Deník budoucnosti - pozor co píšeš

Návrat

Pomalu jsem se začala probouzet ze... no, asi to byl spánek. Bylo šero, já k tomu viděla rozmazaně a nevěděla jsem, kde se nacházím. Hlava mi třeští, tělo mám jak z želé a vůbec je mi nějak divně. To je zrušení budoucnosti tak šílený? Rozhlédla jsem se okolo sebe a snažila se zaostřit na divnou pohybující se bytost přede mnou. Chvíli mi to trvalo, ale po chvilce jsem poznala Kristen. Byla zase pod hypnózou a motala se pořád dokola. A nebyla sama. Byli tu i Tina, Andrew a Erik. Co to má být? Všichni byli pod hypnózou a nevnímali. Proč jsou všichni pod hypnózou, jen já ne? Nechápu to. 

Do místnosti, ve které jsme byli zamčení vešla starší  dáma s mým deníkem v ruce. Elizabeth. Usmívala se a byla až podezřele v dobré náladě. "No sláva, že jsi se probudila. Už jsem se bála, že je budu muset zabít bez tebe." Usmála se. "O co vám jde?" Zeptala jsem se a snažila se nějak rozvázat provazy, které svazovaly mé ruce. "O nic. Jsou to zrádci a ti se vždy trestali. Máš štěstí, že ty zemřeš až poslední.  Budeš se moci dívat na jejich smrt." Procházela kolem Kristen a udělala jí šrám na ruce. "Nechte toho!! Oni vám nic neudělali!" Vykřikla jsem a chtěla jsi strhnout k zemi, ale jaksi se mi to nepodařilo a spadla jsem já. "Zradili celou zemi. Stejně jako ty." Zasyčela na mě. Mezitím se mi podařilo rozvázat provazy, takže jsem mohla zaútočit. "Tak ty chceš bojovat?" Zeptala se. Né asi, chci ji pozvat na čaj. "Proč a jak jste nás sem vlastně dostala?" Zeptala jsem se místo odpovědi, ale připravená na útok jsem byla stále. "Bylo to jednodušší, než tě dostat k portálu. Jednoduše jsem deník vyměnila za jinou knihu, která se po přepsání, či jiném pozměnění teleportuje na předem určené místo a vezme s sebou i vše, co je kolem. Je to něco jako červí díra v knize." Provokativně zamávala mým deníkem, který držela v ruce a smála se. To už jsem nevydržela a musela jsem zaútočit. Tina mě trénovala v boji celkem dost, takže jsem znala různé triky. Elizabeth však byla bystrá a ránu odvrátila od sebe. Zároveň s tím na mě vyslala něco, jako vlnu hypnózy. Cítila jsem, jak mi tuhnou svaly a přestávám ovládat mysl. Ale takhle ne. Jestli mám zemřít, tak ne pod hypnózou. Začala jsem všechnu sílu, kterou jsem měla, co nejrychleji přeměnit v oheň. Tina mi při tréninku říkala, že její slabinou je, když ji někdo zasáhne ohněm. Doufám, že u Elizabeth to platí taky. Z posledních sil jsem plamenem ohně zasáhla Elizabeth. Chtěla uhnout, ale zakopla o zhypnotizovaného Erika a plamen ji zasáhl přímo do srdce. Pak už mi ztuhly všechny svaly v těle a já doufala, že se mi alespoň tohle podaří. 

Plamen pohltil Elizabeth, která se snažila  bránit, ale nepodařilo se jí to. Plamen sežehl její tělo během minuty a zase zmizel. Ony ty čarovný plameny mají něco do sebe. Když zmizela poslední jiskra, začala jsem zase cítit své tělo. Pomalu jsem začala ovládat svaly a mohla jsem se hýbat. Nebyla jsem jediná. Všichni ostatní přišli k sobě taky. "Co se stalo?" Zeptala se Kristen, když se rozhlédla kolem sebe. Sebrala jsem deník, který Elizabeth před bojem odložila, ze země a odpověděla jsem. "Asi jsem zabila Elizabeth. Můžeme jít domů." Když to Tina uslyšela, vytřeštila  oči. "Jak jako zabila? Proti ní se nedá bojovat. Čte myšlenky druhých, musela vědět, že zaútočíš." Zakroutila jsem hlavou na náznak nesouhlasu. "Tohle vím, umí to každý strážce deníku v zemi, což znamená, že to musela umět. Takže v hlavě jsem uvažovala tak, že nevím co dělat a zaútočila jsem jakože zničeho nic. V mých myšlenkách si mohla přečíst něco jako 'Co budu dělat?'. A pak jsem prostě zkusila plameny. Jsou tvoje slabina a jestli jste sestry, tak by jste mohly mít podobné slabiny." Vysvětlila jsem. Tina se usmála a objala mě. "Věděla jsem, že nezklameš." 

"Nechci vás rušit, ale museli jsme tu být tři dny." Přerušil nás Andrew. "Proč myslíš?" Zeptala se Kristen. "Podívejte na měsíc." Ukázala na měsíc, který měl barvu rudé krve. Bylo to něco nádherného. Jako by krev, která byla prolita ve všech válkách, obarvila měsíc. "Musíte jít domů." Rozhodla Tina a dovedla nás do místnosti, kde byl portál. Nikdo ze strážců nás nepodezříval, jelikož jsme měli deník. Když jsme došli k portálu, nastal čas na loučení. "Tak sbohem a opatrujte se." Začala Tina a otevřela portál k nám domů. "Vy taky. Andrew, ty se vrať do hradu. Jestli nebude na trůně právoplatný král, tak bude zmatek všude kolem." Nezapomněla jsem podotknout. "Holky, vrátím trochu čas. Budete doma ještě před tím, než se stala ta nehoda. Takže Kristen, ne že zase zemřeš." Rozloučili jsme se a my s Kristen jsme se vrátily domů. Deník jsme jim nechali, jelikož v zemi Ravis, je důležitější, než u mě v pokoji pod postelí. 

Takže se všechno vrátilo do normálu. Máma ani táta se to zatím nedozvěděli a doufám, že se to ani nedozví. Je to naše malé tajemství. Jediné, co se změnilo je, že dům Elizabeth už není opuštěný. Bydlí tam rodina její sestry. Tina, Erik a jejich syn Andrew. Ale neznají nás, je to jen shoda jmen.

Tak tohle byla poslední část příběhu. Děkuji mockrát za přečtení a doufám, že se vám příběh alespoň trochu líbil. Děkuji moc i mé nejlepší kamarádce za podporu a inspiraci, jelikož jinak, bych  tenhle příběh psala další rok.  Nejsem moc na tyhle  řeči autora, takže ještě jednou děkuji a přeji příjemný zbytek dne. A nezapomeňte si dávat pozor na to, co píšete, jelikož skutečnost, někdy může být krapet jiná, než jak jste si ji představovali   xx00xx00