Zkus to!

22. Vycházka

Rea
Ráno jsem se probudila celá rozlámaná, když jsem se pořádně koukla došlo mi proč. S Alexem jsme usnuli a leželi tak zajímavě na sebe.
,,Dobrý ráno. Jsme asi usnuli co?" Zasmál se Alex. ,, Asi určitě, jak se ti spalo?" zeptala jsem se ho. ,, Super." zvedl palec ,, A tobě?" Jen jsem zvedla palec a usmála se.,, Máš hlad?" zeptala jsem se Sashy když mi zakručelo v břiše. ,,Děsný." Usmál se. ,,Tak pojď dolů na snídani. A Sasho, nebudou tě hledat rodiče?"obávala jsem se. ,, Naši mají moc práce, jedině kdyby mne hledal brácha ale to by už volal." mávl rukou. ,, Aha, a nevadí ti to, že nemáš rodiče tak často domá?" Musela jsem se zeptat. ,, Já ani nevím jak to chodí jinde, takže ne." pokrčil rameny. ,, Tak jdem na tu snídani ne?" prolomila jsem trapné ticho. ,, Jooo." zakřičel a rozeběhl se ke dveřím. Zasmála jsem se a šla za ním.
Došli jsme do restaurace a vzali si talíř na který sme si každý něco nabrali. Rychle jsem se koukla po místnosti. V rohu na mne mával Patrick a vedle sebe měl nějaký žužu. Míslím tím prsatou a celou růžovou holku co vypadala jako tuctová štětka. To snad ne Paťas, jen to ne. Rychle na mně zamávql a začal dělat že dává pozor co mu Žužu říká. Se Sashou jsme si sedli a začali jíst. Po nějaké chvíli jsme si začali povídat. Nejdřív o začátcích mého herectví a jeho tenisu. Zjistila jsem že před tenisem hrál pozemní hokej. Byla sním sranda a dobře se sním povídalo. Alex byl jeden z nejpohodovějších kluků co sem poznala až na mé bratry samozdřejmě. Musela jsem si odskočit a tak jsem se omluvila a šla na záchod. Když jsem se vracela viděla jsem že u Sashy stojí Páťa a něco mu vysvětluje. Ajaj to není dobrý. Doufám že mu nevyhrožuje, to by tak scházelo. Rychle jsem se vrátila a sedla si ke svému ovocnému salátu, nebo co to bylo. ,,Tak se tu mějte, čau." rozločil se Patrick a dal mi pusu na tvář. Zdálo se mi to nebo se Sasha zatvářil žárlive? Na co to sakra myslím? Sasha? Sakra prober se. Říkala jsem si dokola. ,, Hele Rea, nechceš jít se mnou se projít s Loevikem?" zeptal se mne po chvíli ticha. ,, Jasně, to bude bezva." byla jsem z toho nadšená. Miluju děti a zvířata. ,, Tak půjdem abychom tam vůbec došli ne?" začal se nedočkavě zvedat Alex. ,, Počkej, se jdu převlíknot." oznámila jsem. ,, Ale proč? Takhle ti to sluší." zastěžoval si Sasha. ,, No jo, ale jsem holka takže." pozvedla jsem obočí. Sasha jenom rezignovaně zvedl ruce. Rychle jsem vyběhla nahoru a chvíli jsem se přehrabovala ve skříni. Nakonec jsem vybrala tohle;

bylo to ideální, dneska bylo hrozný vedro.
Sešla jsem dolůba Alex jenom hvízdl. ,, Tak pojď." Chytl mne za ruku. Byla jsem trochu překvapená ale nechala jsem ho aby mě držel za ruku. Šli jsme pomalu ulicí než jsme došli k němu domů. U domu mně pustil a vešel dovnitř. Najednou k němu přiběhl pes co připomínal spíš koště než psa ale byl hrozně rozkošný. Už sem ho sice viděla ale až teď pořádně. Schíbla jsem se k té chlupaté kouli a začala ho hladit. Když Alex vytáhl vodítko Loevik bežel za ním a nechal se přivázat. Rychle jsem Alexovi vzala vodítko a šla k brance. ,, Hej, takhle mi vzít psa." postěžoval si ale nechal mně.
Šli jsme směrem k mostu a celou dobu jsme si povídali. O blbostech.
Když jsme chvíli zmlkli začala jsem přemýšlet o tom co vlastně chci dál. ,, Chceš si sednou?" zeptal se Sasha a ukázal na lavičku. Loevika jsme nechali volně pobíhat. Seděli jsme vedle sebe když se najednou Sasha přiblížil a dal mi pusu na tvář. ,, Co to bylo?" divila jsem se. ,, Ale jen tak protože tě mám rád." Usmíval se.
Najednou se začalo zatahovat a vypadalo že začne pršet. ,,Měli bychom jít abychom nezmokli." navrhl Sasha. Loevika jsne přivázali a šli zpátky k Sashovi.
,
,,To bylo tak akorát." řekl Sasha když jsme za sebou zavřeli dveře protoža začalo děsně pršet. ,,Mám hlad. " Prohlásil Sasha a šel asi do kuchyně. ,,Už zase?" zasténala jsem ale pak jsem si všimla že je už 14:00 aha tak to se nedivím že má hlad. Když jsem vešla do kuchyně Sasha zrovna čučel do ledničky. Když zjistil že tam nic není tak si sedl na linku a dělal že přemýšlí co dál. Kdyžvuž sem nemohla vydržet se na něj dívat a tak jsem navrhla: ,, Co kdybych něco uvařila a ty bys mi pomohl.?" chvíli na mně koukal a přemýšlel jestli jo nebo ne. ,, Slibuješ že budeš trpělivá a nevyhodíš mně jako Berta když mne učila vařit bábovku. "Zaklel Sasha. Začala jsem se smát. Když mne přešel smích odpověděla jsem mu.: ,, Tak zaprvé se bábovka nevaří ale peče. A za druhé kdo je Berta?" nedalo mi to a musela jsem se zeptat. ,,Berta je naše hospodyně." koukala jsem dost překvapeně ale rozhodla jsem se na nic neptat. ,, Tak co chceš?" zeptala jsem se ho. ,, Tak třeba čínu." Rozhodl. ,, A kde je rýže nebo něco takového." koukla jsem se na něj. Sasha slezl z linky a podal mi suroviny podle toho co jsem mu diktovala. Docela jsem se divila, mají sice hospodyni ale přesně ví kde co je. Začala jsem ho učit jak uvařit rýži. Myslela jsem si že to zvládne každý ale to sem si myslela trochu moc. Vařit se Sashou bylo opravdu zajímavé.
Když jsem chtěla nasypat koření k mayu, praštila jsem se do hlavy až mi vyhrkly slzy. ,, Si v pohodě?" Staral se Sasha . ,, Asi jo. " odpověděla jsem mu ale hlava mně bolela fakt dost. Nevěřil mi ale protože jsem se otočila a začala sypat koření tak nic neříkal.
Když jsme měli hotovo nandali jsme to na talíř, najednou mně Sasha vzal kolen pasu, otočil si mne k sobě čelem a pevně mně objal. Asi to bylo vcelku vtipný protoze i při své výšce skoro 185 centimetrů mi nohy vlály nad zemí. Najednou do kuchyně někdo přišel, Sasha mne rychle pustil a začal dělat jako ža nic. ,, Tak já vás tu nechám." řekla ta paní, nejspíš Berta. Tak to bylo trapný. Bylo první co mě napadlo.

1024 Slovíček. To je co? Doufám že se vám líbí. :-) Jste božácký.