Why?! [Cz]

Druhý domov

Lola

Stála jsem před ním asi 5 minut než se konečně vzpamatoval. 'Páni sluší ti to,ale co ty modřiny?!' když to dořekl teprve jsem si uvědomila,že mám modři od toho hovada.Rychle jsem se to pokoušela skrýt.Styděla jsem se a velice. 'Jak říkám,utíkám před problémem' špitla jsem tak aby to slyšel.Chtěla jsem se převlíc dřív než se hanbou propadnu,ale on mě zastavil. 'Máš make-up?' zeptal se a já na něj chvíli koukala jak na vola než mi docvaklo proč se ptá. Přikývla jsem a podala mu ho.Začal mi ho potírat nežne po modřinách,aby nešli vidět,ale i přes to to bolelo jako čert...zasičela jsem potichu,ale on to slyšel.' V pořádku? Já vím,že to bolí,ale ještě dvě modřiny a bude to.' řekl klidným hlasem a pokračoval dál. Když skončil podívala jsem se na sebe a skoro ty modřiny nešly vidět.Oddychla jsem si a poděkovala. Usmál se a konečne začal vysvětlovat a přitom se škrabal na zátylku 'Takže,ten chlapík co si tě prohlížel se jmenuje George.Je tu nejhlavnější hned po majiteli.Napadlo mě když jsi říkala,že nemáš kam jít,že bys začala pracovat tady,aby sis vydělala na nějaký byt a prozatím bys byla u mě.Co ty na to říkáš?'.
Nemohla jsem uvěřit co mi právě řekl.Neměla jsem slov.Že by se konečně obracelo stěstí?
'To-to je úžasné!' pouze ze mě vypadlo a skočila mu kolem krku.Zachechtal se při tom a v tu chvíli mě něco docvaklo. 'Počkat to tu budu dělat prostitutku?!' hrkla jsem na něj a přitom se mračila.
'Neboj Lol budeš dělat servírku,ale až se do toho dostaneš budeš muset udělat někomu nějakou tu službičku.' odpovída s chladnou hlavou. Chvíli jsem váhala,ale nakonec souhlasila.Nic jiného mi nezbívá.Nechala jsem si věci v šatně a šla s ním k baru.Kde mi hned dal tác s drinkama a ukázal na stůl,který byl až na druhé straně těto místnosti,povzdychla jsem si a šla.
Za celou tu cestu tam i zpět jsem na sobě cítila mnoho párů očí,které by byli radši mě vidět bez zbytku oblečením,pokud se tomu tak dá říct,na sobě.Když jsem konečně dorazila s prázdným tácem k baru ošili ti semnou.Luk to viděl zasmál se 'Neboj na to si zvykneš.Jinak dnes máme padla v jednu.'.
'A kolik je teď?' zeptala jsem se,už chci být v posteli a trochu se odpočinout.
'Za 4 hodiny končíme,takže je 9 večer.' odpovídá se zamyšleným pohledem. Zakývala jsem a otocila se zády k baru abych zjistila jestli někdo nechce donést nějaký drink.

Ty 4 hodiny docela utekli a ja za to byla docela ráda.Když jsem byla konečně převlečená a Luk taky mířili jsme si to směr jeho auto.Po asi 15 minutách jízdy jsme dojeli k 25 patrovému domu.Vystoupili jsme a mířili si to dovnitř k výtahu.Luk zmáčkl čudlík k poslednímu patru a zeptal se 'Kde jsi přišla k těm modřinám?'. Popravdě byla jsem ráda,že promluvil konečně,ale byla bych radši,kdyby položil jinačí otázku.
'No,víš..' nevěděla jsem jestli mu to mám říct nebo ne..