Princezna [Opravuje se]

Žádost

Pak se ode mě odtáhl a poklekl.

,,Lucasi," zašeptala jsem.

Vytáhl z kapsy krabičku a otevřel ji. Zatajil se mi dech.

,,Má drahá Sofie, vezmeš si mě?"

V tu chvíli jsem nemohla promluvit. Jako bych měla na jazyku uzel. Ale nakonec jsem se odhodlala říct to jediné slovíčko, slovíčko co nás spojí dohromady.

,,Ano," zašeptala jsem.

***

,,Jak jsi dokázal přemluvit rodiče?"

,,Nemusel jsem je přemlouvat, dodržel jsem pravidla."

,,Ale to bys musel být..."

,,Ano jsem princ Lucas ze Severního království," usmál se.

,,Takže tví rodiče jsou v sále?"

,,Ano a všechno to vědí. A teď už to vědí i tví rodiče."

V tu chvíli jsme vešli do velkého sálu a všichni se na nás podívali.
Šli jsme směrem k otci a matce, kteří o něčem hovořili s vévodou z Crossleu.

,,Vaše Výsosti, dáte mi ruku vaší dcery?" zeptal se Lucas.

Po vyslovení této věty se oba dva rodiče na sebe podívali a usmáli se.

,,Ano, s radostí."

Pak jsme šli s Lucasem stranou a začali si povídat.

,,Nemůžu tomu uvěřit," řekla jsem.

,,Čemu?"

,,Slavím narozeniny v zámku, v domově který jsem vždy chtěla. Mám tu rodinu, kamarády a tebe. Nemůžu uvěřit tomu, že si tě budu brát. Prostě všemu."

Usmál se.

,,Proč se usmíváš?" zeptala jsem se nechápavě.

,,Jsi roztomilá."

,,Pojď za mnou, taky ti chci něco ukázat," zešeptala jsem.

,,Doufám, že to není nic hrozného," pousmál se.

,,Ne, právě naopak."

Už se stmívalo, ale na cestu ještě vidět bylo. Vzala jsem Lucase za ruku a společně jsme šli na hřbitov. Otevřela jsem vrátka, která zavrzala a Lucas se lekl.

,,Nevěděla jsem, že si budu brát za muže takového strašpytla," zasmála jsem se.

Když zjistil, že to byla jen vrátka, začal se smát taky. Pak jsme se začali procházet a byla jsem ráda, že hřbitov Lucase zajímal stejně jako mě. Po deseti minutách jsme se vraceli dovnitř, protože jsem začínala být unavená. Řekla jsem Lucasovi, že si v mé komnatě jen chvíli odpočinu a pak zase příjdu. Tak jsem se tam tedy vydala.

Zhasla jsem svíčku a chtěla jsem si lehnout do postele, když v tu chvíli se otevřely dveře. Neviděla jsem člověka, který tam stál. Jen tmavou siluetu. Jediné co jsem viděla přesně byla dýka. Začala jsem se bát. Tu dýku už jsem někde viděla...

A kdo stál ve dveřích? Se dozvíte příště, ale můžete psát do komentů své názory.