Princess?? [DOKONČENO]

A ty to víš jistě?

°V noci u Adriena°

Šel jsem se projít po Paříži. Samozřejmě, že jako Černý Kocour. Běžel jsem po střeše až do parku u školy, kde bydlela Marinette, ta holka, co sedí za mnou ve škole a vždy chodí pozdě. Uslyšel jsem křik ze zdola. Rychle jsem utíkal k místu křiku, kde šla po ulici žena s velkým nákupem. Naproti ní jelo auto, které nevypadalo, že by chtělo vůbec někdy zastavit. Paní šla docela pomalu ale i tak se snažila co nejrychleji. Popostrkoval jsem tu paní, aby šla rychleji, pak mně ale dostal osud, co měl dostat jí...

°Marinette°

Šla jsem k přechodu u našeho domu a tam zahlédla známou tvář se známou maskou, Kocoura. Ležel na zemi, kolem něho jsem byla jen já a nějaká paní. Auto co ho srazilo odjelo. Paní si zřejmě myslela, že je mrtvý, tak se pomodlila a chtěla ho dotáhnout na chodník. Přiběhla jsem k němu a měřila mu tep. Pořád byl živí a tak jsem si ho přehodila přes záda a nesla ho k nám domů. Trvalo to docela dlouho, jelikož jsem ho musela tahat i do schodů a upřímně, zrovna jako peříčko lehký není. Bylo docela pozdě, takže už rodiče spali. Dotáhla jsem ho ke mě domů a dala ho na mou pohovku. Lehla jsem si na zem a tam i usla. Byla jsem fakt strašně unavená, když jsem ho nesla, není vidět, že jsem usla na zemi...

°Kocour°

Vzbudil jsem se ve tři ráno.  Připadalo mi to tu nějaké povědomé... Jsem u Marinette? Počkat... Kdo to leží na té zemi? To je Marinette? Zvedl jsem se z malé růžové pohovečky a zase spadl. Až teď jsem si uvědomil, co se vlastně stalo. Srazilo mě přeci auto, od kterého jsem celý potlučený a všechno mě bolí... Spadl jsem těsně k Marinette, díky mému pádu se vzbudila.
„Promiň princezno, já nechtěl. Pojď, odnesu tě na postel." Marinette si jen promnula oči a postavila se. Chtěl jsem taky, ale nějak to nešlo. Stál jsem už na kolenách a zase jsem spadl. Marinette mě naštěstí chytla.
„Věnuji ti svojí postel, pokud chceš. Já na té pohovce spím ráda, nevadí mi to." Položila mi Marinette ruku na rameno. Já se pousmál a s její pomocí se zvednul na nohy.
„Chci, aby ses vyspala sladce, princezno. Přeci jen si mně dostala sem nahoru po svých nohách a kvůli mně jsi do teď spala na zemi!" Nařídil jsem jí. Krásně se usmála, ale stejně mě vedla k té posteli, abych si do ní lehnul. Podíval jsem se na zeď za počítačem a tam na mně vykukli mé fotky, vlastně Adrienovi. Byl jsem z nich trochu vyděšený, a tak jsem se musel Marinette zeptat, proč mě tu vlastně má.
„Páni, máš hezkého kluka. Není to náhodou Adrien Agreste?" Smál jsem se v duchu. Jak bych se já sám nepoznal.
„Je to můj spolužák. Úžasný spolužák..." Opřela svou hlavu o tu zeď. Pak se ale prudce zvedla a pokračovala dál k posteli.
„Miluješ ho?" Zeptal jsem se opatrně.
„Já jeho ano, ale on mně ne." Řekla smutně už na posteli. Otočila se ke mě zády, já ji ale obrátil zpátky na mě a chytil jí za ruku. Na chvíli jsem zavřel oči, abych si rozmyslel, co jí řeknu. Otevřel jsem oči a i v té tmě viděl její zmatený pohled.

„A ty to víš jistě?" Nenapadlo mě nic jiného.
„Tak trochu ano. Vždyť on se líbí snad každé holce na světě, co o něm ví! A mezi těmi miliardy holek jsou snad všechny hezčí než já, bohatší než já a všechno kladné než já. Jsem úplný troubosaurus." Dala si ruce na obličej a tiše poplakávala. Já ji objal ale ona i tak brečela. Potom se uklidnila a v mém objetí usla. Po chvíli jsem usnul i já.

Líbila se vám první část? Já doufám, že ano 😊😃☺

🐱Nell🐞