Deník budoucnosti - pozor co píšeš

Andrew

Od toho, co Kristen ovládla Elizabeth uběhly tři dny a mezitím se všechno komplikuje. Tina je stejně jako všichni v téhle zemi před krvavým úplňkem oslabená a nemůže mě tak učit. Erik byl povolán k četě, která mě má najít abych byla za svůj údajný pokus o ukradení deníku popravena ještě před úplňkem a já začínám pociťovat, že se se mnou něco děje. Nevím, co to je, ale mám pocit, že něco ovládá mou mysl a snaží se mě to k něčemu donutit. Začínám už si pomalu myslet, že se domů nikdy nevrátím. 

Dveře od pokoje se otevřely a Andrew se proplížil ke stolu. Zatahal mě za nohavici a snažil se mi něco sdělit. "Co se děje Andy?" Zeptala jsem se. Andy naznačil, ať jdu za ním. Něco mi říkalo, že bych měla jít, a tak jsem zavřela knihu a šla jsem za malým Andrewem. Následovala jsem ho na konec chodby, kde už nejsou žádné dveře. "Andrew, co je ti? Tady už žádná cesta není. Pojď, už by jsi měl spát." Chtěla jsem ho odnést a uložit, ale Andy pohnul něčím na stěně a otevřely se dveře, za kterými byly schody kamsi do podzemí. Stejné, jako byly ty v hradbách. Sešla jsem po schodech dolů. Dveře se mezitím zavřely a já zůstala s Andrewem zavřená v podzemí. Trochu mě to znervózňovalo, ale snažila jsem se zachovat klid. Porozhlédla jsem se kolem, jestli tu není alespoň nějaká louče, svíce, nebo cokoli, co by mohlo alespoň trochu prosvětlit tu tmu. Za mnu začalo něco zářit. Otočila jsem se za světlem a spatřila jen zářící osobu přede mnou. Trochu mě to vyděsilo, ale víc mě děsilo zjištění, že Andy zmizel. Zářící osoba se ke mě začala přibližovat. Přes záři jsem neviděla člověku do tváře, a tak jsem začala ustupovat. "Neboj se Ellen, to jsem stále já." Řekla osoba a pomalu přestávala zářit. Chvilku trvalo, než si moje oči zvykly zase na tmu, ale po pár vteřinách, jsem začínala alespoň trochu vidět. Na člověka jsem však stále neviděla. Vzpomněla jsem si na jednu z knih a pomocí mysli zapálila oheň. Vždycky jsem chtěla mít v ruce oheň, aniž bych se popálila a teď to umím. 

Podívala jsem se zase na osobu a uviděla hnědovlasého kluka, který mohl být starý asi jako Kristen. "Kdo jste?" Zeptala jsem se nejistě a pro jistotu byla stále připravená se bránit. "Jsem Andrew." Usmál se a naznačil, abych šla za ním. "Jak vám mám věřit?" Zeptala jsem se a připravovala se zaútočit, jelikož se mi to nezdálo normální. "Vysvětlím to. Už sis tu asi zvykla na různé podivnosti a tohle je jen moje maskování. Jsem právoplatný následník trůnu,  ale Elizabeth se mě chce zbavit, aby mohla vládnout ona. Proto na sebe beru podobu sebe, jako když jsem byl malý. Ale proč jsem tě sem zavedl. Dochází ti čas. Jestli se chceš vrátit domů, musíš už dnes v noci. Elizabeth tuší, že by jsi jinak zmizela až o krvavém úplňku." Vysvětlil a šel stále dál podzemím. "Ale já nemůžu zmizet jen tak. A už vůbec ne bez Kristen." Odporovala jsem a chtěla zastavit, ale neovládala jsem své tělo. A bohužel už ani mysl, takže jsem se nemohla bránit. "O Kristen je už postaráno, vrátí se taky, teď tě musím dostat k deníku. A odpor ti nepomůže. Na mě jako jediného nemá úplněk vliv." Usmál se a dovedl mě ke dveřím. Otevřel je a potichu se proplížil na chodbu, která se skrývala za těmi dveřmi. 

Naznačil, ať jdu za ním. "Proč se sakra chováš jako nějaký agent a neřekneš mi rovnou, co máš v plánu?" Zeptala jsem se a v klidu šla za ním. "Buď potichu, nebo nás prozradíš." Zašeptal a zatáhl mě někam do slepé ulice. Kolem prošli stráže a já tak pochopila, proč to dělá. "Dobrý, už můžeme. A příště mě radši poslechni bez těch tvých komentářů." Napomenul mě a vyrazil dveře do jakési místnosti. No vyrazil. Snažil se, ale moc mu to nešlo, takže je nakonec otevřel pomocí mysli. "Nebylo by lepší se tam teleportovat?" Zeptala jsem se opatrně, když jsem se ujistila, že v místnosti není nikdo, kdo by nás mohl slyšet. "Já se teleportovat neumím." Zavrčel a šel dál. Trochu mě udivuje, že člověk, který mění podobu a jako na jediného na něj nemá úplněk vliv, se neumí teleportovat, ale raději jsem mlčela. "Počkej tady." Poručil mi a zmizel za dveřmi. Chvíli bylo ticho, ale po chvíli se z místnosti ozvala ohlušující rána a Andy vyběhl z místnosti s jakousi knihou v ruce. "Rychle běž zpátky do podzemí! Já tam dojdu později!" Zavolal na mě a knihu mi dal do ruky. Bleskovou rychlostí jsem proběhla chodbou zpět do podzemí a zavřela za s sebou dveře. Než se Andy vrátil stihla jsem se podívat, co je to za knihu. Je to můj deník!!