti o Warrena a Darryla, jinak bych podobnou chybu neudìlala. Myslím, že kromì rozkazu v mém hlase nic jiného neslyšela. Nebyla hloupá. Vìdìla, že nejsem Adamova družka, bez ohledu na to, co pøed smeèkou prohlásil. Nejsem vlkodlak, nepatøím ke smeèce, nejsem dominantnìjší než ona, a to znamená, že nemohla uposlechnout a udržet si pøitom postavení. Odhodila veškerou zdrženlivost a zastoupila mi cestu. Byla jsem mnohem vyšší než ona, ale ani jsem ji nezpomalila. Je vlkodlak, a když mì chytila za ramena a strèila do mì, zavrávorala jsem o tøi nebo ètyøi kroky zpátky. „Nejsi tu paní,“ prohlásila hlasem, který ve tøídì dozajista fungoval. Znovu se pokusila do mì strèit. Byla to chyba. Je mnohem silnìjší než já, ale nemá žádné zkušenosti s bojem v lidské podobì. Uhnula jsem do strany a nechala zapracovat setrvaènost. Lehce jsem do ní š�ouchla a shodila ji ze schodù. Ztratila rovnováhu, takže nedokázala správnì dopadnout, pøistála na chodníku a udeøila se hlavou o schod. Nepoèkala jsem, abych zjistila, jestli je v poøádku. Prostý pád ze schodù vlkodlaka sotva zpomalí. Vlk, který stál nejblíž, se pohnul, ale musel se zastavit, aby nenarušil kouzlo Ticha. Dveøe nebyly zamèené, a tak jsem je otevøela. Samuel se prosmýkl okolo mì. Auriel vztekle zavrèela a já si radši pospíšila za ním. Po Warrenovì obýváku byl rozházený nábytek a knihy, ale Warren i Darryl byli stále v lidské podobì. To mi napovìdìlo, že se oba snaží zabránit tomu, aby se ze souboje stal boj na život a na smrt. Vlkodlaci byli i v lidské podobì sice silní, ale ani zdaleka ne tak smrtící jako ve vlèí. Warren popadl jednu ze židlí a pøerazil ji Darrylovi o hlavu. Zapraštìní ztlumilo kouzlo, takže jsem sílu úderu mohla odhadnout jen podle rozprsknutých tøísek a spršky krve. Pohybem tak rychlým, že jsem ho skoro nezachytila, povalil Darryl Warrena na zem a popadl ho za krk. Samuel k nim pøiskoèil, chòapl Darrylovi po zápìstí a rychle odtanèil z dosahu. Jeho zásah byl tak neèekaný – nikdo nás neslyšel pøicházet – že Darryl uvolnil sevøení. Warren se mu vytrhl a odplazil se stranou. Díky tomu mohl Samuel zaujmout pozici mezi nimi. Warren se zadýchanì opøel o stìnu a utøel si krev z oèí. Darryl udìlal dva rychlé kroky vpøed, pak ale poznal Samuela a skoro upadl, jak se ho snažil nedotknout. Na tváøi se mu objevil naprostý úžas. Jakmile jsem se ujistila, že Darryl ani Warren nebudou pokraèovat v souboji, poplácala jsem Samuela po rameni, abych upoutala jeho pozornost. Pohlédl na mì a já si ukázala na ústa a uši. Bylo naprosto nepravdìpodobné, že by mì vlkodlaci venku poslechli a ukonèili zaklínání, a my si potøebovali promluvit. Oèekávala jsem, že Samuel vyjde ven, ale udìlal nìco jiného. Jeho moc se prohnala domem silou ohnivé bouøe, jako když nìjaký idiot otevøe dveøe a vpustí do místnosti, kde hodiny doutnal oheò, kyslík. Naplnil dùm svým pachem a mocí. Vzduch praskal a jiskøil, až jsem mìla pocit, že dýchám prskavky, se kterými si dìti hrají na ètvrtého èervence. Výbuch moci se pøese mì pøelil takovou silou, až mì pálila kùže a já ztratila kontrolu nad tìlem. Bezmocnì jsem klesla na kolena. Pøed oèima mi jiskøilo. Vidìla jsem jen èerné víry a ostré záblesky, proto jsem složila hlavu na kolena a mìla jsem co dìlat, abych zùstala pøi vìdomí. „Dost, Samueli,“ pronesl hlas, který, jak jsem vzdálenì poznala, patøil Adamovi. „Nevím, o co se snažíš, ale myslím, že už to pochopili.“ Nechala jsem hlavu na kolenou. Adam byl tady a vše ostatní mohlo poèkat, dokud nepopadnu dech. Na schodišti se ozvaly lehké, rychlé kroky, které jsem si spojovala s Adamem. Zotavil se skuteènì rychle. Zvedla jsem hlavu pøíliš brzy a musela jsem ji zase sklopit. Adam mi položil ruku na hlavu, pak ustoupil. „Co to má znamenat?“ zeptal se. „Hledali jsme tì dva dny, Adame.“ Darrylùv hlas znìl trochu zkreslenì. „Mìli jsme jen vzkaz na záznamníku Elizavety Arkadìvny, prý byl od Mercy, tvùj znièený dùm a tøi mrtvé vlkodlaky, které nikdo nepoznával. Ty, Jesse a Mercy jste zmizeli. Sledovali jsme tvùj dùm, ale èirou náhodou jeden z nás zahlédl Mercy v Kyleovì autì. Zavolal jsem Warrenovi a on nepøiznal, ale ani nepopøel, že jsi tady, a tak jsem svolal smeèku a pøijeli jsme sem.“ Znovu jsem vzhlédla a tentokrát se svìt neroztoèil. Darryl i Warren kleèeli na podlaze poblíž místa, kde pøedtím bojovali. Pochopila jsem, proè Darryl tak špatnì mluví – mìl rozseknutý ret, rána se ale rychle hojila. „Nemohl jsem Darrylovi lhát,“ vysvìtlil Warren. „Upadl jsi do hojivého spánku a já tì nedokázal probudit. Nemohl jsem k tobì pustit nikoho ze smeèky, dokud jsi byl zranitelný.“ Samuel se posadil vedle mì, olízl mi oblièej a tiše zakòuèel. „Fuj,“ øekla jsem a odstrèila ho. „To je odporné. Nech toho, Samueli. Copak tì Bran nenauèil slušnému chování?“ Úmyslnì jsme odvedli pozornost, aby se každý mohl rozhodnout, jak nastalou situaci vyøešit bez dalšího krveprolití. „Warren se øídil mými rozkazy,“ øekl Adam pomalu. „Chápu,“ øekl Darryl a z tváøe si peèlivì odstranil jakýkoli výraz. „Nešlo o tebe.“ Adam mávl rukou ve výši hrudi. Jeho gesto øíkalo: Nebuï ublížený, nebylo v tom nic osobního. „Tak o koho?“ „Nevíme,“ øekla jsem mu. „Ale nìco mì znepokojilo.“ „Povìz jim, co se tehdy v noci stalo,“ øekl Adam. Poslechla jsem. Když jsem jim øekla, že mì pøi pomyšlení, že bych mìla zavolat smeèku, pøepadl zlý pocit, pøekvapilo mì, že Darryl jen pokýval hlavou a zeptal se: „Odkud vìdìli, kde Adam bydlí? Nebo kdy schùzka skonèí? Jak mohli vìdìt, že si v domì nedrží celou armádu jako jiní alfové? Jesse není hloupá. Když uslyšela výstøely, urèitì nekøièela. Ale pøesto vìdìli, že tam je.“ Zamyslela jsem se. „Mìli s sebou jen jednoho èlovìka. Poslali ho za ní a on šel rovnou do jejího pokoje.“ Darryl udìlal rozmáchlé gesto. „Neøíkám, že neexistuje jiné vysvìtlení než zrada uvnitø smeèky, ale rozhodla ses správnì.“ Nemìlo mì to potìšit, ale poplácání po zádech mi udìlá stejnou radost jako jakékoli jiné ženì. „Pokraèuj, Mercy,“ øekl Adam. Pustila jsem se do dalšího vysvìtlování co nejstruènìji, což znamenalo, že jsem vynechala všechny podrobnosti, do kterých jim nic nebylo, jako tøeba mùj vztah se Samuelem. Zatímco jsem mluvila, vešel dovnitø zbytek smeèky a usadil se na podlaze. Když to bylo nutné, odsunuli stranou rozbitý nábytek. Neobjevila se celá smeèka, ale bylo jich tu deset nebo patnáct. Auriel se posadila vedle Darryla a opøela se o nìj kolenem. Na èele mìla ošklivou modøinu a mì napadlo, jestli se ke mnì bude i nadále chovat s chladnou zdvoøilostí jako doposud, nebo mì bude od této chvíle považovat za nepøítele jako ženy v Branovì smeèce. Warren si s Adamovou podporou právì upevnil místo ve smeèce – tedy alespoò z pohledu Darryla, jehož øeè tìla ostatním napovìdìla, že Warren není v nemilosti. Uvìdomila jsem si, jak si Darryl cení vìrnosti, a náhle jsem si byla jistá, že on Adama nezradil. Tak kdo? Rozhlédla jsem se po tváøích okolo, nìkteré jsem znala, jiné ne. Ale Adam je dobrý alfa a kromì Darryla tu není nikdo dostateènì dominantní, aby se mohl stát alfou. Dostala jsem se k našemu rozhodnutí odvézt Adama k Warrenovi a jako dùvod jsem uvedla jen to, že jsme jeho dùm považovali za lepší skrýš než ten mùj, pak jsem zmlkla, protože Darryl se doslova chvìl potøebou klást otázky. „Proè unesli Jesse?“ zeptal se, jakmile jsem domluvila. „Podle Warrena nikdo nežádal o výkupné,“ øekl Adam. Nìkdy bìhem vyprávìní zaèal pochodovat sem a tam. Nevidìla jsem žádný náznak toho, že byl zranìný, ale tušila jsem, že to trochu hraje. Alfa nikdy nepøizná slabost pøed smeèkou. „Pøemýšlel jsem o tom, ale upøímnì netuším proè. Jednoho z vlkù, kteøí pøišli ke mnì domù, jsem kdysi znal – pøed tøiceti lety. Promìnili nás ve stejnou dobu. Jeho zkušenost byla… trýznivá, protože se promìnil bez pomoci.“ Vidìla jsem, jak sebou nìkolik vlkù trhlo. „Možná mi to zazlívá, ale èekat s pomstou tøicet let je trochu dlouho, pokud to byl jediný dùvod, proè Jesse unesli.“ „Patøí k nìjaké smeèce?“ zeptala se Mary Jo vzadu v místnosti. Mary Jo je hasièka tady z Kennewicku. Je malá, houževnatá a neustále si stìžuje, že musí pøedstírat, že je slabší než její mužští kolegové. Mám ji ráda. Adam zavrtìl hlavou. „David je z vlastní vùle vlk samotáø. Nemá vlkodlaky v lásce.“ „Øíkal jsi, že s sebou mìli lidi a mladé vlky,“ ozval se Warren. Adam kývl, ale já poøád pøemýšlela o vlku samotáøi. Proè se muž, který byl tøicet let vlk samotáø, pøidal najednou ke smeèce mladých vlkodlakù? Promìnil je sám? Nebo jsou obì�mi stejnì jako Mac? Samuel si položil èenich na mé koleno a já ho mimodìk pohladila. „Øíkalas, že použili dusiènan støíbrný, DMSO a ketamin,“ øekla Auriel, uèitelka chemie. „Znamená to, že pro nì pracuje nìjaký doktor? Nebo možná výrobce drog? Ketamin není tak bìžný jako metamfetamin nebo crack, ale i ten obèas vidíme na støední.“ Napøímila jsem se. „Doktor nebo veterináø,“ øekla jsem. Samuel vedle mì se napjal. Pohlédla jsem na nìj. „Veterináø by mìl ke všem tìm látkám pøístup, že ano, Samueli?“ Samuel na mì zavrèel. Nelíbilo se mi, kam moje myšlenky smìøují. „Kam tím míøíš?“ zeptal se Adam a hledìl na Samuela, i když mluvil se mnou. „Doktor Wallace,“ øekla jsem. „Carter má problémy, protože nedokáže pøijmout fakt, že je vlkodlak, Mercy. Zdá se mu to pøíliš násilnické a radìji zemøe, než aby byl tím, èím jsme. Chceš mi namluvit, že je zapletený do nìèeho, pøi èem jsou mladí vlci drženi v klecích a jsou na nich provádìny experimenty? Slyšela jsi nìkdy, co si myslí o pokusech na zvíøatech v kosmetickém prùmyslu?“ Na okamžik mì pøekvapilo, že toho Adam o doktoru Wallacem tolik ví. Ale podle reakcí lidí v Aspen Creeku jsem poznala, že tam Adam strávil nìjaký èas. Asi dávalo smysl, že ví o doktorových problémech. Ale podle mumlání okolo o nich zbytek smeèky nemìl ani tušení. Adam se pøestal vìnovat mnì a vysvìtlil ostatním, kdo doktor Wallace je. Já tak mohla pøemýšlet. „Podívej,“ øekla jsem, když skonèil. „Všechny ty chemikálie, kterými tì napumpovali, jsou bez problémù pøístupné, ale kdo by vìdìl, jak je zkombinovat a proè? Kdo by chtìl ochromit vlkodlaka? Doktor Wallace se mùže kdykoli pøestat ovládat, já to tento týden zažila na vlastní kùži. Dìlá si starosti o svoji rodinu. Možná tu drogu nevyvinul proto, aby unesl Jesse, ale proto, aby ji v pøípadì, že by ztratil kontrolu a na nìkoho zaútoèil, mohli použít na nìj.“ „Možná,“ øekl Adam pomalu. „Zítra zavolám Branovi a požádám ho, aby se na to doktora Wallaceho zeptal. Branovi nikdo lhát nemùže.“ „Takže co mohou Jessiným únosem získat?“ zeptal se Darryl. „Peníze se v tuto chvíli zdají být smìšným dùvodem. Vypadá to, že Adama pøepadli proto, že je alfou Smeèky columbijského poøíèí, a ne úspìšným obchodníkem.“ „Souhlasím.“ Adam se zamraèil. „Možná chce nìkdo získat kontrolu nad smeèkou. Není toho mnoho, co bych pro dceru neudìlal.“ Kontrolu nad smeèkou, nebo kontrolu nad Adamem? uvažovala jsem. A je v tom rozdíl? „A� už jsou kdokoli a chtìjí cokoli, pøed úsvitem bychom to mìli zjistit. Víme, kde se ukrývají,“ øekla jsem. Sáhla jsem do kapsy džínù, vytáhla papír, který jsem dostala od upírù, a podala ho Adamovi. „Podle Zeeho informátorky zaplatili upírùm skoro deset tisíc dolarù, aby je nechali bìhem jejich zdejšího pobytu na pokoji,“ øekla jsem Adamovi. Adam sevøel papírek tak pevnì, až mu zbìlely prsty, a oboèí mu vystøelilo vzhùru. „Deset tisíc je pøíliš mnoho,“ øekl. „Zajímalo by mì, proè to udìlali.“ Podíval se na papír, pak se rozhlédl po místnosti. „Darryle? Warrene? Cítíte se dneska v noci na další dobrodružství?“ „Nemám nic zlomeného,“ øekl Darryl. „Ani já už ne,“ pøitakal Warren. „Jsem v poøádku.“ „Samueli?“ Bílý vlk se na nìj zazubil. „Mùžeme vzít moji dodávku,“ nabídla jsem. „Dìkuji,“ øekl Adam, „ale ty zùstaneš tady.“ Vystrèila jsem bradu a on mì poplácal po tváøi, blahosklonný bastard. Zasmál se mému výrazu, ale ne, jako by se mi posmíval, spíše jako by si nìco užíval… Mì. „Nejsi postradatelná, Mercedes, a nemáš na to, aby ses pletla do války smeèek.“ Domluvil, úsmìv mu zmizel z tváøe a rozhlédl se po lidech v místnosti. „Poslouchej, kámo,“ øekla jsem. „Já tenhle týden zabila dva vlkodlaky stejnì jako ty a s upíry jsem si taky nevedla špatnì, když jsem od nich získala tuhle adresu.“ „Ty jsi dostala tu adresu od upírù?“ zeptal se Adam nebezpeènì tichým hlasem. * „Nadutý bastard,“ bruèela jsem, když jsem projíždìla prázdnými ulicemi Východního Kennewicku. „Nepatøím ke smeèce. Nemá právo mi øíkat, co mám dìlat a jak to dìlat. Nemá právo na mì jeèet za to, že jsem mluvila s upíry. Není mùj opatrovník.“ Nakonec jsem ale musela pøiznat, že v bitvì se smeèkou vlkodlakù jim nijak nepomùžu. Warren slíbil, že mi zavolá, až bude po všem. Zívla jsem a uvìdomila si, že jsem nespala už skoro dvacet hodin. Pøedchozí noc jsem sebou házela na cizím motelovém lùžku a zdálo se mi støídavì o tom, že Mac zemøel kvùli nìèemu, co jsem neudìlala, a o osamìlé Jesse køièící o pomoc. Zaboèila jsem na svoji pøíjezdovou cestu a ani jsem se neobtìžovala zaparkovat na obvyklém místì, v bezpeèí pøistavìné garáže. Ráno uklidím obaly od jídla a ponožky a schovám auto. Zeeho dýka, kterou jsem se pøed odjezdem od Warrena opásala, abych ji nezapomnìla ve voze, se mi zapletla do bezpeènostního pásu. Byla jsem tak vyèerpaná, že jsem mìla slzy na krajíèku, než jsem ji koneènì vyprostila. Anebo jsem možná breèela jako dítì, které vyberou jako poslední do školního softballového týmu a øeknou mu, a� se nìkam uklidí a neplete se ostatním pøi høe pod nohy. Nezapomnìla jsem si vzít z auta zbranì a penìženku. Zaèala jsem stoupat nahoru po schodech a poznala jsem, že se Elizaveta Arkadìvna ještì nedostala k tomu, aby mi vyèistila verandu. Poøád jsem cítila Maca a výrazný pach smrti. Ne, rozhodla jsem se a vycenila vztekle zuby, breèím proto, že jsem se chtìla zúèastnit lovu. Tihle lidé se vetøeli na moje území a ublížili lidem, které mám ráda. Bylo mojí povinností, mým právem, potrestat je. Jako bych nìco zmohla proti smeèce vlkodlakù. Ohnala jsem se rukou po zábradlí a pøerazila suché døevo stejnì snadno, jako by leželo na cvièebních blocích v doju. Nìco malého a hebkého se mi otøelo o kotníky a vítalo mì hlasitým mòoukáním. „Ahoj, Médeo,“ øekla jsem, utøela si oèi a sehnula se. Zvedla jsem ji ze zemì a strèila si ji pod volnou paži. Odemkla jsem dveøe a neobtìžovala se rozsvítit. Schovala jsem zbranì, mobil jsem postavila do nabíjeèky vedle normálního telefonu, stulila se na gauèi do klubíèka spoleènì s pøedoucí Médeou a usnula jsem pøi èekání na Warrenùv telefonát. * Probudilo mì slunce, svítilo mi totiž pøímo do oèí. Na chvíli jsem si nedokázala vzpomenout, proè spím na gauèi. Hodiny na DVD pøehrávaèi tvrdily, že je devìt ráno, což znamenalo, že je deset. Nikdy nepøestavuji hodiny pøi zmìnì èasu. Zkontrolovala jsem zprávy a mobil. Volal Zee a žádal mì, abych se mu ozvala, ale to bylo vše. Zatelefonovala jsem mu a nechala vzkaz na jeho záznamníku. Pak jsem zavolala Adamovi domù, na mobil a na pager. Pak jsem zkusila Warrenovo èíslo. Vyhledala jsem Darrylovo èíslo v seznamu, vytoèila ho a zapsala si všechna, která na mì vychrlil jeho záznamník. Ale nezvedal ani mobil. Po chvíli pøemýšlení jsem zapnula televizi a naladila místní kanál, nevysílali ale žádné naléhavé zprávy. Pøedchozí noc nedošlo v Západním Richlandu k žádnému masakru. Možná ještì nenašli tìla. Sebrala jsem mobil, nasedla do rabbita a zajela na adresu, kterou mi dali upíøi. Dala jsem sice papír Adamovi, ale zapamatovala jsem si to. Dùm byl úplnì prázdný a na trávníku pøed ním stála cedule NA PRODEJ. V okolí jsem zachytila slabý pach smeèky, ale nenašla jsem stopy po krvi ani po rvaèce. Pokud byla adresa falešná, kam se všichni podìli? Zajela jsem do garáže, teprve pak jsem si vzpomnìla, že je Den díkùvzdání a nikdo dnes nepøiveze na spravení žádná auta. Ale pøesto to bylo lepší než sedìt doma a pøemýšlet o tom, co se asi stalo. Otevøela jsem velká garážová vrata a pustila se do rozdìlané zakázky. Pracovalo se mi tìžko. Odložila jsem mobil, abych ho pøi práci nerozbila, a poøád se mi zdálo, že ho slyším zvonit. Nikdo nezavolal, dokonce ani matka. Pøiblížilo se neznámé auto, zastavilo pøed garáží a ven vystoupila žena v èervených teplácích a bílých teniskách. Pohlédla na mì, kývla a rychlým krokem se ke mnì vydala. „Sylvie Sandovalová,“ øekla a napøáhla ruku. „Radìji mi teï rukou netøeste,“ øekla jsem s profesionálním úsmìvem. „Mercedes Thompsonová. Co pro vás mohu udìlat?“ „Už jste udìlala.“ Nechala ruku klesnout a kývla na auto, starého buicka, který byl i pøes rezavé skvrny a promáèknutý pøední blatník dokonale èistý. „Od chvíle, kdy ho pan Adelbertsmiter opravil, šlape jako hodinky. Ráda bych prosím vìdìla, kolik vám dlužím. Pan Adelbertsmiter naznaèil, že byste byla ochotná zvážit to, že u vás syn náklady odpracuje.“ Našla jsem èistý hadr a zaèala si utírat z rukou nejhorší olejové skvrny, abych o tom mohla popøemýšlet. Líbilo se mi, že si zapamatovala Zeeho jméno. Nebylo právì snadné ho vyslovit, obzvláštì pak pro èlovìka, jehož rodilým jazykem je španìlština. „Musíte být Tonyho pøítelkynì,“ øekla jsem. „Nemìla jsem ještì èas podívat se na úèet, který Zee vystavil, ale chybí mi tu pomocník. Ví váš syn nìco o autech?“ „Umí vymìnit olej a pneumatiky,“ øekla. „Zbytek se nauèí. Je pøièinlivý a bystrý.“ Stejnì jako Zee jsem obdivovala její pøímé, odhodlané jednání. Kývla jsem. „Dobrá. Proè ne? A� váš syn pøijde…“ Kdy? Netušila jsem, co budu v následujících nìkolika dnech dìlat. „V pondìlí po škole. Mùže náklady odpracovat, a pokud si padneme do noty, práce mu zùstane. Pøes týden po škole a v sobotu celý den.“ „Škola má pøednost,“ øekla. Kývla jsem. „S tím mùžu žít. Uvidíme, jak to bude fungovat.“ „Dìkuji,“ øekla. „Bude tady.“ Dívala jsem se, jak nasedá do auta, a napadlo mì, že Bran má štìstí, že Sylvie není vlkodlak, jinak by mìl problém zachovat si postavení alfy. Ztuhla jsem a zadívala se na své ruce. Vèera v noci se nìkdo zeptal, co únosci chtìjí. Nepotøebují Adamovo místo ve smeèce, pokud mají vlastní smeèku. Pokud chtìjí peníze, musí existovat snazší zpùsob, jak si je opatøit, než unést alfovu dceru. Takže je na Adamovi nìco zvláštního. U vlkodlakù je záležitostí bezpeènosti vìdìt, jaké místo zastáváte ve smeèce. V marokovì hierarchii to tak dùležité není, staèí si pamatovat, že Bran stojí nade všemi. Ale lidé podobné vìci stejnì sledují. Jasnì si vzpomínám, jak mùj nevlastní otec døepìl pøed mojí židlí a na prstech vypoèítával jména. Mohly mi být tak ètyøi pìt. „První je Bran,“ øíkal. „Druhý Charles a tøetí Samuel. Ètvrtý je Adam ze smeèky v Los Alamos. Pátý Everett ze smeèky v Houstonu.“ „Jednièka je Bran,“ opakovala jsem nyní. „Dvojka Charles a trojka Samuel, oba Branovi synové. Ètvrtý je Adam, který je teï alfou Smeèky columbijského poøíèí.“ To je jediná vìc, která je na Adamovi skuteènì zvláštní – kromì Branových synù je nejbližší uchazeè o titul maroka. Napøed jsem se snažila na to nemyslet. Kdybych chtìla, aby Adam bojoval s Branem, rozhodnì bych se ho k tomu nesnažila pøinutit tak, že bych mu unesla dceru. Ale možná to neudìlali. Posadila jsem se do brouka na sedadlo øidièe a stará koženka pode mnou zapraskala. Co když si chtìli s Adamem jen promluvit? Co když na nìj nechtìli zaútoèit? Zavøela jsem oèi. Pøedpokládejme, že za ním pøišel nìkdo, kdo Adama dobøe zná, jako tøeba starý kámoš z armády. Adam je hnìvivý, dokonce výbušný, když se ale uklidní, dá se pøesvìdèit k tomu, aby naslouchal. Nepøítel je vlkodlak, takže se Adama urèitì bojí nebo je pøinejmenším opatrný. Tak hra o dominanci funguje. Setkat se s alfou na jeho domácím území znamená ocitnout se v nevýhodném postavení. Nemùžete s sebou vzít zbraò nabitou støíbrnou municí, protože by to bylo považováno za vyhlášení války – musel by Adama zabít, nebo sám zemøít. A co když má nepøítel pøístup k drogám, které by dokázaly zklidnit vlkodlaka? K nìèemu, co by Adamovi zabránilo ho zabít, kdyby jednání nedopadla dobøe? Ale neskonèí to podle plánu. Nìkdo zpanikaøí a zastøelí osobu, která otevøe dveøe – ménì dominantní vlkodlaci by mohli pøi pokusu o vniknutí do alfova domu zpanikaøit. Støelí tu osobu nìkolikrát. Chyba, ale ne nenapravitelná. Vzápìtí ale zaútoèí Adam. A tak støelí i Adama a spoutají ho, aby ho pøimìli poslouchat. Ale Mac zemøe a Adam nemá na pokec náladu. Zaène trhat pouta, a tak ho napumpují drogami, aby ho zastavili, v tu chvíli je už ale tak mimo, že se s ním nedá mluvit. Nepøátelé zpanikaøí. Musí vymyslet nový plán. Jak by mohli pøimìt Adama spolupracovat? „Jesse je nahoøe,“ øekla jsem, luskala rychle prsty a dávala si vìci dohromady. Zajmou Jesse a pøinutí Adama poslouchat. Když odmítne, pohrozí, že ji zabijí. Dávalo to stejný smysl jako cokoli jiného. Tak jak do toho zapadají Mac a experimenty s drogami? Vyškrábala jsem se z brouka a odbìhla do kanceláøe pro zápisník. Nemìla jsem dùkazy, jen to, co mi napovídaly instinkty – ale moje instinkty byly nìkdy dost dobré. Na jednu stránku jsem napsala: Drogové experimenty / nákup nových vlkù? Na další pak: Proè nahradit Brana Adamem? Opøela jsem se bokem o trojnožku a klepala perem o papír. Kromì ochromující látky, která zabila Maca, jsme nemìli žádné fyzické dùkazy jiných drog, ale Macovy zkušenosti napovídaly, že skuteènì existují. Po chvíli jsem si zapsala: Byly ketamin / dusiènan støíbrný / DMSO jedinými drogami? Pak jsem pøidala jména lidí, kteøí o nich mohli vìdìt: Samuel, doktor Wallace a po delší odmlce Auriel, uèitelka chemie. Povzdychla jsem si a pøipustila, že to mohl být kdokoli. Pak jsem tvrdohlavì zakroužkovala doktora Wallaceho. Mìl vìdomosti i motiv vyrobit uspávací prostøedek, který by mu zabránil ublížit jeho milovaným. Pøestala jsem si hrát s perem. Opravdu? Nebyl upíøí Polibek podobnì ochromující? Je možné, že na submisivního vlkodlaka by pùsobil jako na obyèejné zvíøe, byl by omámený a klidný. Stefan øíkal, že jen u nìkterých vlkù se vyskytnou problémy. Když se probral Samuel, bojoval, jeho vlk byl pøipravený zaútoèit, jako by byl uvìznìný. Vzpomnìla jsem si na rozlomená pouta v Adamovì domì. Pøipsal svoji reakci na vrub Jessinu únosu, ale možná to nebylo všechno. To však prozatím nebylo dùležité. Podívala jsem se na druhou stránku. Proè nahradit Brana Adamem? Pøejela jsem prsty po slovech. Nebyla jsem si jistá, jestli je to skuteèný motiv, ale kvùli podobné vìci by pachatelùm nevadilo zanechat po sobì pár tìl. Nechali Adama žít, i když ho mohli snadno zabít, takže od nìj nìco potøebovali. Bran je marokem už skoro dvì stì let. Proè si nìkdo najednou tak zoufale pøeje to zmìnit? Napsala jsem: Chtìjí zmìnu? Bran umí být pìkný bastard. Je vládce ve staromódním slova smyslu, skuteèný despota, ale zdálo se, že pøesnì to vlkodlaci chtìjí. Pod jeho vládou vlkodlaci v Severní Americe vzkvétali, jak mocí, tak poètem, zatímco v Evropì upadali. Ale byl by Adam jiný? No… ano, ale ne zpùsobem, který by mohl nìkomu prospìt. Adam by možná byl ještì vìtší despota. Samuel øíkal, že Bran zvažoval, že použije Adama jako pøíkladného zástupce vlkodlakù, ale to by nikdy nefungovalo. Na to je Adam pøíliš výbušný. Staèilo by, aby mu nìjaký reportér strèil fo�ák do oblièeje, a Adam by ho rozmázl po chodníku. To je ono! Zostra jsem se nadechla. Nešlo o to, že nìkdo touží po zmìnì. Nìkdo chce, aby všechno zùstalo pøi starém. Bran plánoval vystoupit s vlkodlaky na veøejnost. Najednou mi nepøipadalo divné, že Adama jeden z jeho vlkù zradil. (Já si nebyla svými instinkty tak jistá jako ostatní.) Dokázala jsem si pøedstavit, že nìkterý z Adamových vlkù mohl mít pocit, že když nepøíteli pomùže, vlastnì Adama nezrazuje. Pøipravoval mu cestu k moci. Pøi nájezdu na Adamùv dùm se nikomu nemìlo nic stát, ale nenechali se odradit ani mrtvými. Vlkodlaci umírají a tito zemøeli pro vìc. Vlk jako Mac, který ani nepatøil ke smeèce, nemohl být ve srovnání s tím, co bylo v sázce, velkou ztrátou. Zrádce mohl být kdokoli. Nikdo z Adamovy smeèky necítil k Branovi osobní vìrnost. Vytáhla jsem vizitku, kterou jsem dostala od Brana, a vytoèila horní èíslo. Ozval se po druhém zazvonìní. „Brane, tady je Mercy.“ Když jsem ho teï mìla na drátì, nevìdìla jsem, kolik mu toho mám øíct. Velká èást mých domnìnek byla pouhými spekulacemi. Nakonec jsem se zeptala: „Ozval se ti Adam?“ „Ne.“ Podupávala jsem nohou. „Je… je tam doktor Wallace?“ Bran si povzdychl. „Ano.“ „Mohl by ses ho zeptat, jestli nevymyslel uspávací prostøedek, který pùsobí na vlkodlaky?“ Hlas se mu zostøil. „Co víš?“ „Nic. Vùbec nic. Ani to, kde teï jsou Adam a tvùj syn. Kdy vlastnì chceš s vlkodlaky vystoupit na veøejnost?“ „Samuel zmizel?“ „Tak daleko bych nezacházela. Mají s sebou celou smeèku, jen se neobtìžovali ohlásit se mi.“ „Dobøe,“ øekl. Oèividnì ho nepøekvapilo, že nikdo nepovažoval za nutné øíct mi, co se dìje. „Abych odpovìdìl na tvoji pøedchozí otázku, vìøím, že je nutné udìlat to co nejdøív. Ne tento týden nebo pøíští, ale za rok už bude pozdì. Moji lidé v laboratoøích FBI øíkají, že naše existence je už teï veøejným tajemstvím. Dospìl jsem ke stejnému názoru jako Šedí páni. Naše odhalení je nevyhnutelné a je nezbytné, abychom si nad ním ponechali kontrolu.“ Vidíte? Vlkodlaci jsou posedlí kontrolou. „Kolik lidí… kolik vlkù o tom ví?“ zeptala jsem se. Odmlèel se. „Má to nìco spoleèného s Adamem?“ „Vìøím, že ano.“ „Asi vìtšina místních,“ øekl. „Netajil jsem se tím. Pøíští mìsíc chci na Konkláve udìlat veøejné prohlášení.“ Víc neøekl a èekal, až mu povím, co mì napadlo. Byla to èirá spekulace a je možné, že se vystavím posmìchu. Sedìla jsem na stolièce a uvìdomovala si, že i já mám svoji loajalitu. Sice nejsem vlkodlak, ale Bran je pøesto mùj marok. Musela jsem ho varovat. „Nemám dùkaz,“ zaèala jsem. „Jen teorii.“ A povìdìla jsem mu svùj názor na to, co se stalo a proè. „Nemám zdání, kdo to je,“ øekla jsem do ticha na opaèné stranì. „Nebo jestli mám pravdu.“ „Pokud jde o vlkodlaka, kterému se nelíbí, že by se mìl odhalit lidem, je divné, že by spolupracoval s lidmi,“ øekl Bran, ale neznìlo to, jako by považoval moji teorii za hloupou. Na lidi jsem skoro zapomnìla. „Správnì. A nemám ani vysvìtlení pro drogové experimenty, o kterých vyprávìl Mac. Jedinì že by zkoušeli dávkování a vedlejší úèinky. Platit za nové vlkodlaky je velké riziko s minimálním ziskem.“ „Kdyby byl pøi souboji jeden z vlkù pod vlivem drog, mohlo by to ovlivnit výsledek,“ øekl Bran. „Líbí se mi tvoje teorie, Mercedes. Není dokonalá, ale zdá se, že jsi na správné stopì.“ „S vìrností lidí by si nemusel dìlat starosti,“ øekla jsem a pøemýšlela nahlas. „Kdo?“ „David Christiansen.“ „Ano.“ Nepøekvapilo mì, že marok ví, o kom mluvím. Bran vyvolával dojem, že zná každého vlkodlaka osobnì. Možná že znal. „David pracuje s lidmi,“ øekl Bran pomalu. „Ale ne s vlkodlaky. Nikdy bych si nepomyslel, že se bude podílet na znásilnìní – na promìnách, jako byla ta, kterou zažil Alan MacKenzie Frazier. Ale pøesto to stojí za úvahu. Zavolám Charlesovi a uvidíme, co na to øekne.“ „Poøád je v Chicagu?“ „Ano. Mìla jsi pravdu, byl to Leo. Vypadá to, že si chtìl žít na vysoké noze a plat mu na to nestaèil.“ Branùv hlas znìl neutrálnì. „Neznal vlka, kterému prodal obìti, jako byl Alan MacKenzie Frazier. Celkem jich bylo šest. Ani netušil, k èemu mladé chtìli. To od nìj bylo hloupé. Obchod zaøídil jeho zástupce, ale Charles má problém získat víc informací, protože ten opustil mìsto. Mùže chvíli trvat, než ho najdeme. Zdá se, že zbytek smeèky nemìl tušení o tom, co se dìje, ale pøesto ji rozdìlíme.“ „Brane? Pokud se ti ozvou Samuel nebo Adam, povíš jim, aby mi zavolali?“ „Povím,“ øekl nìžnì a zavìsil. Hodnocení: nejlepší 1 2 3 4 5 odpad FacebookMySpaceGoogleTwitterTopèlánky.czLinkuj.czJagg.czVybrali.sme.skDel.icio.us More Sharing ServicesSdílet Komentáøe Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední pøíspìvky | všechno Èlánek ještì nebyl okomentován. Komentáøe tohoto èlánku jsou moderovány. Váš pøíspìvek se zobrazí až po schválení autorem èlánku. Nový komentáø Téma: Jméno: Notif. e-mail *: Komentáø: [b] [obr] Odpovìzte prosím èíslicemi: Souèet èísel tøi a pìt 13 Po rozhovoru s Branem jsem nemìla náladu pracovat dál na broukovi, proto jsem zavøela dílnu a zamíøila domù. Bran si myslel, že na mé teorii nìco je, což je sice hezké, ale neuvolnilo to napìtí v mých útrobách, které mi øíkalo, že už mi mìl nìkdo zavolat. Èich mi prozradil, že Adam Jesse v prázdném domì v Západním Richlandu nenašel, ale neøekl mi, kam se vydali potom. Zastavila jsem se na verandì, protože jsem znovu ucítila zápach smrti. Došlo mi, že mì Elizaveta Arkadìvna asi trestá za to, že jsem jí neøekla, co se dìje. Budu muset verandu sama vyèistit, jinak mi bude dalších nìkolik mìsícù pøipomínat Macovu smrt pokaždé, když se vrátím domù. Otevøela jsem dveøe a stále jsem myslela na Maca, proto jsem si až pøíliš pozdì uvìdomila, co ještì se mi snažily smysly napovìdìt. Staèila jsem se sklonit, takže mi muž za dveømi nestaèil nasadit kravatu, ale pøesto mì pevnì chytil za hlavu a krk. Zprudka jsem se v jeho sevøení otoèila, až jsem k nìmu stála tváøí, a všechnu sílu jsem vložila do krátkého, ostrého úderu do nervového centra svalu na stehnì. Zaklel, uvolnil stisk, já se mu vysmekla a pustila se do skuteèného boje. Mùj styl karate, shi sei kai kan, byl vytvoøen pro vojáky, kteøí museli bojovat s nìkolika protivníky najednou, což bylo dobøe, protože na mì v obýváku èekali tøi muži. Jeden byl vlkodlak v lidské podobì. Nemìla jsem èas pøemýšlet, jen reagovat. Podaøilo se mi zasadit nìkolik dobrých úderù, ale rychle jsem poznala, že ti muži studovali násilí mnohem déle než já. V tu samou chvíli, kdy jsem si uvìdomila, že poøád stojím a bojuji jen proto, že moji protivníci dìlají, co mohou, aby mi neublížili, mì vlkodlak jednou a tvrdì udeøil do bránice. Zalapala jsem po dechu a on se mnou mrštil o podlahu a zalehl mì. „Zlomila mi mùj zasr…“ „Jsou tu dámy,“ pokáral ho muž. Držel mì v neúprosném sevøení, které ale bylo zároveò tak nìžné, jako když matka drží dítì. V hlase mu zazníval stejnì líný pøízvuk, jaký se nìkdy ozve v Adamovì. „Žádné klení.“ „Zlomila mi mùj zatracený nos,“ prohlásil první hlas suše, ale tlumenì – asi se držel za nos. „Zahojí se.“ Vlkodlak ignoroval mé pokusy vysmeknout se. „Ještì nìkdo je zranìný?“ „Kousla Johna-Juliana,“ ozval se znovu první muž. „Nic to není. Jsem v poøádku.“ Odkašlal si. „Omlouvám se. Nenapadlo mì, že by mohla mít výcvik. Nebyl jsem pøipravený.“ „Propøíštì se z toho pouè, chlapèe,“ øekl mùj vìznitel. Potom se sklonil a hlasem tak mocným, až mi rozechvìl páteø, prohlásil: „Promluvme si, dobøe? Nechceme vám ublížit. Kdybyste se nevzpírala, nemìla byste ani modøiny. Kdybychom chtìli, mohli jsme vám ublížit mnohem víc.“ Vìdìla jsem, že má pravdu, neznamenalo to ale, že budeme pøátelé. „Co chcete?“ zeptala jsem se tak klidnì, jak jen to šlo, když vezmeme v úvahu, že jsem ležela rozpláclá na podlaze pod cizím vlkodlakem. „Hodné dìvèe,“ pochválil, zatímco já hledìla na podlahu mezi gauèem a koncem stolu asi pùl metru od mé levé ruky, kam zapadla Zeeho dýka, když jsem vèera v noci usnula. „Nejsme tady, abychom vám ublížili,“ øekl mi. „To je první vìc, kterou musíte vìdìt. Druhá je, že vlkodlaci, kteøí sledovali váš a seržùv dùm, byli odvoláni, takže vám nikdo nepomùže. A tøetí…“ Zmlkl, sklonil hlavu a zhluboka se nadechl. „Jste vlkodlak? Ne, nejste. Na to správnì nevoníte. Myslel jsem, že je to tou koèkou, nikdy jsem nemìl koèku, ale to vy jste cítit srstí a lovem.“ „Dìdo?“ „To je v poøádku,“ odpovìdìl vlkodlak, „neublíží mi. Co jste, dìvèe?“ „Záleží na tom?“ zeptala jsem se. Nazval Adama „seržou“. Že by „seržant“? „Ne,“ øekl. Zvedl se ze mì a pustil mì. „Ani v nejmenším.“ Pøekulila jsem se ke gauèi, popadla dýku a shodila z ní pochvu a opasek. Jeden z vetøelcù se pohnul vpøed, ale vlkodlak zvedl ruku a muž se zastavil. Ustupovala jsem, dokud jsem s dýkou v ruce a zády ke stìnì nedøepìla na opìradle gauèe. Vlkodlak mìl tak tmavou ple�, že se leskla spíše modøe a fialovì než hnìdì. Kleèel na podlaze, kam se stáhl, když mì pustil. Na sobì mìl volné khaki kalhoty a svìtle modrou košili. Na další pokyn se muži stáhli ještì dál a poskytli mi tolik prostoru, kolik jen mohli. Stejnì jako vlkodlak mìli tmavou ple�. Barva kùže, stavba tìla a to, že ho jeden nazval „dìdou“, mì pøivedlo k závìru, že jsou pøíbuzní. „Jste Adamùv kamarád z armády,“ øekla jsem vlkodlakovi a snažila se, aby mùj hlas znìl uvolnìnì, jako kdybych si myslela, že by mohl být na mojí stranì, jako kdybych nevìdìla, že je zapletený do prùšvihu v Adamovì domì. „Ten, kterého promìnili spolu s ním.“ „Ano, madam,“ øekl. „David Christiansen. Tihle muži patøí ke mnì. Moji vnuci Connor a John-Julian.“ Kývli, když je pøedstavoval. John-Julian si mnul rameno, do kterého jsem mu zaboøila zuby, a Connor si jednou rukou pøidržoval pod nosem chuchvalec papírových kapesníkù, v druhé držel moji krabici s kleenexy. „Mercedes Thompsonová,“ øekla jsem. „Co chcete?“ David Christiansen si sedl na podlahu a uèinil se tak zranitelným, jak jen jako vlkodlak mohl. „No, madam,“ øekl. „Dostali jsme se tak trochu do prekérní situace a doufali jsme, že byste nám mohla pomoct. Pokud víte, kdo jsem, pak asi víte i to, že jsem od promìny z vlastní vùle vlk samotáø.“ „Ano,“ øekla jsem. „Nikdy jsem nedokonèil støední školu a armáda byla všechno, co jsem znal. Když mì starý kámoš rekrutoval do žoldácké tlupy, šel jsem rád. Nakonec mì unavilo pøijímat rozkazy a vytvoøil jsem si vlastní jednotku.“ Usmál se na mì. „Když odešli z armády moji vnuci a pøipojili se k nám, rozhodl jsem se, že už nechci bojovat za jiné lidi jejich války. Specializujeme se na záchranu unesených. Obchodníkù, humanitárních pracovníkù, misionáøù a tak dále. Zachraòujeme je z rukou teroristù.“ Zaèínaly mì bolet nohy, proto jsem se na opìradlo gauèe posadila. „Co to má spoleèného se mnou?“ „Na tohle nejsme zrovna pyšní,“ pøiznal vlkodlak. „Ocitli jsme se na nesprávné stranì,“ vysvìtlil muž jménem John-Julian. „Pøišel za vámi Gerry Wallace,“ zašeptala jsem, jako by hlasitý zvuk mohl narušit moje náhlé prozøení. Davidova zmínka o životì vlka samotáøe byla posledním kouskem skládaèky. Vlci samotáøi a doktor Wallace znamenali, že Gerry je prostøedník pøi jednání s vlky beze smeèky. „Øekl vám, že Bran zamýšlí odhalit vlkodlaky svìtu.“ Není divu, že Gerry byl tak zamìstnaný a nemìl èas trávit èas s otcem. „Správnì, madam,“ pøitakal David a zamraèil se na mì. „Nejste vlkodlak, to bych odpøísáhl, tak jak to, že toho víte tolik o…“ Zmlkl a na tváøi se mu objevil výraz náhlého pochopení. „Kojot. Vy jste to dìvèe, co se mìní v kojota, to, které vychoval marok.“ „Trefa,“ øekla jsem. „Takže Gerry vám øekl o Branovì rozhodnutí vystoupit s vlkodlaky na veøejnost?“ „Bran pøedhodí vlky lidem, stejnì jako to udìlali Šedí páni s fae,“ prohlásil Connor se zkrvaveným nosem. Moje zvláštnost zjevnì nebyla tak dùležitá jako jeho rozhoøèení nad Branovým rozhodnutím. „Má svoje lidi chránit. Nìkdo ho musel vyzvat døív, než to udìlá.“ „Takže jste navrhli Adama?“ „Ne, madam.“ Davidùv hlas znìl jemnì, ale vsadila bych se, že kdyby byl ve vlèí podobì, tiskl by si uši k lebce. „To Gerry. Chtìl, abych za ním zašel a promluvil si s ním jako pøítel s pøítelem.“ „Bran není jako Šedí páni. Nikdy by vlky neopustil. Asi vás nenapadlo prostì zvednout sluchátko, zavolat Adamovi a promluvit si s ním. Nebo tøeba i s Branem,“ nadhodila jsem. „Právì jsme se vrátili z mise,“ øekl David. „Mìli jsme èas. Nìkteré vìci je lépe udìlat osobnì.“ „Jako únos?“ zeptala jsem se suše. „Ten nebyl souèástí plánu,“ prohlásil Connor nažhavenì. „Opravdu?“ zamumlal David. „Pøemýšlel jsem o tom. Celá vìc se vyhrotila pøíliš snadno, ètyøi Gerryho vlci zemøeli. Nemùžu si pomoct a musím se ptát, jestli to tak nenaplánoval.“ „Tøi jeho vlci,“ øekla jsem. „Mac byl náš.“ David se usmál, ale spíše oèima než ústy. „Ano, madam. Tøi jeho vlci a jeden Adamùv.“ „Proè by chtìl zabít vlastní vlky?“ zeptal se Connor. „Museli bychom si prohlídnout mrtvé.“ David vypadal zamyšlenì. „Zajímalo by mì, jestli byli dominantní. Žádného z nich jsem neznal – až na Karu. Jí by se zaèalo brzy zajídat pøijímat rozkazy od Gerryho. A ten chlapec, Mac, ho zradil, když šel k Adamovi pro pomoc.“ „Mluvíš o Gerrym, jako by byl psychopat,“ namítl John-Julian. „Nepøipadá mi šílený.“ „Je vlkodlak,“ øekl David. „Vnímáme hierarchii citlivìji než lidé. Pokud si chtìl udržet kontrolu, musel se zbavit dominantnìjších vlkù – a taky tìch, kdo zradili smeèku.“ Pohlédla jsem na Davida. „Neznám Gerryho dobøe, ale pokud mám hádat, jste i vy dominantnìjší než on.“ David se ušklíbl. „Mám své lidi. Nechci Gerryho smeèku a on to ví líp než kdokoli jiný. Sledoval mì roky.“ „Takže považoval za bezpeèné povolat vás na pomoc,“ øekla jsem opatrnì. „Vìdìl, že se nevzepøete jeho velení.“ „Gerry øekl dìdovi, že Adam nechce vyzvat Brana na souboj, ale možná by poslechl starého pøítele,“ øekl John-Julian mírnì. „Nabídl, že nás sem dopraví letadlem, a tak jsme souhlasili. Brzy jsme ale pochopili, že se tu dìje víc, než tušíme.“ „Poptal jsem se kolem,“ ujal se David slova. „Zavolal jsem pár pøátelùm a zjistil jsem, že Bran se opravdu chystá alfùm na prosincové schùzce oznámit, že vystoupí na veøejnost. A tak jsme si pøišli promluvit s Adamem. Nemyslel jsem si, že nìco zmùžeme. Adam má maroka pøíliš rád, než aby ho vyzval na souboj.“ „Ale všechno bylo trochu jinak, než nám øekli,“ øekl Connor. „Nevìdìli jsme, že Gerry dává dohromady armádu žoldákù a vlkodlakù.“ „Armádu?“ øekla jsem. „Malou armádu. Dva nebo tøi vlkodlaky, jako byla Kara, kteøí nemohli najít vlastní smeèku,“ vysvìtlil John-Julian. „A skupinu žoldákù, samotáøe, kterým prý nabídl, že z nich udìlá vlkodlaky.“ „Mìl jsem to zarazit ve chvíli, kdy ten hlupák vyzbrojil skupinu vydìšených idiotù uspávacími pistolemi.“ David zavrtìl hlavou. „Možná kdybych tušil, že Gerry vynalezl nìco, co mùže ublížit vlkodlakovi… No, od té chvíle šlo všechno do háje.“ „Adam øíkal, že Maca støelili, sotva otevøel dveøe,“ øekla jsem. „Gerry je tak vyplašil øeèmi o tom, jak je Adam nebezpeèný, že vystøelili, aniž by se podívali, kdo to je.“ V hlase Johna-Juliana zaznívala stopa lítosti. Mìla jsem pocit, že lituje spíše neúspìšné akce než Macovy smrti. „Znali jste Maca?“ zeptala jsem se a zadívala se na Zeeho èepel, protože jsem nechtìla, aby vìdìli, jak jsem rozzlobená. Ale David jako vlkodlak to samozøejmì vìdìl. „Ne, neznali,“ øekl David. „Pøiletìli jsme v pondìlí odpoledne.“ Zkoumavì na mì pohlédl. „Byli jsme u toho, když se jeden z Gerryho lidských žoldákù vrátil celý vydìšený.“ „Tvrdil, že nìkdo zabil jeho partnera,“ øekl John-Julian a taky na mì pohlédl. „Démon.“ „Žádný démon.“ Pokrèila jsem rameny. „K zabití nevycvièeného mladého vlkodlaka není zapotøebí démona.“ Spolkla jsem vztek. Nemohli za to, že Maca neznali. Pohlédla jsem na nì a zaváhala. Možná mohli. Chtìla jsem jim vìøit. Zèásti proto, že jejich historka znìla pravdivì, i když jsem je neznala dost dobøe na to, abych si tím mohla být jistá. Zèásti kvùli tomu, jak znìl Adamùv hlas, když vyprávìl o Davidu Christiansenovi. „Povím vám nìco o Macovi, o chlapci, který mi zemøel na verandì,“ øekla jsem a vyprávìla jim o jeho promìnì, o chicagském alfovi, který ho prodal Gerrymu, a o drogových experimentech. „My vidìli jen uspávací pistole,“ øekl John-Julian pomalu. „Ale toho mladého vlka zabily dva výstøely, na Adama jsme museli použít pìt, než byl dostateènì omámený na to, abychom ho mohli spoutat.“ „Støíbro vyøadí náš metabolismus a DMSO pøenese drogu rychleji do krve?“ zeptal se David. „Znamená to, že nìkdo by klidnì mohl vymìnit ketamin za nìco jiného?“ „Nejsem doktor,“ øekla jsem. „Ale asi by to mohlo fungovat i s nìèím jiným.“ „Možná to napadlo i Gerryho a zkoušel to,“ øekl David. „Se skuteènou smeèkou by to nefungovalo, ale u zvrácených vlkù samotáøù a u mladých vlkù stvoøených ze žoldákù, kteøí taky pracovali sami? Nikdo by necítil potøebu je chránit.“ Pøíroda tímto zpùsobem vyvažovala vlkovu dominanci. Vlci mají silnou potøebu následovat ty, kdo jsou dominantnìjší, ale stejnì silný je i instinkt dominantních vlkù chránit slabší. „Všichni vlci samotáøi nejsou zvrhlíci,“ protestoval Connor. David se usmál. „Dìkuji. Ale vlkodlaci potøebují smeèku. Stranou je drží jen nìco silnìjšího. Nìkteøí jsou jako já, nenávidí to, co jsou, natolik, že nedokáží žít ve smeèce. Ale vìtšina jsou vyvrhelové, které smeèka odmítla pøijmout.“ Jeho úsmìv se stal bezútìšným. „Já smeèku mám, Connore. Prostì to nejsou vlkodlaci.“ Pohlédl na mì. „Zbytek týmu jsem nechal u Gerryho, aby dohlédl na situaci. Je nás šest. Malá smeèka, ale mnì staèí. Vìtšina vlkù, která žije dlouhodobì mimo smeèku, se trochu pomátne. Se žoldáky je to podobné. Žoldák, který pracuje sám, to obvykle dìlá proto, že s ním ostatní odmítají spolupracovat, protože je idiot nebo šílenec – a idioti umírají hodnì rychle.“ „Na podobného vlkodlaka bych narazit nechtìla,“ øekla jsem. Zazvonil mi telefon. „Promiòte.“ Hrábla jsem do kapsy pro mobil, který zázraènì pøežil bez úhony „Š�astný Den díkùvzdání, Mercy!“ „Š�astný Den díkùvzdání, mami,“ øekla jsem. „Mùžu ti zavolat zpátky? Zrovna teï mám napilno.“ „Tvá sestra nám právì oznámila, že je zasnoubená…“ pokraèovala matka a naprosto mì ignorovala. A tak jsem poslouchala, jak tlachá o mých sourozencích a nevlastním otci, zatímco v mém obýváku sedìli tøi žoldáci a zírali na mì. „Mami,“ øekla jsem, když zpomalila. „Mami, mám tu spoleènost.“ „Ach, dobøe!“ prohlásila. „Bála jsem se, že budeš o Díkùvzdání sama. Je to Warren a ten jeho milý mladý muž? Doufám, že si ho udrží. Vzpomínáš si na toho posledního? Byl to fešák, to jo, ale inteligentní rozhovor s ním èlovìk vést nemohl, to tedy ne.“ „Ne, mami,“ øekla jsem. „Tohle jsou noví pøátelé. Ale musím jít, jinak si budou myslet, že je ignoruju.“ O nìkolik minut pozdìji jsem jemnì zavìsila. „Zapomnìl jsem, že je dneska Díkùvzdání,“ øekl David, ale nedokázala jsem øíct, jestli mu to vadí, nebo ne. „Pøemýšlel jsem o tìch drogových experimentech,“ øekl Connor. „Vìtšina lidí, která plánuje vraždu vùdce, se chce dostat na jeho místo.“ „Mluvíme o vlkodlacích,“ upozornil ho dìdeèek. „Ne o lidech. Gerry by se nikdy nemohl stát marokem. Ach ano, je dominantní, ale pochybuji, že by byl dost silný na to, aby se stal alfou jedné smeèky, natož všech. A ví to.“ „Ale líbí se mu to?“ zeptal se Connor. „Sledoval jsi ho mezi jeho vlky? Všiml sis, že žoldáci, které ještì nepromìnil, vykazují známky dominantního chování? Øíká jim, že si nemùže dovolit riskovat, že je ztratí, ale myslím, že je prostì opatrný. Nelíbí se mu, když vydáváš rozkazy jeho vlkùm a oni poslouchají.“ „Nemùže zmìnit, co je,“ øekl David, ale neznìlo to, jako by nesouhlasil. „To ne. Ale teï má pod kontrolou Adama, že? Se správnou kombinací drog a s Adamovou dcerou pod zámkem by mohl Adama kontrolovat.“ David naklonil hlavu na stranu, pak jí zavrtìl. „To by nefungovalo. Ne na dlouho. Alfa radìji zahyne, než aby se podøídil. Porazí drogy, nebo zemøe.“ Tím jsem si nebyla tak jistá. Myslím, že nikdo pøesnì nevìdìl, jak drogový koktejl funguje – dokonce ani Gerry, který experimentoval s mladými vlky a žádný nebyl tak silný jako Adam. „Nezáleží na tom, co si myslíme my. Mohl by si Gerry myslet, že mu to vyjde?“ zeptal se John-Julian. Z nìjakého dùvodu pohlédli na mì, ale já jen pokrèila rameny. „Neznám ho. Netrávil èas se smeèkou, protože kvùli práci hodnì cestoval.“ Zaváhala jsem. „Bran by na jeho místo nedosadil nikoho hloupého.“ David kývl. „Døíve jsem Gerryho taky nepovažoval za hlupáka. Ale to krveprolití mì pøimìlo zmìnit názor.“ „Podívejte,“ øekla jsem. „Ráda se s vámi o nìm budu bavit, ale proè mi napøed nepovíte, co tu vlastnì chcete? Co chcete ode mì?“ „Branùv plán se mi poøád nelíbí,“ zabruèel David. „Vùbec ne. Ale to, co vyvádí Gerry, se mi líbí ještì míò.“ „Požádal nás, abychom nechali tìlo toho chlapce na vašem prahu,“ vysvìtlil John-Julian. „Tvrdil, že potøebujete varovat, abyste nestrkala nos do vlèích záležitostí. Setkali jsme se s ním na jeho základnì a zjistili, že unesl Adamovu dceru a nechal tøi své vlky zemøít.“ „Spolubojovníci se neopouští,“ prohlásil Connor. „A nevinní se neunáší,“ øekl mi John-Julian. Znìlo to jako motto. David se pousmál. „A i když jsem pøesvìdèen, že nìkdo musí Brana zastavit, jen hlupák si mùže myslet, že dokáže Adama pøinutit udìlat nìco proti jeho vùli. Nechal bych Gerryho, a� to zjistí sám, ale jde tu o naši èest. Neubližujeme nevinným. Proto dneska v noci Adama a jeho dceru osvobodíme.“ „Mají Adama?“ Nijak mì to nepøekvapilo. Co jiného by smeèce zabránilo zvedat celý den telefon? Dokonce se mi trochu ulevilo, protože mì napadl tucet jiných, hrozivìjších možností. V tu chvíli se otevøely vstupní dveøe. Zaskoèilo mì to, protože jsem venku na verandì nikoho necítila. Dovnitø vešel Samuel. Byl zpátky v lidské podobì a na sobì mìl jen džíny. Byl dokonce bosý a trochu kulhal, když ke mnì pøistoupil. „Mají Adama,“ potvrdil. Já ho možná neslyšela ani necítila, ale David nevypadal pøekvapenì. Drobným gestem svým mužùm pøikázal zùstat na místì, ale já si všimla, jak ztuhli a pøipravili se zareagovat. „Davide Christiansene, pøedstavuji vám doktora Samuela Cornicka,“ øekla jsem. „Samueli, tohle je David, Adamùv starý kamarád z armády. Je tu, protože chce dostat Adama s Jesse ven.“ „Slyšel jsem,“ øekl Samuel a posadil se na gauè u mých nohou. „Co se ti stalo?“ zeptala jsem se. „Na té adrese jsme našli jen nìkolik stop, nic urèitého. Dlouho jsme to tam proèesávali, ale pak si Darryl uvìdomil, že Adam i jeho vùz zmizeli. Kdosi ho vidìl s mobilem v ruce a ten u sebe nemìl, když jsme odjíždìli od Warrena. Nìkolik vlkù si všimlo, že auto odjíždí, ale nikoho nenapadlo zeptat se, co Adam dìlá.“ „Okamžíèek,“ øekla jsem, protože jsem zaèínala mít velmi nepøíjemný pocit. „Okamžíèek. Upíøi adresu urèitì zkontrolovali – Bran øíká, že nikdo není paranoidnìjší než upír. Urèitì si ovìøili, že vlci jsou tam, kde mají být, nemyslíš? I kdyby jen proto, aby se ujistili, že to jsou skuteènì vlci. Pak se ale objeví pùlka smeèky a nemùže najít dost stop na to, aby je zavedly k nepøíteli?“ Pohlédla jsem na Davida. „A když jsem objevila na verandì Macovo tìlo, nikoho jsem necítila, dokonce ani vás.“ Nahrbila jsem ramena. „Jak to, že mi to nedošlo? Není do toho zapletený jen Gerry, že?“ Samuel ztuhl a já si uvìdomila, že to nevìdìl. „Gerry Wallace spolupracuje s èarodìjkou.“ Existuje spousta èarodìjek, které dokáží sterilizovat tìlo do té míry, že na nìm neobjeví nic nejen nejlepší nos, ale dokonce ani nejlépe vybavený a trénovaný tým forenzních technikù. Ale Elizaveta Arkadìvna je jedna z mála èarodìjek, které by dokázaly odstranit jen pach Davida a jeho mužù a ponechat pachy Adamova domu. „Spolupracuje s ním ruský èarodìj,“ øekl David. „Pokud vlèí smeèky vystoupí na veøejnost, pøijdou èarodìjky o kšeft,“ øekla jsem. „Za utajení se dobøe platí a èarodìjky z toho tìží. Nejsem si ani jistá, jestli tím porušuje smlouvu, když Gerry plánuje udìlat z Adama maroka.“ „Cože?“ Samuelùv hlas znìl tak tiše, až jsem znervóznila. „Gerry nechce, aby se vlci odhalili svìtu,“ vysvìtlila jsem. „Rozhodl se, že Adam je jediný, kdo tomu mùže zabránit, a to tak, že zabije Brana.“ Zvedl ruku a chladnì se zadíval na ostatní muže. „Myslím, že by mi pan Christiansen mìl øíct, o co tu podle nìj jde.“ Aby Samuel mohl zjistit, jestli lže, nebo ne. Byl jeden z vlkù, kteøí to dokáží. David to vìdìl, poznala jsem to podle jeho úsmìvu. „Gerry Wallace mi øekl, že se Bran rozhodl pøedhodit vlky lidem napospas. Požádal mì, abych s Adamem promluvil a pøesvìdèil ho, aby se tomu vzepøel.“ „Zpochybnil by tak marokovo vùdcovství,“ objasnil Samuel. „Ano. Proto mì sem s chlapci pøivezl. Pøekvapilo mì, jakou metodu zvolil. Já bych s sebou na schùzku s alfou v jeho domì ozbrojené muže nevzal, ale nemohl jsem se Gerrymu vzepøít, protože by to znamenalo souboj, po kterém bych se musel ujmout jeho vlkù a ubožejší tlupu jsem ještì nevidìl. Vìdìl jsem, že se Adam umí bránit, proto jsem souhlasil.“ David pokrèil rameny „Tady se sleènou Thompsonovou jsme ale dospìli k názoru, že Gerry od poèátku plánoval prolít krev, protože vlci, kteøí zemøeli, mu mohli zpùsobit problémy. Øekl bych, že mu celou dobu šlo o vydírání, a ne o obyèejný rozhovor.“ Samuel kývl. „Zná Adama. Nikdy by otce nevyzval, i kdyby s Branovým plánem nesouhlasil. Nechce být marok.“ „Moc dobøe ho asi nezná, když si myslí, že ho ovládne tím, když bude vyhrožovat jeho dceøi,“ namítl David. „Myslím, že se mýlíte,“ øekla jsem. „Adam by udìlal cokoli, aby Jesse zachránil.“ „Zní to, jako byste byli všichni pøesvìdèeni, že Adam dokáže otce zabít.“ Zvážila jsem to. „Gerry tomu vìøí. Možná plánuje udìlat nìco, èím by pojistil Branovu smrt. Poøád si myslí, že je jediný, kdo ví o ochromujících drogách.“ Samuel zavrèel a já ho poplácala po hlavì. Na opìradle se nesedìlo tak dobøe jako na gauèi, ale líbilo se mi sedìt výš než vlkodlaci. Samuel mì vzal za ruku, položil si ji na rameno a držel ji tam. „Tak proè jste tady?“ zeptal se Davida. „Nemohli jste najít Adamovu smeèku?“ „Nehledal jsem smeèku,“ øekl David. „Gerry Adama úplnì zdrogoval. Zašel jsem za ním, abych si s ním promluvil, a on málem pøerval øetìzy. Podle toho, co øíkal, si myslí, že má ve smeèce zrádce, a já tuším, že má pravdu. Tak ho asi zajali. Ale drogy ještì zhoršují jeho paranoiu. Dostat ho do bezpeèí i s jeho lidským dítìtem, k tomu budeme potøebovat pomoc. Mnì nevìøí, a nerad to øíkám, ale má dobrý dùvod.“ Pohlédl na Samuela. „Vám asi taky neuvìøí, jste muž a on tam má dceru.“ Obrátil se zpátky ke mnì. „Ale vy máte jeho pach po celé dodávce a on má váš obrázek v ložnici.“ Samuel na mì ostøe pohlédl. „V ložnici?“ Pro mì to byla taky novina. Teï jsem si ale dìlala starosti o Adama a Jesse, ne o fotku. „Dobrá,“ øekla jsem. „Kde ho drží?“ * Samuelovi nevadilo, že David celou akci naplánuje, trval ale na dvou vìcech. Za prvé aby povolali smeèku, i když souhlasil, že jen jako zálohu a že poèká ve vzdálenosti nìkolika minut od cíle. Jen Darryl bude až do poslední chvíle vìdìt, co se doopravdy dìje. A také trval na tom, že zavolá otci a poví mu všechno, co víme. „Adam s ním bojovat nebude,“ øekl Samuel Davidovi, když ten celý ztuhl. „Sice se mu nelíbí, že vlkodlaci vystoupí na veøejnost, ale chápe otcovy dùvody.“ Povzdychl si. „Podívejte, nikdo z nás z toho není zrovna nadšený, dokonce ani sám marok. Ale nìkolik vlkù otci oznámilo, že je jedna z vládních agentur vydírá a nutí ke spolupráci.“ Pøes Davidovu tváø pøelétl nìjaký výraz tak rychle, že jsem ho nedokázala rozluštit, ale Samuel kývl. „Napadlo mì, jestli neoslovili i vás. Ostatní patøili k armádì. Stalo se z nás veøejné tajemství, a to není bezpeèné. Popravdì jsem pøekvapený, že Bran dokázal tajit naši existenci tak dlouho. Myslel jsem, že jakmile veøejnost pøijme fae, odhalí nás všechny.“ „Nechtìli o nás vìdìt,“ øekla jsem. „Vìtšina lidí miluje svùj malý bezpeèný svìt.“ „Co udìlá váš otec dìdovi?“ zeptal se Connor. Samuel povytáhl oboèí. „Podle mì neudìlal nic špatného. Nesložil pøísahu ani Branovi, ani komukoli jinému. A nezradil ani naše tajemství, právì naopak.“ Znovu mi zazvonil mobil. Byl to Bran. Nìkdy dokáže být dost strašidelný. „Mercedes, nech mì promluvit se synem.“ Pohlédla jsem na Samuela a øekla: „Není tu. Jak jsem øíkala, od vèerejší noci se mi neozval.“ „Dost her,“ øekl Bran. „Dej telefon Samuelovi.“ S pozvednutým oboèím jsem pohlédla na Davida Christiansena a jeho muže, podala telefon Samuelovi a poslouchala, jak vysvìtluje situaci. Bran pravdìpodobnì poznal, že lžu, když jsem mu øekla, že tu Samuel není. Možná. Ale David, který slyšel obì strany hovoru, bude nadosmrti pøesvìdèený o tom, že marok vìdìl, že Samuel sedí vedle mì. Skryla jsem zadostiuèinìní. Èím mocnìjší Bran vlkùm pøipadá, tím je ve vìtším bezpeèí. Hodnocení: nejlepší 1 2 3 4 5 odpad FacebookMySpaceGoogleTwitterTopèlánky.czLinkuj.czJagg.czVybrali.sme.skDel.icio.us More Sharing ServicesSdílet Komentáøe Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední pøíspìvky | všechno Èlánek ještì nebyl okomentován. Komentáøe tohoto èlánku jsou moderovány. Váš pøíspìvek se zobrazí až po schválení autorem èlánku. Nový komentáø Téma: Jméno: Notif. e-mail *: Komentáø: [b] [obr] Odpovìzte prosím èíslicemi: Souèet èísel jedna a jedna 14 Vìtšinu cesty jsme jeli s Christiansenem a jeho vnuky, já jako èlovìk a Samuel ve vlèí podobì. Promìnil se v mém domì, protože vlci promìnu cítí. David nás vysadil asi kilometr a pùl od cíle a dal nám pøesné instrukce, jak se dostat na místo. Mìli jsme se se Samuelem pøiplížit potají a sami. Já se pak mìla protáhnout dírou ve stìnì skladištì, kde drží Adama a Jesse, a Samuel mìl spolu s Adamovou smeèkou poèkat na signál. Adama s Jesse drželi na lesní farmì v kopcích na jih od Bentonu, mìsteèka asi dvacet minut od Richlandu. Samotná farma byla zavøená, okolo se ale rozkládaly akry nevytìžených stromù. Cestou jsem poznala javory a duby, a dokonce i nìkolik borovic. Za samotnou usedlostí se tyèila obrovská budova, oèividnì skladištì, o kterém mi øíkal David. Dùm mìl zatluèená okna a velká cedule realitní kanceláøe hrdì hlásila PRODÁNO. Se Samuelem po boku jsem si døepla do pøíkopu obrostlého hlošinou a dobøe jsem si celé místo prohlédla. Nevidìla jsem žádné vozy, což znamenalo, že asi byly zaparkované na opaèné stranì skladu. Christiansen øíkal, že farmu koupilo místní vinaøství a plánovalo na pozemcích pìstovat hroznové víno. Chtìli ho ale vysázet až na jaøe a dùm i skladištì tak byly prozatím prázdné. Cedule realitní kanceláøe mi prozradila, že jeden z Adamových vlkù skuteènì zradil. Teï už jsem znala jméno. Vytáhla jsem mobil a vy�ukala Darrylovo èíslo. Už jsem ho znala nazpamì�. „Spojili jste se s Johnem Cavanaughem?“ zeptala jsem se. John Cavanaugh patøil k vlkùm, které jsem moc dobøe neznala, ale byl u Warrena, když jsme plánovali zásah. „Nemùžeme ho najít.“ Darryl ignoroval mé oddechnutí, protože byl stále podráždìný kvùli tomu, že jsme ho nezasvìtili do našeho plánu. A taky se mu nelíbilo, že musí poslouchat Samuelovy rozkazy. „Podle rozkazu jsem nenechal nikomu vzkaz na záznamníku. To znamená, že nám chybí dost lidí.“ „Na ceduli realitní kanceláøe pøed farmou, kde drží Adama, stojí jméno John Cavanaugh,“ øekla jsem mu. Nastala dlouhá odmlka. „Chápu,“ øekl zamyšlenì a zavìsil. Darryl nikdy nedal na dlouhé louèení, ale je to chytrý chlap. Johna Cavanaugha na tuto akci nepøizvou – a ani na žádnou další. Možná mi mìlo vadit, že jsem právì nìkomu podepsala rozsudek smrti, ale než zaènu Cavanaugha litovat, napøed zjistím, v jakém stavu se z celé vìci dostanou Adam a Jesse. Samuel vedle mì tiše zakòuèel. „Dobrá,“ øekla jsem mu a zaèala se svlékat. Byla zima. Ne tak jako v Montanì, ale dost na to, abych ze sebe svršky shodila co nejrychleji. Dávala jsem si pøitom dobrý pozor, abych se nepopíchala o trny hlošiny. Bez velké peèlivosti jsem šaty složila a vypnula mobil. „Nemusíš èekat, dokud se nedostanu dovnitø,“ øekla jsem mu znovu. Jen na mì hledìl. Strojenì jsem si povzdychla a promìnila se. Ihned jsem se pøíjemnì zahøála. Protáhla jsem se, zavrtìla ocasem a zamíøila ke skladišti. Bylo poøád svìtlo, proto jsem šla oklikou, aby mì nikdo nezahlédl. Vìdìla jsem, že mì Samuel sleduje, i když jsem ho nevidìla, což bylo s ohledem na jeho zbarvení vskutku pùsobivé – bílá se hodí pro zimu v Montanì, ale ve východním Washingtonu se zima obyèejnì barví do šedé a hnìdé. Jeden roh plechové stìny skladištì byl ohnutý trochu nahoru, pøesnì jak Christiansen øíkal. Musela jsem se sice snažit, ale nakonec jsem se dovnitø pøece jen dostala a stálo mì to jen hrst chlupù. Èenich mi napovìdìl, že stejnou cestu použil v posledních mìsících nejeden skuteèný kojot a další malá havì�. Pokud Gerry nebo nìkterý z jeho vlkù zachytí mùj pach, budou si, doufejme, myslet, že dovnitø vlezl prostì jen další kojot. Skladištì bylo uvnitø obrovské a nebylo v nìm o nic tepleji než venku. Christiansen sice øíkal, že nebudu mít problém schovat se, já ale pøesto oèekávala, že najdu sklad prázdný. Místo toho jsem objevila stovky, možná tisíce beden. Mìly výšku asi jednoho metru a velikost palety a vyrobené byly z pøekližky nyní zkroucené vlhkem a stáøím. Stály po tøech na sobì na policích sahajících až ke stropu, který se nacházel dobrých devìt metrù nade mnou. Vzduch páchl zatuchle. Rozhlédla jsem se a spatøila systém rozprašovaèù a odtoky v podlaze. Dávalo to smysl. Když máte skladištì plné stromù, musíte je nìjak zavlažovat, než je odešlete. Našla jsem kupu beden, v níž ta spodní nesla oznaèení Hamamelis virginiana – Vilín virginský 3‘-4‘. Byla prázdná, ale šedé døevo stále trpce páchlo. Mohla jsem se schovat do horní bedny, ale to by mì vidìli skákat dovnitø a zase ven. Radìji jsem se proto stulila do klubíèka mezi bednami a vnìjší kovovou stìnou. Prozatím jsem tak byla víceménì v bezpeèí. Podle plánu jsem mìla poèkat, až pro mì pøijde jeden z Davidových vnukù. „Extrakci“, jak øíkal, mìli provést v noci a do setmìní zbývalo ještì nìkolik hodin. Gerry mìl s Adamem problémy. Dokonce i když ho napumpovali uklidòujícími drogami, stráže v cele ho pøivádìly k nepøíèetnosti. Pamatovali si, jak rozlomil pouta ve svém domì, proto se ho snažili udržovat v klidu. Dùsledkem bylo, že s Jesse zùstával vìtšinu èasu sám a jen pøed dveømi stál strážce. Gerryho pach vadil Adamovi do té míry, že nesmìl do skladištì vstoupit vùbec. Bude sice trvat ještì nìkolik hodin, než odsud Jesse a Adama dostaneme, mohla jsem ale jít za nimi a co nejlépe Adama pøipravit. Hádali jsme se o to. David chtìl, abych poèkala, dokud za soumraku nenastoupí na stráž jeho muž, ale já nechtìla nechat Adama s Jesse o samotì déle, než bylo nezbytnì nutné. David si myslel, že riziko odhalení je pøíliš velké. Hádku ukonèil Samuel. „Nechte ji jít. Stejnì to udìlá a takhle aspoò snížíme riziko.“ David z toho nebyl nadšený, ale podøídil se vyšší autoritì a zdravému úsudku. Samuel mìl pravdu. Nemínila jsem nechat Adama s Jesse o samotì a bez ochrany, když jsem mohla být s nimi. Jen Gerry mohl poznat mùj pach a ten se držel od skladištì co nejdál. Ostatní vlci budou prostì pøedpokládat, že jsem jen další kojot, a tìch jsou tady spousty. Musela jsem ale poèkat na doprovod, což mohlo nìjakou dobu trvat, bylo to však bezpeènìjší, než kdybych se toulala kolem sama a snažila se zjistit, kde Adama s Jesse schovávají. Je nemožné èekat bez hnutí a zachovat si obezøetnost. Nakonec jsem upadla do lehké døímoty a spala skoro hodinu, než mì probudil teï už povìdomý pach Johna-Juliana. Opatrnì jsem se vyplížila ven, ale byl sám a pøes rameno mìl pøehozený mùj batoh. Nepromluvil na mì, prostì se otoèil a proplétal se mezi bednami k èásti skladištì, kde kdysi zøejmì bývaly kanceláøe. Stejnì jako krabice byly i kanceláøe naskládány tøi na sobì. Vyšel po schodech do prvního patra, kde jedny z dveøí byly vybaveny novým, lesklým zámkem, který je odlišoval od ostatních. Když je odemkl a otevøel, vbìhla jsem dovnitø a zastavila se. Není divu, že Gerry nechával pøed dveømi na stráži jen jednoho muže. Neexistovala šance, že by Jesse a Adam bez pomoci utekli. Jesse ležela na holé matraci. Nìkdo jí kolem spodní èásti oblièeje omotal lepící pásku a zalepil jí tak ústa, vlasy a krk. Bude velký problém ji sundat. Zápìstí mìla spoutaná želízky a ta byla horolezeckým lanem pøivázaná ke kovovému rámu postele. Také kotníky mìla spoutané a pøivázané k nohám postele, takže se mohla sotva vrtìt. Hledìla na Johna-Juliana tupým pohledem a mì si vùbec nevšimla. Obleèená byla do pyžama, mìkkých bavlnìných kalhot a trika, které asi mìla na sobì, když ji unesli. Na spodní èásti levé paže mìla modøinu tak tmavou, že vypadala spíše èernì než fialovì. Adam sedìl na židli, kterou oèividnì vyrobil stejný nešikovný tesaø jako lùžko. Byla nahrubo sešroubovaná z trubek, styl ale asi pøi výrobì nebyl nejpodstatnìjší. Tížily ho okovy, které se daly oèekávat spíše ve voskovém muzeu nebo ve støedovìké muèírnì, a poutaly mu zápìstí k opìrkám židle a kotníky k jejím nohám. Ale ani kdyby židli znièil, pout by se nezbavil. Bylo v nich dost støíbra na to, aby se z nich dal rok financovat místní školský systém. „Gerry sem nepøijde,“ øekl John-Julian. Adam pootevøel oèi a já si všimla, že jeho zlatožluté duhovky hoøí vzteky. „Jeho pøítomnost pùsobí na Adama stejnì jako dìdeèkova. Dokonce ani drogy Adama nezklidní, a tak sem Gerry radši nechodí. Náš muž bude na hlídce už jen pìt minut. Další je nepøítel. Ale po nìm se na dvì hodiny ujme hlídky Shawn a ten patøí k nám.“ Vìdìla jsem to, ale John-Julian mi vše zopakoval, aby se ujistil, že jsem to správnì pochopila. „Shawn vám pomùže, jak jen bude moct. Stráže mají zùstávat dole a nahoru jít jen pøi nástupu do služby. Ale musíte je nechat spoutané, dokud Shawn nepøevezme hlídku, pro pøípad, že se nìkdo objeví. Jeden muž má na starosti vìznì, ètyøi hlídkují na pozemcích. Jeden prostì chodí kolem skladištì. V domì je elektøina a satelit, takže vìtšina mužù tráví volný èas tam. Neèekají, že smeèka najde Adama tak brzy, proto si nedávají dobrý pozor.“ Na zajatce vìtšinou dohlíželi Davidovi muži, protože Gerry nemìl dost dùvìryhodných lidí, kterým by svìøil bezmocné patnáctileté dìvèe. Podobné skrupule nejsou ve svìtì žoldákù a vlkù samotáøù zrovna èasté. David øíkal, že jim Gerry zaplatil za to, že zùstanou a ujmou se hlídání. Zdálo se, že Gerry vìøí, že se David neobrátí proti nìmu, dokud mu bude platit. Zatímco John-Julian mluvil, rozhlédla jsem se po místnosti, která nenabízela zrovna mnoho úkrytù. Pokud strážce nevejde úplnì dovnitø, budu se moct schovat za dveømi nebo ve velké skøíni s posuvnými dveømi, nìkterá klišé prostì fungují. Stráže nebudou mít dùvod místnost prohledávat, dokud budou Adam s Jesse na místì. Jesse se koneènì pohnula, protože si uvìdomila, že nemluví s ní. Nemotornì se zkroutila, a když si mì koneènì dobøe prohlédla, vyrazila drsný zvuk. „Tiše,“ øekl jí, pak se obrátil zpìt ke mnì. „Máte asi ètyøi hodiny. Odvést pozornost není moje práce, ale poznáte, oè jde, až to uslyšíte. Vaším úkolem bude dostat ty dva dolù ze schodù a do místnosti u velkých garážových vrat. Dìdeèek si tam pro vás pøijde a odvede vás.“ Kývla jsem a on položil mùj batoh na podlahu. „Hodnì štìstí,“ øekl tiše, odešel a zamkl za sebou dveøe. Sotva se dveøe zavøely, promìnila jsem se, otevøela batoh a vytáhla spodní prádlo, tmavé trièko a staré tepláky. Oblékla jsem se, natáhla si popruhy podpažního pouzdra a schovala do nìj svùj SIG. Byl odjištìný a pøipravený k výstøelu. Vzala jsem si s sebou i Smith & Wesson nevlastního otce. Na podpažní pouzdro byl pøíliš velký a nedalo se z nìj støílet tak rychle, ale kulky .44 magnum napáchají mnohem vìtší škodu než moje devítka. Pokud všechno pùjde podle plánu, nebudu žádnou zbraò potøebovat. Zaslechla jsem, jak nìkdo stoupá nahoru po schodech, a uvìdomila jsem si, že jsem neslyšela Johna-Juliana sejít dolù. Pøedpokládala jsem, že se jedná o nového strážce, proto jsem sebrala batoh, schovala se do skøínì a vytáhla SIG z pouzdra. Skøíò mìla posuvné dveøe, ale já je nechala tak, jak byly, otevøené na stranì dál ode dveøí. Vidìla jsem, jak Jesse škubla za provazy, když nìkdo odemkl a rozrazil dveøe. „Hej, krásko,“ øekl strážce. Cítila jsem èesnek, který nedávno snìdl, a nìco nezdravého a kyselého. Nebyl to sice vlkodlak, pøesto jsem ho nechtìla vidìt v Jessinì blízkosti. „Jsem tu, abych tì odvedl na záchod. Když na mì budeš hodná, možná ti dokonce dám i nìco sníst. Už musíš mít hlad.“ Zamíøil k Jesse a odhalil mi tak záda. Panika v Jessiných oèích a pach strachu, který se z ní linul, nutkání vystøelit ještì zesílily. Adam zavrèel a strážce se otoèil, tasil zbraò a namíøil. Stiskl spouš� a Jesse vydala strašlivý, nevìøícný zvuk. Zvedla jsem zbraò a chystala se vystøelit, když jsem si uvìdomila, že se ozvalo jen tiché lupnutí, ne hlasitá rána. Støílel z uspávací vzduchovky. Kdyby byl vlkodlak, musela bych ho tak jako tak zastøelit, protože by slyšel, jak jsem zalapala po dechu, když po Adamovi vypálil. „To tì na chvíli zklidní,“ øekl pravdìpodobnì Adamovi. Schoval zbraò a sehnul se, aby rozvázal uzly u Jessiných nohou. Kdyby se otoèil, uvidìl by mì, stejnì jako mì vidìla Jesse. Zavrtìla jsem hlavou, dotkla se oèí a ukázala na strážce. Pochopila, protože se odvrátila a upøela oèi na strop. Neslyšel, že nìkdo bìží nahoru po schodech. Asi ho pøilákal výstøel z pistole, a� už byl jakkoli tichý. Dveøe zely dokoøán, proto druhý muž vešel rovnou dovnitø. Byl to vlkodlak. Nevidìla jsem ho, ale cítila. „Smrdí to tu po zvíøeti,“ øekl a hlas mìl tak hluboký, že znìl tlumenì. Byla jsem si jistá, že mluví o mnì. Strážce se zaskoèenì otoèil. Kdyby pøesunul pohled o deset stupòù do strany, hledìl by pøímo na mì, jeho pozornost ale zcela upoutal druhý strážce. „Jsi zvíøe, Jonesi?“ zeptal se druhý muž tiše a dychtivì. „Já jo.“ Jones couvl k posteli, až ho rám uhodil zezadu do kolen. Dosedl napùl na Jesse. Mohla jsem mu øíct, jakou hloupost udìlal. Pøed dravci se neustupuje, mùžou si to totiž špatnì vyložit. Jones neøekl nic a vlkodlak se zasmál. „Myslel jsem, že ti šéf øekl, aby ses k tomu dítìti nepøibližoval. Nemám pravdu?“ Netuším, co vlkodlak dìlal, ale muselo to být dost dìsivé, protože Jones zaèal tiše kòourat. Vlkodlak se pohnul a já ho koneènì spatøila, velkého, rusovlasého muže s krátce zastøiženým tmavým vousem. Popadl Jonese za trièko a se zabruèením ho zvedl z postele. Obrátil se ke dveøím a odhodil lehèího muže pøes místnost. Nevidìla jsem Jonese dopadnout, ale slyšela jsem, jak zalapal po dechu. „Táhni,“ poruèil vlkodlak. Slyšela jsem, jak Jones peláší dolù ze schodù, ale nebyla jsem si jistá, jestli jsme se jenom nedostali z bláta do louže. Muž, který v místnosti zùstal, byl mnohem nebezpeènìjší. Zmínil se o zvíøeti. Cítil mì? Nebo si z Jonese prostì utahoval? Stála jsem bez hnutí, neovladatelnì se tøásla a snažila se myslet pozitivnì. Strach silnì páchne, Jesse se ale bála dost za nás za obì, proto jsem doufala, že si mì vlkodlak nevšimne. „Tak jo, andílku, rozvážeme tì,“ øekl Jesse nìžnì. Uklidnilo by mì to, kdybych necítila jeho chtíè. Jesse ale nemìla tak dobrý èich, proto se trochu uvolnila. Velkýma rukama rozvázal uzly, džentlmensky jí pomohl sednout si a poèkal, dokud se nezbavila ztuhlosti v ramenou a zádech. Chytøe se posadila tak, aby se musel odvrátit od skøínì. Nìžnì ji zvedl na nohy, lehce ji podepøel a odvedl ji. Opøela jsem se o stìnu, zavøela jsem oèi a modlila se, aby to bylo správné rozhodnutí, aby ji jen vedl na záchod. Já mezitím potøebovala zkontrolovat Adama. Šipku mìl poøád zabodnutou v krku. Vytáhla jsem ji a odhodila na zem. Když jsem se ho dotkla, otevøel oèi, ale nemyslím si, že by nìco vidìl. „Už je to v poøádku,“ øekla jsem mu a nìžnì masírovala krvavou skvrnu na krku. „Jsem tady a dostaneme vás odsud. Odhalili jsme jednoho zrádce, a i kdyby jich bylo víc, nenapáchají už žádné škody.“ Neøekla jsem mu, kdo je to „my“. Nebyla jsem si vùbec jistá, jestli mì slyší, ale chtìla jsem ho uklidnit, ne vydráždit. Další šipku mìl zapletenou do rukávu na pravé paži a já se pøes nìj naklonila, abych ji vytáhla. Sklonil hlavu a zaboøil mi ji mezi rameno a krk. Nedokázala jsem øíct, jestli to udìlal sám od sebe, nebo jsem do nìj strèila, ale prohloubil se mu dech. „Správnì,“ øekla jsem mu. „Spi a zbav se jedu.“ Objímala jsem ho, dokud jsem znovu neuslyšela nìkoho na schodišti. Opøela jsem Adama do stejné polohy jako pøedtím, tedy až na šipky, a tiše jsem se vplížila zpìt do úkrytu. Ustaranì jsem èekala, protože na schodech jsem slyšela jen jednu osobu. Teprve když se strážce objevil ve dveøích, pochopila jsem, že nese Jesse v náruèi. Byla ztuhlá a zírala na stìnu. „Promiò, andílku,“ broukal, když ji znovu svazoval. „Poskytl bych ti soukromí, kdyby to šlo, ale nemohl jsem riskovat, že ne?“ V ten okamžik jsem se rozhodla, že ho zabiju. Dobøe jsem si prohlédla jeho rysy a pohyby, abych ho pozdìji poznala, i když jsem pochybovala, že by mìl Gerry ve smeèce dva rusovlasé obry. Slyšela jsem zadostiuèinìní v jeho hlase a Jesse urèitì taky. Chtìl ji vydìsit. Adam se pohnul. Slyšela jsem ho, i když jsem na nìj nevidìla. „Mercy,“ zachraptìl. Strážce se zasmál. „Mercy, co? Tak tu tady nenajdeš.“ Natáhl se a poplácal Jesse po tváøí. „Tak zase pøíštì, andílku.“ Vzpomnìla jsem si, že Adam jí taky øíká andílku, a udìlalo se mi zle. Dveøe se zavøely a cvakl zámek. Poèkala jsem, dokud nesešel úplnì dolù, teprve pak jsem vylezla ze skøínì. Jesse dál zírala na stìnu. Adamovi opìt klesla hlava na prsa a já si nemohla pomoct a musela jsem se ho dotknout, abych se ujistila, že ještì dýchá. Pak jsem se vydala k jeho dceøi. Od chvíle, kdy ji strážce znovu svázal, se nepohnula. Kavalerie dorazí až za dvì hodiny, ale já si øekla, že nebude vadit, když už je rozvážu. Zaèala jsem v batohu hledat nìco, èím bych pøeøezala Jessiny provazy. Nemohla jsem ji tak nechat další dvì hodiny. Nevím, proè jsem s sebou vzala Zeeho dýku nebo proè jsem sáhla po ní místo po kapesním noži, ale vklouzla mi do ruky, jako by tam patøila. Jesse sebou trhla, když jsem si klekla na postel a dotkla se jejího ramene. „To jsem já, Mercy. Teï už ti nikdo neublíží. Ještì chvíli to potrvá, ale dostaneme vás odsud. Musíš ale zùstat zticha. Pokud to zvládneš, rozvážu tì a podívám se, co mùžu udìlat s tou lepící páskou.“ Pøedtím se chovala naprosto pasivnì, sotva jsem se jí ale dotkla, roztøásla se, jako by byla úplnì promrzlá. V místnosti bylo chladno a oni ji nepøikryli, takže to mohlo být tím. Lapala ale tìžce po dechu, což nebylo nijak jednoduché, když mohla dýchat jen nosem. Dotkla jsem se palcem ostøí dýky. Byla ostrá, pøesto nebude lehké pøeøezat s ní horolezecké lano. Vsunula jsem èepel mezi lano a rám postele a skoro jsem se bodla. Když jsem totiž zatáhla, nenarazila jsem na žádný odpor. Napøed mì napadlo, že dýka zpod lana vyklouzla, ale pak jsem zjistila, že lano je èistì pøeøíznuté. S úctou jsem na dýku pohlédla. Mìla jsem vìdìt, že dýka, kterou u sebe nosí pro osobní ochranu Zee, bude mít v záloze pár trikù. Pøeøezala jsem lano na Jessiných nohách a ona se objala pažemi a pøitáhla si kolena k hrudi. Po tváøi se jí kutálely slzy a já ji chvíli hladila po zádech. Když se trochu uklidnila, vrátila jsem se k batohu a vytáhla jsem malou cestovní plechovku oleje ve spreji. „Ocet, jedlá soda a olej ve spreji, zázraky našeho vìku,“ øekla jsem jí. „Použijeme ho k uvolnìní lepící pásky.“ Nebyla jsem si jistá, jestli to bude fungovat, i když jsem tak odstraòovala zbytky lepící pásky z aut. Sotva ale olej pronikl pod její okraj, pomalu jsem ji odlepila. Když jsem ji dostateènì uvolnila, opatrnì jsem pod ni vsunula Zeeho dýku a hladce ji proøízla tìsnì u Jessina ucha. Prozatím jsem se nesnažila odlepit ji z vlasù, potøebovala jsem ji jen sundat z oblièeje. Šlo to stejnì lehce jako u aut. Netrvalo dlouho a uvolnila jsem Jesse ústa a zbytek pásky jsem uøízla, takže jí zùstal jen kousek ve vlasech. „Má to odpornou chu�,“ zachraptìla a utøela si ústa do lemu trièka. „Taky mi nechutná,“ souhlasila jsem. Olej se mi jednou nebo dvakrát dostal do úst, když jsem zapomnìla, že ho mám na rukách. „Jak je to dlouho, co jsi mìla nìco k pití?“ „Když pøinesli tátu,“ zašeptala do kolen. „Mluvila jsem na nìj a on se probíral z toho, co mu píchali, a tak mi zalepili pusu. Myslela jsem, že na vlkodlaky drogy nepùsobí.“ „Tahle ano,“ øekla jsem, vrátila se k batohu a vytáhla termosku s kávou. „Ale myslím, že ne tak dobøe, jak by chtìli. Mìla jsem s sebou vzít vodu,“ øekla jsem a podržela jí hrnek s odpornì smrdící kávou pøed oblièejem. Vím, že vìtšina lidí tu vùni miluje, ale já ji nemùžu vystát. Když se nepohnula, oboøila jsem se na ni. „No tak, na sebelítost teï není èas. Až se dneska veèer vrátíš domù, klidnì se sesyp. Teïka mi musíš pomoct postavit tátu na nohy.“ Cítila jsem se, jako bych nakopla kòuèícího psa, Jesse se ale napøímila a vzala si ode mì kovový hrnek. Ruka se jí silnì tøásla. Èekala jsem to, proto jsem ho naplnila jen z pùlky. Ušklíbla se nad chutí kávy. „Vypij to,“ øekla jsem. „Pomùže ti to. Kofein a cukr. Já tohle nepiju, proto jsem zabìhla k vám domù a ukradla vám tu drahou vìc z mraznièky. Nemìlo by to být tak strašné. Samuel øíkal, že ji mám udìlat silnou a hodnì sladkou. Mìla by chutnat jako hoøký sirup.“ Pousmála se, pak se zakøenila, zacpala si nos a vypila hrnek na jeden doušek. „Pøíštì,“ zachroptìla, „vaøím kafe já.“ Zazubila jsem se. „Platí.“ „Mùžeš mi nìjak sundat želízka?“ zeptala se. „Za pár hodin se objeví náš spojenec,“ øekla jsem. „Pøinese klíèe.“ „Dobøe,“ øekla, ale rty se jí chvìly. „Nemohla bys je zkusit otevøít paklíèem? Nejsou to policejní želízka, spíše ta, co se dají koupit v sexshopu.“ „Jessico Tamarindo Hauptmanová,“ øekla jsem šokovanì. „Odkud tohle víš?“ Uplakanì se zachichotala. „Kamarád koupil jedny na garážovém výprodeji. Zacvakl si je na rukách a nemohl najít klíè. Docela zpanikaøil, ale jeho máma vypáèila zámek.“ Dobøe jsem si prohlédla klíèovou dírku. Vypadala až podezøele neforemnì. Nemìla jsem po ruce sponku na papír ani drátìný vìšák, ale Zeeho dýka mìla úzkou špièku. Vzala jsem pouto do ruky a pokusila se strèit hrot dýky do dírky. Napøed jsem si myslela, že se dovnitø nevejde, pak jsem ale zatlaèila a hrot vklouzl dovnitø jako po másle. „Au.“ Jesse trhla rukou. Zvedla jsem dýku a zadívala se na škrábanec na jejím zápìstí. Pak jsem pohlédla na želízka a zjistila, že dýka pøeøízla kov skoro stejnì snadno jako provaz. „Skuteèný kovový mág,“ zamumlala jsem. „Co je to za nùž?“ zeptala se Jesse. „Dýka. Pùjèená.“ Pøiložila jsem dýku k øetízku mezi náramky a dívala se, jak se na tmavì šedém ostøí taví. „Hm. Až si pøíštì pùjèím nìco od fae, napøed se poptám, jak ta vìcièka funguje.“ „Dokáže pøeøíznout celá pouta?“ Jesse zvedla z pùlky naøíznutý náramek. Odtáhla jsem pouto od zhmoždìné kùže a opatrnì vsunula dýku mezi zápìstí a kov. Vypadalo to jako špatný filmový efekt, kov se totiž zaèal pod tlakem èepele rozevírat. Filmaøi by pøidali jiskry a jasnou rudou záøi. Já cítila jen závan ozónu. „Od koho sis ji pùjèila?“ zeptala se, když jsem rozøízla druhý náramek. „Od Zeeho?“ Vidìla jsem, jak se ze starého, nerudného pøítele pro ni stává úchvatná hádanka. „Bezva.“ Znìlo to, jako by zase byla sama sebou, fialovìjící modøina na tváøi a šrámy na zápìstí tak vyvstávaly ještì bolestivìji. Nevzpomínám si, že by mìla na oblièeji modøinu, než ji vlkodlak vzal dolù. „Uhodil tì?“ zeptala jsem se, dotkla se její tváøe a vzpomnìla si, jak ji strážce nesl a ona se snažila být co nejmenší. Odtáhla se, úsmìv jí povadl a oèi zmatnìly. „Nechci na nìj myslet.“ „Dobøe,“ souhlasila jsem ochotnì. „S ním už si nemusíš dìlat starosti.“ O to se postarám sama, pokud budu muset. Vzala jsem si od ní hrnek, našroubovala ho zpátky na termosku a uvìdomila si, jak snadno se dokážu vzdát civilizovaného chování. Staèil pohled na její modøinu a byla jsem pøipravena vraždit. „Opravdu bys mìla vypít víc,“ øekla jsem jí. „Ale potøebuji kofein pro tvého tátu. Možná s sebou Shawn nìco pøinese.“ „Shawn?“ Povìdìla jsem jí o Davidu Christiansenovi a o tom, že nám slíbil dostat je odtamtud. „Vìøíš jim?“ zeptala se, a když jsem kývla, øekla: „Dobøe.“ „Pojïme se podívat na tvého otce.“ Osvobodila jsem Jesse, takže nemìlo smysl nechávat Adama v øetìzech, a všechno to støíbro mu urèitì nepomáhalo. Zvedla jsem Zeeho dýku, ale Jesse mì chytila za ruku. „Mercy?“ øekla tiše. „Když se zaène probouzet, je dost…“ „Dìsivý?“ Poplácala jsem ji po ruce. Nìkdy mì napadlo, jestli vlkodlaky díky svým zkušenostem nepovažuje spíše za mazlíèky než za nebezpeèné predátory. Zdá se, že tohle už problém nebude. Vzpomnìla jsem si, že Adam prý zešílel, když se k nìmu David pøiblížil, a taky na ruiny Adamova obýváku. Možná jí strhli klapky z oèí až pøíliš. „Cos èekala, když se ocitl bezmocný v rukou nepøátel?“ namítla jsem rozumnì. „Snaží se tì chránit. Je potøeba strašnì silné vùle, aby pøekonal to, co do nìj pumpují. Výsledky tím pádem nejsou pìkné.“ Chystala jsem se pustit do jednoho z øetìzù, ale Jessiny obavy mì pøimìly pøemýšlet, jestli je rozumné Adama úplnì osvobodit. Na druhou stranu jsem ho ale potøebovala dostat na nohy a pøimìt ho k pohybu. Kdybych se ho bála, probudila bych v nìm dravce. Odhodlanì jsem pøitiskla dýku k tìžkému poutu na jeho levém zápìstí. Musela jsem být opatrná, protože okovy mu pøiléhaly tìsnì ke kùži. Nemohla jsem tak vsunout dýku pod kov, aniž bych ho poøezala. Pamatovala jsem si, jak èepel reagovala, když se o ni øízl Samuel, a to by v tuhle chvíli nebylo zrovna dobré. A tak jsem dýku na kov jen položila, abych mohla ucuknout, sotva jím pronikne. Napøed jsem si myslela, že jílec zahøívám rukama, když ale èepel roz�ala pouto, musela jsem ji pustit, protože se tak rozžhavila. Ruka sklouzla Adamovi z podruèky do klína. Trvalo skoro hodinu, než jsem odøezala zbytek okovù a øetìzù. Dýka se žhavila stále rychleji a chladla déle. Než jsem Adama koneènì zbavila všech støíbrných øetìzù, hyzdily linoleum na podlaze spáleniny a moje ruce puchýøe. Jesse mi pomohla øetìzy posbírat a odnést na postel. Musely jsme si dávat pozor a netahat je po podlaze, protože øinèení kovu o tvrdý povrch se rozléhá. Právì jsme odnášely poslední, když jsem na schodech uslyšela kroky. Zeeho dýku jsem hodila na postel, postrèila Jesse ke skøíni a vytáhla zbraò. Namíøila jsem na dveøe asi ve výšce metru osmdesáti, ztuhla jsem a èekala, až cvakne zámek. Když vsunul klíè do zámku, hvízdal si a já se snažila nechvìt. Plánovala jsem, že ho napøed støelím jednou do hrudi, pak dvakrát do hlavy. I kdybych ho tak nezabila, ochromila bych ho natolik, že bych se ho snadno zbavila. Sice bych tím zburcovala ostatní, ale nemìla jsem na vybranou. A nemìla jsem ani èas, ani chu� spoutávat zajatce. Nadechla jsem se, když tu se ozval mužský hlas. Dveøe a vzdálenost ho zkreslily natolik, že jsem nedokázala rozeznat, co øíká. Ale muže pøímo za dveømi jsem slyšela jasnì. Když už jsem musela nìkoho zabít, potìšilo mì, že to bude muž, který uhodil Jesse. „Chci zkontrolovat zajatce,“ øekl. „Je na èase, aby nìkdo zase støelil Hauptmana.“ Druhý muž nìco odpovìdìl. „Nepotøebuju hlídat hodiny,“ øekl. „Hauptman musí dostat další dávku. Kvùli troše støíbra baèkorami nezaklepe. Wallace mùže jít k èertu.“ Ostøe jsem se nadechla, protože jsem cítila, jak se nahoru po schodech blíží nìkdo mocný. Ne jako Adam nebo Samuel, ale pøesto mocný. Uhádla jsem, že strážce zastavil David Christiansen. Strážce zavrèel, ale vytáhl klíè ze zámku a odpochodoval dolù. Slyšela jsem krátkou, ošklivou hádku, nahoru po schodech se už ale nikdo nevydal a já pochopila, že Christiansen vyhrál. Schovala jsem zbraò. „No,“ øekla jsem Jesse a snažila se zklidnit dech, „to nebylo zábavné.“ Choulila se v koutku skøínì. Na okamžik jsem si myslela, že tam zùstane, ale je houževnatá. Sebrala odvahu a vstala. „Co teï?“ Pohlédla jsem na Adama. Ani se nepohnul. Pøikroèila jsem k nìmu a položila mu ruku na tváø. Jeho kùže byla na dotyk studená, což bylo zlé. Vlkodlaci mají výkonný metabolismus, proto obyèejnì pøímo høejí. Pøemýšlela jsem, kolik støíbra do nìj napumpovali. „Musím do nìj dostat trochu kafe,“ øekla jsem Jesse. „A taky jídlo, to by mìlo pomoct.“ Postavila se vedle mì, pohlédla na nìj, pak na mì. „Dobøe,“ øekla nakonec. „Vzdávám se. Jak do nìj to kafe dostanem?“ Nakonec jsme ho stáhly ze židle a opøely mu hlavu o Jessino stehno. Kávu, která byla stále horká, jsme mu kapaly do úst. Nevìdìly jsme, jak ho pøimìjeme polknout, ale po nìkolika kapkách to udìlal sám. Po tøetím doušku otevøel oèi. Byly tmavé jako pùlnoèní samet. Natáhl se a chytil Jesse za ruku, kterou mu položila na rameno, oèi ale upíral na mì. „Mercy,“ zamumlal. „Cos to k èertu provedla s mojí francouzskou praženou kávou?“ Na okamžik mì napadlo, že všechny mé obavy byly k nièemu, pak ale pustil Jessinu ruku, prohnul se ostøe v páteøi a vtlaèil jí hlavu hloubìji do klína. Kùže mu zešedla, pak mu na ní naskákaly tmavé skvrny. Za�al ruce v pìst a oèi obrátil v sloup, až bylo vidìt jen bìlmo. Upustila jsem kávu na zem, popadla Jesse pod rameny a odtáhla ji od Adama tak rychle a tak daleko, jak jen to šlo. „Uhodí se do hlavy,“ øekla a vzepøela se, protože jsme si uvìdomily, že má záchvat. „Jemu se prasklá lebka snadno zahojí, tobì ne,“ øekla jsem. „Jesse, je vlkodlak. V takovém stavu k nìmu nemùžeš. Kdyby tì uhodil, zlámal by ti kosti.“ Dìkovala jsem pánubohu, že pustil Jessinu ruku døív, než ji mohl rozdrtit. Zdálo se, že stejní démoni, kteøí mu zpùsobili záchvat, uvolnili i jeho moc. Cítila jsem, jak z nìj èiší – a stejnì tak ji museli cítit všichni vlkodlaci v okolí. Pokud Christiansen poèítal správnì, bylo jich tu dvanáct. „Umíš støílet?“ zeptala jsem se Jesse. „Ano.“ Neodtrhla oèi od otce. Vytáhla jsem SIG a strèila jí ho do ruky. „Zamiø na dveøe,“ øekla jsem a ze dna batohu vyhrabala ètyøiaètyøicítku. „Až øeknu ‚støílej‘, zmáèkni spouš�. První výstøel pùjde trochu ztuha, zbraò je nabitá na vlkodlaky. Ale máme tu spojence, takže poèkej, dokud ti neøeknu.“ Našla jsem revolver. Nemìla jsem èas ho zkontrolovat, ale než jsem ho schovala do batohu, nabila jsem ho. Bude to muset staèit. Smith & Wesson byl mnohem tìžší než SIG, ale dokázal taky napáchat mnohem vìtší škody. „Co se dìje?“ zašeptala Jesse a já si vzpomnìla, že je èlovìk a necítí volání alfovy síly. Moc sílila, najednou se ale zdvojnásobila a její zdroj se rozplynul, takže už jsem nedokázala øíct, zda vychází z Adama. Nahoru po schodech vybìhly lehké nohy a cvakl zámek. Jesse se stále dívala na mì, ale já míøila revolverem na dveøe. Zaèaly se otevírat. „Nestøílej,“ øekla jsem, zvedla jsem zbraò a položila ruku na její, abych sklonila hlaveò k zemi. „Patøí k nám.“ Muž ve dveøích mìl ple� barvy horké èokolády, zelené trièko s nápisem DINOSAURY ZABILI DRACI a oøíškové oèi. Podle trièka jsem poznala, že je to Davidùv muž. Stál bez hnutí a poskytl nám èas uvìdomit si, že je na naší stranì. „Jsem Shawn,“ pøedstavil se, pak spatøil Adama. „Zatracenì,“ øekl, vstoupil dovnitø a tiše zavøel dveøe. „Co se dìje?“ zeptal se s oèima upøenýma na Adama, který ležel na zádech a trhal rukama a nohama. „Myslím, že se mìní,“ odvìtila Jesse. „Køeèe,“ øekla jsem. „Nejsem doktor, ale myslím, že se mu do nervového systému dostalo pøíliš mnoho støíbra a poškodilo nìco dùležitého.“ „Bude v poøádku?“ Jesse se tøásl hlas. „Je silný,“ øekla jsem a doufala, že si nevšimne, že jsem jí neodpovìdìla na otázku. Kolik støíbra je potøeba k zabití vlkodlaka? Obvykle o tom rozhodovala vlkodlakova moc, ale nìkteøí vlci na nì byli citlivìjší než jiní. „Zrovna jsem si vymìòoval hlídku s Hamiltonem, když se kapitán pustil do rvaèky s Connorem a dal mi znamení, že mám pohnout zadkem a jít sem,“ øekl Shawn. „Neudìlal jsem ještì ani tøi kroky a všichni vlkodlaci se sebìhli ke kapitánovi. Asi na nì zapùsobil jeho záchvat, co?“ Kývla jsem a pokusila se jim to vysvìtlit. „Nevím, jak to Christiansen dìlá,“ øekla jsem, „ale stahuje k sobì Adamovu moc a kalí ji. Vsadila bych se, že si všichni budou myslet, že je za tím on.“ „Kvùli rvaèce,“ øekl Shawn, jako by se mu rozsvítilo. Najednou jsem ale ztratila o Christiansena všechen zájem, protože Adam zùstal ochable, nehybnì ležet. Jesse se k nìmu chystala rozbìhnout, ale já ji zadržela. „Poèkej,“ øekla jsem a sebrala jí pistoli døív, než nìkoho nechtíc zastøelí. „Musíme zjistit, jestli už je po všem.“ „On není mrtvý?“ zeptala se. „Ne. Slyším jeho dech.“ Byl slabý a mìlký, ale pravidelný. Schovala jsem Smith & Wesson do batohu a SIG vrátila zpátky do pouzdra. Díky Christiansenovi jsme sice nemìli v patách smeèku vlkodlakù, ale to se mùže kdykoli zmìnit. Adam se nepohnul, ale dýchal hloubìji. Chystala jsem se øíct Jesse, že je všechno v poøádku, když tu se Adam neèekanì pøekulil na bok, schoulil se do klubíèka a tiše zasténal. Hodnocení: nejlepší 1 2 3 4 5 odpad FacebookMySpaceGoogleTwitterTopèlánky.czLinkuj.czJagg.czVybrali.sme.skDel.icio.us More Sharing ServicesSdílet Komentáøe Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední pøíspìvky | všechno Èlánek ještì nebyl okomentován. Komentáøe tohoto èlánku jsou moderovány. Váš pøíspìvek se zobrazí až po schválení autorem èlánku. Nový komentáø Téma: Jméno: Notif. e-mail *: Komentáø: [b] [obr] Odpovìzte prosím èíslicemi: Souèet èísel tøináct a pìt 15 „Teï se mìní?“ zeptala se Jesse. „To by bylo zlé,“ øekl Shawn. „Radìji by se nemìl promìnit, dokud se nevstøebají i zbytky drog. Mluvil jsem s chlapy, kteøí byli u vás v domì, když se osvobodil. Tehdy byl taky omámený.“ „Pøestaòte ji dìsit,“ vyštìkla jsem. „Bude v poøádku. A kromì toho si nemyslím, že se mìní.“ Popravdì øeèeno jsem necítila nic z jeho pøedchozí vlkodlaèí moci. Netušila jsem, co s ním je. Košile, kterou mìl Adam na sobì, byla špinavá, potrhaná a potøísnìná krví a vypadala spíše šedá než bílá. Dost šedá. Zbrotil ho pot, látka se mu lepila na kùži a odhalovala napjaté svaly na ramenou a zádech. Vidìla jsem dokonce i hrbolky páteøe. Tøásl se a košile se v chladném svìtle záøivek tøpytila. Nedokázala jsem øíct, jestli je pøi vìdomí, nebo ne. Schovala jsem pistoli do pouzdra a pomalu k nìmu pøistoupila. „Adame,“ øekla jsem, protože ke mnì byl otoèený zády. Není dobré zaskoèit vlkodlaka. „Jsi v poøádku?“ Nijak mì nepøekvapilo, když neodpovìdìl. Døepla jsem si a dotkla se mokré látky. Vtom mì popadl za zápìstí. Pohnul se tak rychle, že jsem si toho vùbec nevšimla, prostì najednou ležel na zádech. Ani si nevzpomínám, kdy se pøetoèil. Oèi mìl žluté a chladné, ale sevøení lehké. „Jsi v bezpeèí,“ konejšila jsem ho a snažila se zùstat klidná. „Jesse je tady a taky je v bezpeèí. Dostaneme tì na nohy, dáme tì do poøádku a pak odsud vypadneme.“ „Støíbro,“ øekl Shawn užasle. „Proto má košili šedou. Do prd… teda, do prkýnka. Zatracenì. On potí støíbro. Zatracenì.“ Adam se ode mì neodvrátil, pøi zvuku Shawnova hlasu sebou ale trhl. Hledìl záøivì žlutýma oèima do mých. Byly zároveò žhavé i ledové. Mìla jsem se odvrátit, ale nìjak se mi zdálo, že tu nejde o souboj vùlí. Mìla jsem pocit, jako by používal mé oèi k tomu, aby se vytáhl z míst, kam ho zahnaly drogy. Snažila jsem se nemrknout a nepøerušit kouzlo. „Mercy?“ zašeptal chraplavì. „C’est moi, c’est moi, ano, já,“ øekla jsem mu. Zdálo se to pøíhodnì melodramatické, i když jsem netušila, jestli mu dojde, naè narážím. Nemusela jsem se obávat. Neèekanì se zasmál. „Proè mì nepøekvapuje, že cituješ Lancelota místo Guinevery?“ „Oba to byli hlupáci,“ øekla jsem mu. „Artuš mìl poruèit, aby se za trest vzali, a sám si žít spokojenì jako starý mládenec. Z Camelotu mám nejradši hudbu.“ Zabroukala jsem kousek melodie. Prázdné tlachání pomáhalo. Tep už mu tolik nepádil a dýchal hluboce a vyrovnanì. Až jeho oèi získají zpìt normální barvu, budeme z prùšvihu venku. No, samozøejmì až na tu drobnost, že skladištì je plné nepøátel. Ale jak vždycky øíkám, jeden problém po druhém. Zavøel oèi a já se na okamžik cítila odøíznutá, opuštìná, dokud jsem si neuvìdomila, že mì stále drží za zápìstí, jako by se bál, že zmizím, když mì pustí. „Hlavu mám jako støep,“ øekl, „a cítím se, jako by mì pøejel parní válec. Je Jesse v bezpeèí?“ „Jsem v poøádku, tati,“ øekla, ale poslechla mé naléhavé gesto a zùstala tam, kde byla. Jeho hlas sice znìl klidnì, ale jeho pach a to, jak naléhavì mi svíral zápìstí, øíkaly nìco jiného. „Je samá modøina a vylekaná,“ øekla jsem. „Ale jinak jí nic není.“ Uvìdomila jsem si, že to nevím jistì, a støelila jsem po Jesse ustaraným pohledem. Usmála se, ale byla to jen mdlá imitace obvyklého výrazu. „Jsem v poøádku,“ zopakovala. Ulehèenì si oddychl. „Povìz mi, co se dìje.“ Rozhodla jsem se pro struènou verzi, pøesto mi chvíli trvalo, než jsem shrnula všechno. Oèi otevøel jen ve chvíli, kdy jsem dospìla k tomu, jak David Christiansen vnikl do mého domu, jinak je nechával zavøené, jako by ho bolely. Než jsem skonèila, zaèal se neklidnì vrtìt. „Svìdí mì kùže,“ øekl. „To je reakce na støíbro.“ Mìlo mì to napadnout døív. Dotkla jsem se košile a ukázala mu šedý kov na ukazováku. „Ještì nikdy jsem neslyšela o tom, že by nìkdo potil støíbro.“ Zaèala jsem mu pomáhat se svlékáním, když jsem si uvìdomila, že s Jesse poblíž nemùže pobíhat nahý. „Nemáte náhradní obleèení, Shawne? Støíbro na kùži ho jinak popálí.“ „Pùjèím mu svoje trièko,“ øekl. „Ale nemùžu zajít pro šaty. Mám stát na hlídce.“ Povzdychla jsem si. „Mùže si vzít moje tepláky.“ Trièko mi sahalo do pùli stehen. Spolu se Shawnem jsme Adama co nejrychleji svlékli a košilí mu utøeli z kùže støíbro, pak jsme ho navlékli do Shawnova zeleného trika a mých teplákù. Když jsme skonèili, Adam se celý tøásl. Káva z hrnku se rozlila po podlaze, ale ani hrnek, ani termoska se pøi pádu nerozbily. Požádala jsem Jesse, aby do otce nalévala kávu tak rychle, jak jen to pùjde. Jakmile se mìla èím zamìstnat, uklidnila se. Když vypil všechnu kávu, krmila ho syrovou roštìnkou z pytlíkù a nehnula pøitom ani brvou. Adamova pasivita mi dìlala starosti, protože jsem ho v takovém stavu dosud nezažila. Samuel tvrdil, že dlouhodobé pùsobení støíbra zvyšuje citlivost. Vzpomnìla jsem si na Adamovu bolest hlavy a køeèe a jen jsem doufala, že mu lykantropie pomùže uzdravit se. „Víte,“ øekl Shawn zamyšlenì, „Gerry chce, aby do mìsíce bojoval s hlavou všech vlkodlakù, moc dobøe se o nìj ale nestará.“ Zamraèila jsem se na nìj, když tu se otevøely dveøe. „Hej, Morrisi,“ øekl cizinec ve dveøích, „šéf tì chce vidìt a…“ Zalétl oèima k Adamovi a Jesse a sáhl po zbrani. Kdybych byla sama, byli bychom už všichni mrtví. Ani mì nenapadlo vytáhnout zbraò, jen jsem šokovanì zírala. Pozdì jsem si uvìdomila, že Shawn za sebou nezamkl dveøe. Shawnova zbraò tøikrát rychle a tiše lupla, nenadìlala pøitom víc rámusu, než když otvíráte plechovku s pitím, a v mužovì hrudi se objevil úhledný krvavý trojúhelník. Støílel z automatické pistole malého kalibru s tlumièem. Zranìný muž klesl pomalu na kolena a padl na oblièej. Koneènì jsem vytáhla SIG a namíøila. „Ne,“ øekl Adam. „Poèkej.“ Pohlédl na dceru. „Tvrdila jsi, že nejsi zranìná. Je to pravda?“ Jesse rezolutnì pøitakala. „Mám jenom modøiny.“ „Tak dobøe,“ øekl. „Mercy, pokusíme se jich nechat co nejvíce naživu. Mrtví nemùžou svìdèit a já chci pøesnì vìdìt, co se tu stalo. Zmizíme døív, než se tenhle uzdraví natolik, aby nás ohrozil. Nech ho být.“ „On není mrtvý?“ zeptal se Shawn. „Kapitán øíkal, že vlkodlaci se olovem dají zabít.“ Christiansenovi muži s vlkodlaky obvykle nebojovali, nemìli tedy støíbrnou munici a moje zásoby byly omezené. Støíbrné kulky jsou drahé a já vlkodlaky pravidelnì nelovím. Jen Connor mìl zbraò vhodného kalibru pro munici, kterou jsem mìla u sebe, a tak jsem mu dala pùl tuctu svých kulek. „Když nemáte støíbro, musíte vlkodlakovi míøit na páteø,“ øekla jsem. „A i pak…“ Pokrèila jsem rameny. „Støíbrná munice pùsobí rány, ze kterých se tak rychle nevyléèí, takže mùžou pøípadnì vykrvácet.“ „Zatracenì,“ øekl Shawn a naposledy pohlédl na vlkodlaka, kterého postøelil. Vytáhl mobil a vy�ukal nìkolik èísel. „Všichni už ví, že jsme v pohybu,“ øekl, když skonèil a schoval malý telefon do kapsy u kalhot. „Musíme okamžitì odsud. S trochou štìstí si budou myslet, že je nìkdo na støelnici, a nebudou mým výstøelùm vìnovat pozornost. Ale nìkdo se po Smittym brzy zaène shánìt, a to bychom už radši mìli být pryè.“ Pustil se do práce a zaèal organizovat ústup. Schovala jsem SIG do pouzdra a vytáhla magnum ètyøiaètyøicítku. Nemìla jsem pro ni pouzdro, takže jsem ji musela nést v ruce. Extra zásobník do SIGu jsem si strèila do podprsenky, protože jsem pro nìj nikde jinde nemìla místo. Odtáhli jsme vlkodlaka ode dveøí a Shawn s Jesse postavili Adama na nohy. Shawn proto, že byl nejsilnìjší, a Jesse proto, že já umìla støílet z pistole. Vyšla jsem ze dveøí jako první. Tato èást skladištì se nacházela stranou hlavního prostoru. Kanceláøe byly zasazené do širší strany budovy a pode mnou se táhl holý pruh betonu dost široký na to, aby po nìm projely dva náklaïáky vedle sebe. Vyklonila jsem se pøes zábradlí, abych zkontrolovala prostor pod schodištìm. Vìdìla jsem, že poblíž nikdo není, ale dál do budovy jsem kvùli vysokým regálùm s bednami nevidìla. Jakmile ostatní vyšli z místnosti, sebìhla jsem na podestu o patro níž, odkud jsem je mohla pøi cestì dolù lépe krýt. Podle Shawnova plánu jsme se mìli pokusit dostat Adama k autùm. Jeden z Gerryho mužù mìl klasický truck chevrolet a Shawn tvrdil, že ho zkratuje rychleji, než by otoèil klíèkem v zapalování. Snažila jsem se zpomalit dech a poslouchat, ale ve skladu panovalo ticho. Jediný hluk dìlali moji pøátelé cestou ze schodù, ale zvonìní v mých uších by pøehlušilo i pochod armády. Hned vedle kanceláøí se nacházela garážová vrata dost velká pro náklaïák. Shawn øíkal, že jsou zamèená zvenku a Gerry rozstøílel motor, který je otvíral, když se rozhodl, že zavøe Jesse do jedné z kanceláøí, aby mohl lépe kontrolovat, kdo k ní má pøístup. Museli jsme se dostat zpátky na opaènou stranu skladištì a vyjít ven normálními dveømi, jedinými, které zùstaly nezamèené. Èekala jsem pod schodištìm, rozhlížela se po skladišti, které tvoøilo neuvìøitelné bludištì beden, v nìmž se mohl ukrývat tøeba tucet vlkodlakù, a pøemýšlela o tom, co øíkal Shawn. Mìl pravdu. Kdyby Gerry chtìl, aby Adam zabil Brana, potøeboval by ho v mnohem lepší kondici. V Adamovì souèasném stavu by ho Bran zabil bìhem nìkolika vteøin. Samuel øíkal, že Gerry není hloupý. Takže mu možná šlo pøesnì o to. Napadlo mì, že je tu spousta vìcí, která by dávala smysl jen v pøípadì, že by byl Gerry skuteènì pitomý – a Samuel se v lidech vyzná. David byl pøesvìdèený, že krveprolití v Adamovì domì mìlo Gerryho zbavit nechtìné konkurence, zároveò ale upoutalo marokovu pozornost. A došlo by k tomu, i kdybych nevzala Adama k Branovi. Útok na alfùv dùm se nedá jen tak pominout. A pak tu byla platba upírùm. Možná jsem se o ní dozvìdìla døív, než èekali, ale Bran by ji urèitì taky vyèenichal. Kdybych chtìla nìkoho pøimìt, aby vyzval maroka na souboj, neznepøátelila bych si ho tím, že bych mu unesla dceru. Kdybych si chtìla vynutit souboj lstí, zametla bych stopy tak dobøe, aby se o tom Bran nikdy nedozvìdìl. A Branova povìst tvrdila, že ví o všem. Gerry málem postavil billboard s nápisem: „Podívejte, co dìlám!“ A pokud není hloupý, dìlal to úmyslnì. Ale proè? „Mercy.“ Shawnovo zašeptání mì vrátilo zpìt do pøítomnosti. Sešli dolù ze schodù a já jim blokovala cestu. „Promiòte,“ odpovìdìla jsem skoro neslyšnì. Šla jsem v èele, nìkolik krokù pøed ostatními, a nahlížela jsem za bedny, které jsme míjeli. Vlekli jsme se pomalu. Adam mìl problémy s nohou, kterou si poranil pøi prvním útoku, a Jesse byla pøíliš malá, než aby byla v páru se Shawnem, který byl skoro metr osmdesát vysoký, dostateènou oporou. Nìco jsem zaslechla, nebo se mi to alespoò zdálo. Zùstala jsem stát, zvuk už se ale neopakoval, a tak jsem ho pøipsala na vrub zvonìní v uších, které tichlo a zase sílilo. Udìlala jsem sotva tøi kroky, když se pøese mì jako teplý, sladký vítr pøelila moc. „Smeèka je tu,“ øekl Adam. Zatím jsem vlkodlaky takovým zpùsobem nikdy necítila, ale na druhou stranu jsem se ještì nikdy neocitla v jejich blízkosti, když se spojili za jedním konkrétním úèelem. Možná to bylo jen tím, ale možná také tìsnou blízkostí k alfovi smeèky. Adam se zastavil, zavøel oèi a zhluboka se nadechl. Skoro jsem vidìla, jak do nìj plyne síla. Vzápìtí se narovnal a postavil se na nohy. Také Jesse sledovala otce. Jen Shawn se soustøedil na práci. Najednou vytøeštil oèi a já se bleskurychle otoèila. Kdyby šel vlkodlak po mnì, byla bych mrtvá. Zamìøil se ale na nejnebezpeènìjšího z nás. Prohnal se okolo mì jako dìlová koule a odhodil mì na jednu z beden. Smith & Wesson mi vylétl z ruky, ale pøi dopadu na zem nevypálil. Cítila jsem, jak mi praskla kost v nadloktí. Zalila mì vlna bolesti. Vlkodlakova síla mì roztoèila a já pøistála na zemi tváøí k Adamovi zrovna ve chvíli, kdy na nìj vlk skoèil. Jesse vykøikla. Shawn vyprázdnil do vlkodlaka celý zásobník, ale ani ho to nezpomalilo. Tasil dlouhý, ostrý nùž a pøipravil se ho použít, ale vlkodlak po nìm sekl rychlým, témìø koèièím pohybem, kterého by žádná psovitá šelma nemìla být schopna. Shawn odlétl stejnì jako já na bednu a sklouzl na podlahu. Vyškrábala jsem se na nohy a levou rukou jsem tasila Zeeho dýku. Netuším, proè jsem nevytáhla SIG, mojí jedinou omluvou je to, že mì šokující rychlost útoku ochromila. Tenhle týden byl výjimka, jinak se snažím omezit násilí ve svém životì na hodiny v doju. Chystala jsem se vykroèit, tu se ale okolo mì prohnalo nìco rudého. Další vlkodlak. Sotva mì však napadlo, že jsme v poøádném prùšvihu, popadl rudý vlk prvního za srst na šíji a odhodil ho ulièkou pryè od Adama. Rudý vlk se však nezastavil a skoèil na šedivé zvíøe døív, než dopadlo na zem. Adam byl celý od krve, ale než jsem se k nìmu dostala, rány se mu zacelily v poryvu moci, jež byla cítit smeèkou. Pøekulil se na nohy a vypadal líp než za poslední týden. Teprve v tu chvíli jsem si vzpomnìla, že mám další zbraò. Upustila jsem Zeeho nùž, tasila SIG a èekala, až se od sebe vlci oddìlí, abych mohla bezpeènì vystøelit. Uvìdomila jsem si, že rudé zvíøe je vìtší a štíhlejší, než je obvyklé, jako by bylo chováno pro bìh, ne pro boj. „Pokud to pùjde, chci, aby zùstal naživu,“ øekl Adam, ale nepokusil se mi zbraò vzít. „Tenhle musí zemøít,“ øekla jsem, protože jsem poznala jeho pach. To on uhodil Jesse. Adam nemìl èas cokoli namítnout, protože šedivý vlk získal navrch a já tøikrát zmáèkla spouš�. Nebyla to sice ètyøiaètyøicítka, ale i devítka dokáže napáchat velké škody, když zasáhne temeno ze vzdálenosti menší než ètyøi metry. Adam nìco øíkal. Vidìla jsem, jak pohybuje rty, ale v uších mi po výstøelu huèelo, jako bych stála v pøíboji. Jednou z nevýhod dobrého sluchu jsou citlivé uši. S tím si ale vlkodlaci díky rychlým hojivým schopnostem nemusí dìlat starosti. Asi si uvìdomil, že ho neslyším, protože poklepal na moji zbraò a povytáhl oboèí, jako by mi kladl otázku. Pohlédla jsem na zhrouceného vlkodlaka, pak na Jesse. Adam se zadíval stejným smìrem a na tváøi se mu usadil chladný, tvrdý výraz. Natáhl ruku a já mu podala SIG. Pøikroèil k vlkodlakùm a už vùbec nekulhal. Sáhl dolù, popadl šedého vlka jednou rukou a odhodil ho stranou. Rudý vlk se pøetoèil na nohy, zùstal ale stát se sklopenou hlavou a vypadal omámenì. Adam vzal jeho èenich do ruky, zvedl ho a prohlédl. Spokojen s tím, že je nezranìný, se otoèil k poraženému soupeøi a vyprázdnil do nìj zásobník. Vidìla jsem, jak Adam luskl prsty, rudý vlk se otøásl, jako by právì vylezl z bazénu, a posadil se Adamovi k noze jako dobøe cvièený pes. Jesse sebrala dýku, zasunula ji zpátky do pochvy a Shawn se pomalu postavil. Vrazil do zbranì nový zásobník a položil mi ruku na zlomenou paži. Asi jsem vydala nìjaký zvuk, když jsem ale pøišla k sobì, kleèela jsem s hlavou sklonìnou a vzadu na krku mi ležela velká, teplá ruka. Obklopovala mì Adamova silná, exotická vùnì a dávala mi sílu bojovat s nevolností. Nemyslím si, že jsem úplnì ztratila vìdomí, ale bylo to o vlásek. Zvedla jsem hlavu a rudý vlk mi strèil èenich do oblièeje a olízl mi dlouhým jazykem tváø, než mu Adam uštìdøil lehký pohlavek. S Adamovou pomocí jsem vstala, ale stát už jsem zùstala sama. Podala jsem Adamovi nový zásobník. Nabil pistoli a zazubil se, protože jsem zásobník vytáhla z podprsenky. Asi je dobøe, že jsem byla poøád trochu nahluchlá a neslyšela jeho poznámku. Zastrèil mi SIG do pouzdra, sklonil se, sebral ze zemì revolver a podal mi ho. Potom se otoèil k Shawnovi, ale ten nad jeho starostmi jen mávl rukou. Zamíøili jsme ke dveøím a vlkodlak po boku mi byl vìtší útìchou než nabitá zbraò v ruce. Nešlo o to, že by byl efektivnìjší než ètyøiaètyøicítka, ale jeho pøítomnost znamenala, že smeèka je poblíž. Staèilo, abychom se k ní pøipojili, a budeme v bezpeèí. Pohlédla jsem na Adama. Vypadal zdravì, jako by nikdy nebyl zranìný. Slyšela jsem o tom, že alfa dokáže èerpat sílu ze smeèky. Ale nevìdìla jsem, proè to fungovalo zrovna tady, a ne ve Warrenovì domì. Shawn vyšel ze dveøí jako první a rudý vlk mu byl v patách. Nastala noc a narùstající mìsíc stál vysoko na nebi. Adam podržel mnì a Jesse dveøe, pak vyšel ven mezi zaparkovaná auta, jako by vcházel do vlastního obýváku. Napøed jsem nikoho nevidìla, ale pak se zpoza auta vynoøil stín, potom další a další. Smeèka se mlèky shlukla okolo Adama. Vìtšina byla ve vlèí podobì, jen Warren s Darrylem pøišli jako lidé. Mìli na sobì tmavé obleèení a byli ozbrojení. Warren se podíval na rudého vlka, našeho zachránce, povytáhl oboèí, ale neprolomil ticho. Prohlédl si Adama a dotkl se modøiny na Jessinì tváøi. „Warrene.“ Adam promluvil tichým hlasem, který se skoro nerozléhal. „Mohl bys prosím odvézt moji dceru a Mercedes do bezpeèí?“ Jindy bych se s Adamem hádala. Koneckoncù, kdo tu zachránil koho? Ale v paži mi bolestivì tepalo a na jeden den už jsem mìla zabíjení až až. Jedinou pozitivní vìcí bylo, že mi pøestalo zvonit v uších. A� to tu Adam a jeho lidé dokonèí, já byla pøipravena vrátit se domù. „Nechci tì tu nechat,“ øekla Jesse a pevnì chytila otce za vypùjèené triko. „Vezmu ji k sobì domù,“ øekl Warren a chlácholivì se na Jesse usmál. „Mùžeš se u mì zastavit cestou a vyzvednout ji.“ Tišeji dodal: „Zùstanu s tebou, dokud nepøijde. Budeš se mnou v bezpeèí.“ „Tak jo.“ Jesse krátce, trhanì kývla. Asi jí došlo, že ji otec posílá pryè, aby se mohl vypoøádat s lidmi, kteøí ji unesli. „Ale nemám auto,“ øekl Warren Adamovi. „Bìželi jsme skoro deset kilometrù vzdušnou èarou, abychom se sem dostali.“ „Shawne?“ øekla jsem a snažila se, aby mùj hlas znìl stejnì tiše jako hlasy ostatních. „Øíkal jste, že je tu nìkde starý truck, který se dá snadno zkratovat. Když mi povíte, kde ho najdeme, udìlám to, aby nás odsud mohl Warren odvézt.“ „Na opaèné stranì skladištì, stranou od ostatních vozù,“ øekl. Vykroèila jsem sama, ale Warren s Jesse se ke mnì vzápìtí pøidali. Truck byl jediným autem na opaèné stranì skladu. Pøímo ve støedu kruhu bledého svìtla, které vrhalo venkovní osvìtlení skladištì, stál chevrolet ze šedesátého devátého, tmavé, tøpytivé barvy. Nìkdo bude velmi neš�astný, až zjistí, že jeho hraèka zmizela, pokud ovšem pøežije Adamùv vztek. Ale to nebyl mùj problém. Mým problémem bylo zkratovat auto se zlomenou pravou rukou. Tiskla jsem si ji k boku, ale to už brzy nebude staèit. Bolest se neustále zhoršovala a mì zaèala zmáhat mdloba. „Víš, jak zkratovat zapalování?“ zeptala jsem se Warrena s nadìjí, když jsme se k trucku blížili. „Obávám se, že ne.“ „Co ty, Jesse?“ Vzhlédla. „Co?“ „Víš, jak zkratovat zapalování?“ zeptala jsem se znovu a ona zavrtìla hlavou. Èišel z ní strach a já si vzpomnìla, jak se držela otce. „Ten strážce dneska v noci,“ øekla jsem. Zmatenì na mì pohlédla, pak zrudla a nahrbila ramena. „Už nikdy nebude nikoho obtìžovat.“ „Byl to ten mrtvý vlkodlak?“ Nedokázala jsem rozluštit její výraz. „Proto jsi ho zabila?“ Najednou se zamraèila. „Tak proto do nìho táta vystøílel celý zásobník. Jak to vìdìl? Byl v bezvìdomí a tys mu nic neøekla.“ „Nemusela jsem,“ odpovìdìla jsem a pokusila se vysvìtlit okamžik dokonalého porozumìní, kdy jediné gesto øeklo Adamovi vše, co potøeboval vìdìt. „Asi to vidìl v mém oblièeji.“ Obrátila jsem se k Warrenovi a podala mu ètyøiaètyøicítku, abych se podívala, co mùžu udìlat s truckem. Nastartovat zkratem mi trvalo déle, než kdybych použila klíèky, a nešikovná pozice, kterou jsem musela zaujmout, abych sundala kryt z volantu a dostala se k drátùm, zpùsobila, že jsem se praštila do zranìné ruky. Motor ale nakonec zaøval – byl mnohem silnìjší než pùvodní, který ve voze býval – a já si uvìdomila, že se mi koneènì plnì vrátil sluch. „Nikdy jsem tì neslyšela klít,“ øekla Jesse a její hlas už znìl trochu lépe. „Aspoò ne takhle.“ „Slova moci. Bez nich by byli mechanici celého svìta ztraceni.“ Warrenùv tón byl lehký, ale ruce nìžné, když mi pomáhal ven z kabiny. Vrátil mi zbraò, a když mi skoro vypadla z ruky, sebral mi ji a zajistil, teprve pak mi ji znovu podal. Otevøel dveøe na stranì spolujezdce, pomohl Jesse dovnitø a mnì podal ruku. Udìlala jsem krok k nìmu, pak nìco upoutalo moji pozornost. Napøed jsem si myslela, že to byl zvuk, ale jen proto, že jsem byla vyèerpaná. Šlo totiž o magii. Ne vlèí ani faeskou. V tu chvíli jsem si vzpomnìla na Elizavetu. Øekla jsem si, že o ní Samuel ví. Pøesto jsem nemohla jen tak odejít. Žádný z vlkodlakù její magii nevycítí, dokud nebude pøíliš pozdì, a Samuel možná netuší, jak je dùležité, aby se Adam dozvìdìl, že s Gerrym pracuje Elizaveta. Elizaveta Arkadìvna Višnìvecká není jen tak nìjaká èarodìjka. Je nejmocnìjší èarodìjka na pacifickém severozápadì. Musela jsem Adama varovat. „Vezmi Jesse k sobì domù,“ øekla jsem. „Nakrm ji, pøinu� ji vypít litry pomeranèového džusu a zabal ji do pøikrývek. Já musím zùstat.“ „Proè?“ „Protože pokud Bran vystoupí s vlky na veøejnost, Adamova èarodìjka na telefonu ztratí hlavní zdroj pøíjmu.“ „Elizaveta?“ Ozval se výstøel, vzápìtí druhý a tøetí. „Dostaò odsud Jesse, já musím varovat Adama. Elizaveta je tu a pracuje na nìjakém kouzle.“ Chmurnì na mì pohlédl. „Jak vypnu motor?“ „Prostì oddìl dráty.“ Na opaèné stranì skladištì se støílelo, ètyøi výstøely. Znìlo to, jako by pøicházely od domu. „Buï opatrný,“ øekla jsem mu. Políbil mì na èelo, aniž by se dotkl mého ubohého potluèeného tìla, a naskoèil do kabiny. Dívala jsem se, jak couvá, zapíná svìtlomety a odjíždí. Jesse byla v bezpeèí. Vždycky jsem dokázala vycítit magii všeho druhu, vlkodlaka, èarodìjky i fae. Vím, že je to neobvyklé. Když se o tom dozvìdìl Charles, poradil mi, abych si to nechala pro sebe – a ve svìtle toho, jak na mì zareagovali upíøi, bylo na jeho radì asi víc, než jsem tušila. Podle Stefanových slov jsem víceménì imunní vùèi magii upírù, ale nejsem takový hlupák, abych automaticky pøedpokládala, že totéž platí i pro skuteèné èáry. Netušila jsem, co provedu, až èarodìjku najdu, ale rozhodla jsem se udìlat napøed jednu nemožnou vìc, teprve pak se zabývat druhou. Otoèila jsem se pomalu v kruhu a vyhledala smìr. Pulsování magie se mi pøelévalo pøes oblièej jako teplý vítr. Udìlala jsem dva kroky k ní… a kouzlo se rozplynulo. Vìdìla jsem jen to, že Elizaveta je nìkde tady, pøede mnou. Nejlepší, co jsem mohla udìlat, bylo najít Adama a varovat ho, a tak jsem zamíøila zpátky ke skladišti. Situace se po mém odchodu zmìnila. U Adamovy nohy stále sedìl rudý vlk, mìl u sebe ale jen hrstku vlkodlakù. Shawn, Davidovi vnuci a nìkolik lidí, které jsem neznala, drželi na mušce skupinu mužù ležících na zemi s roztaženýma rukama a nohama. Když jsem se blížila, objevili se David s Darrylem a hodili na zem dalšího muže. „To jsou všichni lidi, seržo,“ øekl David. „V domì jsme nechali nìkolik mrtvol. Ale vlci se rozprchli a Gerryho stopu jsem nenašel, ani když jsem se vrátil tam, kde jsem ho vidìl naposledy. Jeho pach prostì vyprchal.“ „Adame,“ øekla jsem. Otoèil se ke mnì a rudý vlk se najednou vymrštil do vzduchu. V tutéž chvíli se ozval výstøel. Nebyl nijak zvláš� hlasitý, znìlo to jako malý kalibr. „K zemi!“ vyštìkl David a padl na zem. Jeho muži pøidøepli, ale nespustili oèi z vìzòù. Adam se nepøikrèil. Místo toho zavøel oèi a zvedl tváø k nebi. Na okamžik jsem pøemýšlela, co to dìlá, pak jsem si uvìdomila, že mu tváø ozaøuje mìsíc. Byl témìø pøesnì v pùli a stál nám pøímo nad hlavou. Darryl v podøepu pøibìhl k Adamovi. Zastavil se vedle padlého vlka a vytrhl z nìj šipku. „Ben je v poøádku,“ øekl Darryl, zvedl zbraò a oèima zkoumal tmu okolo. Ben je rudý vlk. Ben, psychopatický zabiják z Londýna, nás zachránil. Zachránil dvakrát Adama. Další výstøel. Adam mávl rukou a šipka mu neškodnì spadla k nohám. Oèi mìl stále zavøené. „Seržo, Mercy,“ syèel David. „K zemi!“ Uvìdomila jsem si, že stále stojím a nakláním se k Adamovi, který volal na pomoc mìsíc. Chystala jsem se Davida poslechnout, vtom ale Adam zaklonil hlavu a zavyl. Z lidského hrdla se mu linula vlèí píseò. Strašidelný zvuk se chvíli rozléhal, potom se rozhostilo ticho. Ale ne prázdné ticho, spíše smrtící klid pøed lovem. Když znovu zavyl, odpovìdìli mu všichni vlkodlaci na doslech. Cítila jsem, jak se i mnì dere z hrdla píseò, ale stejnì jako moji divocí bratøi jsem i já vìdìla, že není radno zpívat s vlky. Když Adam zavyl potøetí, Darryl s Davidem odhodili zbranì a zaèali se mìnit. Volání mìsíce se neslo stromy a já cítila, jak polapilo i ostatní vlkodlaky a pøinutilo je pøevzít vlèí podobu. Slyšela jsem, jak ti, kdo s promìnou bojují, køièí agonií. Ti, kdo se jí nebránili, sténali. Adam stál v mìsíèním svitu, který se náhle zdál jasnìjší než døív. Otevøel oèi a pohlédl na mìsíc. Tentokrát promluvil. „Pojïte,“ øekl. Nepronesl rozkaz hlasitì, nesl se ale stejnì jako vlèí píseò a rozléhal se opuštìnými stromy silou hromového dunìní, mocný a nevyhnutelný. A vlci pøišli. Po jednom a po dvojicích. Nìkteøí radostnì pøihopkali, jiní se vlekli s ocasy mezi nohama. Nìkteøí se nacházeli stále uprostøed promìny a jejich nepøirozenì protažená tìla se hrbila. Dveøe skladištì se s bouchnutím otevøely, ven se vypotácel muž a rukou se držel za hruï. Byl to strážce, kterého Shawn postøelil. Byl pøíliš slabý, než aby se promìnil, ale pøesto odpovìdìl na Adamovo volání. Ani já nebyla imunní. Udìlala jsem krok vpøed. Nedívala jsem se ale, kam šlapu, a zakopla jsem o vìtev. Neupadla jsem, ale trhla jsem zlomenou paží a bolest mi proèistila hlavu jako závan èpavku. Utøela jsem si slzící oèi zápìstím a ucítila nezamìnitelný poryv magie. Bez ohledu na Adamovu magii a bolavou paži jsem se rozbìhla, protože noèním vzduchem se šíøila smrtící magie a nesla Adamovo jméno. Neztrácela jsem èas hledáním èarodìjky, kouzlo už bylo v pohybu. Mohla jsem se mu jen vrhnout do cesty, stejnì jako Ben skoèil do cesty uspávací šipce. Netuším, proè se to povedlo. Nìkdo mi pozdìji øekl, že nemìlo. Jakmile kouzlo dostane jméno, podobá se spíše øízené støele než laserovému paprsku. Mìlo mì minout a trefit Adama. Ale zasáhlo mì, otøelo se o mì jako záplava peøí a já se zaèala chvìt a lapat po dechu. Pak se kouzlo zastavilo, jako by bylo žhavým železem a já magnetem, a vrátilo se zpátky ke mnì. Byla to smrtící magie a šeptala: Adam Hauptman. Poznala jsem ten hlas. Nepatøil Elizavetì, ale muži. K nepøátelùm se pøece jen nepøidala Elizaveta, nýbrž její vnuk Robert. Pod tíhou Robertova hlasu a Adamova jména, které jsem pøijala, abych magii zastavila, se mi podlomila kolena. Plíce mì pálily, jako bych dýchala oheò, a já vìdìla, že kouzlo nezadržím dlouho. „Same,“ zašeptala jsem. Jako bych ho vyvolala, stál najednou pøede mnou. Oèekávala jsem, že bude ve vlèí podobì jako ostatní, ale nebyl. Vzal moji horkou tváø do dlaní. „Co se dìje, Mercy?“ „Èarodìj,“ øekla jsem. V oèích se mu objevilo poznání. „Kde je?“ Vydechla jsem. „Robert. Je to Robert.“ „Kde?“ zeptal se znovu. Chtìla jsem øíct, že nevím, zvedla jsem ale paži a ukázala na støechu domu. „Tam.“ Samuel zmizel. Jako by mé gesto nìco zpùsobilo, tok magie se zpìtinásobil. Zhroutila jsem se a pøitiskla tváø k chladivé hlínì v nadìji, že tak zabráním ohni ve svém nitru, aby mi spálil kùži. Zavøela jsem oèi a v duchu vidìla Roberta døepìt na støeše. Už nebyl pohledný, tváø se mu zkroutila námahou a na kùži mu naskákaly rudé skvrny. „Mercedes.“ Vydechl a dal kouzlu mé jméno. Cítila jsem, jak se magie zmìnila, jako když ohaø pøièichne k jinému kapesníku. „Mercedes Thompsonová.“ Mercedes, šeptalo kouzlo spokojenì. Dal smrti moje jméno. Zajeèela jsem, protože mì sevøela agonie tak pøíšerná, že bolest zlomené ruky v porovnání s ní bledla. Ale i ve spalujícím žáru jsem slyšela píseò. Poznala jsem, že Robertovo zaøíkání má rytmus, zaèala jsem se do nìj kolébat a tiše si broukat melodii. Hudba mi naplnila plíce a pak i hlavu, na okamžik utlumila oheò a já èekala. Potom magii zastavil Samuel. Asi jsem na okamžik omdlela, protože když jsem se probrala, držel mì Samuel v náruèi. „Jsou tady všichni až na jednoho,“ øekl. „Ano.“ V Adamovì hlase stále zaznívala moc mìsíce. Vzepøela jsem se a Samuel mì zvednul. Musela jsem se o nìj sice opøít, ale stála jsem na nohách. Samuel, Adam a já jsme jako jediní stáli. Nemohlo jich tu být tolik, jak se zdálo. Smeèka columbijského poøíèí není tak velká a Gerryho smeèka byla mnohem menší, všichni ale leželi na zemi jako sfingy a èekali na Adamovy rozkazy. „Dva vlci samotáøi, starší a dominantnìjší, se dali na útìk, když jsi poprvé zavolal,“ øekl Samuel. „Ostatní odpovìdìli. Jsou teï tvoji. Už zbývá jen Gerry.“ „Nepøijde,“ øekl Adam. „Ale ani neodejde, o to se postarám. Není vlk samotáø. Patøí marokovi.“ „Dovolíš mi, abych ti pomohl?“ Mìsíc ozáøil Adamovy oèi, a pøestože byl stále v lidské podobì, oèi mìl vlèí. Cítila jsem jeho reakci na Samuelovu otázku. Èekající vlci zaèali tiše vrèet, protože ji také cítili. Vlci jsou teritoriální tvorové. Adam si protáhl krk a já slyšela zapraskání. „Ocenil bych to,“ øekl mírnì. Samuel natáhl ruku a Adam mu ji stiskl. Znovu se napøímil a zvedl tváø k mìsíci. „Gerry Wallaci z marokovy smeèky, volám tì, abys pøedstoupil pøed své žalobce.“ Musel být velmi blízko, protože netrvalo dlouho a objevil se. Zùstal v lidské podobì stejnì jako Samuel. Na okraji smeèky zaváhal. „Gerry, starý pøíteli,“ øekl Samuel. „Je èas. Pojï sem.“ Laskavý tón neskryl moc slov pøede mnou ani pøed Gerrym. Padl na všechny ètyøi a s hlavou sklopenou se submisivnì plazil mezi vlky, kteøí leželi naprosto bez hnutí. Nevzpíral se. Když se k nám pøiblížil, zastavil se. Myslela jsem, že bude rozzlobený. Já bych byla, kdyby mì nìkdo k nìèemu donutil proti mé vùli. Anebo bych byla vydìšená. Ale na druhou stranu nejsem vlkodlak. Zachytila jsem jen jednu emoci, a to odevzdání. Prohrál, a vìdìl to. Adam si døepl a položil Gerrymu ruku na rameno. „Proè?“ „Kvùli otci,“ øekl Gerry. Tváø mìl klidnou a hlas snový, mìsíc ho mìl pevnì ve své moci. „Umíral. Øíkali, že má rakovinu. Mluvil jsem a mluvil. Prosil a žadonil. Prosím, tatínku, být vlkem je úžasné. Myslím, že už mìl mých proseb prostì dost, proto souhlasil. Udìlal to Bran, protože já nemohl. A napøed bylo všechno dokonalé. Rakovina zmizela, zase se uzdravil.“ „Slyšel jsem,“ øekl Adam. „Nemùže kontrolovat svého vlka.“ „Nechce.“ Bylo strašidelné slyšet Gerryho klidný hlas, když se mu po tváøi kutálely slzy. „Nechce. Byl vegetarián a najednou toužil po syrovém mase. Snažil se narovnat ptákovi køídlo a pták z táty zemøel hrùzou. Bran øíká, že být vlkodlakem láme otci srdce. Nemùže – nechce – pøijmout, co je, protože nechce být predátor. Nechce být jako já.“ Adam se zamraèil. „Myslel jsem, že chceš Branovi zabránit odhalit vlky veøejnosti.“ Gerry si utøel oblièej. „Bran øíkal, že kdyby otec nebyl tak dominantní, nedokázal by vlkovi odolat. Ale èím víc se brání, tím míò se má pod kontrolou. Skoro zabil moji sestru.“ „Gerry.“ Samuelùv hlas byl pevný. „Co to má spoleèného s Adamem?“ Gerry zvedl hlavu. Nedokázal pohlédnout do oèí ani Samuelovi, ani Adamovi, a tak se obrátil ke mnì. „V boji vlk a èlovìk splynou,“ øekl. „Staèí jednou. Jednou jedinkrát a otec splyne s vlkem.“ „Nechtìls, aby Adam bojoval s Branem,“ vyhrkla jsem. „Že ne, Gerry? Proto sis nedìlal starosti s tím, kolik støíbra do nìj tvoji muži napumpují. Chtìls ho zabít, že?“ Pohlédl na mì oèima svého otce a øekl: „Adam musel zemøít.“ „Nevadí ti, že se Bran rozhodl vystoupit s vlkodlaky na veøejnost, že ne?“ zeptal se Samuel. Gerry se usmál. „Usiloval jsem o to už od chvíle, kdy to udìlali fae. Ale potøeboval jsem pro svùj plán peníze a existuje spousta vlkù, kteøí nechtìjí být støedem zájmu. A rádi za to zaplatí.“ Najednou bylo všechno jasné. A Samuel mìl pravdu. Gerry není hloupý, je pøímo brilantní. „Koupil jsi mladé vlkodlaky od Lea v Chicagu, provádìl jsi experimenty s drogami, zaútoèil jsi na Adamùv dùm. To všechno mìlo dva cíle,“ øekla jsem. „Pøesvìdèit Brana, že za vším stojíš ty, a tvému otci naopak dokázat, že jsi nevinný.“ Kývl. „Adam musel zemøít,“ øekla jsem a tápala vpøed. „Ale nemohl jsi ho zabít. Proto jsi ho zdrogovaného vydal na milost vlkodlakùm. Proto jsi se držel od skladištì dál, doufal jsi, že do nìj tvoji muži napumpují tolik støíbra, že ho zabijí.“ „Ano. Musel zemøít, ale ne mojí rukou. Musel jsem být schopen pohlédnout otci do oèí a odpøísáhnout, že jsem Adama nezabil.“ Zaèala jsem se chvìt. Byla mi zima a paže, která do té chvíle pøekvapivì skoro nebolela, se znovu zaèala ozývat. „Nechtìl jsi, aby s Branem bojoval Adam, ale tvùj otec. Spoèítal sis, že jakmile Bran zjistí, co provádíš, zajde za tvým otcem.“ „Otec mi volal dnes odpoledne,“ øekl Gerry. „Bran se ho zeptal na uspávací prostøedek a øekl mu, že mohu stát za útoky na Adama. Otec ví, že chci, aby se vlkodlaci pøestali skrývat. Ví, co si myslím o pokusech na zvíøatech a o zpùsobu, jakým nìkteøí alfové zneužívají mladé vlky. Ví, že bych Adama nikdy nezabil.“ „Kdyby Adam zemøel, mùj otec by se tì nevydal jen tak zabít, oznámil by své úmysly tvé rodinì,“ øekl Samuel. Gerry se zasmál. „To si nemyslím. Jsem pøesvìdèen, že Bran by se tady objevil a potrestal mì za mé zloèiny. Doufal jsem, že to udìlá. Zabil jsem pøíliš mnoho nevinných. Ale až by otci øekl, co jsem provedl, táta by mu nikdy neuvìøil.“ „Kdyby byl Carter pøesvìdèen, že tì marok popravil za nìco, co jsi neudìlal, vyzval by ho na souboj.“ Samuelùv hlas znìl témìø obdivnì. „A otec by nemohl odmítnout.“ „Co kdyby si Bran napøed s doktorem Wallacem promluvil?“ zeptala jsem se. „Nezáleželo by na tom,“ prohlásil Gerry jistì. „Otec by s Branem bojoval, a� už proto, aby mì ochránil, nebo aby mì pomstil. Už pøedtím, než se stal vlkodlakem, byl marokùv muž. Váží si ho a vìøí mu. Branova zrada, a táta by Branùv èin za zradu považoval, by si vyžádala jedinou odpovìï. Jen Bran mohl otce, vlka a muže, sjednotit proti sobì. Táta ho má rád. Pokud by se spolu s vlkem postavil Branovi v boji, udìlali by to jako jedna bytost. Bran mi øekl, že staèí, aby to udìlal jednou, a bude v bezpeèí.“ „Kdyby doktor Wallace Brana vyzval, Bran by ho zabil,“ namítl Adam. „Èarodìjky jsou drahé,“ zašeptal Gerry. „Ale existuje spousta vlkodlakù, kteøí si pøejí zùstat skryti. Dali mi spoustu penìz, abych jim pomohl udržet jejich tajemství.“ „Zaplatil jsi Robertovi, Elizavetinì vnukovi. Zajistil by tvému otci vítìzství.“ Myslela jsem si, že to Robert dìlá pro peníze. Jenom jsem netušila, že je dostává pøímo. „Hledali by drogy,“ øekl Gerry. „Ale jen èarodìj dokáže vycítit magii jiného èarodìje.“ „Já taky,“ øekla jsem. „O Roberta už jsme se postarali. Pokud tvùj otec Brana vyzve, nebude to Bran, kdo zemøe.“ Poklesla mu ramena. „Pak tì žádám o laskavost, Samueli. Mohl bys Brana požádat, a� se postará o to, aby se otec o nièem nedozvìdìl? Nechci mu zpùsobit další bolest.“ „Máš ještì další otázky?“ zeptal se Samuel Adama. Adam zavrtìl hlavou a postavil se. „Je dneska v noci tvùj, nebo mùj?“ „Mùj,“ øekl Samuel a postoupil vpøed. Gerry vzhlédl k mìsíci nad hlavou. „Prosím,“ øekl. „A� je to rychlé.“ Samuel prohrábl Gerrymu vlasy. Byl to nìžný, laskavý dotyk. Ústa mìl stažená žalem. Stejnì jako se submisivní vlk sklání pøed autoritou, instinktem dominantního je chránit. Pohnul se tak rychle, že Gerry nemohl vìdìt, co se dìje. Rukama léèitele bleskurychle zlomil Gerrymu vaz. Podala jsem Adamovi zbraò, abych si uvolnila ruku. Pak jsem vytáhla Zeeho dýku a podala ji Samuelovi. „Není støíbrná,“ øekla jsem, „ale bude staèit.“ Pøihlížela jsem, jak se Samuel postaral o to, že Gerry zùstane mrtvý. Nebylo to pøíjemné, ale nezbytné. Nemínila jsem znevážit tento okamžik tím, že se odvrátím. „Jakmile se dostanu k telefonu, zavolám Branovi,“ øekl a utøel si dýku o nohavici. „Postará se, aby se doktor Wallace nikdy nedozvìdìl, co se stalo jeho synovi.“ * O nìkolik hodin pozdìji se Bran a Carter Wallace vydali do lesa. Bran øíkal, že se jim zmrzlý sníh boøil pod tlapami a tøpytil se v mìsíèním svitu. Pøebìhli po zamrzlém jezeøe a pøekvapili spící srnku, která mávla bílým ocáskem a zmizela v køoví. Hvìzdy prý tak daleko od mìsta jiskøily na nebi jako zlatý prach. Krátce pøedtím, než východní obzor prozáøily první bledé paprsky úsvitu, se vlk, který býval Carterem Wallacem, stoèil do klubíèka vedle svého alfy, usnul a už se nikdy neprobudil. * Samuel Roberta nezabil, a tak jsme ho pøedali jeho babièce. Nepovažoval to za lepší osud. Elizaveta Arkadìvna z nìj nemìla vùbec radost. Nebyla jsem si jistá, jestli ji zlobí to, že zradil Adama, nebo že se nechal chytit. Samuel se rozhodl zùstat nìjaký èas v Tri-Cities. Vìtšinu volného èasu tráví vyplòováním papírù, aby získal lékaøskou licenci pro stát Washington. Než se tak stane, pracuje u stejné pumpy jako Warren – a docela se mu to líbí. Bran samozøejmì nepøedhodil vlky svìtu a neponechal je jejich osudu. Není jedním ze Šedých pánù, kteøí pøinutili vystoupit na veøejnost i ty, kdo nechtìli. A tak se vìtšina vlkodlakù stále skrývá, i když Bran našel dokonalou osobu k jejich reprezentaci. Nemùžete zapnout televizi nebo otevøít noviny a nevidìt obrázek muže, který pronikl do teroristického tábora, aby zachránil uneseného misionáøe a jeho rodinu. Misionáø a jeho manželka už byli mrtví, ale jejich tøi dìti pøežily. Záchranu zachytila barevná fotografie, která se dostala na obálku mnoha èasopisù. Je na ní David Christiansen a v náruèi drží nejmladší dítì – blonïaté batole, kterému mužské prsty zanechaly na porcelánové kùži ošklivé modøiny. Dìvèátko mu tiskne tváø k rameni a on na nì hledí s takovou nìhou, až mi to vhání slzy do oèí. Ale nejlepší èástí obrázku je chlapec s bledou, umazanou tváøí stojící vedle nìj. Když jsem fotku vidìla poprvé, myslela jsem si, že vypadá otupìle, jako by to, co zažil, bylo prostì pøíliš tíživé, ale pak jsem si všimla, že drží Davida za ruku a tiskne mu ji tak pevnì, až mu na prstech zbìlely klouby. Hodnocení: nejlepší 1 2 3 4 5 odpad FacebookMySpaceGoogleTwitterTopèlánky.czLinkuj.czJagg.czVybrali.sme.skDel.icio.us More Sharing ServicesSdílet Komentáøe Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední pøíspìvky | všechno Èlánek ještì nebyl okomentován. Komentáøe tohoto èlánku jsou moderovány. Váš pøíspìvek se zobrazí až po schválení autorem èlánku. Nový komentáø Téma: Jméno: Notif. e-mail *: Komentáø: [b] [obr] Odpovìzte prosím èíslicemi: Souèet èísel tøináct a nula 16 Automechanik se zlomenou rukou je k nièemu, proto mì Zee poslal do kanceláøe, abych uspoøádala papíry. Ani tam jsem toho moc neudìlala, ale aspoò jsem Zeemu nekòourala do ucha, jak tvrdil. Odmítl mi øíct cokoli nejen o dýce, ale i o Adelbertovi, kterého podle svého jména rozdrtil – a já nenašla nic ani na internetu. Když jsem naléhala, Zee prohlásil, že má radši moderní dobu s ocelí a elektøinou než staré èasy, protože jako metallzauberer, gremlin, má nyní na práci i jiné vìci než jen kování smrtících meèù. Pak mì vykázal do kanceláøe a vrátil se k opravì aut. Jsem pravák a zlomila jsem si pravou ruku. Nemohla jsem v ní prozatím držet ani papír, protože doktor na pohotovosti trval na tom, že mi ji ortézou upevní k tìlu. Dokonce i na poèítaèi jsem musela pracovat jednou rukou, což vše znaènì protahovalo. A tak jsem na poèítaèi radìji hrála Vegas solitaire a prohrála dva tisíce imaginárních dolarù. Nebyla to asi nejlepší chvíle, kdy se mohl objevit Gabriel Sandoval. Zapomnìla jsem, že jsem jeho matce øekla, aby ho za mnou v pondìlí po škole poslala. Musel poèkat, než jsem na klávesnici vy�ukala úèet a férovou hodinovou mzdu. Vyšlo mi, že by musel odpracovat dvacet hodin zadarmo, a to mi pøipadalo trochu moc. A tak jsem pøihodila nìkolik dolarù za hodinu, dokud èasový rozpis nevypadal líp. Vytiskla jsem ho a podala mu ho. Prohlédl si ho, pøeškrtl hodinový plat a nahradil ho pùvodním. „Za tolik ještì nestojím,“ øekl. „Ale to se do mìsíce zmìní.“ Znovu jsem si chlapce prohlédla. Nebyl vysoký a nikdy ani nebude, ale navzdory mládí na nìm bylo nìco pevného, neochvìjného. „Dobrá,“ øekla jsem. „Platí.“ Prohlídku kanceláøe jsme stihli do pìti minut. Potom jsem ho posadila k poèítaèi a vysvìtlila mu, jak funguje inventární katalog a fakturace. Když se zdálo, že to pochopil, pøedala jsem mu svoji hromadu papírù a prchla jsem. Vrátila jsem se do dílny, a když Zee vzhlédl, ukázala jsem palcem na kanceláø. „Asi jsem našla náhradu za Tada,“ øekla jsem. „Strèila jsem mu papírování a ani nevrèel.“ Zee povytáhl oboèí. „Tad na tebe nikdy nevrèel.“ „‚Zatracenì, Mercy, nemùžeš mi dát ty úèty hned, jak je vystavíš?‘“ citovala jsem a co nejlépe jsem se snažila napodobit Tadùv mrzutý tón. „Jeden by si myslel, že když tì vychovali vlkodlaci, poznáš rozdíl mezi vrèením a klením,“ poznamenal Zee. Odložil hasák a povzdychl si. „Dìlám si o toho kluka starost. Dostal stipendium jen proto, že museli dodržet faeské kvóty.“ „Možná,“ pøipustila jsem. „Netuší, co v nìm je.“ „Myslíš, že je v poøádku?“ „Nedokážu si pøedstavit místo, kde by nebyl v poøádku. Nic ho nedìsí, nic mu nevadí a ve všem, k èemu se odhodlá, se až dìsivì vyzná.“ Poplácala jsem Zeeho po zádech. Líbilo se mi, když si hrál na nervózního otce. Podobné rozhovory vedeme už od chvíle, kdy Tad odešel na Harvard. Dobøe jsem je poèítala a každý týden jsem Tadovi posílala seznam. Slyšela jsem, jak se otevøely dveøe kanceláøe, a mávnutím jsem Zeeho umlèela, abychom zjistili, jak si nový poskok povede se zákazníky. „Mohu vám pomoci?“ zeptal se pøívìtivým, hlubokým hlasem a dokonale mì tak pøekvapil. Neèekala jsem, že bude flirtovat. Ale pak jsem zaslechla Jesse. „Hledám Mercy. Neøekla mi, že zamìstnala nìkoho nového.“ Nastala krátká odmlka, po které se Gabriel ostøe zeptal: „Kdo tì uhodil?“ Jesse se zasmála a lehce prohlásila: „Žádný strach. Když táta tu modøinu uvidìl, úplnì vyletìl. Chlápek, který mi ji udìlal, je už mrtvý.“ „Dobøe.“ Znìlo to, jako by Gabrielovi nevadilo, kdyby to byla pravda. A taky byla. „Nìkdo na mì èeká v autì,“ øekla. „Radìji pùjdu najít Mercy.“ Se zamyšleným výrazem vešla do dílny. „Líbí se mi,“ øekla. Kývla jsem. „Mnì taky. Pìkný sestøih.“ Po úklidu na lesní farmì jsme se zastavili u Warrena doma a našli Jesse bez lepící pásky a taky bez vìtšiny vlasù. Warren vypadal… no, mìl vypadat zahanbenì, ale v oèích mu pobavenì jiskøilo. Jesse protoèila oèi. „Kdo by si pomyslel, že gay neumí støíhat vlasy.“ Prohrábla si kratièkou èupøinu, která se na koneècích zlatì tøpytila. Vypadala jako žabec z dvacátých let s perlièkovou èepièkou. „Øekl ti, že o støíhání nic neví,“ upozornila jsem ji, když pøišla blíž a políbila Zeeho na tváø. „Hned další den jsem s tím nìco udìlala.“ Zazubila se na mì, pak se ale pøestala usmívat. „Táta vèera volal mámì a povìdìl jí o všem, co se stalo. O všem.“ Znala jsem její matku. Její rodièe se rozvedli teprve pøed ètyømi lety a Adam žil v sídle za mým domem už skoro sedm. „Co øekla?“ „Že mì má posadit na první letadlo do Eugene a už nikdy jí nemá chodit na oèi.“ Kousla se do rtu. „Dìlá to schválnì, víš? Snaží se, aby se cítil provinile jako nìjaké zvíøe. A když to nestaèí, vytáhne ètyøi potraty, jako by mu neublížily stejnì jako jí. Jako by všechno byla jeho vina. A on jí to pokaždé sežere. Vìdìla jsem, k èemu se chystá, tak jsem je pøinutila, aby mì nechali poslouchat na paralelní lince. Myslím, že se chystal souhlasit a poslat mì zpátky, a tak jsem asi øekla pár vìcí, které jsem nemìla.“ Nezeptala jsem se, prostì jsem èekala. Pokud bude chtít, poví mi to. A oèividnì chtìla. „Øekla jsem tátovi o jejím milenci, který se mi pokusil vlézt do postele, když mi bylo dvanáct. A taky o tom, jak pøed dvìma lety odletìla na víkend do Vegas a ani mi o tom neøekla. Bylo to dost ošklivé.“ „To je mi líto.“ Vystrèila bradu. „Mnì ne. Máma dovolila, že mùžu zùstat do konce školního roku, a pak si promluvíme. No, venku na mì v autì èeká Warren. Táta øíkal, že bude trvat pìknì dlouho, než mì zase nìkam nechá jít o samotì. No… aspoò týden. Chtìla jsem tì o nìco poprosit.“ „Copak?“ zeptala jsem se. „Táta mì požádal, abych se tu zastavila a zeptala se, jestli bys nešla na veèeøi. Do nìjaké drahé restaurace, protože ti to dlužíme.“ „Zavøu tady, aby ses mohla jít upravit,“ prohlásil Zee až pøíliš dychtivì. Nebyla jsem tak ufòukaná. Opravdu. „Dobrá,“ øekla jsem. „Mùžete mì vyzvednout v…“ zaèala jsem otáèet pravým zápìstím, trhla jsem sebou a vzpomnìla si, že jsem si ráno pøipnula hodinky na levou ruku. Byly skoro ètyøi. „V šest tøicet.“ „Bude tam,“ øekla a odpochodovala do kanceláøe, aby si ještì zaflirtovala s výpomocí. „Jdi,“ øekl Zee. Nebylo to samozøejmì tak jednoduché. Pøedstavila jsem Gabriela Zeemu, pak jsem se trmácela po dílnì skoro do pìti. Sebrala jsem penìženku ze sejfu a vydala se ke dveøím, když na parkovištì vjel v lesklém èerném mustangu kabriolet z osmdesátého mùj pøítel policajt. „Tony,“ øekla jsem. Vyskoèil z vozu pøes dveøe a já si všimla, že je ještì poøád v pøevleku. Díky èerným sluneèním brýlím vypadal výhrùžnì a sexy. „Pøeskakuje ti motor,“ øekla jsem mu. „Divné,“ øekl a støelil tvrdým pohledem po autì, „já myslel, že pøeskoèit mùže jenom lidem.“ „Ha ha,“ øekla jsem. Bolela mì paže a na hloupé vtípky jsem nemìla náladu. „A� se ti na to nìkdo podívá.“ „Co sis udìlala s rukou?“ zeptal se. Vzpomnìla jsem si na Jessinu metodu pravdy a nic než pravdy a øekla jsem: „Vlkodlak mì srazil do hromady beden, když jsem se snažila zachránit mladé dìvèe ze spárù zlého èarodìje a pøekupníka drog.“ „Ha ha,“ øekl stejným tónem, kterým já reagovala na jeho vtip. „Muselo to být dost hloupé, když mi nechceš øíct pravdu.“ „No,“ øekla jsem a zamyslela se. „S tím pøekupníkem drog jsem to možná pøehnala. A asi jsem se mìla zmínit o dívèinì pohledném, sexy otci. Co myslíš?“ „Mercy,“ øekl, vzal mì za zdravou paži, otoèil mì a postrèil zpátky ke kanceláøi, „musíme si promluvit.“ „Nemùžu,“ øekla jsem. „Mám rande.“ „Pìkná výmluva. Ale co tì znám, žádné rande jsi ještì nemìla.“ Otevøel dveøe a doprovodil mì dovnitø. Gabriel zvedl pohled od mého… svého papírování a z tváøe mu zmizel pøíjemný úsmìv. „Co vy tu chcete?“ øekl, vstal a obešel pult. „Pus�te ji. Hned.“ Bezva, pomyslela jsem si. Další chlap v mém životì, který má potøebu mì chránit. Tony mì pustil a svezl se do jednoho z nepohodlných køesel, která mám v kanceláøi proto, abych pøimìla zákazníky jít nìkam jinam a neèekat tu, dokud jim neopravím auto. Zaboøil tváø do dlaní a buï se smál, nebo breèel. Došlo mi, že se smìje. Když zvedl hlavu, prošel jednou z neuvìøitelných promìn – asi pomohlo i to, že si sundal sluneèní brýle. Ale velký podíl mìl i výraz tváøe a øeè tìla. Najednou vypadal o deset let starší a až na náušnice taky úctyhodnìjší. „Tony?“ zeptal se Gabriel šokovanì. „Pracuji na kennewické støední, jemu pøímo pod nosem,“ øekl Tony. „Ani si mì nevšiml. Øíkal jsem ti, že mì vìtšina lidí nepozná.“ „To jsem nikdy nepopírala,“ opáèila jsem. „Myslím, že jsi bezva tajný polda.“ Tony zavrtìl hlavou. „Hej, Gabrieli, mohli bychom zùstat na minutku sami? Chci se Mercy zeptat na pár vìcí.“ „Jasnì.“ Gabriel zavrtìl hlavou a zamíøil pryè. Cestou do dílny se otoèil, jako by se chtìl ujistit, že tam Tony poøád je. „Ve škole ho dost trápím,“ øekl Tony, jakmile jsme osamìli. „Ale umí se o sebe postarat.“ „Opravdu musím domù,“ øekla jsem mu. „Co potøebuješ?“ Nadzvedl bok a vytáhl ze zadní kapsy kus složeného papíru. „Ten kluk, co ti tu pomáhal,“ øekl. „Mám o nìm pár informací.“ Vzala jsem si od nìj papír a rozložila ho. Byl na nìm zrnitý èernobílý obrázek Maca s nápisem POHØEŠOVANÝ. Plakát udával základní údaje – bylo mu šestnáct – ale nic víc. „Alan MacKenzie Frazier,“ øekla jsem. „Vypátrali ho až sem. Minulý týden odsud volal rodinì.“ Kývla jsem, vrátila mu papír a dál jsem lhala pravdou. „Poslední den, co tu byl, mì požádal, jestli si mùže zavolat. To bylo asi pøed týdnem. Pracoval celý den, ale od té doby jsem ho nevidìla.“ Mluvila jsem o Macovi s Branem. Øekl, že se postará o to, aby na jaøe našel Macovy ostatky nìjaký výletník a jeho rodina tak nemusela èekat u telefonu vìènì. Nic lepšího se nedalo dìlat. * Umýt se, obléct a zkrášlit na veèeøi s Adamem a Jesse mì stálo spoustu námahy. Nakonec se ale ukázalo, že budu veèeøet jen s Adamem, protože Jesse øekla, že se necítí dobøe. Nechal ji doma, kde se dívala na film s Darrylem a Auriel, protože Warren mìl rande s Kylem. Díky uklidòujícímu vlivu dobrého jídla a pøíjemné hudby se Adam uvolnil a já zjistila, že se pod slupkou arogantního a vznìtlivého alfy skrývá šarmantní, arogantní a vznìtlivý muž. Zdálo se, že si užívá zjištìní, že jsem pøesnì tak palièatá a neuctivá, jak vždycky tušil. Bez zeptání mi objednal zákusek. Rozèilovala bych se víc, kdyby to nebylo nìco, co bych si sama nikdy neobjednala: èokoláda, karamel, oøíšky, zmrzlina, pravá šlehaèka a dort tak slaïouèký, že jsem nic podobného snad ještì nikdy nemìla. „Tak,“ øekl, když jsem dojedla poslední kousek, „je mi odpuštìno?“ „Jsi nafoukaný a pøekraèuješ všechny meze,“ øekla jsem mu a ukázala na nìj olízanou vidlièkou. „Snažím se,“ prohlásil s falešnou skromností. Potom mu potemnìly oèi, naklonil se pøes stùl a palcem mi pøejel po spodním rtu. Upøenì se na mì zahledìl a olízl si karamel z prstu. Uhodila jsem rukou o stùl a naklonila se blíž. „To není fér. Sním zákusek, který jsi mi objednal, a pøiznám, že mi chutnal, ale nemùžeš mi sexem bránit v tom, abych se zlobila.“ Zasmál se. Byl to jeden z tìch tichých smíchù, který zaène nìkde hluboko v bøiše a stoupá vzhùru hrudí, uvolnìný a š�astný. Situace se stávala žhavìjší, než mi bylo pøíjemné, a tak jsem zmìnila téma. „Bran øíkal, že ti pøikázal, abys na mì dohlédl.“ Pøestal se smát a zvedl oboèí. „Ano. A teï se mì zeptáš, jestli jsem na tebe dohlížel kvùli Branovi.“ Byla to lstivá otázka. Vyèetla jsem z jeho oèí pobavení. Zaváhala jsem, ale chtìla jsem to vìdìt. „Dobrá, zeptám se. Dohlížel jsi na mì kvùli Branovi?“ „Zlato,“ prohlásil línì s jižanským pøízvukem. „Když vlk sleduje jehòátko, nemyslí na jeho mámu.“ Zazubila jsem se. Nemohla jsem si pomoct. Obrázek Brana jako ovèí mámy byl prostì smìšný. „Nejsem zrovna jehnì,“ namítla jsem. Jen se usmál. Rozhodla jsem se, že nastal èas znovu zmìnit téma, a rychle jsem usrkla ledové vody. „Warren øíká, že jsi pøijal našeho oblíbeného sériového násilníka nastálo do smeèky.“ „Za znásilnìní v Londýnì nemohl.“ Byl si tím naprosto jistý, což znamenalo, že se Bena zeptal a ten odpovìdìl pravdivì. Slyšela jsem ale v jeho hlase podráždìní a nemohla jsem nezatlaèit na pilu. „Pøestala, když odešel.“ „Dvakrát mì zachránil a podruhé byla jen náhoda, že ho zasáhli šipkou, a ne kulkou. Gerryho muži mìli u sebe støíbrnou munici,“ vyštìkl netrpìlivì. Usmála jsem se a on znechucenì zmuchlal ubrousek. „Bod pro tebe,“ øekl. „Vsadila bych se, že na rande s Jesse bys ho nepustil,“ øekla jsem mu samolibì. Když mì odvezl domù, vystoupil z auta, obešel ho a otevøel mi dveøe. Možná to udìlal jen proto, že se zlomenou rukou se špatnì otvírají, ale spíš bych hádala, že se tak chová vždycky. Doprovodil mì na verandu a vzal moji tváø do dlaní. Chvíli tam stál, pak pohlédl za mé rameno a nahoru k mìsíci, který byl skoro v úplòku. Když se znovu podíval na mì, hnìdé duhovky mu prokvetly žlutou. Nìžnì, váhavì pøitiskl rty na mé prsty, dokud jsem se nenaklonila blíž a neopøela se mu tváøí o jeho tváø. Pak se hluboce zasmál a políbil mì doopravdy. Zlomenou ruku jsem mìla uvìznìnou mezi námi, takže jsme do líbání zapojili jen ústa a ruce, ne celé tìlo. Navonìl se kolínskou. Byla to drahá, jemná vùnì, která podtrhovala jeho exotický pach. Když se ode mì odtrhl, ponechala jsem mu ruku na tváøi a užívala si toho, jak mì jeho strništì škrábe na dlani a jak mu buší srdce. Ticho mezi námi narùstalo. Ticho a nìco váhavého a nového. Pak se otevøely dveøe, ven vyhlédl mùj nový spolubydlící a zakøenil se. „Hej, dìcka. Už jste skonèili? Uvaøil jsem kakao, aby se Mercy zahøála – moc toho na sobì nemá. Ale myslím, že ty už jsi ji pøed chladným poèasím ochránil.“ Samuel se choval jako hrubián, když jsem se vrátila domù z garáže a øekla mu, že jdu na veèeøi s Adamem. Musela jsem mu dùraznì pøipomenout, že na mì nemá žádný nárok, už ne. Nabídla jsem mu bydlení, dokud si nenajde vlastní byt, ale to neznamenalo, že mi bude kecat do toho, s kým mùžu jít na veèeøi. Kdybych tušila, že to bude opravdové rande, byla bych laskavìjší. Vìdìla jsem, že Samuel má o mì poøád zájem – a jedna moje èást ho poøád milovala. Když dohazovaèka Jesse zavolala, aby mi øekla, že otec je na cestì a že si o ni nemám dìlat starosti, protože je v poøádku, odklidil se Samuel trucovitì do svého pokoje, do vìtší ze dvou ložnic pro hosty. Jakmile jsem se ale zaèala soukat do šatù, vrazil ke mnì a pomohl mi. Zvládla bych to sama. Nefòukala jsem bolestí, a� už øíká cokoli. Ale musím pøiznat, že vypoøádat se se šaty, se zmìtí popruhù ortézy a se zlomenou rukou je mnohem snazší ve dvou. Když jsem odcházela, tváøil se neš�astnì, ale já si odmítla nechat provinilým pocitem diktovat, s kým budu randit. S lidmi, které mám ráda, nehraji žádné hry a nedovolím, aby je oni hráli se mnou. Slíbila jsem mu, že nepùjdu do postele ani s Adamem, ani s ním. Ne, dokud nebudu vìdìt, co cítím, a co cítí oni. Dál jsem ale odmítala zajít. Vìdìla jsem, že nechat ho celý veèer pøemýšlet byla chyba. Mìla jsem Adamovi asi øíct, že Samuel bydlí u mì, jakmile jsem zjistila, že o tom neví. Ale to, co jsme spolu dnes veèer zažili, bylo na podobná doznání ještì pøíliš køehké. A tak byl Adam zaskoèen. „To od tebe nebylo pìkné, Samueli,“ plísnila jsem ho a otoèila se k Adamovi. „Bydlí se mnou, dokud si nenajde byt.“ Pohlédla jsem na Samuela. „Což bude velmi brzy.“ „Myslel jsem, že máš praxi v Montanì,“ prohlásil Adam. Když se otevøely dveøe, pustil mì, ale ruku mi nechal na zádech. Bylo to takové to majetnické gesto, které používají chlapi ve spoleènosti jiných chlapù. Samuel kývl, ustoupil a pustil nás dovnitø. Sotva se zavøely dveøe a oba se ocitli v uzavøeném prostoru mého obýváku, ucítila jsem, jak z nich èiší moc. „Pracoval jsem na klinice a støídal jsem se se tøemi dalšími doktory,“ øekl a vedl nás do kuchynì. „Nebudu jim chybìt. Aspen Creek jsem opustil už pøed èasem a po návratu jsem zjistil, že se tam už nemùžu znovu usadit. A tak jsem se rozhodl vyzkoušet nìjaké jiné místo blíž Texasu.“ Adam pøijal kouøící hrnek a zamyšlenì do nìj foukl. „Takže se chceš pøipojit k mojí smeèce?“ Samuelùv úsmìv, který mu nezmizel z tváøe od chvíle, kdy otevøel dveøe, se ještì rozšíøil. „O tom jsem ani nepøemýšlel. Budu vlk samotáø. Ještì tento týden bys mìl dostat od Brana oficiální dopis.“ Pøenechala jsem je jejich hrám. Stejnì mi nevìnovali pozornost. Šaty jsem si bez pomoci sundat nemohla, ale navlékla jsem si na nì tepláky. Volná mikina zakryla zlomenou ruku i muèící nástroj. S botami to bylo horší, ale našla jsem staré tenisky se zavázanými tkanièkami a obula si je na kotníkové ponožky. Po návratu do obýváku jsem zjistila, že stále vedou onu pøíjemnou, ale smrtící konverzaci, která obvykle nekonèí dobøe. Zmlkli, až když jsem otevøela vstupní dveøe, ale sotva jsem je za sebou zavøela, zase se do sebe pustili. Nasedla jsem do dodávky, protože rabbit nemá automatickou pøevodovku. Nìkolik kilometrù od domu jsem zastavila na krajnici a použila mobil. „Stefane,“ øekla jsem. „Dorazily tvoje náhradní díly. Mám zlomenou ruku, takže budeš muset odvést všechnu práci. Ale mùžu tì navigovat.“ „Jak sis zlomila ruku, Mercy?“ „Vlkodlak mì srazil do hromady beden, když jsem se snažila zachránit mladé dìvèe ze spárù zlého èarodìje a pøekupníka drog.“ „To zní zajímavì,“ øekl Stefan. „Sejdeme se v garáži.“ Vidíte? Nìkteøí lidé mi vìøí. Štítky: Online knihy Hodnocení: nejlepší 1 2 3 4 5 odpad FacebookMySpaceGoogleTwitterTopèlánky.czLinkuj.czJagg.czVybrali.sme.skDel.icio.us More Sharing ServicesSdílet Komentáøe Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední pøíspìvky | všechno Èlánek ještì nebyl okomentován. Komentáøe tohoto èlánku jsou moderovány. Váš pøíspìvek se zobrazí až po schválení autorem èlánku. Nový komentáø Téma: Jméno: Notif. e-mail *: Komentáø: [b] [obr] Odpovìzte prosím èíslicemi: Souèet èísel dvì a nula KONEC http://equipo-as.bloger.cz/Mesicni-pisen-Mercy-Thompson
