Celou noc jsem nespal, nepotřeboval jsem to, byl jsem plný inspirace a dokonce si začínám myslet, že má kniha začíná mít malinkou naději na šťastný konec. Nevěděl jsem, kde se všechny ty nápady berou, ale ta dívka mě nějakým způsobem poznamenala.
Bylo prave poledne, nebýt kostelního zvonu který jí odbíjel, nevěděl bych to. Můj byt byl velice temný. Na všech oknech jsem měl závěsy, to proto aby jsem se chránil před Sluncem, neublížilo mi, ale vadilo mi. Za dne jsem zásadně nevychazel ani navečer, pouze v noci, ale dnes udělám výjimku. Opravdu se chci podivat na to divadelní představení, nevim jestli kvůli ní, anebo mám chuť jen tak vyrazit do společnosti.
Objednal jsem si pizzu a s chutí jakou jsem jsem už dávno nepocítil. Po prvním soustu jsem zjistil, že jídlo už není co bývalo, nedalo se to pomalu jíst. Snědl jsem asi dva kousky a odebral jsem se do koupelny. Chvíli jsem se nahý prohlížel v zrcadle a začal jsem přemýšlet o malé změně, mé vyrýsované tělo pomalu chablo a ja dostal chuť s tím něco udělat a začít hned.
Znova jsem se oblékl do sportovního oblečení a šel běhat, sluneční paprsky pro mě byly ze začátku nepříjemné, ale pomalu jsem si zvykl. Když jsem se vrátil, zase jsem se svlékl a i když nebyl vidět žádný výsledek, byl jsem na sebe pyšný.
Vykoupal jsem se a znovu zasedl na židli u psacího stroje. Když jsem po nějaké době pohlédl na nástěnné hodiny, zjistil jsem že jsem psal bez přestání skoro 3 hodiny. Bylo za deset minut šest. Začal jsem se oblékat, ačkoliv jsem nevěděl, jestli se do divaldla pořád nosí smoking, protože jsem v něm už dlouho nebyl. Když jsem vycházel, Slunce už zapadalo a mně to vyhovovalo.
Tu dívku jsem uviděl stát před divadlem, jak jinak než s cigaretou v ruce, byla tak jiná a něžná. Přinutil jsem se pousmát když se na mě koukla a začala na mě mávat, jakoby si myslela, že ji nevidím. No při její výšce to bylo velice možné, ale její auru nebylo možno prohlédnout.
Přišla ke mně v poměrně krátkých tmavě modrých šatech, které ji do puntíku sedly.
"Jsem ráda že jsi přišel a že máš smoking, dnes ho do divadla už pomalu nikdo nenosí a je to děsný."
Působila velmi uvolněně, i když jsme se vůbec neznali. "Popravdě jsem nevěděl co si mám obléct, ale nakonec jsem zvolil klasiku a jak vidím sklidila úspěch alespoň u tebe." Řekl jsem pomalu a na závěr dodal chabý úsměv, který mi vlídně opětovala.
"Doufám, že se nebudeš zlobit, když jsem ti už koupila lístek."
Cože holka za mě něco plati?!? To snad ne zblaznila se?
"To jsi nemusela, ale děkuji. Snad tě za to budu moct pozvat třeba na večeři nebo tak."
Kývla na mě s úsměvem a už mě brala za ruku a táhla mě do divadla. Táhla mě jeho chodbami velice rychle, asi se tam vyznala velice dobře, začal jsem přemýšlet jak k téhle zalibě přišla. Jako první mě vzala do baru,kde hrála poklidná jazzová hudba a objednala si jedno kafe a pohlédla na mě a zeptala se jestli si něco nedám, zakroutil jsem hlavou. Odcházela se posadit ke stolu a cestou řekla klukovi za pokladnou, něco o tom že se vyrovnají večer, nevěděl jsem jak to myslela a asi jsem to ani nechtěl vědět.
Když jsem vchazeli do hlediště lístky nám kontroloval starší pán,se kterým se určitě znala, protože jí říkal něco o tom, že nechápe proč si kupuje lístky, že je pořád jedna z nich a taky něco o tom, že co se v divadle stane, v divadle i zůstane.
Minulé noci,když jsem ji prvně potkal se tam něco muselo stát,nechtěl jsem nic zjišťovat a tak jsme se jenom posadili a čekali na představení.
"V tom spěchu jsem se ani nepředstavila, ja jsem Elis."
Až teď jsem si uvědomil, že až do teď jsem neznal její jméno. Elis. "Ano." Zarazil jsem se.."Já jsem....ja jsem Dominik." Znovu se usmála, usmívá se často a sluší jí to.
Představení začalo a my ho sledovali. Nebylo nijak zvláštní, ale její výraz při sledování mě fascinoval, byla zaujatá jak do děje hry, tak do psaní zápisků. Po skončení jsme se znovu odebrali do divadelního baru, bylo tam dost lidí a všichni nás sledovali, až po chvíli jsem zjistil, že všechno očí jsou zafixovane na Elis. Udělala jim něco?
"Tak co si dáš zlato?" Houkl na ni kluk za barem. "Kafe." Odpověděla suše. Mladík kývl a začal jsi připravovat věci.
Elis mě chytla za ruku a opět mě táhla ke stolu. Chvíli jsme seděli a ona popíjela kafe, když jsme se už měli k odchodu, začala hrát pomalá píseň. Elis na mě koukala pohledem, který mě prosil, abych s ní tančil. "Ale já to neumím." Odpovídám smutně. Jen se pousmála a šla odnést hrníček od kafe. Tvářila se lehce pochmurně a to jsem nesnesl. Vzal jsem ji za ruku a přitáhl si ji blíž k tělu, očividně to nečekala a její očí se rozzářily.
Ostatní na nás koukali, ale jí to nezajímalo. Všiml jsem si, že jedna dívka taky přemlouvala svého přítele k tanci. Marně. Teda, alespoň jsem si to myslel. Nakonec taky podlehl ženskému půvabu. Píseň dohrála, my zaplatili a odešli.
ČTEŠ
Trny růže
Vampire"Žiju tady už staletí. Ale živý jsem se necítil, až do okamžiku kdy jsem tě poznal. Teď konečně vím, co znamená žít."
