Why?! [Cz]

Smlouva?

Lola

Šla jsem ty hned za ním,ikdyž jsem byla nejistá co po mě vlastně chce.Došli jsme k jeho kanclu,kde bylo na skleněných dveřích napsáno stejným písmem jak na jiných dveřích tady,jeho celé jméno GEORGE ALEXEJEV. Vešla jsem dovnitř a jako první mi dalo facku kouř z určitě drahého doutníku a nehezký pohled na mladou,asi tak o 3 roky starší,holku jen v červeném krajkovém spodním prádle s pokusem najít zbytek svého oblečení.Nebo snad mohu říct potrhaný kus krátkého topu? Zahodila jsem tuto myšlenku a začala pozorovat George,který si právě sedal do svého křesla a daroval své polonahé společnici poslední slizký pohled,než se podíval s úsměvem na mě. ''Včera jsi tu byla v podstatě na zkoušku a jak jsem,tak koukal šlo ti to výborně a ohlas od zákazníků,také bylo ohromující.Ani bych nečekal,že se něco takového tu může stát." řekl a u toho si oblízl ret jako by si mě chtěl dát,jako podější oběd. Už jsem pomale otevírala ústa,abych mu ohla říct na včerejší den svůj názor,ale nenechal se přerušit a pokračoval dále "Takže bych byl převelice rád kdybys tu začala pracovat nastálo.Co na to říkáš?''. To mi doslova vzalo dech,ne jen proto,že by byl nějaký ten ohlas,ale i to,že mi tu práci nabídl. Ano vím,že bych neměla být ohromena,že bych měla dělat striptérku,ale nic jiného mi nezbývá.I přes to jsem chvíli váhala.Přeci jen po tom všem co mi udělal ten parchant,dělat striptérku?Dosti paradox. '' Nad čím,tak váháš ty náno? Nikde jinde práci nenajdeš!Vem to a nevymýšlej blbosti.'' Promluvil na mne můj pesimistický hlas,který nejspíše měl pravdu..Celou tu dobu jsem se koukala na své ruce a když mi to konečně došlo,podívala jsem se na George,který byl podle pohledu velmi netrpělivý.''Beru.'' náhle ze mě vypadlo a on se jen doširoka usmál. '' Dobrá tedy,jsem rád,že jsi to přijala. Tak pojďme sepsat smlouvu." to byly slova,která mi řekli,že už není cesty zpět.

Jack

Sedím v kuchyni a pokouším se pořádně vzpamatovat z únavy,která mě pohlcuje.Proč? Porotože jsem snad vůbec nespal,ale ne kvůli ty krásce Lole,ale proto,že mi včera psal George,že v baru je na zkoušku jedna roštěnka. Normálně z toho nedělám halo,ale George k tomu napsal,že je to opravdu kost.A to když už on řekne,že je to kost,tak to musí být sakra velká krasavice,protože George to jen tak o nějaké babě neřekne.
Podíval jsem se na mé nádherné stříbrné švýcarské hodinky,které nebyli jiné značky než Rolex,na kterých si zakládám,jak ženská na botech a zjistil jsem,že už je 9h.Kopl jsem do sebe rychle silného turka a šel se do šatny převléct.
Jako vždy jsem si na sebe vzal černý oblek se stejně černou kravatou a k tomu bilou košili.Když už jsem byl se sebou spokojený,řekl jsem si,že bych mohl zajet do kanclu vše skontrolovat,plus poptat se Sergeye,jak to jde s tím pátráním.Vzal jsem tedy ze stolu klíče od svého miláčka BMW i8 ,kde vždy bývají a rovnou si to zamířil do garáže.Tam na mě vybaflo víc aut než jinde na autopřehlídce,ale i přes to jsem nejvíce jezdil s tou černou krasavicí.
Když už jsem konečně dojel k velkému mrakodrapu,který patřil nejpopulárnějšímu časopisu 'The World',který nečekaně patřil mě. Vždy se nad téhle myšlence usměji. Vystupuji z auta,který mám zaparkované v soukromé garáži,ze které se výtahem dostane až do jakéhokoliv patra tu. Rozhol jsem se,že prvně zajdu za Sergeyem.Jde tu přeci taky o 1 milion liber.Ale nejspíše to byla chyba,protože jen jsem vylezl z výtahu málem na mě Sergey skočil a...

Tak tu je další díl.Snad ikdyž to není takový adrenalin jste si tento díl užili.Již jinak se znovu omlouvám za svoji neaktivitu,ale z rodinných důvodu na to nebyl čas,jenž už čas je a díky svému kamarádovi jsem dostala chuť zase psát,tak tento díl je pro něj <3 #Lol