Prolog

754 40 9
                                    

Prolog

asgardis

Oči vyděených Newyorčanů prosebně těkaly po nebi a okolí. Obyvatelé města, které se v současné době podobalo spíe peklu, ne-li největímu městu Ameriky, si začali pomalu dodávat odvahy a opoutěli své úkryty, doufajíc, e nedělají unáhlené závěry.

Dusivý prach z kusů popadaných částí, jetě nedávno vysokých staveb, líně usedal po kráterovité silnici. Poničenými, leč osiřelými, ulicemi se rozléhalo ticho, jen napínalo skoro a k ílenství.

Tak kde jsou? Pryč? A nevrátí se? Prohánělo se opakovaně v hlavě kadému. Jako zuřící vichřice, je měla tendenci se stále vracet. Nikdo si nebyl zcela jistý, zda-li je ji konečně po vem.

Po invazi, mimozemťanech s nepřátelskými úmysly, po boji...

První kdo přispěl k rozlutění záhady, byl z nebe padající hrdina ze eleza, alespoň byl pod tímto jménem známý coby Iron Man. Veliká díra do jiné dimenze, hyzdící oblohu přímo nad polohou města, se po jeho nečekaném slétnutí zpět dolů nadobro zacelila.

Jenom několik metrů, těsně nad tvrdým betonem jedné z manhattanských ulic obrněného hrdinu zachytil velký Bruce, nebo-li Hulk a poloil jej bezpečně na zem

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Jenom několik metrů, těsně nad tvrdým betonem jedné z manhattanských ulic obrněného hrdinu zachytil velký Bruce, nebo-li Hulk a poloil jej bezpečně na zem.

Signál svobody se ířil dál, kdy se k těm dvěma přihnali i ostatní z Avengers, aby zkontrolovali stav přeivího Iron Mana, jen se záhy postavil na nohy a radostně poplácával svého zeleného zachránce po mohutné ilnaté pai.

Byl tedy konec...

Po New Yorku se rozezněl jásot davu lidí, kteří přeili nezapomenutelný útok Chitariů. Na místo se okamitě sjíděli reportéři a novináři z celé Ameriky.

Svět spolu s New Yorkem slavil...

Roztřeseně rozevřel svá ztěklá víčka

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Roztřeseně rozevřel svá ztěklá víčka. Byla slabá, stejně tak, jako momentálně teď on. Hlavou mu pulzovala ostrá bolest a tři hluboké jizvy rozprostřené po jeho bledé tváři pálily silou tisíce ohňů. Nohy neposlouchaly, nemohl se postavit, byť sebevíc chtěl. Ruce, ty zbraně dříve tak mocné, kdy dokázaly uzvednout vícero jak třicet tun mrtvé váhy, byly nyní naprosto k ničemu... Slabé, rozklepané.  

P.O.M.O.C. Máme doma LokihoKde žijí příběhy. Začni objevovat