Příběh Mága

I. Otisk

„Nechceš tu látku radši vysvětlit?" položila otázku dívka smějící se přes ofinu, která jí právě padala do obličeje.

„No myslím, že je to jedno. Stejně to nechápu od začátku roku, co se změní na tom, když pro jednou nedostanu horší známku než 4?"odpověděl chlapec který právě pozoroval oblohu.

„No jak myslíš, to ty si děláš zbytečné problémy." Odsekla zprudka dívka, načež si srovnala šaty a mířila do budovy školy. Byla to nejlepší kamarádka a v podstatě i sestra Patrika, který stále hleděl do oblohy hledajíc odpovědi na které v poslední době víc než jednou myslel. Jeho modrozelené oči se zavřely s prudkým větrem, jenž si pohrával s jeho měděnými vlasy. Když je otevřel zjistil, že hodina už začala. Tak se rozběhl směrem do budovy gymnázia. Míjel zrcadlo u vchodu a při čekání než přístroj ověří jeho otisk prstu, se na sebe zahleděl. Byl bledý jako stěna a na to že mu je 17 let měřil sotva 170 centimetrů. Neměl postavu sportovce, on sám nesnášel sport. Jeho černé kalhoty obepínali jeho hubené nohy, na ně navazovalo černé triko s rozepnutou červeno černou kostkovanou košilí.

„Budeš tu stát a prohlížet se?" Ozval se za ním chladný hlas. Patrik se otočil a uviděl chlapce, kterého neznal.

„J-o-o promiň" Zakoktal Patrik a odstoupil ode dveří, neuvědomující si, že dveře byli stále zavřené se na něj chlapec s odporem podíval a ještě chladněji na něj soptil.

„Jsem tu dnes poprvé. Tak otevři sakra ty dveře!" Patrik jen zíral s otevřenou pusou. Chlapec tak o skoro dvě hlavy vyšší než on se nad ním tyčil a připomínal mu dračici, které hrozí krádež vajec. Měl hnědé lesklé vlasy a ty dodávali na úžas jeho olivové svalnaté postavě.

„Rozumíš mi nebo ne?"probudil ho hlas.

„No my-my nem-můžeme do školy .." větu ani nedořekl.

„Fajn zařídím si to po svém" odsekl kluk teď pro Patrika tak otravný, že by s ním nemohl zůstat v jedné místnosti ani minutu. Ten se však natáhl a Patrik si v obraně zakryl obličej. Chlapec mu však jednu ruku chytnul a vypadal u toho, že se mu líbí Patrikovo strach. Ruku strčil do přístroje, ale Patrik s ní škubl a pak se to stalo. Jeho rukou projelo brnění a druhý chlapec se sklátil k zemi jak poražený strom a začal plivat vodu. Dveře se otevřeli, Patrik do nich vběhl, aniž by se ohlédl.

Jen co vešel do třídy, zjistil, že všichni už seděli na svých místech, ale po učiteli nebylo ani vidu ani slechu. Rychle zamířil na své místo, tedy do lavice před jeho kamarádku Rue tvářící se nepříčetně , která seděla se svým klukem Dominikem.

„Co ti trvalo tak dlouho?"   Najednou byl její výraz naplněn strachem. Patrik si strhl řetízek s hvězdou a hodil ho Rue na stůl.

„Co kdyby si s těma blbostma přestala? Odsekl Patrik

„Tohle nejsou blbosti a ty to víš! Co se stalo? Funguje?"vyhrkla ze sebe na jeden nádech. A tak jí Patrik řekl co se stalo před školou ta jen udiveně koukala .

„A jak vypadal?"vložil se do konverzace Dominik vedle Rue, která měla postavu božskou nic jí nechybělo křivky tak jak mají být, zrzavé vlasy dodávající záhadnost jejím šedým očím zvětšené za pomocí brýlí, které jí naprosto padli až tak, že vypadala jako sova. On byl vyšší tak o hlavu než Patrik, měl černé vlasy a trochu naladěn do stylu Gothic. Černé vlasy a dyť to znáte.

„No - .." větu však nedokončil. Do třídy druhého ročníku vstoupil jejich třídní učitel Hradský. Ten se nesl jako páv a následoval ho chlapec, kterého Patrik potkal před školou. „Zavřou mě? sakra ale já za to nemůžu. Jak mě tak rychle našel?" mumlal si pro sebe Patrik schovaný za učebnicí Chemie.