Princezna [Opravuje se]

Neštěstí

Následující den byl překrásný. Jak pro koho. Co jsem včera viděla, mi ublížilo. Stalo se toho moc. Jak dnes, tak včera.

Brzy ráno, si mě otec zavolal do své pracovny.

,,Sofie, už se chováš jako pravá princezna a učíš se velmi rychle. Za chvíli ti bude sedmnáct a jako každá žena z našeho rodu se musíš v sedmnácti vdát za královského potomka," sdělil mi otec a mě poklesla čelist.

,,Ale, to... Ale...," vykoktala jsem. Já se mám vdávat?

,,Nic neříkej. Už jsem ti ženicha vybral. Vezmeš si prince Edwarda, z Východního království. Všiml jsem si, že si velmi rozumíte."

Cítila jsem, jak se mi do očí draly slzy. Rychle jsem odběhla. Běžela jsem do svého pokoje. Zabouchla jsem za sebou dveře a spadla na postel. Bylo mi smutno.

O hodinu později jsem konečně vyšla z komnaty. Zamířila jsem k Jonathanovi. Byl zrovna ve své komnatě a něco psal do tlusté knihy. Když jsem k němu přišla, zabouchl ji.

,,Co chceš?" zeptal se mě nevrle. Bylo vidět, že ho otravuji.

,,Radši nic," vykoktala jsem a rychle opustila jeho komnatu. Ani na kamarády jsem se nemohla spolehnout.

Byla jsem sama.

Pak jsem si vzpomněla. Matka. Ta mě vyslechne. Rozeběhla jsem se k její komnatě a zaklepala jsem.

,,Dále," ozvalo se.

Pomalu jsem otevřela dveře a spatřila, jak matka zrovna dodělává výšivku. S úsměvem ke mě vzhlédla. Když si ale všimla mého pohledu, zvážněla.

,,Copak se stalo, dceruško?"

Šla jsem si sednout naproti.

,,Svatba."

,,Tak ti to už řekl?"

Přikývla jsem.

,,Ty si Edwarda vzít nechceš?Připadalo mi, že jste si rozuměli."

,,Ale on mě zradil," zašeptala jsem.

,,Zrada bývá nejhorší," pověděla matka, hledíc někam do neznáma.

,,Tebe někdo zradil, matko?"

,,Ano, Wiliam."
Přišlo mi, že to jméno zašeptala.

,,Milovala jsi otce?"

,,Co jsi říkala?"

,,Jestli jsi milovala mého otce."

,,Zezačátku ne, ale pak se člověk časem zamiluje," usmála se, ,,všechny ženy z našeho rodu se vdávaly v sedmnácti. I já."

,,Ale proč si nemůžu vzít Lucase?"
Matka se zatvářila překvapeně.

,,Já myslela, že tě on zradil," řekla nechápavě.

,,Ono se to ale vyjasnilo."

,,Aha. Nemůžeš si ho vzít proto, že není z královské rodiny. To pravý zákon. "

Zesmutnila jsem.

,,Ale neboj se. Narozeniny máš až za měsíc," dořekla a pohladila mě po ruce. Zasténala jsem. Já bych spíš řekla už za měsíc.

,,A teď by sis měla jít odpočinout. Jsi celá bledá."

Tak jsem tedy šla do své komnaty.

Když jsem šla kolem pracovny mého otce, zaslechla jsem krátký rozhovor mezi otcem a Lucasem.

,,Potřebuji, abys jel do Severního království, vždy bylo vyčleněno z kolektivu všech Čtyř království a myslím, že to není jen kvůli tomu, že se jim ztratil syn... Musíš jim toto předat. Ale musím ti ještě něco důležitého říct. Pojedeš dlouho a musíš si dávat pozor na cestu. Jejich lesy jsou zrádné."

,,Nebojte se, pane, provedu."

Rychle jsem se vytratila.

***

,,Jasně jsem vám řekl, že nesmíte dovolit, aby byli spolu! Vše je marné! Vyplýtvali jste všechny možné metody! Už zbývají jen dvě. Pokud nevyjde ta první, následuje ta poslední, úplně poslední..."

Tmou se ozval smích. Oslovení přešlapovali z místa na místo.
Báli se.

Takže nová kapitola. Nechtěli byste ASK?
Když ano, napište do komentářů.