Princess?? [DOKONČENO]

Musíš mi pomoct, Tikki

°Marinette°

Tak nějak pořád jsem premýšlela o Kocourově identitě. Já prostě musím zjistit, kdo to je.
„Nechtěl bys mi o sobě něco říct? Vždyť ani nevím, kolik ti je." Poprosila jsem ho.
„Tak dobře. Je mi 15, bydlím v Paříži, jsem superhrdina a taky chodím do školy." Zasmál se. Řekl mi dost nepodstatné informace...
„A co nějaké koníčky?" Vyzvídala jsem.
„To radši nebudu zmiňovat." Radši jsem ho nechala, aby jsme se zase nepohádali.
„Hele Kocoure, dohodla jsem se už s Alyou, že jdeme na nákupy, tak se uvidíme večer, ano?" Posílala jsem ho pryč.
„Tak si to užíj, princezno. A ať neutratíš moc peněz." Políbil mě a běžel pryč. Ještě jsem se po něm radši poohlédla a pak zas zalezla do pokoje.
„Musím vypátrat, kdo je Kocour." Říkala jsem nahlas sobě a vlastně i Tikki.
„Ale to nesmíš Marinette! Nikdo nemůže znát vaší identitu." Protestovala Tikki.
„Ale já jí musím znát! Nechci líbat člověka v kočičím kostýmu." Zabručela jsem. „Musíš mi pomoct Tikki. Bez tebe to nezvládnu. Takovou šikovnou pomocnici nikdy nenajdu." Naschvál jsem jí pochválila. Nakonec souhlasila a šla mi pomoct.

°Adrien°

Mám pocit, jako by mě naschvál vyháněla. No, já doufám, že ne. Doběhl jsem domů a dělal, že spím. Přišla totiž Nathali, vlastně nevím proč. Poslední dobou byla jiná, nebo aspoň myslím. Sedla si na postel a hladila mé vlasy. Bylo to příjemné, jako od maminky. Prohlížela si můj pokoj. Chovala se, jakoby v něm byla poprvé. Vždycky jsem jí měl rád, teda, kdyby mi aspoň někdy něco dovolila, měl bych jí omnohem radši. Vím, že to má nařízené od otce ale... I tak. Za chvíli odešla z pokoje. Plaggovi jsem dal něco na jídlo a jen se díval z okna. Přemýšlel jsem... Projížděl jsem fotky s mou maminkou. Bylo mi smutno. Plagg si sednul na mé rameno a díval se se mnou. Najednou zase někdo přišel.
„Pane Agreste, svačina je na stole, ale můžu vám jí sem přinést, pokud chcete." Řekla bezcitně Nathali.
„Já si jí přinesu sám, děkuji. Můžu se vás na něco zeptat?" Zeptal jsem se jí. Často se jí na něco ptám.
„Jistě pane." Pousmála se.
„Jak dlouho tady pracujete? Teda, jestli to není tajné." Zasmál jsem se.
„Tajné to samozřejmě není. Začala jsem tu pracovat od té doby, co se ztratila tvá matka. Znala jsem jí už předtím, byly jsme dobré kamarádky už od základní školy." Smála se. Zřejmě na něco myslela. Pak se chystala odejít. Zastavil jsem jí.
„Počkej Nathali! Jaká byla maminka?" Ve spěchu jsem jí chytil za ruku. Posadila se na sedačku opodál a já s ní.
„Byla dokonale skvělá. Vždycky se nádherně usmívala. Já jsem byla šprtka a ano byla můj anděl. Někdy za mnou i s tebou chodila. Mluvila jen o tobě a o tvém otci. Chybí ti?" Položila mi ruku na rameno. Přikývl jsem. Otevřela mi svou náruč a já se do ní vrhnul. Hladila mě po vlasech, něco do nich šeptala.
„Tvá matka tě bude navždy milovat, ikdyž tady není. Moc tě miluje." Řekla nakonec.
„Díky Nathali." Říkal jsem stále v objetí.

°Marinette°

Pátrali jsme po Kocourově identitě. Znala jsem spoustu blonďáků, ale ani jeden mi k němu neseděl. Egoista, namakaný kluk, velký optimista, zelenookatý s prstenem na ruce. Pár kluků se k němu hodilo jen obličejem, zbytek byl úplně jiný. Pátrali jsme snad celý večer. Kocur furt nepřicházel, asi zapomněl. Bylo okolo 23:57 a on furt nikde. Šla jsem spát a najednou přišel.
„Promiň princezno, měl jsem potíže s rodinou." Políbil mě na tvář.
„Omluva se přijímá. Dobrou noc." Přikryla jsem se dekou a šla spát. Kocour si za mnou lehnul a tak jsme i usnuli.

Ahojte. Chci se jen omluvit za obrázky, tady v hotelu je špatná Wi-Fi, takže nemůžu tak žhavě stahovat jak v Česku 😔😀

🐱Nell🐞