Why?! [Cz]

Nový den

Lola

Takže smlouva podepsána  nastupuji zítra na ranní směnu. Super,řeknu si tak ironicky v hlavě a lehám si do postele v hotelovém pokoji,protože nikam jinam hlavu složit nemám.Když už mám hlavu položenou na prý měkký polštář začala jsem přemýšlet kam až jsem to došla a co jsem vůbec komu udělalo,že jsem tam kde jsem.Po delším toť uvažováním si povzdechnu a rozhodnu se jít spát,vždyť taky brzy ráno vstávám,protože jak mi řekl George s úsměvem na tváři ''Tento podnik je vzhůru stále,ten nikdy nespí a tím je tak vyjmečný.,,Nastavila jsem si tedy budík na 5 hodinu ranní a pokusila se bezmýšlenkovitě usnout...
''Bože můj ztichni ty kráme jeden nebo se naučíš lítat!,, řvu na mobil,ve kterém mám nastaveno,aby přesně v  tolik a tolik začal vydávat ten nejnitěrnější zvuk široko daleko.Po menším nadáváním konečně vstanu z krásně vyhřáté postele,na které jsem se moc nevyspala,ale lepší než nic a začala vyhrabávat z báglu nějaké formální oblečení.Ikdyž v něm v práci budu pouze pár minut,bohhužel.Vyhrabala jsem tedy černé jeans a černé tílko s jednoduchým potiskem.Oblékla jsem se,udělala ranní hygienu,přehodila přes sebe vojenskou letní blůzu a šla jsem.Ale ne rovnou do práce,ikdyž raději koukám na hodinky.Je 5:30,páni po opravdu dlouhé době stíhám a to si mohu ještě doběhnout koupit snídani plus oběd...
I přes to,že jsem si myslela,že stíhám,tak to byl praví opak.Do práce jsem,ale pro mé štěstí doběhla jen o 10 minut a nikdo,až na striptérku co jsem měla střídat, si toho nevšiml. ''Moc se omlouvám,že jdu pozdě.Nestíhala jsem." omluvala jsem se ji a čekala jsem,že mě seřve nebo tak,ale ne.Usmála se na mě a řekla s trochu vysmátým hlasem ''To je v pořádku. Taky někdy přijdu pozdě.Ty jsi tu nová,že?" Koukala jsem na ni trošku mimo,ale po chvíli mi to došlo. ''Tak to jsem ráda.No ano jsem.Snad to nebude tak hrozné jak si myslím."  Ještě chvíli jsme si povídali a mezi tím jsem zjistila,že se jmenuje Molly.Pracuje tu už 3 roky a je ji 25,ale přitom na to vůbec nevypadá.Po té jsme se rozloučili a já se šla už konečně nachystat.Vytáhla jsem z kapsy klíček s číslem 25,který mi dal včera George po podepsané smlouvě,a odemkla si skříňku.V ní mě už čekal obleček,o který se nemusím prý starat,protože budu mít každý den jiný,který mi nachystá něco jako návrhářka tohoto podniku. Komplet,kterým jsem si konečně oblíkla ikdyž s nechutí se skládal z černých minikraťásku,jestli se tomu tak dá říct,protože z mi z nich leze celý zadek,bílý opravdu krátký top,ve kterém se mi obnažuje rameno a pod to černé krajkové podprsenky.Tohle vše doplňovaly černé třpytící se boty na podpatcích.
Udělám velký nádech a s výdechem si řeknu "Tak a jde se,to zvládneš"..

Jack

Ale nejspíše to byla chyba,protože jen jsem vylezl s výtahu málem na mě Sergey skočil a svalil mě na zem,kdybych neuhnul a on spadl na zem.Rychle se oprášil,zvedl se a se smíchem zpustil "No nazdar Jacku,ty se tu aj někdy ukážeš?,, Jenž uviděl můj podrážděný pohled ,protože nesnáším jeho smysl pro humor,tak se zklidnil a pokračoval v tom co doopravdy chtěl.
"Okey chápu, no inu co jsem ti vlastně chtěl gavarit. Už víme kam se Kevin schoval jak pes po výprasku.,, Povitáhl jsem obočí aby se konečně vymáčkl a neprodlužoval to tolik,protože ten parchant nagelovanej ještě žije. "Odletěl za svým papá do Ameriky,přesněji do Kalifornie.A snad určitě víš kdo je jeho papá...,,