Never say no (Hoggy)

13. Kapitola

Když v tom.. Přeběhla přes cestu srnka.

Jen tak tak jsem to ubrzdila, Sandra se tím prudkým zabržděním probudila.

,,Co se stalo?" zeptala se ospale.
,,Srnka přeběhla přes cestu." řekla jsem.
,,Co budeme dneska dělat?" zeptala se.

Já jsem se zamyslela.

,,Nepojedeme na vyjíždku? Už dlouho jsme nebyly." řekla jsem.
,,Ano!! Už se těším na Naru!!" vykřikla radostí.

*U koní*

,,Tak si nachystej Narušku a já si nachystám Kiku." řekla jsem Sandře a šla pro sedlo a uzdu.
,,Dobře." řekla a šla si taky pro sedlo a uzdu.

Kiku jsem nauzdila a nasedlala. Pomohla jsem i Sandře protože jí Nara dávála hlavu nahoru.

Když byly nachystané tak jsme na ně nasedly a jeli na louku.

Kika začala zlobit tak jsem si zkratila otěže abych jí mohla lépe ovládat, ale kolem louky projelo auto které kousek dál zastavilo a hned se rozběhla pryč.

Nara v pohodě i se Sandrou klusaly dál aniž by si mě všimly. Najednou z auta vystoupil... Petr a snažil se Kiku uklidnit. Po chvilce se mu to i povedlo.

,,Díky, ale zvládla bych to sama." řekla jsem.
,,Nevypadalo to tak. Jinak já jsem Petr." řekl a mrkl na mě.

Nevěděla jsem co odpovědět.. Ale je dobré že mě nepoznal.

,,Ehm.. Já... Sabina!!" skoro jsem vykřikla.

,,Hezké jméno." řekl a usmál se.

,,Ten jeho úsměv mi chyběl.."
,,Na co to myslím? Ne nechyběl!Nenávidím ho!"

,,Už musím jít." řekla jsem a pobídla Kiku.
,,Počkej.. Můžu tvoje číslo?" řekl.

,,Ne!!" okřikla jsem se v duchu.

,,Jo jasně, 731 456 890." (Nevolejte tam je vymyšlené 😂😂) řekla jsem.

,,Ty jsi blbá Sáro jako necky, nenávidíš ho ale dáváš mu svoje číslo." křičela jsem na sebe v duchu.

,,Ehm.. Ahoj." řekla jsem a rychle ujela.

Sandra už byla dávno zpátky ve stáji, když jsem tam dorazila tak si v pohodě čistila Naru.

,,To jsi na mě nemohla počkat?" řekla jsem naoko naštvaně.

,,Cože? Ty jsi nejela za mnou?" řekla a zasmála se.

,,Ne..." řekla jsem a taky se zasmála.

Na cestě domů jsem přemýšlela o Petrovi protože Sandra poslouchala písničky...