Krásné ráno

573 18 1
                                    

Lola

'Asi bych ti to měla říct,když už jsi mi sehnal práci i střechu nad hlavou' vykoktala jsem a stále přemýšlela jak mu to říct. 'No..?' pobídl mě a tak jsem mu vše co mi dělal ten prasák řekla.Luk pouze nevěříčně koukal a když jsme dorazili domů musel si na to sednout.Sedla jsem si vedle něj a pokoušela se zahnat slzy při všech těch vzpomínkách.Luk si toho všiml a silně mě objal.Bylo to takové uklidňující,velice uklidňující až jsem to nevydržela a též ho objala a rozbrečela se mu na rameni.
'Pšššt..už je to dobrý.Teď jsi tady.Už je to dobrý.' utišoval mě a hladil po zádech.Byla jsem tak vyčerpaná z toho všeho,že jsem mu usnula.Když jsem se vzbudila a pořádně se rozkoukala ucítila jsem něčí dech na svém krku.V tu chvíli jsem sebou silně cukla a tím i vzbudila toho dotyčného vedle mě. 'Co-co se dějě?' řekl rozespale a to jsem si uvědomila,že je to Luk a oddychla si. 'Nic Luky spi dál' odpověděla jsem a v tu ranu cítím zase ten šimrající dech a snad jsem zaslechla i zachrupnutí.Chtělo se mi smát,ale nechtěla jsem ho vzbudit,tak jsem to zadržovala co jen to jde a pomale jsem se dostala z jeho objetí a zamířila si to z ložnice do kuchyně,kde jsem se začala potichu smát.Když jsem se asi po 5 minutách zklidnila šla jsem si pro kabelu,která včera zůstala v předsíni.Donesla jsem si ji do obýváku rozhodla jsem se,že se převleču.Výtáhla jsem si tedy legíny a tílko.Začala jsem se vyslékat a když už na mém těle nezbylo nic než spodní prádlo uslyšela jsem zachychotaní.Myslela jsem si,že mám slyšiny,ale když Luk promluvil 'Takhle bys mohla chodit i doma ne jen v praci' ztuhla jsem a rychle jsem se snažila na sebe obléct aspoň tílko,ale Luk mi chytil ruku 'To se snad stydíš?' zeptal se a na tváři měl šibalský úsměv.Neodpovídala jsem,byla jsem dosti zaražená on zatím ovinul své ruky okolo mého pasu,přitiskl si mě k sobě a políbil na krk.Nevím co to semnou je,ale začala jsem být vzrušená a dosti.Ucítila jsem jak jednou rukou putuje k mému zadku a pořádně ho zmáčkl.To už jsem to nevydržela a vzdychla jsem.On se pro sebe usmál a otočil si mě čelem k sobě.Prsteníčkem mi přejel po tváři,ale celou dobu se mi díval do očí 'Jsi tak nádherná' řekl a začal mě líbat.Nevím jak,ale náhle jsme se objevili v ložnici.
Pomalě položil na postel a stále mě nepřestal líbat.Když ani jednomu z nás nevydržel dech oddahli jsme se od sebe a já si ho celého prohlédla 'Nemyslíš,že je to dost nefér?Ja skoro nahá a ty na sobě stále to zpropadené oblečení?' šeptla jsem mu do ucha zasmála se.On neváhal a pomalými pohyby si začal sundávat tričko.Celou dobu jsem ho pozorovala a připadalo mi to jako věčnost,tak jsem to vzala do svých rukou.Rychle jsem mu sundala tepláky a já měla krásný pohled na jeho uplé značkové trenírky od Calvina Kleina.

Why?! [Cz]Kde žijí příběhy. Začni objevovat