P.O.M.O.C. Máme doma Lokiho

Kapitola 7. - OKURKA SE (NE)JÍ

zuzukyky

Koutek úst mi zacukal do pobaveného úšklebku nad Juliinou trefnou poznámkou a už, už se chystala odpovědět, když v tom jsem za svými zády vycítila přítomnost další osoby.

„Dlouho nevrznul..." Přečetla nahlas vesmírná okurka s ublíženým podtónem.

Vylekaně jsem ztuhla, víčka se mi rozšířila, div mi bulvy nevypadly. Má pravá ruka s myší okamžitě klikla na červený křížek v pravém, horním rohu monitoru.

Rychle jsem vstala, až mě málem odporné zabolení v oblasti žeber srazilo zpět do sedu a otočila se čelem k již jmenovanému, nevítanému návštěvníkovi planety Země.

„Nevrznul..." Zopakoval neméně ublíženě.

„Opakuješ, co jsme si psaly, nebo se mi svěřuješ se svým sexuálním životem?!"

Jeho obočí vystřelilo nahoru jako namydlený blesk, potom se však jeho výraz zkroutil naštváním.

„Moc mě nedráždi ty hubatá Midgarďanko, stačilo by mi vyvinout jen nepatrné množství síly a neubránila by ses mi ani náhodou a já bych si tě klidně vzal a udělal si s tebou co bych chtěl! Ale..."

Udělal dramatickou pomlku.

Ucítila jsem na svém obličeji grimasu vyděšené myšky a za to si v duchu vynadala.

„Nikdo nesmí vycítit tvoji slabost Marto! Teda Taro!" Napomínala jsem se v duchu horlivě.

„...nejsi ani zdaleka můj typ." Dodal chladným hlasem, který překypoval pohrdáním.

Vztek ve mně rázem přebyl všechny emoce.

Všimla jsem si jeho mírně roztřesených kolen.

Pořád je dost zesláblí... - napadlo mě v duchu.

„Nemalé množství síly..." Zopakovala jsem. „A kdo na mě sletěl jako seschlá hruška!?"

„A kdo se neuměl ani nadechnout?!"

„A kvůli komu se mi roztrhl klobouk?!"

„A kdo..." Pokračoval v hádce, ale já vypískla: „A KVŮLI KOMU JEŠTĚ ŽIJEŠ A NEJSI POD SKALPELEM POZEMSKÝCH VĚDCŮ?!"

„Kvůli tvým kamarádkám." Odpověděl vztekle.

Pod ňadry mi nepříjemně škublo. Zadusila jsem v sobě bolestný sten.

Stále na mě opovržlivě hleděl.

Jen jsem se kolem něho protáhla a s hlasitým prásknutím dveří odešla do ložnice.

Opatrně jsem se převlékla do noční košile s límečkem a knoflíčky, a ještě opatrněji ulehla do peřin.

Zabzučel mi telefon ležící na nočním stolku.

Zabrblala jsem si pod vousy a pro hranatou placičku se bolestivě natáhla.

JULI: Co se děje? Neurazila se?

TERKA: Nemyslím si.

JULI: Pak tedy, proč se tak rychle odhlásila...? Nekoukal jí přes rameno?!! Vůbec mě před tím nenapadlo...ale Tara má doma cizího chlápka... Co když jí teď něco dělá??? Ona se nikdy neodhlašuje jen tak...

TERKA: Vždy se rozloučí!

JULI: CO KDYŽ JÍ PRÁVĚ TEĎ ZNÁSILŇUJE?!!!!

[TARA - online].