31. Londýn

37 3 4
                                        

Po příletu nás přivítal deštivý Londýn. ,, Tak jsme tu, ale nato že je tu déšť je tu hrozný vedro." prohlásil Nick. Fel s Benem už se stihli vypařit. ,, Jee koukni duha." zasnila jsem se. ,, Ajo. Aspoň něco pěkného až na tebe samozdřejmě."  Rychle se vyvlíkal Nick. Zasmála jsem,se a odpověděla mu:,, No tak to máš štěstí." vyhrozila jsem mu. ,, Jak by mi takový prďola mohl ublížit???" Vysmíval se mi. Začala jsem ho šťouchat do boku. Chvíli mi utíkal letišní halou pak mě najednou čapnul do náručí a šel se mnou v náručích pro tašky. Achjo, už vidím ty články v novinách. Rozhodla jsem se nato nemyslet a užít si výlet v Londýně. ,, Pusť mě, jsem těžká a s těma taškama budeš mít kýlu, Nicku prosím, pusť mě." zaprosila jsem a udělala psí očka. ,, Smůla, odnesu tě až k hotelu." trval si na svém Nick. ,, Zapomeň, jinak začnu křičet!" vyhrožovala jsem já. ,, Fajn ale tohle si vypiješ." vyplázl na mě jazyk.  Zavolali jsme si taxi. Naštěstí už mě pustil takže jsem v klidu nastuloupila do auta. Nick mu nadiktoval adresu resortu Wimbledonu.
Když jsme dojeli, Nick nadiktoval své jméno. Zajímalo mně kde budu já, ale Nick jako by mi četl myšlenky odpověděl že každý má své apartmá kde jsou dvě postele, takže sním. ,, Ikdyž bych si nestěžoval kdyby tam byla jen jedna." Mrkl. Bouchla jsem ho do ramene. ,, Zapoměň." napomenula jsem ho. ,, Ale notáák. Nezlob se." usmíval se. Protočila jsem oči a šla s ním nahoru do 2 patra. Hledali jsme naše apartmá. Měli jsme číslo 22B ha samý dvojky. Vedle nás bylo číslo 23B a hádejte kdo z nich vylezl. 
Ahoooj, dneska 271 slov. Tak kdo myslíte že vyleze ze dveří?  :-*

Zkus to!Příběhy, které tě pohltí. Začni objevovat