Why?! [Cz]

Útěk

Když jsem se vzbudila,strašně mě třeštila hlava a bolela mne každičká část těla.Snažit se pohnout bylo snad nemožné.Aspoň se tedy zaposlouchám jestli jsem sama doma.Ležím,ale nevím jestli stále na gauči či na zemi a poslouchám.Slyším úplný ticho,žádný šum nebo chrápání.S úlevou jsem si oddychla a rozhodla se o pokus si aspoň sednout.
První pokus.Podlomily se mi ruce.Druhý pokus.Zatmělo se mi před očima.Třetí pokus.Konečně se mi povedlo si sednout.Povzdechla jsem si a rozhlédla se v jaké místnosti se nacházím.Seděla jsem na zemi v obýváku kousek od gauče.Pomale jsem se přisunula ke gauči a o něj s pomocí vstala na nohy,ale to byl špatný nápad.Hned se mi podlomily kolena a já spadla obličejem na zem.
'Noták Lolo musíš vstát!Stávej!' říkal můj vnitřní hlas a já se ho pokoušela poslechnout.Vstala jsem na prvni pokus i bez pomocí gauče nebo jiného nabytku.Nadechla jsem se a udělala první krok v před do mého pokoje,přesněji do mé koupelny.Cítila jsem stašnou bolest celého těla,hlavně v rozkroku.Se slzami,které mi stíkaly po tvářích a padali na studenou zem,jsem došla až do koupelny a ten odraz v zrcadle co jsem viděla mě zcela zděsil. 'To přeci nemohu být já.' pověděla jsem nahlas.
Nemohla jsem tomu uvěřit co mi udělal.Už to nemohu dál trpět,musím být silnější než máma.Musím utéct a to co nejrychleji.Tohle už je moc.Ale prvně si dám sprchu ať smyji ten hnusný pach study,ponížení a hlavně jeho doteky.Vlezla jsem do sprchy,pustila vodu a jen tak jsem chvili stála a vnímala každou kapku co na mě dopadla.Sprcha byla snad jediná věc,u které pořádně vypnu.Strávila jsem ve sprše snad hodinu,než jsem se cítila aspoň o trochu čistější a začala balit.Vzala jsem si to nejpotřebnější oblečení,fotku mé mámi semnou,a hygienické potřeby.Obula jsem si boty,dala na sebe mikinu a utíkala jsem co nejdál od toho pekla.

Jack

'Jak to myslíš,že ty prachy nevrátil?!' řval jsem do mobilu,kde byl na druhe straně můj spolupracovník a dobrý přítel.
'Najděte ho a udělej cokoliv aby ty prachy vrátil.Už čekáme dost dlouho.Čau!' rozloučil jsem se s ním a mobil dal do kapsy,když to najednou do mě někdo vrazil.Chtěl jsem začít nadávar jaký to kretén nedává pozor,ale nebyl to on,ale ona.Vypadala tak krásně,nevinně a vyplašeně až jsem začal mít chlípné myšlenky,které jsem hned zahnal,vstal, pomohl ji na nohy a nesmyslně se ji omluvil.Začala si mě prohlížet a já trochu znervózněl. 'Jako vážně Jacku?Ty jsi nervozní?' řekl jsem si v hlavě.Já nikdy totiž nebývám nervózní.
Všiml jsem si,že skoro nedýchá při tom prohlížení a to jsem se musel zasmát.Ona si toho všimla což znamená,že se probudila z toho tranzu a hned na to se omluvila ona mě a vypadá to,že si stojí za svým.Nic jsem nenamítal 'Tak dobře.Omluva se přijmá a jste v pořádku slečno...?' musel jsem znát její jméno je tak krásná.
'Jsem zcela v pořádku a jmenuji se Lola,Lola Packler.' odpověděla mi mile a u toho se usmála. Bože mám chuť ji...ne Jacku nemysli na to!
'Krásné jméno pro tak krásnou dívku.Jinak Jack jmeno mé.' představil jsem se ji a též se na ni usmál.
S úsměvem se rozloučila a utekla.
Tak moc jsem ji chtěl zastavit a ještě s ní prohodit pár slov,ale nešlo to.Odešel jsem tedy ke svému krásnému černému BMW,nasedl a rozjel se do své velké vily.

4 část je na světě a snad líbí ^^ #Lol