Princess?? [DOKONČENO]

Beruška...Miluju

°Ráno, Marinette°

Vzbudila jsem se v Kocourově objetí. Bylo 11:46 tak jsem se rychle oblékla a chtěla jít do školy. Najednou jsem si ale všimla lístečku na mém stolu:
Ve škole jsi omluvená, postarej se o kocoura.
Máma
Jsem ráda, že mě mamka ve škole omluvila. S Kocourem se někdy dá docela dobře popovídat. Hned jak jsem na tuhle myšlenku přestala myslet, ozýval se od postele nějaký zvuk.
„Beruška... Miluju." Vykřikoval ze spaní Kocour. Aspoň teď vím, koho Kocour miluje a popravdě z toho moc překvapená nejsem. Najednou se z hrůzou v obličeji probudil. Byl trochu upocený a strašně zmatený. Najednou mě zpozoroval, utřel si slzu potu a usmál se. Chtěl se zvednout, ale moc mu to nešlo. Šla jsem k němu na postel a táhla ho dolů. Kocour nevypadal moc nadšeně, nic jiného mu však nezbývalo.
„Moc díky, Marinette. Neměla bys být náhodou ve škole?" Vzpomněl si Kocour. Dala jsem mu lísteček, který psala mamka pro mně. On si ho přečetl, avšak nic neřekl.
„Řval si ve spaní: Beruška... Miluju." Říkala jsem mu, když jsem ho dotáhla k židli a u toho se zasmála.
„Vážně?! Aspoň víš jméno mé lásky, když já vím jméno té tvojí." Kocour to nebral nijak vážně. Docela mě to překvapilo. Myslela jsem, že se třeba rozmluví nebo tak, ale on nic. Seděli jsme naproti sobě a jemu pomalinku stékali slzy po tváři.
„Kocoure, netrap se tím. Třeba tě taky miluje. Někdy jí to zkus říct a uvidíš." Utěšovala jsem Kocoura už v mém objetí, ikdyž jsem škodila sama sobě...

Tiše mi brečel do ramene, jako já včera jemu. Za pár minut se ale vzchopil a utřel si slzy.
„Vážně si to myslíš? Vždyť o mě ani nezavádí pohledem. A říct jí ty dvě slova je pro mě to nejtěžší na celém světě..." Pobrekával si ještě Kocour.
„Tak to zkus na mně." Navrhla jsem mu. On jen přikývnul.
„Tak ahoj Kocoure, už bychom měli jít." Předváděla jsem berušku po boji s padouchem.
„Beruško, prosím počkej. Chci ti něco důležitého říct..." Řekl Kocour nebo spíš řval. Potom mě políbil.

°Adrien°

Byl to nádherný polibek. Marinette umí perfektně líbat. Nevím, jestli se jí to líbilo, tak jsem se po chvíli odtáhnul.
„Pro-promiň Mari." Omluvil jsem se.
„Nic se nestalo." Řekla s klidem. Její oči ale říkali něco jiného. Pomalinku jsem se sklátil k zemi, protože mé nohy po včerejšku nevydrželi.
„Možná bych se ti měla podívat na tu nohu." Navrhla Marinette. Já jsem souhlasil a rozepínal si svůj úbor k záchraně světa. Najednou jsem si vzpomněl, že pod tím úborem nemám žádné spodní prádlo.
„M-Mari?" Zavolal jsem její jméno.
„Ano, Kocoure?" Řekla, aniž by o mě zavadila pohledem.
„Pod tou kombinézou... Nemám nic. Nemohla bys mi něco přinést?" Nejistě jsem se jí zeptal. Ona rozpačitě přikývla a běžela dolů.

°Marinette°

Běžela jsem rychle k nějakému obchodu s pánským spodním prádlem a tam koupila takové střední. Běžela jsem zpátky domů, přinést mu ten kus spodního prádla. Otevřela jsem dveře a on se jen udiveně koukal. Dívala jsem se na jeho svalnatou hruď a nemohla jsem z ní vytrhnout oči. Jak jsem tak viděla, on ze mě také ne. Dala jsem mu ho a šla zpátky dolů.

°Adrien°

Nemohl jsem z ní vypustit oči. Byla nádherná, i když vypadala pořád stejně. Možná je to tou pusou. Přestal jsem se zabívat Marinette a radši se vyslékl. Dal jsem si ještě to spodní prádlo a zavolal Marinette. Ta se na mě dívala trochu vyděšené, ale i tak se ke mně přiblížila. Nesla velký lavor a v něm nějakou hadru. Zvedla mojí nohu a já trochu zasténal bolestí. Tam jsem viděl tu obrovskou ránu od toho auta.

Já vím, že je to tak hnusně useklé ale 600 slov vám musí stačit. Mimochodem, ten obrázek nahoře mě mega dostal 😂

🐱Nell🐞