Příběh Mága

XV. "Bráška"

Malá vesnice, možná o tří stovce obyvatel, oblečených do prostého venkovského oblečení se hemžila ulicemi a tu a tam se po nich někdo otočil a změřil si je pohledem. Vesnice byla opravdu malinká a najít náměstíčko nebylo tak těžké. Dominik ho netrpělivě sledoval a sem tam se podíval za sebe.

„Kam půjdeme?" zeptal se, aniž by věděl něco o medvědici, či jeho plánu, který Patrik zatím nedomyslel. „Musíme najít Velkou Matku," řekl Patrik a hledal cokoliv, by mu mohlo pomoci. Na náměstí byly obchody jako Pekařství rodiny Winston, nebo Švec Peter, ale nikde nic připomínající kouzla. Patrik uviděl psa, který stál v postranní uličce mezi kostelem a hospodou. Zamířil k němu a zkusil své štěstí. „Slyšíte mě?" vyslal k němu Patrik z dálky, modrooký husky se napřímil a otočil se k němu. „Kdo jsi zaříkávači," přišlo k jeho uším. Dominik netrpělivě střežil uličku. Patrik si klekl k psovi a zeptal se ho, zda neví, kde by mohl najít Velkou Matku. Jakmile ale otázku položil, uslyšel za jeho zády skřehotavý smích. Dominik rychle přiskočil k Patrikovi a postavil se k němu zády. „Máme problém, obklíčili nás," zašeptal Dominik a ukázal k východu z uličky, tam stáli tři muži o tři hlavy vyšší než oni. Zavibrování v hlavě mu přineslo vzpomínku nebo instinkt dodnes by nedokázal tenhle pocit popsat, ale viděl. Viděl všechno v okruhu dvaceti metrů. Rozlišil detail každého živého stvoření. Spojil se s bodem, který patřil Dominikovi a najednou viděl to co on. „Co to sakra je!" vydechl nahlas Dominik.

„Na nic se neptej," řekl Patrik a pozoroval o něco vyšší postavu než byl on, mířící k němu. Postava suveréně došla až k němu a pak promluvila. „Nečekal bych, že se rozdělíš od partnera," a znova slyšel ten smích vhánějící mu do krku žaludeční šťávy. „Co chcete!" řekl Patrik.

„To je snad jasné ne? Přece tebe," řekla postava v kápi a sáhla po něm Patrik i Dominik, jako jedno tělo uskočili stranou. Patrik pochopil, že jsou propojení. Osoba zvedla ruku a z zní vyšlehl oheň. Ten se zastavil před Patrikovým vodním sloupem. „Musíme zmizet, ať jde o jakýkoliv úkol." Rozsekl to Dominik. Patrik rozpřáhl ruku a z ní vystřelil blesk. Osoba se skrčila a kápě jí spadla z tváře.

Patrikovi vypadli málem oči z důlků, při spatření přesné kopie sebe sama. „Vítám tě v noční můře bráško," řekl chlapec a rozběhl se k němu, chytl ho za vlasy, Dominik ho však odtrhl zpět.

„Proraž cestu ven," vykřikl D, ale Patrik jen civěl. „Jééé on se mě bojí kluci" zasmál se znova jeho bratr.

„Temnota bledne před světlem" ozvalo se mu hlavou.

....................

Kratší, ale zkusím opakuji zkusím napsat dnes ještě další část. :D