Když jsem se ráno vzbudil, byl jsem sám. Ani jsem se nevzbudil, když Elis odcházela, což bylo divné, nejspíš je tichá, jako myška. pomyslel jsem si a nad svou myšlenkou jsem se pousmál. Vstal jsem z ne příliš pohodlného gauče a zamířil do kuchyně. Na kuchyňské lince jsem našel papírek se vzkazem: "promiň, musela jsem rychle do divadla. Dnes tě očekávám v hledišti. -Lis" Bylo příjemné si po ránu něco takového přečíst.
Celý den se strašně vlekl, už jsem si myslel, že odpoledne nikdy neskončí. Když odbila pátá hodina, řekl jsem si, že je čas, se začít připravovat. Rychle jsme se vysprchoval a vlasy si sepnul do volného drdolu. Chvíli jsem přemýšlel, co si mám vzít na sebe. Oblek byl jasný, ale který? Nakonec jsem zvolil tmavé modrý se zlatými knoflíčky. Připadal jsem si v něm mnohem mladší.
Netrvalo dlouho a vyrazil jsem do divadla. Když jsem přišel bylo ještě téměř prázdné, jen čas od času kolem proběhl nějaký herec, připravující se na svojí roli. Usadil jsem se na baru a poprosil o sklenku vína. Mladá dívka mi ochotně dala na výběr z mnoha vín, kdo by to byl řekl, že v divadle budou mít takový výběr. Po dlouhém přemýšlení jsem zvolil Rulandské modré a bylo opravdu výborné. Slečna si podle všeho všimla všimla, že mi chutná. "Dobré, že ano? Tady víme, co mají lidi rádi." řekla jemně a malinko se na mě pousmála. Chtěl jsem jí úsměv opětovat, ale v tom do baru přiletěl David v roztržené košili. Myslel jsem si, že je to něco jako rekvizita, ale jak jsem z jeho křiku zjistil, někdo mu to udělal schválně. Nemohl jsem ho dál poslouchat, a proto jsem co nejrychleji odešel. Usadil jsem se ve 12. řadě a trpělivě čekal na začátek. Abych byl upřímný, děj mě nenadchl tolik jako konec. Pasáž ve které se Elis hrající služebnou obětovala pro svého pána. Schytala za něj kulku jen proto, aby mohl žít a vzít si dívku, kterou miloval. Jeviště zůstalo téměř prázdné. Na zemi ležela posluhovačka v kaluži krve. Nic víc. Když se opona zatáhla a vzápětí znovu roztáhla celé hlediště se zvedlo a začalo zběsile tleskat i já jsem se přidal. Když jsem opouštěl sál a kráčel kolem jeviště, chytla mě něčí ruka za rameno, ohledl jsem se a na jevišti byla Elis v zakrvácených šatech a vřele se na mě usmívala "počkáš na mě a můžeme někam zajít?" ptala se mě nejistě. "Ale určitě, budu rád." odpověděl jsem rychle.
Už nějakou chvíli jsem čekal na chodbě, ale chápal jsem, že nějakou dobu trvá, než ze sebe vše sundá a připraví se. Z mého poklidného bloumaní mě vyrušil křik, který vycházel ze šatny. Ohlédl jsem se a uviděl vycházet Elis rychlým krokem a hned za ní se hnal David spolu s dalšími členy spolku. "Elis! Patříš k nám a nikdo z nás nechce, aby jsi odcházela, pochop, dělali jsme to pro tebe a ano uvědomujeme si, že to byla chyba, ale mysleli jsme hlavně na tebe." Elis se začala hlasitě smát, ale v jejích očích jsem viděl výčitky, strach a zlost. "Tak poslouchejte," začala, " takhle zněla dohoda, tohle představení a já končím, nechci mít s vámi už nic společného. Zradili jste, všichni. Tenhle tu" ukazováčkem ukázala na Davida "tak ten mě měsíce podváděl a každý z vás to věděl, ale nikdo z vás nebyl schopný mi to říct! Samozřejmě, bolelo by to, ale bylo by to mnohem lepší, než žít ve lžích a iluzích o tom, že ke mě něco cítí."
"Ale já k tobě cítím mnoho" snažil se David ohradit.
"Ne! Ty mlč. Měl jsi spoustu času mluvit, teď tě už nechci slyšet. Odcházím."
Svižným krokem přišla ke mě a něžným úsměvem na rtech a smutkem v očích mi říká- "Na nějakou dobu budu muset odjet. Až se vrátím ozvu se ti. Do té doby Sbohem." řekla tak tiše, že jsem měl problém jí slyšet. Otočila se a odcházela. Nemohl jsem jí nechat takhle odejít. Doběhl jsem jí a chytil za ruku, otočila se na mě a já jí vtisknul něžný polibek na čelo. "Sbohem" zašeptal jsem. Už nic neřekla jen odešla.
O 6 let později
Hodiny jsem bloumal ve svých myšlenkách a přemýšlel, co mám dělat se svým životem, neměl smysl, už si ani nevzpomínám, jestli někdy vůbec nějaký měl. Z mého zamyšlení mě vytáhne zvuk zvonku, který jsem neslyšel už několik let. Rychle se odeberu ke dveřím, ale když je otevřu, nikdo tam nestojí, na zemi je položený malý papírek a na něm stojí- "Dneska v osm v bare. -Elis".
ČTEŠ
Trny růže
Vampiros"Žiju tady už staletí. Ale živý jsem se necítil, až do okamžiku kdy jsem tě poznal. Teď konečně vím, co znamená žít."
