Why?! [Cz]

Seznámení

Crrrrr..!!

'No jo už stávám!'

Tak a zase pondělí a zase škola.Vůbec se mi tam nechce.Už mě nebaví poslouchat ty posměšky jak od spolužáků,tam od učitelů.
Když už konečně vstanu z postele,mířím si to přímo do koupelny.Dívám se do zrcadla a místo toho abych viděla holku s krásně čistou pletí a s úsměvem na tváři,vidím holku,která je samá modřina,s vyděšeným a vystresovaným obličejem.
Povzdechnu si a jdu do sprchy.Ve sprše jsem jen 10 minut a poté se jdu obléct,namalovat a s nechutí sbalit věci do školy.Koukám na hodinky a zjišťuji,že je 7:30. 'Cože 7:30?! Sakra zase nestíhám!'
Běžím se obůt,zamčit a rychle na autobus.A jako vždy mi ujede před nosem,agrrr.Aspoň,že školu mám 15 minut pěšky.

Asi bych vám mohla říct něco o sobě.Tak jmenuji se Lola Packler a je mi 17,takže chodim na střední.Bydlim v Anglii v menším městečku.Na světě mi zbyl jen muj zpropadený nevlastní otec,kterého nadevše nesnášim za to vše,co provedl mé matce a teď mě.Vlastního otce neznám,protože od mámi odešel dříve než jsem se narodila a máma zemřela po autonehodě.Když si vzpomenu jak k nám došel doktor a řekl nám tu příšernou zprávu,chce se mi znovu plakat. 'Nebreč Lolo!Buď silná jako tvoje máma!' řekl mi můj vnitřní hlas a já se pokusila slzy odehnat.

Tak konečně jsem dorazila do školy a mířím si to ke skříňce,ale nechybělo do té doby schytat nějaké ty posměšky.Když si odložím věci do skříňky,jdu do třídy a hned na to zazvoní.Se zvoněním dojde i učitelka matiky,semetrika.Vůbe mě nemá v oblibě a nejraději by udělala cokoliv,aby mi znempříjemnila co nejvíce den.
Zavolá si mě k tabuli jako vždy,abych vypočítala příklad a jako vždy za 1.Zbožnuji ten její naštvaný výraz,který mě propaluje celou dobu než si sedku k lavici.

Když skončila škola šla jsem domů,no spíše běžela,ale nedívala jsem se na cestu a do někoho vrazila,až jsme spadli oba na zem.Rychle se ta osoba zvedla,oprášila, pomohla mi na nohy a přitom svým hlasem,podle kterého jsem poznala,že je to muž řekl 'Omlouvám se.Je to moje vina,nedíval jsem se na cestu.'
Oprášila jsem se i já a celého si ho prohlédla.Málem jsem zapoměla dýchat,byl tak úchvatný.Asi si toho všiml,protože se začal smát.Začervenala jsem se a tiše mu řekla 'Děkuji a neomlouvejte se.Je to má vina,běžela jsem a nedívala se na cestu.Velice se omlouvám.'
Zase se zasmál 'Tak dobře.Omluva se přijmá a jste v pořádku slečno..?'
'Jsem zcela v pořádku.A jmenuji se Lola,Lola Packler.' odpověděla jsem mu.
'Krásné jméno pro tak krásnou dívku.Jinak Jack jméno mé.'
'Těší mě Jacku,ale já už musím,tak naschle.'
Rozloučila jsem se s tím pohledným mužem a zase běžela zas domů.

Dorazila jsem domů a tam na mě čekal už otec.Vypadal docela naštvaný.Začala jsem se bát. 'Kde si jako myslíš,že tak dlouho jsi!?' zařval na mě a dal mi silnou facku,díky které jsem spadla na zem.

Tak je tu první část.Možná trochu nudná,ale doufám,že se líbí. #Lol