Play With Me *Niall Horan*

*** PROLOG ***

Ano, ano já vím. Jsem blázen lásky moje, jenže prostě byl nápad tak jsem ho uvedla do praxe :) Tak snad se i tento příběh uchytí a bude pro vás vítaným rozptýlením :D

Doplazit se do třetího patra pokud nefunguje výtah (opět po třetí v tomhle měsíci) v tom vedru, které venku panuje, byl i na mě dnes nadlidský výkon. Od rána jsem na nohou, a jelikož jsem musela zastoupit nemocnou kolegyni jako asistentka, mám dnes naběháno snad tisíce kilometrů.

Když se blíží přehlídka, je ve firmě vždycky děsný blázinec, dodnes jsem to všechno pozorovala jen jako nezaujatý pozorovatel, jelikož moje pozice sekretářky a pravé ruky ředitele marketingu mi naštěstí přesně určoval mou náplň práce. Jenže dnes tomu bylo trochu jinak. Pár lidí chytlo nějakou virózu, a tak pomáhá, kdo může. Včetně mě a Marka mého šéfa. Dnes to bylo samé Mag sem, Mag tam. Přines, zařiď, vyřiď. No víc takových dní a nepotřebuju do konce života posilovnu.

Konečně stojím před dveřmi svého vysněného bytu, který jsem si pořídila teprve nedávno. Zalovím v kabelce pro klíče a jako na potvoru je nemůžu najít. Když už si myslím, že jsem je nechala v práci, konečně nahmatám malou rolničku, kterou mám na kroužku a vytáhnu je na světlo. Odemknu a úlevně vejdu do prostorné chodby.

Ještě než se zuji, abych ulevila svým bolavým nohám, zaslechnu s ložnice tichý smích. Ženský smích. V jednu chvilku mám pocit, že jsem se přeslechla, že se Joshua dívá na televizi, ale pak se ozve jeho hlas a moje srdce se zastaví.

Rychle přejdu ke dveřím naší ložnice a prudce otevřu dveře. Pohled, který se mi naskytne není vůbec hezký. V naší ložnici a v naší posteli se momentálně peleší můj teď už bývalí přítel a hmmm blonďatá sousedka bydlící o patro níž. Sleduji jejich vyděšené pohledy a v hlavě se mi momentálně honí moc myšlenek najednou.

Když se Joshua zvedne a chce promluvit zarazím ho „Ani to nezkoušej, žádný kecy nechci slyšet. Jdu ven, máš hodinu na to, aby ses sbalil a vypadnul a nezkoušej odnést nic navíc. Klíče nech ve schránce" otočím se a na nic nečekám, rychle popadnu tašku z věšáku a klíče a vydám se pryč.

Nemám chuť dělat scény, jelikož si uvědomuji, že tenhle vztah už dlouho spěl k záhubě. Jeden druhému jsme se odcizily. A já tak přemítám, když sejdu ty tři patra a stojím na ulici, jestli tam někdy vůbec byla opravdová láska. Joshua byl poslední měsíce bez práce a mě teprve teď dochází, že jsem ho vlastně živila já.

Tak jo konec jedné etapy života. Nejsem typ, který by se dlouho trápil, rozhodnu se zajít do Starbucks jelikož mám děsnou chuť na čokoládovou ledovou kávu s extra porcí šlehačky. To jediné mi právě teď dokáže spravit náladu a pomůže mi se uklidnit a užít si nakonec zbytek toho krásného, ale únavného dne.

Tak jo, nebudu to protahovat. Budu ráda za všechny vaše reakce lásky moje :)

Coment and Votes díky moc :)))

Vaše Nathalii