42. Nasazení

47 5 0
                                    

Konečně po 14 dnech dřiny máme den volno a půl filmu natočenýho. Konečně. EM šla za rodiči a Santiago taky někam zmizel. Chvíli jsem přemýšlela co budu dělat a nakonec jsem si oblíkla běžecký oblečení a šla si zaběhat

 Chvíli jsem přemýšlela co budu dělat a nakonec jsem si oblíkla běžecký oblečení a šla si zaběhat

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Vyběhla jsem ven a běžela směr stadion. ,,Pardon." řekl hlubší hlas s exotickým přízvukem. ,, Ano???" opáčila jsem.  ,, Nevíte kde je tady stadion atletický?" měl hezký přízvuk. ,, Zrovna k němu běžím jestli chcete."

,, Dobře, děkuju, A jsem Thiago." představil se mi, ,,Těší mě jsem Rea." podala jsem mu ruku. ,,Ta Rea Simpson??" Jen jsem kývla a rozeběhla jsem. ,,Já vás nepoznal."

,,Tak hele, ještě jednou mi zavykáš tak ti uteču." zasmál se a řekl:,, A tobě je osmnáct?" zeptal se. Jen jsem kývla a zeptala se ho kolik mu je a co dělá. ,,No je mi dvaadvacet, jsem atlet, teda skáču o tyči a tenhle rok jsem se kvalifikoval na Olympiádu v Riu jako domácí, tak snad to dopadne. Budeš mi držet palce anebo máš někoho  jiného komu je budeš  držet?" zeptal se a já zavrtěla hlavou jako že ne a slíbila že mu budu své palce držet.

Když jsme doběhli ke stadionu tak jsem se chtěla s Thiagem rozloučit ale ještě mně přemluvil abych na něj hodinku počkala a byla s ním na tréninku.

Na stadionu mi Thi představil svého trenéra Cesária a ještě mi stihl špitnout že to znamená chlupatý a je to ženské jméno. Pan Cesário to asi slyšel ale rozhodl se to nijak nekomentovat.

Po hodině sledování Thiagova tréninku kdy sem se dost nasmála jeho vztekání( trochu mi tím připomněl Saschu když se vzteká a bylo mi trochu smutno.) , protože bylo fakt vtipný.  Byl Thiago vypuštěn.  Doběhl ke mně a hodil si mně přes rameno. Mohla jsem se vztekat kopat nadávat a mlátit ho do zad jak jsem chtěla ale bylo mi to stejně prd platné. Nepustil a běžel se mnou někam pryč. Asi po pěti minutách jsem měla tu čest zjistit jak blbou orientaci Thi má. Najednou mně totiž pustil a zmateně se drbal na zátylku. ,,Jejda, kde sme?" začal se otáčet kolem dokola. Bohužel já věděla přesně kde jsme. Zastavili jsme se těsně před domem Zverevových.


Ahooooj. Mám pro vás novinku. Začínám se blížit ke konci a  tohle  je jedna z posledních částí. Snad se na mě nezlobíte moc. Vaše pošahaná Rea :P

Zkus to!Kde žijí příběhy. Začni objevovat