Princess?? [DOKONČENO]

Já... Je konec!

°Adrien°

Ráno jsem vstal dřív. Napadlo mě se podívat na Marinettin počítač. Její tapeta už nebyla růžová s Adrienem neboli se mnou, ale černo-zelená s Kocourem, neboli se mnou. Byl jsem za to nesmírně rád.

Pak jsem se rozhodl, podívat se na její počítačovou minulost. Vím, že se to nemá dělat ale... Já prostě musím. Kliknul jsem na jeden odkaz, byl tam nějaký kluk, docela dost podobný mě. Trochu jsem žárlil, ale neřešil jsem to. Kliknul jsem na další odkaz a tam na mě vybafnul další kluk, náramně podobný mě. To už jsem měl chuť explodovat. Šel jsem se podívat do wordu, určitě tam taky něco bude. Najednou jsem vyděl asi 15 podobných kluků. Dokonce jsem tam byl i já, jako Adrien. U každého bylo něco napsané. Hned jsem se šel podívat na svůj popis.
„Milí, chytrý, hezký, přátelský..." Začal jsem číst.
„Cože?! Marinette mě stále miluje jako Adriena?! Bože já bych jí tak..." Naštval jsem se. Samozřejmě, že jsem všechno říkal nahlas. Najednou na mě někdo položil svou ruku. Okamžitě jsem spoznal, čí ruka to byla... Marinettina.
„Kocoure?! Co to jako děláš?!" Byla naštvaná. Asi bych se jí neměl divit, ale jediný, kdo má právo být naštvaný jsem já.
„Jak si jen mohla, Marinette?! Já... Zlobím se. Vždyť si mi něco slíbila!" Naštval jsem se.
„Pokud vím, tak jsem nic neslíbila. A proč se mi hrabeš v mém počítači?!" Vykřikla ještě víc naštvaně a tím mě ještě víc naštvala.
„Mám na to právo! Nechci, abys přede mnou něco tajila!" Otočil jsem se zpět k počítači. Neměl jsem náladu, dívat se do jejího obličeje.
„Ty mi tajíš svou identitu, já můžu mít taky tajemství!" Otočila si mě k sobě „Já tě miluju i tak... Budu tě milovat navždy! Už to neprodlužuj a dej mi pusu". Chovala se jak Chloé.
„Chováš se hrozně! Zlobím se na tebe! Já... Je konec!"

°Marinette°

On řekl, že je konec?! T-to přeci nemůže!
„Co to povídáš Kocoure?! Vždyť mě miluješ a já tebe." Chytla jsem ho za ruku. Rychle jí dal pryč a šel na můj balkónek.
„Už tě nemiluju, rozumíš?! Jsi pro mě nic, nechci tě ani vidět." Byl dost krutý a naštvaný.
„Kocoure ne!!! To nesmíš!! Já tě miluju a ty mě!! Sakra, vrať se!!!" Křičela jsem na něj z balkónu, to už však běžel domů. Zhroutila jsem se na zem. Byla mi sice zima, ale já i tak vydržela. Květináče, co jsem sadila s Kocourem, jsem si smutně prohlížela. Moje semínko nevyrostlo, Kocourovo však ano. A pak mě to napadlo!

Tak a to je konec této knížky. Doufám, že se líbila atd...
Takže čauky mňauky a nazdar u další fanfikce.

Pokračujte níže 😄

Kousíček

Myslely jste si, že je konec? Tak to ani náhodou 😜☺😘
Nebo spíše vám to upřesním: Konec je této knížky, pokračování však bude. Takže si určitě musíte přečíst i pokračování. Mimochodem, chci vám strašně moc poděkovat za překročení hranice 1 000 přečtení. Jste fakt skvělý 😊😜😘
Takže se určitě podívejte na můj profil, bude tam určitě pokračování. Takže u další fanfikce zdar 😄😘☺😊

🐱Nell🐞