„Co jsi a odkud jsi?!"pokoušel se utéct„Ne prosím suchozemče nedělej to!"Zavřel oči„Neboj neublížím ti."
Příběh který vás na konci donutí přemýšlet o sobě.
Lashton
Ležel jsem v nemocnici na lůžku a opatrně otevíral svoje oči.Vedle mě byl Michael,který držel malého Charlieho,který se na mě usmíval.
V mém obličeji nebyly žádné city ani emoce.Z okna u mého lůžka jsem viděl moře a nechápajíc sem se na něj díval,ignoroval jsem vše co řekl Michael.Nemluvil jsem a ani se neusmál jediné co jsem udělal bylo vzít si svého syna do náruče.Každý den v nemocnici byl jako den jen se svými myšlenkami a se svým synem.Přistěhoval se ke mně Michael protože jsem prý psychicky narušený a musí mě hlídat.Každý den jsem chodil na naše místo a hledal ho,ale místo toho jsem tam plakal.
Charlie
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Charlie byl už starší a já neměl páru o čem je smysl života.Důvod proč tu jsem je Charlie to jediné mi po něm zbylo.Dám vám radu do života,nenechte ty co vás milují odejít.Kašlete na ty co vás ignorují a milujte ty co vás milují.Přišel jsem o svého Ashe a nic mi ho nenahradí a horší je,že jeho syn se mu stále víc a víc podobá.Ptá se kdo je jeho matka a já neznám odpověď .Na jeho narozeniny házíme do moře skleněnou láhev kde Charlie napíše své pocity a zážitky.
Nikdy jsem tolik nepřemýšlel o lásce jako teď když se ztratil.Vzpomínám na naše hříchy ,smíchy a spoustu neuvěřitelných vzpomínek,které bych nikdy v životě nevyměnil za nic.
