Princezna [Opravuje se]

Deník

Už uběhlo pár dní od toho nešťastného plesu. Od té doby jsem s ním o tom nemluvila. Úplně jsem se změnila. Začala jsem být víc zamlklá a pilně jsem se učila. Už jsem neoplývala radostí jako před tím. Na něj se pořád lepila Melissa. Ta blbka co vše zkazila. Nevím co tu ještě dělala a upřímně mi to vadilo. Ale bylo tu spousta lidí, kteří drželi při mě. Maggie, ostatní, Jonathan a Edward. Často sem jezdil za Jonathanem a když už tu byl, přišel za mnou a povídal si se mnou. Někdy mi přinesl i růže, nebo jiný malý dárek. Vždy mi dokázal na tváři vykouzlit úsměv. Začala jsem se starat o to co nosím a co dělám. Chodila jsem na otcovy schůze s vyslanci z jiných království. Sice jsem tam jen seděla, ale dělala jsem poznámky. Pak jsem vždy později vymyslela nějaká řešení. Skoro vždy byla přijata. S matkou jsem se účastnila mnoha čajových dýchánků, kde se mluvilo často jen o módě, nebo o tom, jací jsou jejich manželové, kterou služebnou vyhodily a tak dále. Čajové dýchánky se konaly vždy v sobotu. Účast nebyla povinná, ale když chtěl být člověk v obraze...

Každý týden jsem vyzpovídala Sylvii o módě, abych na čajovém dýchánku nebyla pozadu. Docela mě to i bavilo. Všichni jsme se změnili. Už jsme se neučili jen to podstatné, ale i jiné věci. Latinu, dějiny, literaturu, francouzštinu, matematiku... Všichni jsme se změnili. Když jdu po chodbě kolem Miina pokoje, neslyším nic jiného než hudbu. Mia se naučila hrát na mnoho hudebních nástrojů a jde jí to moc dobře. Také se věnuje tanci. Hedvika zase sedí pořád v knihovně, nebo jí potkávám, jak rozkazuje vojákům, aby ty knihy neupustily, že jsou cenné. Když jdu někdy do kuchyně uždibovat, skoro vždy tam potkám Davida. Ivy moc ráda navrhuje oblečení a krásné šaty. Sama si je ale nešije. Divím se jedné věci, že Maggie se dala na psaní knih. Vždycky totiž byla divočejší, ale u psaní je až moc klidná. Řekla mi, že mi na mé narozeniny věnuje knížku, kterou sama napsala. Často chodím ven a často vidím Marka, jak se stará o rostlinky v zahradách. Hodně ho to baví. Když jedu na projížďku, jede vždy se mnou Max. Je milovníkem koní. A on se chová jako rytíř. Dokáže bojovat s mečem, ale i pouhým klackem. Jen já nevím kam mám zapadnout. Proč to musím být zrovna já?! Proč...?

Takže konečně nová kapitola! Operace dopadla dobře a jsem moc ráda, že už můžu zase číst a psát. Tato kapitola byla trochu o ničem, ale nebojte, už píšu novou. Taky bych moc chtěla poděkovat za 3K přečtení a přes 200 hvězdiček! Jsem moc ráda že můj příběh čtete.

Lennýsek