Příběh Mága

X. Panictví

Asi by to chtělo nějaký můj komentář. :D
No zkrátka jsem asi na ten pozvolnej start, ale teď slibuji, že už je tady žhavá část a vše okolo. Dyť to znáte. :D

Komentujte, hejtujte mě, a popřípadě pište nápady a názory :)
Ps: Fakt se omlouvám za Gramatiku. Hold nejsem bezchybnej <3
---------
Patrik zalapal po dechu a telepaticky vyslal Tomášovi „Pomoc," medvěd se postavil na zadní a zuřivě zařval. Patrikovi se rozklepala kolena a skácel se na všechny čtyři. Cítil, jak na něj medvěd upírá pohled a proto k němu vzhlédl. „Kdybych ti řekl, že jsem vegetarián a nechci ti ublížit, natož tě zabít nebo stáhnout tě z kůže, protože bojuji za zrušení kožešinových farem, nechal bys mě prosím být?" Patrik toho o medvědech moc nevěděl jednak pro to, že ho medvědi nezajímali a také protože v ČR už nejsou. „Hele stejnak se ze mě moc nenajíš" podotkl Patrik a vzhlédl k medvědovi, který s k němu blížil už po čtyřech.

„To máš asi pravdu," uslyšel Patrik přísný hlas ve své hlavě.

„Rue?" zeptal se Patrik.

„Nejsem Rue, proč mě tak nazýváš, dvojnožče," zadrnčelo mu v hlavě znovu. Medvěd si sedl přímo k němu a očichal mu vlasy.

„Počkej já-já mluvím s tebou?" řekl Patrik nahlas a vzhlédnul k medvědovi.

„No vypadá to tak," podotkl medvěd.

„Nikdy jsem to nedělal" řekl Patrik popravdě a nespustil oči z medvěda. „Jsem Patrik a ty máš nějaké jméno nebo oslovení?" Patrik ve skutečnosti nevěděl, jestli mu medvěd vše rozumí, ale zatím to tak vypadalo.

„Jsem Missouri-matka a také jsi první dvojnožec, se kterým komunikuji," řekla a hrdě se napřímila. Patrik si sedl do tureckého sedu a dál si nechal očichávat vlasy.

„Napadla by jsi mě, kdybychom spolu nemohli komunikovat" zeptal se Patrik.

„Asi zjevně ano," Odpověděla a byla slyšet neskrývaná upřímnost. Medvědice zvedla tlapu a jemně se drápem dotkla Patrikovo kůže. „Kdo tě chtěl sníst mládě?" zeptala se a Patrik se rozesmál. „Můj přítel se semnou nepohodnul," řekl Patrik a když viděl, jak se Missouri naježila, dodal „Ale jíst mě nechtěl, jen mě uhodil rukou," a pro sebe se smál.

„Jsi křehký..." ale její odpověď se ztratila v hlasu chlapce, který se vynořil z temného lesa.

„Ale, ale koho to tu máme?" zazněl posměšně hlas, Missouri se otočila a zařvala, ale její křik ustal ihned, co jí kořeny připoutaly k zemi.

„Uteč, je to zaříkávač," Promluvila na něj, ale to už Patrika dotyčný chytil za límec a vytáhl ho do vzduchu a rozběhl se s ním pryč.

„Kdo jsi a pusť mě.!" Rozkřikl se přidušeně Patrik a začal sebou mrskat. Postava se zastavila a pustila ho na zem. Patrik dopadl na čtyři a konečně se pořádně nadechl.

„Málem bych zapomenul," řekl chlapec a sundal si kápi. Pod ní se objevil obličej jeho spolužáka Jakuba. „Poděkovat mi můžeš pak," řekl a mrkl na něj. „Nevěděl jsem, že jste jeli do Kanady," řekl a Patrik viděl, jak je Kuba překvapen.

„A co ty tu děláš?" zeptal se Patrik.

„Mám tu brigádu, hledáme partu lidí, co se ztratila v okruhu dvaceti kilometrů," řekl a v očích mu blýsklo. Patrikovi to po téhle větě došlo. A začal couvat.

„Je ti něco?" zeptal se ho Kuba.

„Né nic, jen myslíš, že nás ten medvěd nenajde?" řekl trochu vyklepaně Patrik, aniž by se medvěda bál, ale doufal, že ho to ještě skryje.

„Neboj se, semnou jsi v bezpečí," řekl Kuba a usmál se „Kde máš tetu a strýce?" zeptal se ho náhle a Patrik věděl, že začíná být podezíravý.

„No tak trochu sem se jim ztratil, ale máme sraz v nějakým městě poblíž kdyby něco," Nadhodil Patrik a trochu popotáhl, aby zněl důvěryhodně.

„Jestli chceš, zavedu tě tam ráno," Nabídl Kuba a přisedl si k Patrikovi. Víte Kuba a Patrik byli nejlepší kamarádi ze školy. A Kuba byl jediný, který mu dokázal naslouchat. A proto byl v šoku, když zjistil, že patří k temným. Byli osm let jako bráchové.

„Děkuji" řekl Patrik „Dojdu si na záchod, řekl Patrik a otočil se k odchodu, ale Kuba ho chytil za ruku. „Nechoď daleko" řekl a pustil ho.

Patrik šel trochu dál a přemýšlel, co má dělat. „Tome prosím potřebuju tě" vyslal znovu, ale nic se nestalo.

„Takže jsi to ty," ozvalo se za ním. „Jak já doufal, že je to jen náhoda," Patrik se otočil a viděl, jak si to k němu štráduje Kuba.

„Prosím tě, nech si to vysvětlit," vypískl Patrik a začal couvat. „Dyť jsme kamarádi,"

„Patříš ke světlým? Patříš! Jsi moje kořist a za tu dostanu odměnu, tímto naše přátelství končí" řekl znechuceně Kuba a rozpřáhl ruce. Patrik je ale rozpřáhl taky a kameny mířící proti němu smetl proud vody, proudící z Patrikovi dlaně.

„Takže tebe to hledáme?" řekl a usmál se, napřáhl ruku a z ní vytryskl vítr, který Patrika odhodil na strom za ním.

Patrik vstal a už toho měl opravdu dost. Chtěl vyslat blesk ale kořeny stromu mu obmotaly ruce a nohy. „Budu to tedy já!" vykřikl a radoval se Kuba.

„Co to meleš?" zeptal se Patrik.

„To já budu největším temným!" zakřičel a přitiskl se na Patrika a začal ho líbat. Patrik mu skousl jazyk který se snažil dostat do jeho úst a tím se mu vymanil.

„Co-o to děláš?!" Vykřikl Patrik. Který začal růžovět jako okvětní list Sakury.

„Oni ti to neřekli?!" Zasmál se Kuba a začal mu šeptat do ucha.

„Ty nejenže dokážeš ovládat pátý živel, ale jsi součást proroctví." Usmál se a pokračoval „Až použiješ své schopnosti, probudí se v tobě magie nespoutaná a ta bude mít za vinu změnu tvého těla. A jednou ze změn je že jsi schopen nosit D-Í-Ť-E." poslední slovo mu přímo vmetl do obličeje.

„Ty-y nejsi normální" zašeptal Patrik, on i jeho rodina věděli o jeho orientaci, ale nikdy by nepomyslel na to, že bude nositelem dalšího života. Víc o tom už nestihl přemýšlet. Kuba si sundal plášť a v měsíčním světle se odhalilo jeho tělo. Blond vlasy mu trčely, všemi směry jeho modré oči svítili a připomínali dravce hledícího na svou kořist. Jeho ústa se stáhla do úšklebku a odhalili tak jeho tvrdé rysy. Jeho tělo se tyčilo nad Patrikem a stále se blížilo. Jedním mávnutím Patrik ztratil oblečení a v druhé chvíli ho Kuba svalil na záda na jeho plášť. Přes stromy Patrik viděl stříbrnou lunu, jak osvětlila Kubovo vypracovanou hruď. Patrikovi se zatajil dech a zčervenal.

„Nech toho prosím" zaprosil, ale viděl, že Kubovo zorničky se ještě víc rozšířili. Patrikovo probleskující ruce spoutaly kořeny a Kuba si dal Patrikovo nohy na svá ramena. Patrik si všiml, že jeho chlouba už byla v pozoru a jemně jí třel o jeho vstup. Patrik už se začínal smiřovat, že o své panictví přijde tady v lese, s jedním z temných. A vydal mezi svými vzlyky „Pomoc"