Jó trvalo mi to pěkně dlouho ! Ale nejenže sem si nebyl schopnej najít čas (za což bych měl skončit v očistci), ale vypadla mi i příběhová nit a nevěděl jsem jak pokračovat. Takže zase zpět a večer vydám další :)
.....
Ps. Stalo se vám, že jste si příběh museli číst odznova, jelikož jste zapoměli děj? 😂
..... ( "neříkám" že mě jo) 🤔😇😂Během toho „nerušeného" spánku Patrik nezaznamenal jediný sen. Většinu času, po Tomášovo odchodu z pokoje, jeho hlavou prolétali představy, o nadcházejícím ránu a pak následovala uklidňující černo-černá tma, kolíbající ho ve své náruči.
Z pravého boku se převalil na záda a na rtech ucítil slunce, které proudilo skrze mezery v závěsu. Přestal pozorovat dveře a přesunul se koutkem oka k oknu. Z postele to vypadalo na báječný den, Patrik pomalu vstal a zadíval se na sebe do zrcadla, jenž na něj vykouklo kdykoliv otevřel dveře od skříně. Modřiny začali mizet při léčivém dotyku ruky, ale ta, která obtékala oko, zmizet nechtěla. Oblékl se do černých kalhot a trika s modrou mikinou a zamířil si to ven. Když procházel barákem, nikoho nenašel, kromě namazaných chlebů, které využil jako posvátný příjem jídla. Zamířil ven, ale tam našel jen latinou mluvící Rue, která obcházela pozemek dokola.
Patrik zamířil k vodě a neustále přemýšlel, co se vlastně včera stalo. Pomalu si rekapituloval, co zjistil, takže za prvé temní vědí, kde jejich malá skupina i s ním přebývá, za druhé jsem součástí nějakého bláznivého proroctví, kde bych měl porodit dítě, což kdykoliv si jen sám pro sebe řekl, způsobovalo neskutečný rozpor normálnosti v jeho hlavě. Také tu byla třetí věc, zdali něco ať by to bylo cokoliv, k Tomášovi cítí. Popřípadě cítí on něco k němu, nebo to bylo jen vzplanutí jedné podivné noci?
Patrika z přemýšlení vyrušil pohyb v jeho koutku, otočil se a zjistil, že ho z dálky pozoruje Tomáš, který přicházel z lesa společně s Dominikem. D se přidal k Rue a Tomáš se usadil na verandě. Patrika oslepil paprsek světla z druhého břehu, při pořádném zkoumání toho světla Patrik zjistil, že to není slunce nebo odraz vody, ale velká ohnivá koule mířící si to k nim.
„Sakra," vypadlo z ‚Tomáše a než Patrik zareagoval, koule se s prásknutím zastavila o štít, který je udržoval v bezpečí.
„Co to ksakru je!" zařvala Rue a pozorovala ohnivou kouli o velikosti auta, jenž nemizela, ale stále se zvětšovala.
„Přepokládám, že je nebavilo čekat, než vylezeme ven a tak poslali chytače," Řekl Tomáš a mířil k Patrikovi, když k němu došel, chtěl ho chytit za ruku, ale v půlce pohybu se zarazil a ruku ihned stáhl k tělu. Patrik zčervenal a šel zpět k domu.
„Ehm, měli bychom zmizet?" položil otázku Dominik a tím tak položil otázku za všechny.
„No chytači jsou po radě jedni z nejsilnějších mágů a tohle je tradiční postup, jak zničili rituální čaroděje. Nejprve je našli, poté počkali, než budou všichni uvnitř, jelikož" ale větu dořekla Rue.
„Jelikož se nelze přemístit z oblasti štítů, pokud na něj někdo útočí" a klesla na kolena. Koule zatím nabyla velikosti celého domu a Patrik pochyboval, že by tuhle energii dům spolkl, tak jako tu jeho. Štít začínal v celé oblasti rudnout, ale Patrik vyslovil to co mu leželo v mysli.
„Jak daleko je ta vesnice?" řekl a otočil se na ostatní, ti ho sledovali a nikdo se neměl k odpovědi.
„Zhruba tři hodiny cesty, proč?" řekl Tomáš s očividným podezíravým tónem, vytvářejícím na jeho tváři děsivou podívanou.
„Tome tebe s Rue přesunu do Čech, nemůžeme se skrývat věčně a já s Dominikem budeme návnada, doběhneme do města a on mi pomůže s jistou medvědí prací." Nestačil to do říct a už ho držel Tomáš za ruce a cloumal s ním. „Nikam, a nikde beze mě nebudeš!" opakoval mu pořád dokola. Patrik se mu vytrhl. „Nepřemístím nás všechny" řekl Patrik do země. „Tak přemísti je!" rozkřikl se na Patrika Tomáš a ukázal na Rue s Dominikem.
„Tomáši neblbni, Rue neuběhne to co my a když je přemístím do čech můžou jim hned něco udělat," trval si na svém Patrik „Nechci, aby se Rue něco stalo,"
„Já zas nechci aby se něco stalo tobě!" vyslal Tomáš soukromě.
„Hej já se o sebe umím postarat!" vložila se do debaty Rue „Ale je pravda, že nevíme co se doma děje, a bylo by dobré přijít tam s aktivní mocí. Tomášovi se zkrabatilo čelo a jen kývl. „Jestli se Vám něco stane zabiju Vás!" řekl Tomáš.
„Takže vy se postavte za dům, Tome ty prosím obal dům kamenným štítem, Rue jakmile se přemístíte, napočítej tři minuty a pak zesil a přesuň dům." Řekl Patrik a otočil se k ohnivé kouli.
„A co ty?" řekl Tomáš.
„My se tomu vyhneme a přesuneme Vás, a pak rychle zmizíme," řekl sebejistě Patrik a mrknul na Dominika. Ten jen kývnul hlavou a rozloučil se polibkem s Rue.
„Nevím jak to říct, ale jsi pro mě víc než magický partner," přišlo Patrikovi do hlavy.
„Ty pro mě taky" řekl Patrik a usmál se na Toma.
Tom postavil kolem domu štít a oba si za dům stoupli, Patrik došel k okraji štítu, na který působila ohnivá koule. Začal myslet na domov a dotkl se jemně země dlaní, za domem se objevil paprsek duhy, ale nikoho nepřemístil. Pak Patrik uchopil štít v oblasti koule a nechal ho zmizet. Koule se nestihla přiblížit k jeho dlani a už narážela do jeho štítu, o centimetr se posunula dál a to jemu stačilo. Jemné lupnutí a záblesk duhy naznačil, že přenos byl úspěšný.
Patrika to stálo nemálo energie, jeho štít zavrávoral a on spadl, koule se nad ním prohnala a narazila do kamenného štítu. Kámen po kameni prasknul a rozsypal se na malé kamínky, koule však nakonec o něco menší s velkým otřesem narazila do domu. Patrik se rychle zvednul a zjistil, že přes jezero k nim letí těsně nad vodou tucet postav. Ve skutečnosti neletěli, ani nelevitovali, ale stáli na prknech a popoháněli je svou silou. Kdyby nešlo do tuhého Patrik by tento nápad ocenil.
„Měli bychom zmizet" podotkl Dominik, Patrik kývnul a rozpažil ruce. Na jeho povel se od břehu zvedla mohutná tří metrová vlna, která pokračovala k druhému břehu. Patrik zamířil ukazovák na vlnu a do ní uhodil blesk.
„To by je mohlo ujistit, že tu jsem, a trochu je to zdržet" řekl a oba vyběhli směrem k pramenu....../
Hejtujte, hvězdičkujte, spekulujte protože třeba mi vnuknete jak bych měl pokračovat :P
😇☺️
ČTEŠ
Příběh Mága
FantasíaPokud má nějaká rodina tajemství, bude to ta rodina, která skrývala největší naději ve svém potomkovi. Boj mezi světlem a tmou nebyl nikdy tak nevyvážený.