Princess?? [DOKONČENO]

Jsi tak teplý Kocoure

°Marinette°

Kocour se samozřejmě nenechal a tak po mě hodil snad 3 koule za sebou. Počkala jsem než zacouvá ke stromu, který byl plný sněhu. Zatáhla jsem za jednu větev a na Kocoura spadlo tak 40 centimetrů sněhu. Sklátila jsem se k zemi a dostala záchvat smíchu. Kocour se za chvíli vyhrabal a to co jsem mu udělala já, udělal on mě. Potom si Kocour lehnul na zem a dělal andělíčka. Jeho kočičí uši a ocas se mu na andělíčka taky obtiskly. Já jsem nakreslila svému andělíčku tykadla a spojila mé a Kocourovi ruce. Za chvíli jsme šli domů, protože venku zrovna teplo nebylo. Cestou jsem se docela dost klepala zimou, Kocour se ke mě přitulil, aby mi nebyla zima. Bylo to strašně příjemné být s Kocourem, možná lepší než s Adrienem. Možná...

°Adrien°

Marinette byla strašná zima a tak jsem se k ní přitulil. Skákání mi zatím moc nešlo, takže odskákat k ní domů by nebyl nejlepší nápad. Nevím, jestli jsem to udělal jen kvůli tomu, že byla Marinette zima a nebo kvůli sobě. Nevím, jestli pořád miluju Berušku... Marinette je úžasná a vypadá, že má o mě zájem. Berušce jsem úplně ukradený...
„Jsi tak teplý Kocoure, nejraději bych se od tebe vůbec neoddálila." Pousmála se Marinette. Nevěděl jsem, jestli to mám brát jako urážku nebo jako lichotku.
„Mám to brát jako urážku nebo jako lichotku?" Jednoduše jsem se jí zeptal. „Samozřejmě jako lichotku. Přece ty nejsi... Nebo jsi?" Pousmála se Marinette.
„Líbí se mi holka, přesněji jedna holka." Přemýšlel jsem, která ta jedna to je.
„Já vím, Beruška." Usmála se. Právě tohle jsem nechtěl, aby řekla.
„Vlastně ne... Mám jí přímo před sebou." Obrátil jsem jí k sobě.
„No... Je sice pravda, že párkrát jsem s tebou hrála Berušku, ale já Beruška nejsem." Posmutněla Marinette. Trochu mě mrzelo, že to nepochopila, ale asi to možná pochopit nechtěla. Dál jsem se k tomu nijak nevyjadřoval, protože jsme byly skoro u domu Marinette. Bylo okolo 20:00 a rodiče Marinette už kupodivu spali. Zřejmě měli dost vytížený den, narozdíl od nás. Došli jsme do Marinettiného pokoje, kde mě Marinette posadila na postel. Šla nám udělat čaj a pak mně i sebe zakryla dekou. Pili jsme potichu čaj a dívali se chvilkami na toho druhého.
„Moc ti děkuji, Marinette, už bych měl ale jít. Přeci jen, už jsem zdravý a silný docela taky." Řekl jsem a chystal se k odchodu.
„Kocoure počkej!" Chytla mě za ruku a přitiskla k sobě. Hrníček dala pryč a zakryla mě znova dekou. Potom se šla ještě převléct do svého pyžama a lehnout si ke mě. Marinette usla prakticky v sedu a bez peřiny. Jediný, kdo jí zakrýval jsem byl já.

Tak hodinu jsem se na ní díval, pak jsem jí položil na záda, zakryl dekou a dal jí pusu na čelo. Potom jsem se vytratil domů.

Doma jsem moc rád nebyl. Chtěl jsem být ještě z Marinette, ale otec by se na mě zlobil. Ten den, co jsem šel na procházku a srazilo mě to auto, jsem měl být na nějakém modelingovém setkání nebo co. Otec ví, že jsem tam nechtěl, stejně jsem tam musel. Samozřejmě díky té nehodě ne.
Plaggovi jsem dal 4 krabičky camembertu a šel spát. Samozřejmě, že jsem se šel umýt a zase si obvázat tu ránu. Pak jsem šel spát, protože jsem s Plaggem nechtěl mluvit. Chtěl jsem být myšlenkami jenom s Marinette...

Ahojte, tady máte další část. Moc lidí to zatím nečte ale mně to vůbec nevadí, hlavní je, že to baví mě. Užíjte si novou část 😄☺

🐱Nell🐞