Why?! [Cz]

"Ahoj Lolo"

Jack

Samozřejmě,že vím." řeknu trochu nevrle,protože semnou mluví někdy jako s dítětem. "V tom připadě víš,že je to druhej nejmocnější muž. Být tebou ho nechám jít."
Jako vážně?! Vážně to teď ten hlupák řekl?! Pane bože vždyť on mi dluží přes 1 milion liber! Za tohle bych ho měl snad uškrtit.
Jako odpověď Sergey dostane zavrčení znamenající nesouhlas a pohlavek.
"Ale notak Jacku přeci nejsi takovej cvok! Chceš snad vyvolat válku? Už tak to je nahraně,protože tomu dědulovi nestačí americká půda!". V tom měl Sergey pravdu. Charlie už leze aj na anglické území,moje území! A právě proto to nenechám jen tak být. Jen bych ukázal svojí milost a to se nikdy nestane! Kdyby to tak bylo nebyl tam kde teď jsem. Nejmocnějši mafian široko daleko. A to že něčí fagan si odemne půjčil 1 milion liber a nechce to vrátit a do toho utíká před spravedlnosti! Moji spravedlnost.
Ale i tak,musím uvažovat rozumem. Nádech,výdech. "Dobrá,necháme ho teď být. Ale ať je stále pod pohledem mých lidí a až se sem vrátí či odjede z Kalifornie,hned ať ho mám tady.!" jak jsem dořekl,měl jsem namířeno do své kanceláře kde mám krásný výhled do centra Londýna.
Když už je vše vyřízeno a já sedím pořádně opředný v sakra drahým křesle,přemýšlim jak asi vypadá ta nová roštěnka z bordelu. Mmm asi to půjdu 'zkontrolovat' i tam.
Sbalil jsem si všechny papíry,které ještě doma projdu a s povzdechem i natěšením vykročil k autu.
Když jsem konečně dojel,rychle jsem vystoupil a namířil si to dovnitř. Hned mě zastavil George s vřelým úsměvem říkajíc 'jen pojď,je to fakt kost',jsem se těšil ke svému stolu vic a víc. Oba dva jsme si sedli a objednali pití,samozřejmě tvrdého,a pokukoval jsem po celé místnosti novou tvářičku. Po donesení pití mi George poklepal na rameno a ukázal k druhému baru.Koukám tam a vidím tam známou křehkou tvář. "Lola!" hned mě bliklo v hlavě. Tak křehkou a nevinnou tvář jen tak někdo nemá. Otočil jsem se k Georgovi a "Asi nevíš pročpak právě tu hledala práci? Vždyť takhle pohledná tvář by sehnala práci hned kousek tu od města." George jen pohrčil rameny na gesto,že opravdu neví. "Co ale na ni jinak říkáš? Je to opravdu výstavný kus,viď? Zatím tu jen donáší pití,ale pár chlapíku ji už dosti dlouho okukuje." povídá mi s blažným úsměvem na tváři. "Ale vl tak koukám,nemůžeš z ní spustit oči.Hlavně si neposlintej sako!" začal Gorge vtipkovat.Ale měl pravdu nemohu z ní spustit oči a jak ji ještě vidím jen v tom spodním prádle je mi hned těsněji. Klopil jsem do sebe zbytek panáka a šel za ní.
Všimla jsi mě snad hned co jsem prošel okolo dvou stolů.Měla v obličejí údiv až skoro jako by byla v tranzu a paniku.
Došel jsem k ní,že by mezi námi nespadl ani šlendlík,uchopil jsem ji za boky a zašeptal ji do ucha "Ahoj Lolo". Uplně sebou nadskočila a koktavým hlasem "A..ahoj Jacku..."
Chytl jsem ji za ruku a šel směr nejbližší volný pokoj. Už na mě uplně lezou chutě. Když jsme byli u dveří pokoje čísla 225 vypadala dosti ustrašeně a šlo vidět co ji čeká,ale byl jsem tak nadržený,že mě nezajímalo co si myslí,vždyť přeci tu pracuje.
"Neboj Lolitko bude se ti to libít" zavrněj jsem ji do druheho ucha a vtáhl ji do pokoje.