Konečně doma. Pomyslela jsem si, když se za mnou zaklaply dveře a já už měla automaticky namířeno do kuchyně. Lednice olepená štítky všemožných barev a velikostí, mě k sobě vábila s takovou silou, až to přecházelo veškerou logiku. Vydala jsem se tedy na její vyrabování.
Jogurt, nebo jogurt? Po rozhodování, jaký jogurt by byl pro dnešek ten pravý, jsem s povzdechem zavřela dveře lednice, ale v mé ruce se jako trofej vyjímal pařížský salát.
Ruka mi automaticky vystřelila k zapínání rychlovarné konvice. Jestli v blízké době nedostanu kafe, tak to někdo schytá.
Zazvonil mi mobil.
„Ať jsi, kdo jsi, právě jsi mě vyrušil od kafíčka, pokud to nebude důležité, připrav se na můj hněv," řekla jsem místo pozdravu a čekala na odezvu.
„Terezo? Jsi to ty?"
„Ne, tady je Bořek stavitel, co potřebujete postavit?"
„Dobře, tak vzkažte drahé Terezce, aby přestala dělat vtípky a honem si pustila zprávy!"
„Copak hoří?" zasmála jsem se, ale hned, jak jsem spatřila záběry zbortěného New Yorku, úsměv mi zmizel z tváře.
„Není tak vůbec žádné překvapení, že po tomto hrůzném útoku lidé pomalu přestávají věřit ve svou vlastní bezpečnost... „Víte, já si upřímně myslím, že nám vláda neříká úplně všechno." „Byli všude! Takový ti mimozemšťani a...a do všeho stříleli...hrůza!" ...Dnešní den se tak zapíše do americké historie, jako nejčernější den, kdy se v pozdních poledních hodinách město NY ocitlo pod silnou palbou vetřelců z jiného světa. Takto si první setkání nikdo nedokázal představit ani v tom nejhorším snu. Otázkou však zůstává, kde se nachází hlavní pachatel, nebo- li vůdce celé invaze... Avengers, jak si říkají nově objevení zachránci New Yorku, se k tomuto tématu zatím nevyjádřili. O dalším průběhu této strašlivé události, vás budeme i nadále informovat."
„To je hrozné...," zamumlala jsem si pod nosem.
„Jsou toho plné noviny, televize a internet je tím doslova zaspamovaný!"
„Lidi jsou naprostí blázni. Bylo jen otázkou desetiletí, než by se něco podobného stalo. Kolik ufologů si teď musí mastit kapsy, jen z toho, že celou dobu měli pravdu," zasmála jsem se. „Hmm...nemohla bych k tobě zajít? Nerada bych riskovala, aby mě nějaký ten zelenáč šmíroval ve sprše."
„Jo přijď, já bych dnes asi taky nerada zůstávala doma sama."
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„Do desíti minut jsem u tebe," zavěsila jsem. Co nejrychleji jsem do sebe naházela zbytek salátu, na dva hlty dopila svůj hrníček kafíčka a už pádila na dobrodružnou výpravu.
