Princess?? [DOKONČENO]

Miluju tě, Beruško

°Adrien°

Už chápu, co mě tak bolelo a Marinette to zřejmě taky pochopila. Začala mi ránu utírat tím mokrým hadrem. Štípalo to jako čert, ale nedával jsem to najevo, abych nevypadal jako srab.
„Nebolí?" Zeptala se.
„Je to jakoby si na mě sednula beruška." Zalhal jsem. Marinette se pousmála.
„Beruška jako superhrdinka nebo beruška jako hmyz?" Zasmála se. Potom pokračovala dál v práci.
„Myslel jsem jako živočicha. Beruška je sice lehká, ale ne tak lehká." Mrkl jsem na ní chytrým pohledem. Pousmála se. Z nenadání si na tu mou ránu beruška vážně sedla. Museli jsme se zasmát. Vzal jsem si jí do ruky.
„Miluji tě, Beruško." Řekl jsem té berušce a ona odletěla. Marinette pro něco šla.
„Zkus tuhle berušku, tady tahle ti totiž neuletí." Podala mi plyšovou panenku Berušky, s kterou jsem měl tu čest setkat se už v předešlých dobách. Hezky se pousmála a dál čistila tu ránu. Za chvíli už byla čistá, dala mi na ní nějaký obvaz a šla dolů, abych se mohl obléknout.
„Už můžeš, Marinette." Zavolal jsem jí. Dívala se na mě jako na zjevení.

°Marinette°

Teď byl pro mě Kocour něco jako Adrien jen... Lepší. Choval se úplně jinak než s Beruškou. Choval se líp...
Asi jsem se na něho dívala svým zamilovano-divným pohledem, protože jeho pohled byl zmatený. Nevěnovala jsem tomu pozornost a plyšovou panenku Berušky jsem si od něj vzala.
„Místo té panenky si představuj berušku, ano? Mluvit jí budu samozřejmě já." Pousmála jsem se. Kocour se taky zasmál, nakonec však přikývnul.

°Adrien°

Nevěděl jsem, jestli si chci povídat s plyšovou panenkou. Nešlo o to, z čeho je vyrobená ale o to, co představuje. Možná, že jsem se zamiloval do Marinette. Je krásná, milá, ochotná, šikovná, pracovitá a... Skoro identická Berušce.
Nejsem si tím 100% jistý, přeci jen... A to právě nevím.
„Ahoj, Broučínko." Pozdravil jsem plyšáka.
„Kocoure!" Plácla si ruku na obličej. Zasmál jsem se. Tohle by totiž určitě udělala i Beruška.
„Promiň. Chtěl bych ti něco říct..." Podíval jsem se na Marinette. Svůj pohled na mě taky upřela, pak se zase vžila do role.
„Tak povídej." Řekla trochu chladně. Nevěnoval jsem tomu pozornost a udělal to samé, co u Marinette. Toho plyšáka jsem políbil, i když můj pohled směřoval k Marinette. Marinette se na mě ale nedívala, dívala se na toho plyšáka.

°Marinette°

Můj pohled se úplně změnil. Stal se z něj pohled, který znamenal strach. Bála jsem se o své rodiče, protože byla venku tma a zima. Bylo sice okolo 16:00, v zimě je ale běžná tma i v tyto hodiny. Kocur zřejmě poznal na co myslím, protože mě jen tak sám od sebe objal.
„Neboj se Marinette, oni se najdou. Nebo je můžeme jít hledat spolu, jestli chceš. Já si aspoň procvičím tu nohu." Pousmál se. Šla jsem pro nějaké teplejší oblečení a Kocourovi jsem dala svou černou bundičku, která se mu zřejmě docela líbila. Sešla jsem dolů do našeho prvního patra, vytáhla zimní boty a Kocourovi jsem nasadila tlustší ponožky, protože mé boty mu byly malé. Sešli jsme dolů do rušné ulice, kde se na nás usmívala mamka s taťkou. Kocourovi jsem po schodech pomáhala, protože mu to moc nešlo.
„Mami, tati, kde jste byli?!?" Říkala jsem v jejich náručí.
„Šli jsme do obchodu koupit vánoční dárky. Nechcete nějaké boty, pane Kocoure?" Vykala Kocourovi mamka. Nad tou myšlenkou jsem se musela pousmát, přeci jen to byl kluk mých let. Kocour poděkoval a nandal si boty, které mu mamka nabízela.
„Můžeme jít ven?" Zeptala jsem se jich.
„To je samozřejmé." Usmála se mamka a šla dovnitř, venku totiž nebylo zrovna moc teplo. Táta se s námi rozloučil a šel taky do domu. Šli jsme po ulici a zamířili do parku. Kocour už chodil líp, ale i tak jsem ho trochu podpírala. Bylo vážně chladno, takže jsme v parku byli jenom my dva. Sněhu bylo všude hodně, nenapadlo mně nic lepšího, než po Kocourovi hodit tu studenou sněhovou kouli...

Další část je tady, doufám, že jste si jí užili 😊

🐱Nell🐞