,,Harry? Jdeš?" křikla jsem na černovlasého chlapce, který rychle běžel ze schodů. ,,Jo, už jsem tady," vydechl. ,,Ron je v ložnici?" zajímala jsem se. ,,Ne, šel na famfrpálové hřiště. Prý si chce ještě zatrénovat," odpověděl mi. Pak už jsme šli mlčky. Prošli jsme společenskou místností a zamířili ke Křiklanovi. Kolem kulatého stolu sedělo asi tak sedm lidí a pár míst bylo ještě volných. Sedla jsem si vedle Nevilla a Harry se posadil vedle mě. K mé smůle byl v Křikově klubu i Cormac McLaggen. Když dorazil zbytek, Křiklan nás všechny seznámil a pak jsme se pustili do jídla. Bylo slyšet jen cinkání příborů, ale při dezertu se Křiklan začal všech na něco vyptávat. Neměla jsem moc hlad a ani jsem tu nechtěla být, ale nepřála jsem si být nezdvořilá a pomalu jedla zmrzlinu.
,,Tak co vy, Cormacu, vídáte se ještě se strýčkem Tiberiusem?" ptal se Křiklan McLaggena, který hltavě jedl svou porci zmrzliny. Na Belbyho však neměl. ,,Ano, samozřejmě," odpověděl Cormac a rozhlédl se po nás všech. ,,Tak ho ode mě pozdravujte. A co váš strýček, Belby?" oslovil Křiklan již zmiňovaného kluka, který očividně miloval jídlo. ,,Pro ty, kteří to nevědí - Marcusův strýc vynalezl vlkodlačí lektvar. Pracují na něčem novém, Marcusi?" ,,Nevím. Nepohodli se s tátou," vložil si do úst plnou lžíci zmrzliny, ,,táta tvrdí, že lektvary jsou k ničemu," věnoval se své zmrzlině, ,,jediný lektvar, který podle něj stojí za to, je panák na noc." Křiklan se zasmál a k mému překvapení se obrátil i na mě.
,,A co vy, slečno Grangerová?" škubla jsem sebou a přestala jíst zmrzlinu. ,,Co dělají vaši rodiče v mudlovském světě?" Ucítila jsem na sobě McLaggenův pohled a trochu se nervózně ošila. ,,Rodiče jsou zubaři," odpověděla jsem, ale všichni se na mě překvapeně podívali. Pak mi došlo, že nevědí, co se při té práci dělá a nepatrně zrudla. ,,Spravují lidem zuby," vysvětlila jsem jednoduše. ,,To je úžasné," Křiklana to zřejmě nadchlo a věnoval mi zvědavý pohled - pár dalších studentů se přestalo věnovat své zmrzlině. ,,A nepovažuje se to za nebezpečné povolání?" ,,Ne," usmála jsem se, ale pak si něco uvědomila, ,,i když, jeden kluk jednou otce kousnul. Táta potřeboval deset stehů," zasmála jsem se a v tu chvíli se na mě podívali všichni. Dokonce i Belby přestal jíst a sledoval mě - v místnosti teď bylo trapné ticho. ,,Příběh Harryho Pottera ale všichni známe-" Křiklan byl přerušen, protože se otevřely dveře. Stála tam Ginny, která na sobě měla šaty. Vešla dovnitř. ,,Áá, slečna Weasleyová! Pojďte, jen pojďte!" pobídl ji nadšeně Křiklan.
,,Vidíš ty její oči? Pohádali se. Zase. Ona a Dean," zašeptala jsem Harrymu, který Ginny upřeně sledoval. ,,Omlouvám se, normálně pozdě nechodím," řekla Ginny a posadila se na volnou židli. Harry najednou vstal a já měla co dělat, abych se nezasmála. ,,Nevadí, přišla jste na dezert. Tedy pokud vám Belby nějaký nechal," rozesmál se Křiklan, ale nikdo se k němu nepřipojil. Podívala jsem se na Harryho a snažila se nesmát. Protočil očima a začal zase jíst zmrzlinu. Zvedla jsem oči a uviděla Cormaca, který mě pozoroval. Snažila jsem se to ignorovat a děkovala Bohu, když už Křiklan oznámil, že je dost hodin. ,,Ty nejdeš?" otočila jsem se na Harryho. ,,Ne, dobrou noc," usmál se. Pokrčila jsem rameny a vyšla z místnosti. Připojila jsem se k Ginny a spolu jsme tiše odešly na kolej.
Hurá, vaše milovaná (a egoistická) autorka je zpět!^^:3
Doufám, že se vám díl líbil:)
°Neplecha ukončena.°
Thx, ILY❤
-Milka
ČTEŠ
Obliviate ✔ | ᵈʳᵃᵐⁱᵒⁿᵉ ³
FanfictionStoupenci Pána Zla se vracejí a svět pomalu začíná pohlcovat zlo. Je však v Bradavicích ještě bezpečno? Kam Draco mizí, co má za lubem Brumbál na svých cestách a kdo se skrývá pod jménem princ dvojí krve'? Šestý ročník v Bradavicích skrývá mnoho ta...
