Trny růže

Kapitola 3.

Jako pravý gentleman jsem jí byl vyprovodit domů, pozvala mě k sobě, ale já odmítl, nechtěl jsem jí ublížit, ne teď.
Cestou domů jsem potkal jednu slečnu, ta nikomu chybět nebude.

Když jsem vešel do svého bytu nic se nezměnilo, jak by mohlo. Nikoho jsem sem nikdy nepouštěl. Ačkoliv tu nebyl nepořádek, chtělo se mi uklízet a stěhovat. Bylo trochu pozdě ale mě to nevadilo. Začal jsem kuchyni, uklidil jsem každou poličku, každý šuplík.
Pokračoval jsem obyvakem, nebyl velký ale mohl jsem tam něco přestěhovat a taky jsem to udělal, jako poslední jsem se pustil do ložnice, nebylo tam nic kromě postele a vystavený skříně, takže jsem to jenom poklidil. Udělal jsem ještě jednu radikální zněnu, odtáhl jsem závěsy, teď už to bylo jedno, protože byla noc, ale myslím že z 12. patra musí být pěkný výhled tak jsem.zvědavý.

Ani nevím jak jsem usnul, ráno mě probudil východ slunce. Ten vyhled byl opravdu krásný. Pořád jsem si ma přírodní světlo úplně nezvykl, ale už mi není tolik nepříjemné. Vstal jsem z postele, oblékl se do sportovního a šel běhat. Cestou jsem si koupil něco maleho k jídlu.

Když jsem se vysprchoval udělal jsem si snídani a vrátil se ke psaní.
To Slunce opravdu prosvítilo celý byt, bylo to příjemné. Po třech hodinách nepřetržitého psaní jsem začal toužit po nějaké společnosti.

Zamířil jsem do divadla a zkoumal plán akcí. Dnes žádné přestavení nebylo. Lehce sklesle jsem se odebral do divadelního baru.
"Odkud znáš Lis?" Zeptal se mě kluk, který seděl o pár stolů dál. Pozvedl jsem na něj jedno obočí a usrkl ze své kávy. "Myslíš Elis?" pousmál jsem se "je to celkem milá dívka to musím uznat."
"Neptal jsem se jestli je milá, ale odkud ji sakra znáš?!? Nejsi na ní trochu starý?!?" Začal na mě štěkat a já se neudržel a začal jsem se smát. Ani nevím, kde se to ve mně všechno vzalo. Prostě mi ten kluk přišel ubohý. A já se konečně znovu začal cítit jako chlap.
Asi ho to naštvalo, protože se začal zvedat od stolu a mířil ke mně. Musel jsem zareagovat a to rychle. Zvedl jsem se ze židle a čekal co bude dělat.
"Na něco jsem se tě snad ptal ne?" Znovu má mě spustil "Tak budeš odpovídat nebo jak?!?" Tváře mu zrudly vztekem, bylo to celkem k pobavení.
"Uklidni se Davide!" Houkl na něj barman "pokud si chceš vyskakovat, klidně to dělej, ale ne tady, zde na to totiž není nikdo zvědavý."
"Drž hubu Patriku! Já nejsem zvědavý na tebe!"
Oba na sebe vrhaly zlostne pohledy, a já se rozhodl, že se do toho vložím.
"Ptal jsi se odkud znám Elis, nemám pravdu? Tak tedy, poznali jsme se teprve před dvěma dny, když vycházela z divadla. To je celý. A ano máš pravdu, jsem na ní starý. Ani nevíš jak moc. A teď mi řekni, proč jsi to vlastně chtěl vědět."
Koukal na mě a bylo vidět že vstřebává všechny informace co jsem mu právě sdělil.
"Tady se o Elis zajímají všichni." Odpověděl poněkud zvláštně. Nevěděl jsem jak to myslí.
Odešel.
Znovu jsem se posadil a popíjel dál svůj čaj.
"Nevšimej si ho je teď z toho všeho rozhozený." Mluvil na mě barman, zrovna když jsem sledoval prázdné dno mého hrnku. Koukl jsem na něj "Všichni máme Elis rádi. Jen ona se od nás teď kvůli Davidovi dost odvrátila, ale nechci ti to všechno říkat, protože nikdo z nás pořádně neví co se stalo, ale jestli bude Lisa chtit, určitě ti to řekne." Koukal jsem na něj zkoumavým pohledem a viděl jeho zelenou auru. Celkem milý chlapík.
"Děkuji alespoň za malé vysvětlení, vidím, že vztahy v divadle jsou komplikované. A je těžké se do toho zasvětit a pochopit to všechno."
Usmál se "jo komplikace to je naše parketa."
Taktéž jsem se neubránil úsměvu
"Je dobré to vědět, příště budu vědět na co si dávat pozor, ale teď už budu muset jít, snad se ještě někdy vidíme." "Určitě se ještě někdy zastav. vypadáš jako fajn chlap." odpověděl mi rychlé a odešel. Začal jsem se zvedat a odcházet. Prázdný hrnek jsem položil na bar a odešel.