Slytherin's Prince & Princess of Gryffindor

11.část

Prosím, žadné avada kedavra za to jak dlouho mi to trvalo. :D PS: omlouvám se za chyby, to víte já a gramatika.:D

Druhý svátek vánoční

Hermiona
Probudila jsem se docela pozdě, ostatně asi jako všichni studenti. V nebelvírské společenské místnosti byl až podivuhodný klid. Co chvíli někdo zívl a většina lidí si jen mlčky prohodila pár slov. Harry a Ron seděli na pohovce při krbu a tupě zírali před sebe. Zřejmě jako ostatní, i oni nebyli moc fit. Sedla jsem si vedle nich a položila si na klín Křivonožku. Nešlo přeslechout, jak Ron zamručel, jakmile se mi Křivonožka uvelebil v klíně.

Pokud jde o mě a Rona, dohodli jsme se, že na naši hádku zapomeneme. Prostě budeme dělat, jakoby nebyla. I když moc dobře vím, že fakt toho, že šel Draco se mnou na ples, nezkousne nikdy a pokud možno, bude mi to až do smrti připomínat.

Musím uznat, že se opravdu vytáhl, choval se na ples opravdu dobře. Až na některé ješitné poznámky byl i celkem milý. Nejspíš mu Snape něco namíchal, nebo se z Draca Malfoye stává člověk.

,,Máte už hotové úkoly?" prolomila jsem ticho. Ron mi věnoval úšklebek.

,,Už zase vytahuješ učení, Hermino?" zasmál se.

,,Ronalde, měl by ses učit. Na vánoční prázdniny jsme dostali kupu úkolů a ty si zatím neudělal ani jeden!" pokárala jsem ho.

,,Myslela jsem, že by si mi-"

,,-pomohla?" doplnila jsem ho. ,,Jak typické Ronalde," protočila jsem očima. Harry se tiše uchechtl, načež ho Ron spražil pohledem.

,,Ty se moc nesměj. Pokud vím, taky by se ti hodila Hermionina pomoc," rýpl do něj Ron, díky čemuž se Harry přestal smát.

Oni dva se skutečně nikdy nepoučí.
________________________________

První školní den po vánočních prázdninách

V doprovodu svých ospalých kamarádů a těžké brašny jsem vyrazila na snídani. Ron se potácel metr za námi a neustále na něco nadával. Za to Harry vypadal nějak divně. U snídani si dal jen dýňovou šťávu a slaninu nechal ležet. Pořád se někam díval a vypadalo to, že ustavičně nad něčím přemýšlí.

,,Harry si v pořádku?" zeptala jsem se starostlivě.

Kývl na souhlas. Nic víc.

Ale já stejně věděla, že  mu něco je.

Po prázdninách nás, jako vždycky, čekala péče o kouzelné tvory. Na školních pozemcích byla ještě dost velká vrstva sněhu, proto se taky většina studentů na hodinu moc netěšila. Odběhla jsem si pro něco teplejšího, protože můj hábit jaksi nestačil.

* * * *

,,To byla fakt dobrá hodina," pochvalovala jsem si, když jsme s Harrym a Ronem kráčeli do velké síně, ,,Půlku toho co nám profesorka Červotočková řekla o jednorožcích jsem nevědě..." chtěla jsem pokračovat o tom jaká byla hodina, kde nás výjmečně neučil Hagrid ale paní Červotočková, protože Hagridovi prý nebylo dobře, když mě Ron zastavil.

,,Už je tady ta fredka zase," protočil očima.

Hned mi bylo jasné o kom je řeč. Ohlédla ksem se Ronovým pohledem a do očí mi vrazili ty známé blonďaté vlasy.

Draco seděl u zmijozelského stolu a o něčem horlivě diskutoval s Crabbem a Goylem. Nemohla jsem si nevšimnout, že se kolem něj motala Pansy Parkinsonová. Lepila se na Draca jako osa na med.