Deník budoucnosti - pozor co píšeš

Kristen

Úplněk má být zítra a já jsem si stále více nejistá, jestli mám chodit do toho domu. Nevím co mám čekat a nevím, co se má dít. Stránka v deníku prostě chybí. A další stránky jsou popsané písmem, které nedokážu přečíst. Deník se prostě mění tak, abych nemohla  zjistit, co se bude dít. Ale zvědavost je silnější než zdravý rozum, a proto do domu zítra půjdu. Předtím bych se ale mohla ještě zastavit na hřbitově. Poslední dobou jsem tam asi moc často, ale nijak mi to nevadí. 

-další den-

Hned po ránu jsem se umyla, vzala si na sebe nějaké staré džíny a vyrazila na hřbitov. Dorazila jsem tam kolem desáté hodiny a zamířila jsem rovnou ke hrobu Kristen. Všechno kolem bylo až podezřele tiché. Došla jsem ke hrobu a upřela svůj zrak k nápisu. Odpočívej v pokoji... Přečetla jsem poslední řádek na náhrobku a nechala slzu, ať mi stéká z tváře. Tolik mi chybí... Kdybych tak mohla změnit minulost... Kdybych kdysi věděla, že svým 'nevinným' psaním zabiju svou sestru, nikdy bych si deník nepsala. Ale co se stalo, stalo se.

Nějakou chvíli jsem pozorovala její hrob a všimla jsem si jedné svíčky. Jsem si jistá, že takovou svíčku jsem už někde viděla, jelikož nebyla úplně obyčejná. Sklonila jsem se, vzala svíci do ruky a prohlédla si ji. Celá černá s vyrytými ornamenty a textem, který se nedá přečíst. Porozhlédla jsem se kolem a spatřila hrob Elizabeth. Měla na hrobu stejnou svíci. A to tu, kterou jsem kdysi zapálila a díky níž jsem se s ní setkala. Ani chvíli jsem neváhala, zapálila jsem svíci a položila ji zpět na místo. Pokud jsem takhle vyvolala ducha nějaké šílené ženské, proč bych takhle nemohla vyvolat ducha Kristen? 

Sedla jsem si opodál s nadějí, že se stane to samé, jako posledně. Seděla jsem tam asi dvě hodiny, ale nic se nestalo. Už mi byla i celkem zima, a tak jsem se zvedla a odešla jsem domů. Byla jsem z toho zklamaná, jelikož jsem doufala, že bych mohla Kristen vidět. Alespoň na malou chvíli. Je šest a mě je stále hůř. Bojím se, že se nedožiju půlnoci. Rodiče nejsou doma, jelikož táta je na služebce a mamka v práci. Jen tak jsem si lehla na postel a zahleděla jsem se do stropu. Jsem blázen, nebo je tohle celé pravda? Co když se mi to jen zdálo a nikam chodit nemusím? Jsem ze všeho zmatená. Nad těmito otázkami jsem přemýšlela, dokud mě nepřerušil zvuk od mých dveří. "Za chvilku jsem dole" řekla jsem automaticky, jelikož jsem předpokládala, že mě mamka chce říct, že je večeře. Nic mi ovšem neodpověděla, a tak jsem se zvedla z postele a pohlédla  jsem ke dveřím. Tam stála vysoká, hnědovlasá, zelenooká mladá holka. "Kristen!!" vykřikla jsem, mezitím co jsem se vyšvihla s postele a skoro letěla k ní. "Ellen.." Usmála se na mě a chtěly jsme se obejmout, ale nemohly jsme. S klidem jsem mohla skrz ní prostrčit ruku a ona nic necítila. "Ellen ráda tě zase vidím, ale nejsem tu kvůli tomu, abych ti vykládala co je v záhrobí" Řekla už vážně. "Proč jsi se mi neukázala na hřbitově?" Zeptala jsem se jí ještě v rychlosti. "Nezdálo se mi to jako dobrej nápad. Ta šílená ženská by tam mohla někde špehovat." Převrátila oči. "Ale teď mě poslouchej. Nechoď do toho domu. Všechno vím. Jestli tam půjdeš, už se možná nikdy nevrátíš." Řekla ustaraně. Nadzvedla jsem jedno obočí a zeptala se "Co? Jak to myslíš?" Kristen přešla k mému stolu a ukázala ne deník. "Jestli tam půjdeš a ona získá tvůj deník, tak se můžeš rozloučit se světem, jak jsi ho dodnes znala." Vysvětlila a přešla znovu ke mě. "Ale ona říkala..." Chtěla jsem jí říct to co mi řekla Elizabeth, avšak přerušila mě. "Byla to lež. To ona vyvolá zlo, jestli dostane tvůj deník. Kdysi tě doopravdy proklela a teď toho chce využít." Vysvětlila. "Co mám teda dělat? Slíbila jsem že přijdu." Zeptala jsem se. "Nechoď tam." Poradila mi jednoduše. "Ale co když se mi zjeví tady a deník vezme sama?" Napadlo mě. Kristen se zarazila. "To jsem nedomyslela... Tak jinak. Jít tam musíš. Když bude chtít tvůj deník, dej jí ho, ale do něj vlož svůj amulet. Bude tak náležet jedině tobě a ona s ním nebude moci nic dělat. Až tě bude chtít odvést k bráně, vezmi si deník zpět. pak už zjistíš co dál." Řekla mi celý plán. "A ještě mi řekni, pamatuješ si, co jsi tam psala?" zeptala se. Pokrčila jsem rameny. "Nepamatuju. A písmo se změnilo a nemůžu ho přečíst." Sklopila jsem zrak k zemi. Kristen si povzdechla. "Ať už to bylo cokoli, jestli si na něco vzpomeneš, zapamatuj si to a kdyby se něco pokazilo tak to napiš znovu." Mrkla na mě. "Ono se to může ještě zvrtnout?" Zeptala jsem se, ale odpověď jsem nedostala, jelikož Kristen zmizela. 

Tak teď už jsem opravdu v koncích. Elisabeth má špatné úmysly, plán se může zvrtnout a kdo ví co ještě.