Why?! [Cz]

To snad není možný!

Konečně jsem byl oblečený a mířil si to ke dveřím.Otevírám je a podívám se ještě po Kate.Ta se začala teprve rozkoukávat z toho sexu.Usměji se pro sebe a rozloučím se s ní,ta je přikývne a vypadá to,že snad usne.Odcházím a za sebou zavíram dveře,jako na zavolanou mi začne zvonit mobil.Rychle ho nahmatám v kapsy a podívám se na displej.Byl to Sergey.Yeaah!

'No nazdar Sergeyi,tak co?' vyhrknu na něj.
'No moc toho nemám,je to takové tiché poupě.' uchechne se u téhle poznámky.
Zavrčel jsem,že to takhle prodlužuje a on pochopil,tak šel k věci.
'Tak jmenuje se Lola Packler.Je jí 17 let.Studuje na gymnázium a prospěch má velice dobrý,ale není nějak oblíbená.Bydlí v Brightonu na ulici Preston Road.V životě má pouze nevlastního otce,který už byl dvakrát zavřený za mříže kvůli řízení pod vlivem alkoholu.Matka ji zemřela na autonehodu a pravého otce nezná.
Tak to je asi o ní vše.Proč jsi to potřeboval? Půjčila si nebo co?' vyhrkl na mě všechny informace a mě trvalo delší dobu než jsem to vstřebal.Sergey to,ale trochu nepochopil a začal mi řvát do ucha jestli žiju.Trochu mě naštval,ale uklidnilo mě to když jsem si vzpomněl na Lolu,ale vzbudilo to trochu i mého kamaráda v kalhotách.
'Ne nic si nepůjčilo.Vlastně žádny konflikt s námi nemá.' vysvětlil jsem mu a on trochu zamručel.Hned jsem si představil jaký asi házi u toho mobilu obličeje.
'Cože?Tak proč jsi po mě chtěl abych o tý holce něco zjistil?!' zvýšeným,ale klidným hlasem na mě štěkl.To už mě fakt naštval.
'Tak hele Sergeyi už mě začínáš štvát s tvojí proříznutou hubou!Je to snad moje věc,proč jsem chtěl zjistit nějaké info o někom nemyslíš?!' vrčel jsem u toho a ten kdo okolo mě projde si snad bude myslet,že jsem nějaký cholerik.
Začal jsem zase vnímat mobil a uslyšel jsem jen povzdech. 'Promiň Jacku,jsem jen utahaný.Opravdu se omlouvám.' přišel s omluvou.Prvně jsem ho chtěl seřvat jako malého kluka,že to není pořádná omluva,ale potom jsem si vzpomněl,že celý den pátral po chlápkovi jménem Kevin co nám dluží už přes 1 milion liber. 'V pohodě Bro.Dnes už tě nechám být.' řekl jsem a hned tipnul.

Všiml jsem si,že už stojím u svého auta,a tak jsem se rozhodl,že už pojedu domů.Cesta trvala zase půl hodky,ikdž mi přijde,že to bylo jen 5 minut.Hh nechápu vždy mi přijde,že cesta tam je delší než zpět.
Chvíli koukam na vilu než se rozhodnu do ní vejít.
Vcházím dovnitř a rozhlížím se do tmy. Aniž bych si rozsvítil mířím si to poslepu přímo do přízemní koupelny.Rovnou se vyslékam a jdu do sprchy.Asi po 10 minutach jen tak stání pod sprchou jsem si zas vzpomněl na Lolu. 'To snad není možný!' zařval jsem,tak silně, že se ozvala i ozvěna.