Příběh Mága

IV. Chvíle Pravdy

Ozval se dvojhlas a Patrik najednou mohl dýchat. Kořen zmizel. Tomáš se otočil a umožnil tak Patrikovi vidět za něj. Stála tam Rue a D. „Okamžitě odejdi z tohoto lesa, jinak ti k tomu pomůžeme" rozkřikl se D.
„Myslel jsem, že jste na straně světla!" řekl najednou Tomáš. Patrik míhal očima mezi ním, a jeho kamarády.
„Co se to tu děje?" zalapal po dechu Patrik. Ostatní jako by ho ignorovali.
„My jsme na straně světla, ale nedovolíme ti zabít jednoho z nás!" Zvolala zvonivým hlasem Rue a přicházela blíž, zatímco D stál jak přikovaný.
„Ale je to Nůza" řekl Tomáš.
„Není a teď vypadni" řekla Rue ale Tomáš jako by chtěl něco namítnout.
„Děsíš ho!" vykřikl v tu chvíli D a Tomáš se rozběhl mezi stromy.
„Jsi v pořádku?" zeptala se Rue a nasadila mu jeho hvězdu.
„Ne a asi začínám šílet nebo nevím sem ve snu?" vyhrkl ze sebe Patrik, ten se na víc nezmohl a pomalu vstal, držící si pořád krk.
„Jdi domů" řekl D „Teta se strýcem ti to vysvětlí."dodal.
„Já ale-.." chtěl něco říct ale Rue ho popohnala „Utíkej!
Celou cestu nad tím myslel. Nevěděl co má dělat, ba co se stalo. Ruce se mu třásly jak nohy malému ratlíkovi za bouřky. V hlavě se mu začala tvořit černá díra, ve které fyzikální zákony absolutně neplatí.
„Ahój! Tetó ! Héj kde jste všichni?!"zakřičel ihned jak zabouchl dveře.
Když došel do jídelny, odkud slyšel zvuk příborů, dopadajících na talíře, myslel, že má infarkt.
U kulatého stolu hned Vedle tety seděla opálená žena, stará mohla být asi jako teta, byla o něco vyšší, něž teta, její vlasy byly černé a rovné ostré rysy se při pohledu na Patrika uvolnili. Úsměv byl tak srdečný, že se začal červenat. Po její pravici seděl muž kolem třicítky pohlížející na Patrika. Zkoumavým pohledem si ho měřil několikrát od hlavy, až k patě úhlově černýma očima sem a tam. Měl delší krk než je obvyklé, jeho rysy byli tvrdé jako mramor, neobsahovaly totiž žádné emoce. Pohlédl k jeho tmavě hnědým vlasům, které trčely do všech směrů. Poté shlédl na své místo, na kterém seděl TOMÁŠ! Ten k němu seděl zády a asi by bylo neslušné se otáčet. Patrik zalapal po dechu.
„Ehm" odkašlal si strejda „Tohle je náš Synovec" pronesl jako by se nic nedělo, ale ono se dělo. Nechtěl být s tou stvůrou v jedné místnosti ale co teta a strejda? Co když jim tahle banda geneticky upravených radioaktivních, nebo bůh ví, jakých nestvůr jim něco udělá. Všiml si, že Dospělí na něco čekají. Slova se ale ujala žena, kterou neznal.
„Ahoj" pronesla a on věděl, kde Tomáš přišel ke svému normálnímu hlasu, který se mu zamlouvá. „Jsme přátelé tvé rodiny, ale posledních 17let jsme žili v Austrálii" Nevzpomínal si, že by matka s otcem mluvili o kamarádech z Austrálie. „ Ale jisté okolnosti nás donutili se přestěhovat zpět" pronesla to docela smutným tónem a přitom se chytla mužova ramene. „Jaká škoda" pomyslel si Patrik. „Já se jmenuju Emma a tohle je můj manžel Sam a spolu s námi se přistěhoval náš jediný syn Tomáš." Usmála se směrem k němu a pak pohlédla na mě. Nevěděl co má říct. Na chvíli to na něj vše dolehlo, jeho nitro jako by vzplanulo a vztek převzal kontrolu.
„Nebudu s někým, kdo mě chce zabít v místnosti" Zakřičel a ukázal na Tomáše ten dosud s očividným nezájmem upustil vidličku kterou se hnípal v tetiných Lasagních, se otočil a vstal. Mířil k Patrikovy a ten couval zpět do kuchyně. V tu ránu se zvedli Teta i strýc a stáli před Patrikem se zdvihnutými dlaněmi.
„To tys zaútočil na mě!" vykřikl přes strejdu, který vypadal tak děsivě jak to nezažil, stál a pohlížel na svou ženu která vypadala jak Ledová Královna. Její oči se leskly jako diamanty připraveny rozříznout cokoli nebo kohokoli.
„Já sem na tebe nezaútočil, to tys po mě vyjel před školou" pípl Patrik.
„Co se vlastně stalo"?odpověděl klidně otec Sam tak znechuceně, že Tomášovo tón se zdál být jako med.
A tak Patrik vypověděl co se stalo a , že si přijde jako blázen, protože už takhle dál nemůže a chce zase vidět rodiče. Teta ho objala a přitiskla k sobě. Patrik ji hned odstrčil. Připadal si zrazeně.
„Promiň" ozval se Tomáš. „Nevěděl jsem, že můj svěřenec neví kdo je a co je. Myslel jsem si, že jsi Nůza mohlo za to mé chování k tobě. Již ze začátku.
„Cože?" koukal Patrik nevěřícně.
„Myslím, že bude lepší, když odejdeme a vy mu vše vysvětlíte" řekla soucitně Tomášovo matka, stojící po boku manžela hned za svým synem. Opatrovníci jim uvolnili cestu a přikývli. Tomáš však pořád stál.
„Ehm, neměl bys vypadnout ?"sykl na Tomáše Patrik. Ten se na Patrika soucitně koukal, což mu k němu vůbec nesedělo.
Když odcházel, usmál se na Patrika a tomu naběhla husí kůže. Teta ho pobídla, aby si sedl. Strýc se k nim připojil a začal mluvit. „Nechtěli jsme ti to říkat my, měli to již udělat tvoji rodiče, ale my jsme doufali." Odmlčel se a teta pokračovala „Jde o to, že jsi potomek lidu tak jako my nebo Tomášovo rodina, jejichž DNA obsahuje pozůstatky Euriasu. Genetického kódu poznamenávající naši mysl. Což z nás dělá lidi s nadpřirozenými schopnostmi." Patrik jí chtěl do nesmyslného vyprávění skočit, ale strýc ho umlčel pohledem. „Říkáme si mágové nebo elementaristi, dokážeme přinutit čtyři elementy provést to, co sami chceme. Máme také zvláštní schopnosti jako se teleportovat a i jiné to už závisí na jednotlivci."
„Co Rue a D?" Zajímalo by ho, proč mu to nikdy nevysvětlili. Věděli že on je taky ten „Mág?" i když si zatím nic nepřipustil viděl na vlastní oči tu vodu i kořen a jeho krk na kterém stále zůstávaly modřiny mluví za vše. Ale pokud to je pravda museli to vědět!
„Ti nejsou jako my, jsou jen s genem sblížení. Jsou to Rituální Čarodějové" Prozradil mu strýc „neumí Ovládat nic než energii a to v boji moc nepomůže."
„Takže ovládám živly jako v avatarovi Aangovi?" nevěřícně koukal na oba a připadal si jako by mu tvrdili, že ježíšek existuje.
„Neovládáš všechny ale jeden možná dva" podotkl strýc. Ten rozpřáhl ruku a na Patrika zafoukal vítr. Ten ucouvl. „Neboj se nikdy a nikdo ti neublíží" řekl tak že si Patrik v mysli řekl, že kdyby chtěl, asi by ho už zabil. Teta nastavila dlaň a na každém prstu se objevil plamínek.
„A rodiče odešli, protože se mě báli?" Povzdychl Patrik.
„Byli stejní a to proč odešli, jsme ti dnes chtěli říct. Oni totiž neodešli, ale byli uneseni Temnými." Zašeptal to jako sprostou nadávku strýc.
„Temný? Unesli ? Rod-d-ič-e?" motal se mu jazyk.
„Na světě je magie rozdělena mezi lid Temné a Světlé strany" řekla teta. „My světlí nechceme zasahovat do lidských životu. Natož se jimi živit ba je otročit, což Temní dělají.
A tak otázky pokračovali. Patrik se dozvěděl, že ovládá vodu jako jeho matka a otec ovládal zemi. Že musí bojovat proti temnotě od doby, co použil svou magii, je možné ho magicky stopovat.
„ A co je zač Tomáš?" zeptal se docela se zájmem Patrik
„Také elementarista myslím, že ovládá zemi a oheň. Na jeho věk je to vzácné. V naší komunitě je hodně uznáván." Řekla teta.
„A proč je tady?" Tentokrát nasadil Patrik nedůvěřivý tón, aniž by nad tím přemýšlel a strýc se na něj pousmál a odpověděl.
„ Když se narodíme, vyvstane nám na levém ukazováčku na noze znak, který se objeví i jinému člověku a to z nás dělá partnery v boji. Nedokážeme si s nikým jiným rozumět více." A mrkl na Patrika.
„ Takže ty a Teta?" Podotkl Patrik.
„Ne my ne, máme každý svého partnera se kterým jsme v kontaktu přes telepatii, která funguje jen mezi námi." Prozradila teta.
„Ale já nic ovládat neumím" řekl Patrik, jakoby se chtěl dostat mimo tyto divné lidi.
„ Tak to zkus, zvedni dlaň. To je mimochodem základní postoj, kdy magie proudí nejsilněji. Zamysli se, co by měla voda udělat, vytvoř jí v mysli a ona to udělá." Poučil ho strýc, který přistoupil a vzal mu ruku, mířící nyní proti tetě."Neboj, nikdy nedovolíme, aby se ti nic stalo" Patrik jako by slyšel svého otce. Objal strýce a nechtěl ho pustit. Ten ho nepustil, ale k objetí se přidal. Po chvíli se Patrik odtáhl. Podíval se na strýce a zjistil, že mu důvěřuje. Otočil se na tetu, natáhl dlaň a slyšel písničku What the water gave me, kterou vždy s matkou zpívali a otec se jim přitom smál. Pak z jeho dlaně vytrskl proud vody. Načež Patrik už se jen vznášel ve tmě.